Home Příroda

0

V jakém zdravotním stavu je strom, který stojí před vaším domem nebo ve vaší ulici? Pokud je jedním z více než osmi tisíc, které má zmapované odbor městské zeleně magistrátu, můžete to zjistit po kliknutí na zelený banner Stromy pod kontrolou, který je umístěný vlevo na hlavní stránce městského webu www.zlin.eu. Po zadání klíčového slova Zlín se objeví fotografická mapa s červenými kolečky, které po rozkliknutí ukáží údaje o konkrétním stromu či stromech.

Databáze o zlínských stromech se neustále doplňuje a rozšiřuje. Cílem města je, aby v ní  bylo možné najít informace ke každému z asi sta tisíc stromů, které na území Zlína rostou. „Například letos rozšíříme databázi o dva až tři tisíce stromů,“ sdělil náměstek primátora Bedřich Landsfeld, do jehož kompetencí patří životní prostředí. „Než zmapujeme všechny stromy, tak to bude ještě několik let trvat. Rozhodně je to ale náš cíl,“ potvrdil Ivo Divoký z odboru městské zeleně magistrátu, který se tímto projektem zabývá.

Projekt nazvaný Stromy pod kontrolou, jehož hlavním výstupem je internetová databáze, je celorepublikový. V současnosti nabízí detailní informace o více než 420 tisících stromech. Informace o stromech jsou na portále u většiny z nich kompletní. U každého zmapovaného stromu se zájemce dozví údaje o druhu, věku, výšce nebo vývojovém stádiu, ve kterém se dřevina nachází. Důležitou informací je také perspektiva, jakou před sebou strom má, doporučená technologie ošetření či kácení nebo třeba datum poslední kontroly. Tyto informace mohou poskytnout laické veřejnosti vysvětlení některých nezbytných zásahů prováděných na stromech rostoucích v okolí jejich bydliště. Monitoring také může pomoci předcházet tragédiím spojeným s pádem starých a nemocných stromů, jako tomu bylo ve Zlíně v roce 2009, kdy strom zabil dva školáky.

Žít a nechat žít. To je pravidlo, kterým by se měl člověk řídit ve vztahu ke svému okolí. Bohužel si to uvědomuje zpravidla až příliš pozdě. Tak tomu bylo například u velkých šelem na území naší republiky, které byly v devatenáctém století zcela vyhubeny. V několika posledních desetiletích se rys ostrovid, vlk obecný a medvěd hnědý do našich krajů vracejí. Jak se k nim budeme chovat dnes? Patří velké šelmy do naší přírody? Rozhodně patří a nebýt lovecké vášně minulých století neměli bychom příležitost si takové otázky klást. Obavy ze dvou nebo možná pěti mědvědů, kteří se vyskytují v Beskydech jsou zbytečné. Medvěd, ač šelma, je hlavně všežravcem a podle analýz trusu jsou hlavní složkou jeho potravy – světe div se – mravenci. Nebezpečí před časem přinesl jen cirkusový medvěd vypuštěný do přírody. Zvíře putovalo po moravě a bylo nakonec usmrcen skupinou vesnických lovců. Tento jediný medvěd způsobil za pár měsíců škody ve výši, které všichni ostatní divocí medvědi u nás nedosáhnou ani za dvacet let. Škody na ovcích, za jejichž původce jsou označováni vlci, jsou z valné části prokazatelně výsledkem touhy pastevců po státních náhradách. A počet rysem stržených kusů přemnožené spárkaté zvěře je zanedbatelný. Každá velká šelma vždy raději uteče než by zaútočila byť na neozbrojeného turistu a v přírodě neškodí o nic víc než kterýkoli lovec. Přesto se až třetina  myslivců přiznává že ví o případu nelegálního lovu těchto zákonem chráněných zvířat. Kdy dospěje kultura české myslivosti úrovně našich západních sousedů, kdy úcta k prostředí a vzácnému druhu převáží nad strachem a touze po trofeji, to jsou otázky, které zodpoví následující roky. O vývoji situace budou nejlépe informovat počty velkých šelem na našem území.

„Not in my backyard“, zkráceně nimby, je anglický pojem označující bohužel přístup většiny společnosti. Pokud by se rozdávaly odznaky nimby, mnoho Čechů by se jím mohlo „pochlubit“. Takový nimby člověk se pozná snadno. Zeptáte-li se ho na globální oteplování, odpoví vám, že u něj doma je zrovna větší zima než loni, a tak by nějaký ten stupeň dva navíc docela přivítal.

Dívá-li se v televizi na hořící skládku pneumatik u Liberce, libuje si, že bydlí v Hodoníně. Rozšiřování pouští je pro něj nepodstatnou informací, vymírající druhy obojživelníků jsou pro něj „blbý žáby a dobře jim tak“ a degenerace odrůd banánů jej začne zajímat až ve chvíli, kdy v obchodě banány podraží. Možná, že v tom někdo pozná souseda, známého nebo i sám sebe. „Může se dít cokoli, dokud to není na mým dvorku, tak mě to nezajímá,“ říká si nimby člověk, když umývá své auto saponáty u pole za vesnící, a netuší, že si tím znečistí vodu ve vlastní studni. „Znečištěný ovzduší?“ ptá se nimby, „mně se dejchá dobře, takže budu topit uhlím dál a nějaký problémy ať si řeší moje vnoučata, to už mě dávno nebude zajímat.“ „Proč mám třídit odpad? Stejně to nikdo nedělá a jeden člověk už to nevytrhne, tak co,“ říká si nimby a doufá, že má pravdu. Takové myšlení a chování je tristní, leč běžné. Externalizace neboli převedení dnešních nákladů a problémů na budoucnost je o to horší, vyskytuje-li se v nejvyšší politice. Investuje-li stát do problematických projektů s nadějí, že budoucí generace budou chytřejší a bohatší a vzniklé problémy vyřeší, odkazuje se tak sám ke zhoubné spirále zadlužení a přehazování pomyslené horké brambory. Podceňování moci jednotlivce je také jeden ze symptomů nimbysmu společnosti. Vždyť co je to společnost, pouze soubor jednotlivců. A když každý jeden bude sám za sebe např. třídit odpad, bez ohledu na to, jestli to dělají i druzí, bude nakonec třídit celá společnost. „Mysli globálně, jednej lokálně,“ je v tomto případě heslo zcela na svém místě. Když naše babičky přestanou topit uhlím, bude se o něco lépe dýchat babičkám v Krčmani zrova tak, jako babičkám v Torontu. Samostatný člověk, který jedná v rámci svých možností, přispěje ke zlepšení celosvětové situace. Ne všechny problémy mohou řešit jen vlády, a jde-li o problémy životního prostředí, je právě na domácnostech, aby se zapojily, protože jejich životní prostředí je to, oč tu běží.