Hlavní stránka Lifestyle KNIŽNÍ TIP 2: Dějí se i větší podivnosti

KNIŽNÍ TIP 2: Dějí se i větší podivnosti

Foto: Simona Vráblíková

K povídkám mají čtenáři obvykle stejně vyhraněný postoj jako jedlíci ke špenátu. Buďto jim vyčítají, že na tak krátké ploše se nestihnou do příběhu/prostředí/postav/situace začíst, zaujmout postoj či navázat vztah anebo naopak tvrdí, že právě zde se nejlépe ukáže ten pravý spisovatelský um.  Ať už setrváváte mezi těmito krajnostmi v libovolném bodě, chtěla bych vaší pozornosti podstrčit povídkovou sbírku, která sice není z novinek právě nejžhavějších, ale jejíž hodnota podle mého názoru s časem rozhodně klesat nebude.

Jmenuje se „Dějí se větší podivnosti“, napsala ji americká spisovatelka Kelly Linková a v roce 2008 ji vydalo nakladatelství Argo v překladu Petry Kůsové. Autorkou snových ilustrací je Barbora Motlová.

Povídky jsou středního rozsahu, kolem dvaceti stran, ale velkého dosahu. Pokud tedy jako čtenář oceňujete hravost, fantazii, nadsázku a ne-doslovnost. Autorka si pohrává s pohádkovými náměty, symboly používanými v hlubinné psychologii, jmény, pop-kulturními odkazy, lidskými slabostmi a zvláštnostmi, ale nikdy nesklouzne k výsměchu či nadřazenosti. Jako by na čtenáře pomrkávala kdesi zpoza s textu s připomínkou: „Neberte mě (ani sebe) zas až tak úplně vážně! Všechno přeci může být ještě trochu jinak“.

Chcete příklad? Úvodní povídka „Melissa, Lilly, Lilly, Rose“ by byla klasickou duchařinou – nebýt toho, že je podána v opačném gardu. Tím, kdo se dožaduje kontaktu s „druhým břehem“, není pozůstalý člověk, ale právě naopak duše? tělo? vědomí? zemřelého muže. Píše dopisy své vdově z místa, které se nepodobá ani ráji, ani peklu, ale spíše pozemské zapadlé turistické destinaci mimo hlavní sezónu. A jeho vzpomínky na život “tady” jsou natolik útržkovité a mlhavé, že si nevzpomíná ani na křestní jméno své ženy.  Anebo že by na to postupným psaním a tedy rozpomínáním přece jenom přišel? Posuďte sami.

Mým jednoznačným favoritem je  „Na cestách se Sněhovou královnou“, soudobá pohádka/zrcadlo  pro ženy, které se vyrovnávají s partnerským rozchodem.

V několika povídkách hraje svou důležitou roli zelená barva. Bylo to tedy důvodem, proč je kniha vytištěna netypickým, tmavozeleným odstínem písma?

Kdyby to neneslo svůj význam, proč by spisovatelka pojmenovala obě ženské hrdinky textu “Luisin duch” stejným jménem?

A takových otázek vzbuzuje tato knížka spoustu.

Baví-li vás nad přečteným přemýšlet a nedostávat jen jednoznačná řešení, rozhodně vám doporučuji po přečtení každé povídky zařadit čtenářskou pauzu.  Pokud by se vám podařilo spojit ji třeba se sebekratší předjarní procházkou, máte zážitek zaručen.

Tato recenze vznikla  díky podpoře:

prokapely.eu

Pokud se chcete stát partnerem některého příspěvku nebo rubriky, napište nám na email: redakce@zlinskynocnik.cz/web