Hlavní stránka Publicistika Kula Pikle: Do konce roku chceme nahrát novou desku

Kula Pikle: Do konce roku chceme nahrát novou desku

0

Čtveřice hudebníků, kteří si dohromady říkají Kula Pikle se chystá vydat své páté album. Do konce roku by zpěvák a baskytarista Petr, Kytarista Pavel, bubeník Michael přezdívaný Šimon a pianista Radek měli být s prací hotoví. Otázkou je, v jakém složení nakonec album nahrají. Hrát v kapele, jejíž členové jsou roztroušení ve třech městech v okruhu sta kilometrů totiž není jednoduché. “Hledáme pianistu,” říkají v rozhovoru z cyklu Hovory H.

Kdy a jak vaše kapela vznikla?

Radek: Je to devět let. To jsme se potkali.

Michael: Před docela dost lety. Předtím jsme se jmenovali jinak. Kula Pikle funguje kolik let?

Pavel: Čtyři?

Petr: Tři? Dva? Jedna?

Radek: Oni mě vychovali. Už je to nějaký den.

Michael: Ano, Radka jsme se ujali a vychovali ho.

Petr: Pět let asi to je Kula Pikle.

Michael: Začínali jsme se zpěvákem s Míšou Mijavcem. Zdravíme. Ale pak jsme fungovali už jenom ve čtyřech.

Vysvětlete ten název Kula Pikle.

Petr: Protože my jsme furt tak něco vymýšleli a ty lidi různě měnili.

Pavel: My jsme byli kapela, která kuje pikle.

Petr: A pak jsme si napsali asi šest jmen, to co jsme si říkali, že použijeme. A toto jsme vybrali. Ještě jsme to dávali na basové fórum na internet a tam se jim to taky líbilo.

Proč je tam ženský rod?

Petr: Existuje kapela Kula Shaker.

Radek: Zpíváš přece pořád o ženských.

Pavel: Protože je ta kapela. Ta kapela, která kula pikle.

Michael: A nebo něco úplně jinýho.

Jak byste charakterizovali styl, který hrajete?

Petr: Alternativní pop.

Pavel: My hrajeme každý úplně něco jiného,

Petr: A posloucháme každý něco jiného.

Michael: Já jsem myslel, že je to alternativní rock.

Petr: Je tam rock, je tam funk, je tam pop. Takové písničky.

Radek: Když nebudeme mít klávesy, tak to bude rock.

Petr: Když nebudeme mít klávesy, tak to bude rock, alternativní.

Inspirujete se nějakými kapelami, chcete se některým přiblížit?

Petr: Vykrádáme Blur, vykrádáme Queen of the Stone Age, vykrádáme…

Pavel: Rádi bychom vykrádali spoustu kapel.

Michael: Ale nenápadně.

Petr: Děje se to vždycky nenápadně, ale vždycky z toho pak vycházíme.

Michael: Každý zahraje jinou kapelu, ale dohromady je to…

Pavel: …je to úplně nová písnička.

Jste Zlíňáci?

Petr: Šimon je z Napajedel, Radek je z Brna a my dva jsme z Malenovic.

Jak jste se dali dohromady, když jste tak roztroušení?

Petr: Chlapi (ukazuje na Michaela s Pavlem) jsou oba učitelé hudby a Radek byl jejich žák.

Michael: No můj ne. Teda jenom papírově, nechodil ke mně.

Radek: Jsem nemusel…

Michael: Bez ohledu na povolání se známe už hrozně dlouho. Občas jsme si někde zahráli. A když bylo potřeba dát dohromady nějaké muzikanty, tak to nějak vyšlo.

Je to takhle udržitelné?

Petr: Budeme asi ve třech, protože Radek odchází. Pro celkovou životní vytíženost.

Michael: Vyčerpanost. (smích)

Petr: Kdyby někdo měl zájem ho nahradit, aby to byl spíš pianista než klávesák. Byli bychom rádi.

Pavel: On se bohužel rozhodl, že prostě bude kupovat nemovitosti na Brněnsku a sem už se nedostane.

Radek: Jste moc daleko. Strašně rád bych si zašel s klukama na pivo po práci. Ale je to sto kilometrů, tak je to špatný.

Pavel: On jezdí pořád na kole, navíc.

Radek: Což je čtyři hoďky zhruba…

Spojujete se s některou místí kapelou nebo zpěvákem, zpěvačkou?

Petr: Místní ani ne. Jezdili jsme s nějakýma z Rožnova.

Michael: Spíš se potkáme na koncertě, na fesťáku.

Petr: Nekamarádíme se.

Pavel: Oni nechtějí kamarádit s náma.

Co je vaše dosud nejlepší hudební zkušenost?

Michael: Kula pikle…? No každý nahrávání je bezvadná zkušenost.

Petr: Já jsem myslel, že jako říkáš Kula Pikle.

Michael: To jo. Moje dosavadní nejlepší zkušenost je Kula Pikle. Ale jako kapelová zkušenost… já nevím, bylo pár povedených koncertů.

Pavel: Zkoušky jsou úplně nejlepší. Tam by měli chodit lidi.

Co byste označili za své teritorium?

Pavel: Okolí Kodaně.

Michael: Kadaně?

Pavel: Kodaně!

Petr: To je kde?

Radek: To je hlavní město Dánska, ne?

Michael: Hrajeme hlavně na Zlínsku. Několikrát jsme hráli v Brně.

Pavel: Od Brna po Bratislavu.

Petr: Fryšták, Kokory.

Michael: Jsme světoznámí především na Zlínsku.

Petr: A dřív jsme jezdili i do Prahy na nějaké soutěže a tak. Teď už ne.

Chtěli byste si zahrát v zahraničí kromě Slovenska?

Michael: Já bych si jel zahrát. V Polsku jsou super fesťáky. Já bych jel kamkoliv.

Pavel: Kdyby nás pozvali.

Michael: Kdyby nás pozvali, kdyby byla možnost. Ale my zpíváme česky, nebo teda Petr zpívá česky.

Petr: On zpívá anglicky.

Michael: A já zpívám taky česky. Není to o tom, že bychom měli v plánu obrážet evropské festivaly, protože jsme česká kapela. Je to daný tou řečí, zpěvem. Je to předurčený, že jsme česká kapela. Ale já bych si jel zahrát kamkoli.

Chodíte společně na koncerty jiných kapel?

Petr: Ani ne.

Pavel: Všichni dohromady určitě ne. Občas nějaká dvojice vyrazí. Omylem, nedopatřením.

Petr: Teď jsme byli na dovolené a bylo tam nějaké hraní, tak jsme se šli podívat. Ale Pavel tam nebyl, protože spal.

Radek: Jsme taková rodinná kapela.

Petr: Šli jsme se Šimonem. Ale já na koncerty nerad chodím. Nebaví mě to. Je tam moc lidí.

Takže lepší je dívat se na ty davy z pódia?

Petr: No určitě. (smějí se)

Pavel: Slyšeli jsme o tom.

Michael: Říká se, že je to fajn.

Kolik na vás asi přišlo nejvíc lidí?

Petr: Teďka v Napajedlích na Pivních slavnostech, tam bylo tak dvě stě.

Michael: To bylo víc, ale to byly slavnosti. Nepřišli přímo na nás. Ale pařili tam. Když jsme hráli poprvé v Brně, tak tam bylo skoro dvě stě? Sto padesát nebo tak nějak.

Petr: Ale většinou tak kolem padesáti do klubů. Nebo i míň.

Michael: To je dneska docela úspěch.

Jak často vystupujete?

Petr: Asi třikrát do měsíce nebo dvakrát.

Michael: Jsou měsíce, kdy se nehraje a pak jsou čtyři koncerty.

Petr: Takových dvacet koncertů za rok.

Chtěli jste se někdy živit hudbou?

(přikyvují)

Michael: Jako hraním přímo. Hudbou se může živit různě. Ale hraním toho, co mě baví. Dá se živit hudbou i tak, že člověk hraje v pěti kapelách, které ho nebaví.

Petr: Když se tím chceš živit, tak je potřeba, aby tě ta hudba taky bavila.

Kdy vás ta idea opustila?

Michael: Já se s tím nerad smiřuju, ale průběžně.

Radek: Mě když jsem začal pracovat.

Pavel: Člověk začne pracovat, zapadne do systému a..

Radek: …a je to v pytli.

Pavel: …a na velké zkoušení a hraní už není čas.

Jaké nástroje najdeme ve vaší kapele?

Radek: Klávesy.

Michael: Bicí.

Petr: Já hraju na basu.

Pavel: Já hraju na housle, ale ne v kapele. Tam hraju na většinou kytaru. Ale rád bych hrál na benjo a na mandolínu.

Michael: Tak hrej.

Pavel: To sice hraju, ale ne v kapele. Oni mě k tomu nechtějí pustit.

Tady v redakci jste hráli dva na jedny klávesy. Hrajete tak běžně?

Petr: Ne, to bylo jen kvůli dnešku. Včera jsem se to tři hodiny musel učit, protože hraju normálně na basu a nechtěl jsem ji sem tahat. A kontrabas je velký a akustickou jsem nesehnal. Myslím, že to tak bylo i zajímavější.

Kolik jste nahráli alb?

Petr: Jedno demo. A tři další.

Michael: Dvě studiovky a jedno živé.

Petr: Takže čtyři. Teďka děláme páté.

Kdy vyjde tato nová deska?

Petr: Až bude hotová. My na to netlačíme, protože to nikam nebudeme posílat. Až to bude hotové, pěkné, tak vyjde.

Michael: Letos bychom to měli stihnout.

Petr: Je hotových sedm věcí a nevíme, jestli budeme dělat další, nebo jestli to necháme krátké.

Jakým způsobem skládáte písně?

Petr: My s Pavlíkem většinou děláme melodii. Tu si vymyslíme, doneseme na zkoušku jenom takový náčrt. Pak si to zkusíme všichni zahrát a udělá se zpěvová linka ve svahilštině. Čeština se doplní až na závěr. Někdy někdo něco donese, když to má skoro hotové. A pak se to stejně předělá.

Kolik písniček končí v šuplíku?

Petr: Teďka toho bylo víc. Máme větší autocenzuru. Jakmile něco nefunguje, tak se to dá pryč. Nebo se to vytáhne až později.

Michael: Ze začátku ty odpady nebyli skoro žádný.

Pavel: Je možně, že když se k tomu vrátíš po nějaké době a uděláš to jinak, tak z nějakého nápadu může být úplně jiná písnička.

Jsou vaše písničky něčím charakteristické, typické pro vás?

Petr: Myslím, že jsme rozpoznatelní za prvé podle českých textů, protože všichni zpívají anglicky. A za druhé, že tam máme piano.

Michael: To jsem chtěl říct. Texty a zpěv jsou charakteristické.

V obou písničkách, které jste tady zahráli, zaznělo slovo „péro“. Dá se tedy říct, že se do vašich písní prolíná erotika?

Petr: To není erotika. T je jen v těchto dvou písních. A jak se to řekne tak to je. Upřímné. Nerad to píšu zaobaleně. Zatím jsme s tím nikde neměli potíž.

Pavel: Ale už v pár klubech v republice nesmíme hrát.

Petr: Ale to není kvůli textům.

Kdo z vás má hlavní slovo?

Pavel: Všichni. A odpověděl jsem já.

Michael: Jak říká Pavlík, tak všichni.

Petr: My se nedostáváme do sporů.

Radek: Je to pěkný.

Pavel: My spolu rádi pijeme, když už spolu jsme. Takže ten sociální lubrikant tam funguje, jako alkohol.

Michael: A domluvíme se i střízliví.

Pavel: Ano, domluvíme se i střízliví.

Jaká je podle vás na Zlínsku hudební scéna? Jak se vám tady hraje?

Pavel: Pecka. Všichni hrají v padesáti kapelách.

Petr: Ve Zlíně nic moc, ale okolo je to lepší.

Michael: Tady hlavně není moc kde. Hráli jsme v Bamboo párkrát. A kde tady jinde?

Petr: Je tady pár klubů, kde se dá hrát, ale nemůžeš hrát pořád dokolečka, dvakrát do měsíce, v jednom klubu ve Zlíně.

Michael: Že by tady byla nějaká scéna, která žije, to teda já pocit nemám.

Petr: Možná tu je, ale my to moc nesledujeme. Že bychom se chodili pídit po nějakých nových vlnách, to ne.

Pavel: Polovina kapely jsme přivandrovalci. Bydlíme tady teď, ale nejsme vůbec ze Zlína nebo z Malenovic. Když se tady ocitneš a je ti třicet, tak už ty kamarády z dětství tady nenajdeš.

Jaký máte aktuálně koncertní program?

Petr: Fryšták, Malý svět.

Michael: V Kokorách je Hudební léto. Ve Strání je Strání, fesťák.

Pavel: A potom začátkem září je ve Vsetíně něco.

Petr: A ještě v září je Brno.