Home Lifestyle

0
Hned dvě dámy žijící ve Zlíně se dožívají v těchto dnech významného jubilea – 100 let. S blahopřáním je navštívil i náměstek primátora Miroslav Kašný. „U obou jubilantek, paní Filipi i paní Dujkové, obdivuji jejich vitalitu a stále vynikající paměť. Popřál jsem jim především pevné zdraví a hodně elánu,“ sděli Kašný. Paní Pavla Filipi oslavila sté narozeniny v úterý 26. června. Její recept na dlouhověkost je jednoduchý, ale účinný. „Prozradila nám, že je potřeba být neustále v pohybu, na nohou. Proto měla ráda turistiku, oblíbila si hlavně Vysoké Tatry,“ prozradil náměstek.
Paní Alžběta Dujková se narodila 3. července 1912. „Navzdory všemu, co ji život přinesl do cesty, je stále veselou, milou a optimistickou babičkou, který pořád umí rozdávat lidem radost,“ svěřila se její vnučka Jitka Černínová. Bratrem paní Alžběty Dujkové je nyní 88letý Jindřich Roudný, bývalý československý atlet specializující se na trať 300 metrů překážek, na které se stal v roce 1950 mistrem Evropy. O dva roky později reprezentoval svou zemi na olympijských hrách v Helsinkách. „Běhával s legendárním Emilem Zátopkem. Mám ho opravdu moc ráda,“ prozradila Dujková.
Zdeněk Dvořák

0

Obchodní řetězce již přestávají plastové tašky rozdávat a začínají je prodávat, některé dokonce nabízejí alternativy. Papírová taška je sice recyklovatelná, ale zato unese menší hmotnost. Nejlepší je pořídit si stylovou kabelu, se kterou budete chodit na nákup vždy. Ušetříte peníze, prostředí a nebudete si kazit image reklamní igelitkou. V moři jen kolem Francie se podle odhadů nachází až 120 000 000 igelitových tašek, které zabíjejí mořské živočichy, kteří se do nich zapletou nebo je pozřou. Nehledě na to, že koupat se mezi odpadky není nic příjemného.

Více napoví tento francouzský dokument:

0

Tradiční Tuning Show rozburácela dostihový areál ve Slušovicích hlukem motorů. Pátek a sobota patřily lesku chromu, zápachu spálené gumy, dunění audio aparatur a v neposlední řadě také ladným křivkám, a to nejen vozů. K vidění byla profesionálně upravená žihadla i poněkud bizarní varianty starších vozů značky Škoda či Trabant. V doprovodném programu nechyběla ani show kaskaderů.

S tanečníkem, choreografem, moderátorem a hercem Yemim AD jsme měli možnost udělat interview při příležitosti jeho nedávné návštěvě Zlína. V prostorách zlínského nákupního centra došla řeč na jeho taneční i filmovou kariéru, zkušenosti s hvězdnými svěřenci, rodinu i na několik rad pro mladé tanečníky.

Kterému z oborů se věnujete raději tanci, moderování nebo herectví?

Tak moderace mě upřímně nikdy moc nebavila, protože když jsem byl v televizi v Esu, tak jsem měl špatnou zkušenost s tím, že mi dramaturg připravoval texty a určoval mi, co mám říkat. Takže jsem k tomu měl takový zvláštní vztah, ale moderoval jsem dál, protože v Čechách není moc lidí, kteří moderují v angličtině, takže jsem dělal hlavně anglické moderace. Dnes už ale dělám jen takové akce, které můžu dělat po svém, nemusím se stylizovat do nějakých póz. Ty zbylé profese, já myslím, že pro mě je nejdůležitější to spojení s hudbou, protože všechno, co jsem v životě dělal, bylo nějakým způsobem spojené s hudbou. Ať už to bylo moderování televizní hitparády Eso, muzikál Monte Cristo nebo choreografie, tanec a tak dál. Myslím, že hudba je takový největší kořen, protože ji miluji.

Hlavní taneční sólovou roli jste obdržel v muzikálu Monte Cristo. Jaké to pro vás bylo?

Pro mě to bylo docela šílené, protože jsem byl osloven, když mi bylo osmnáct let, a v té době jsem vůbec netančil. Dělal jsem gymnastiku a sportovní aerobik a oslovil mě choreograf, abych udělal takové krátké turné, kde jsem se seznamoval s moderním tancem. A když mě potom vtáhli do toho muzikálu, tak po mě režisér chtěl spoustu specifických baletních prvků, které jsem neuměl. Za mnou byla asi padesátičlenná company, a ti mi ukazovali, otoč se dokola, udělej tam to, udělej ono. Já jsem byl úplný tragéd, vůbec jsem neuměl v té době tančit a jediné, proč mě vlastně vzali, byla moje intuitivní improvizace. Když slyším hudbu tak mám prostě určitý výraz a na základě toho mě vybrali na pozici první sólové role. Měl jsem i dvě alternace, což bylo vtipné, protože první moje alternace byl jeden z nejlepších baletních tanečníků z Kyjeva a moje druhá alternace byl učitel jazzu, takže mi kluci docela šlapali na paty.

Co Vy a vaše taneční skupina, jak vás vlastně napadlo založit JAD dance company?

Já jsem tuto skupinu založil v roce 1999 po návratu ze Spojených států, kam jsem letěl, abych si tam zaplatil kurz lektora street dance, protože u nás v době komunismu nebyl žádný přísun moderních žánrů ani hudebních ani tanečních. Prvních padesát tisíc jsem si vydělal bilboardovou kampaní pro jednoho mobilního operátora, ty jsem si vzal a zaplatil jsem si letenku a ten kurz. Přiletěl jsem do Los Angeles asi v jedenáct hodin. Pamatuju si, jak jsem tam bloudil po Hollywoodu. Vždycky jsem byl takový střelec, že jsem do všeho šel bez rozmyslu, ale dneska jsem za to rád, protože jsem tam nabyl zkušenosti, a když jsem se potom vrátil, tak to bylo hrozně zajímavé pro ostatní tanečníky. Oni potom za mnou chodili a ptali se, chtěli vidět ty styly, znát ty věci. Tenkrát jsem vlastně založil taneční skupinu JAD, byla to tříčlenná skupina a díky tomuto iniciativnímu prvnímu kroku dnes mám všechno to, co mám. Protože z malé taneční skupiny se rozrostla větší, produkční agentura, castingová agentura, potom taneční škola a tak dál. Takže opravdu to začalo u malinkého zárodku a pomalu to rostlo.

Jaký je rozdíl mezi prací v Americe a u nás?

Je tam hodně společných momentů, ale i spoustu rozdílných věcí. Nemám rád takové ty populistické řeči, jako že Amerika je na houby, že je to policejní stát a pdoobně. Já si myslím, že na každé zemi je něco, co budete milovat a něco, co budete nenávidět, a tak je to i v Čechách i v Americe. Amerika má spoustu výhod. Tam začal ten šoubyznys mnohem dřív než u nás, takže je více vyvinutý a na mnohem lepší úrovni. Divili byste se, ale našel jsem tam i spoustu momentů, které bych nazval až komunismem. Jsou tam takové odbory, tanečníci mají odbory, herci mají odbory a zvlášť třeba stepaři a tak dál. A v každém tom oboru jsou určitá pravidla, která se musí dodržovat, nesmíte si brát práci, aniž by to ty odbory věděly, je to docela sevřené. Mě zase baví v tom Česku, že je to takové free, že člověk může volně vymýšlet věci a je úplně neomezený. Například já hodně používám rekvizity a mám rád čínské hedvábí a používám takové velké látky, které nafukuji vzduchem aby vlály, a když jsem letěl do Los Angeles a připravil jsem choreografii na předávání cen MTV tak jsem tuto jednu látku vzal s sebou. Když jsem tam přiletěl, tak mi řekli, že šéf požární policie mi nedovolí tu látku vzít na stage, protože nemám potvrzení, že je nehořlavá, že ji musím odvézt do nějaké chemické továrny, kde ji namočí do nějakého roztoku a tam mi dají certifikát, že je nehořlavá, jenomže, když to namočili do toho roztoku, tak ta látka už nelítá. Takže jsem tam potom strávil půl dne ježděním po LA a scháněním podobné látky, která by měla stejné vlastnosti, což nebylo jednoduché, protože ono tam nic nemělo tak nízkou váhu jako to hedvábí. Tam narazí člověk na spoustu takových věcí. Ale když to shrnu, tak v Americe hrozně rád pracuju, ale strašně rád se vracím do Prahy.

Co považujete za svůj největší úspěch v životě?

Já si myslím, že těch vrcholů, na které jsem hrdý, je víc. Není to jeden největší. Jsem hrozně hrdý na to, že se mi podařilo přestěhovat moji nigerijskou rodinu do Čech, to byl velký úspěch, protože táta je pastor a tam je neutuchající válka mezi muslimskou a křesťanskou komunitou a jelikož má můj bratr downův syndrom, tak to byla otázka života a smrti, ale podařilo se mi to, takže to považuji za velký úspěch. A co se týče kariéry, tak je to určitě to hraní v Letopisech Narnie, byla to obrovská zkušenost, která trvala čtyři měsíce. Bylo to asi nejvíc natáčecích dnů, co jsem kdy v jakém projektu měl. Ta profesionalita, byla úžasná.

Spolupracujete s Charlie Straight. Co se vám na jejich muzice líbí a co byste jim vzkázal?

Charlie Straight miluju, protože Charlie Straight jsou prostě nejlepší. Já nevím, co vám mám o nich říct, protože ono je to pro mě těžké hodnotit přátele, ale od prvního momentu co jsem je viděl, mě bavili. Když mě někdo baví, nemám strach to říct. Mě hrozně mrzí, že tady v Čechách se vždycky čeká než někdo něco řekne, a pak se k němu ten zbytek jen přidá. Jejich hudba je nadčasová a myslím, že i nadrepubliková.

Před časem jste tanečně vedl Karla Gotta. Jaká byla spolupráce s touto ikonou české hudební scény?

Karel je super člověk, mám ho moc rád. On je velký bavič, spolupracovat s ním byl dokonalý zážitek, protože jsme na těch trénincích pukali smíchy. Když mluví, tak to je jedna perla vedle druhé. Popadali jsme se za břicha. A když ten trénink skončil, tak mě požádal, jestli by tam semnou mohl ještě další hodinu zůstat, protože to potřeboval ještě dvakrát, třikrát sjet, aby měl jistotu, že je všechno super. U člověka v jeho věku mě fascinuje, že ta profesionalita prostě nevyprchala.

Jaké tři vlastnosti by měl mít mladý člověk, aby se mohl stát úspěšným tanečníkem?

Tak na prvním místě vytrvalost. Vytrvalost, to je to, co dnešním lidem schází. Chtějí všechno hned a rychle, ale nic se nedá uspíšit, všechno má svůj čas. Na druhém místě si myslím, že by měl být fér, to možná zní jako kliše, ale je to hrozně důležité. Toto záleží také na tom, s kým se člověk vídá. Já věřím na karmu, takže podle mě když někdo není férový, tak k sobě přitahuje stejné lidi, jako je on. Takže si myslím, že každý by si měl vybrat, s kým se baví a pořádně si to rozmyslet. Vím, že ne vždy to jde, ale když už ten výběr mám, tak toho využít. Rozhodně to není tak, že když si vyberete bohatého, že se jím i stanete. A do třetice si myslím, že musí znát sami sebe, protože pokud se ten člověk nezná, tak neví, proč brečí, když brečí, proč se směje, když se směje, a když chcete fungovat na vyšší úrovni tak musíte vědět, proč to děláte. A když znáš sebe dokážeš poznat i lidé kolem sebe.

[youtube]http://youtu.be/lFsVxt2ZlKc[/youtube]

[youtube]http://youtu.be/fMwGYGvtxC4[/youtube]

0

Na výrobu náhradních obalů pro náhradní náplně mycích a čistících prostředků se spotřebuje znatelně méně plastů a jsou tak nejen ekologičtější, ale i ekonomičtější. Stačí si proto kupovat náhradní náplně prostředků na mytí nádobí a tekutých mýdel a vždy je doplnit do plastových lahví.

 

0

Druhý ročník taneční soutěže New Age Battle se uskutečnil v pátek ve zlínském klubu Golem, kde se sešli příznivci streetové hudby a tance. Soutěžící se představili ve dvou kategoriích, hip hop a house. Celý večer zpříjemnila svým zpěvem Sasha.

[youtube]http://youtu.be/88qYbJffgZ0[/youtube]

[youtube]http://youtu.be/YI-jouoQSzk[/youtube]

Komentovat, označit přátele a udělit like můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.

[fbphotos id=443613475668397]

0

 

Igelitové tašky a pytlíky škodí prostředí a mohou se v přírodě rozkládat až stovky let.Dotakového materiálu se v moři chytají živočichové a po sežraní mohou zvířata i uhynout. Do roku 2005 rozdávala francouzské hypermarkety každý rok svým zákazníkům až patnáct miliard tašek. Díky novým opatřením se podařilo některým řetězcům omezit počet igelitek rozdaných za rok z jedné miliardy na padesát milionů.

0
Na bystřickém zámku byla zahájena výstava s názvem Současný nábytkový design. Jedná se o první výstavu, která v průběhu svého konání změní podobu. Expozice se představila kolekcí Židle / Sedia 2012. Kromě domácích výrobců se na ní představily židle (italsky sedia) sevoitalských producentů sdružených v asociaci ASDI. Ta má sídlo v San Giovanni al Natisone, partnerském městě Bystřice pod Hostýnem.
„Bystřice je pro nás symbolem nábytkářství a vzorem této průmyslové tradice, věříme v další rozvinutí spolupráce v dané oblasti,“ objasnil Roberto Migotto – víceprezident Asociace dřevařského průmyslu Itálie. Při vernisáži promluvil také honorární konzul ČR v Udine Paolo Petiziol či starosta družebního města Franco Constantini: „Náš starý sen se začíná realizovat,“ vyznal s italským temperamentem. Jeho slova potvrdil i starosta Zdeněk Pánek: „Spolupráce mezi oběma městy není jen formální, máme mnoho společného. Před sedmi lety se bystřická delegace, složená ze zástupců města, vydala do neznámého italského města San Giovanni al Natisone. Dnes už fungují kontakty v praxi, průmyslové školy se pravidelně navštěvují, podporujeme spolupráci mezi konkrétními podniky,“ doplnil Pánek.
Pozoruhodným počinem praktické spolupráce je první společná výstava. Vedle židlí špičkových italských designérů nechybí ty tonetovské, oceněné na výstavách a soutěžích. Kovonax představil především svou retro kolekci kovového nábytku. Hlavním lákadlem italské části výstavy je kopie velkého křesla pro papeže Benedikta XVI. Anabázi výroby speciálního křesla, na níž se podíleli symbolicky všichni členové sdružení ASDI, přiblíží návštěvníkům videonahrávka a informační materiály v českém jazyce.
Výstava v této podobně potrvá do třetího června. Poté bude pokračovat s novými exponáty současného českého nábytkového designu až do konce července.

0

Pálení obsahu košů v kamnech nebo ohništích nejen zamořuje okolí nepříjemným zápachem, ale také se tím do ovzduší uvolňují škodlivé dioxiny a další karcinogenní látky. Navíc je takové nakládání s odpadem v České republice trestné a hrozí při něm i několikatisícová pokuta.

0

Velký úspěch sklidila Módní přehlídka elegantních dam, kterou v Bystřici pod Hostýnem pořádala agentura Fatima. Přes horké večerní počasí byl Společenský dům Sušil zaplněn do posledního místa. Uvolněnou atmosféru podpořil profesionální moderátor Petr Vojnar známý z pořadu Nikdo není dokonalý. Neodpustil si narážku na divácky úspěšný pořad, došlo i na kladení „ záludných “ otázek. Hlavní slovo však měla móda.

„Je to všechno krásné, ale nic pro nás -řekla mi kdysi moje známá. Tak mě napadlo oslovit ženy nad třicet let. Na módních přehlídkách mi dnes vystupuje kolem osmdesáti krásných žen  a jak se dívám do vašich řad, vidím další, “ nezapřel podnikatelského ducha Zdeněk Krč, majitel agentury. Role modelek si střihly místní krásky a byly k nerozeznání od profesionálních manekýn. „ Před pořádáním přehlídky v novém městě nejprve uspořádáme casting na modelky, nikdo ale nepozná, kdo chodí na molu poprvé, “ zářil spokojeností kroměřížský podnikatel. Krč je znám pořádáním přehlídek se špičkovými modelkami, proč tedy zamířil do Bystřice? „Ukecal mě Železný Zekon, který u mě začínal v agentuře ještě jako Hadí muž. Jen mě zklamal přístup bystřické radnice, která mi odmítla dát prostory gratis. Jinde mi vycházejí vstříc, protože přivezu kulturu, která se líbí,“ poznamenal Krč.

Líbily se manekýny, líbily se modely, nositelné a především k sehnání v blízkých buticích. „ Obdivuju děvčata za jejich odvahu, moc jim to sluší,“ zhodnotila jedna z divaček.