Hlavní stránka Publicistika ROZHOVOR: Jan Habich: Proboha, nechoďte na můj blog pisudiplomku

ROZHOVOR: Jan Habich: Proboha, nechoďte na můj blog pisudiplomku

0

Jan Habich je pětadvacetiletý student z malé vesnice u Jihlavy, jehož jméno jste zřejmě ještě neslyšeli, ale jeho web znát budete, zejména pokud jste studenty vysoké školy. Založil totiž blog pisudiplomku, který odvádí od akademické práce desetitisíce studentů. Sám píše diplomku na Univerzitě Tomáš Bati ve Zlíně, jezdí na kole, leze po stěnách, zajímá se o kung-fu a dělá DJ. Už čtyři roky pracuje v marketingu a má problémy s nezaslouženými autoritami.

Jak vznikl nápad na stránku pisudiplomku.cz s jakým cílem jsi do toho šel?
Podobné weby fungují v zahraničí pro různé obory, autor prostě vtipně okomentuje nějaký pohyblivý obrázek tak, že ilustruje známou situaci v tom kterém odvětví. V češtině, pokud vím, je takový blog pouze jeden a ještě pro programátory, což je poměrně malá skupina. Odtud se tedy vzal nápad. A cíl jsem žádný neměl, našel jsem hromadu obrázků, které docela přiléhavě ilustrovaly situace, ve kterých jsem se při kompletaci své akademické práce ocitl. Nejdřív jsem je dával na Facebook, potom jsem na ně udělal rovnou blog, abych tolik neotravoval kamarády svými výlevy. Prvotní cíl byl pobavit pár známých, ale když se začal web virálně šířit, uvědomil jsem si, že se v podobné situaci vlastně nachází desetitisíce ostatních studentů.

Je to ryze věc zábavy nebo máš i nějaké komerční úmysly? Oslovil tě třeba někdo, kdo by si na webu chtěl zaplatit reklamu?
Prvotně to vzniklo jen jako fórek, i když jako student marketingu si komerční možnosti takovéhu webu uvědomuji, v průměru ho viděl každý desátý Čech. S nabídkou na reklamu mě oslovila společnost, která za peníze píše lidem školní práce. Tomuhle způsobu „studia“ nefandím, proto jsem slušně odmítl. Kdyby mi ale napsalo copystudio, které nabízí expresní vazbu za dobré peníze, do toho bych možná šel, na tom není nic nefér. Primárně se ale snažím udržet blog nekomerční, jde hlavně o zábavu.

Sám píšeš diplomku, na jaké škole a na jaké téma?
Diplomku píšu na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Tématem je vývoj mobilní aplikace za použití Lean Startup metodiky. Prostě jak udělat úspěšnou mobilní aplikaci co nejlevněji. A docela nestíhám.

Jaká doba uběhla od prvního nápadu po realizaci webu a kolik času denně mu věnuješ teď?
S webovými platformami si rozumím, takže doba od nápadu po první zveřejněné příspěvky mi zabrala necelou hodinu někde v pauze mezi psaním té opravdové diplomky. Denně jsem pak trávil asi dvě hodiny jak přidáváním obsahu, tak sledováním analytických nástrojů. Snažil jsem se pochopit, co se to vůbec děje, návštěvnost byla šílená. Byla to pro mě velká příležitost se z těch informací poučit.

Překvapil tě zájem lidí a médií o projekt?
Stručně? Ano. Pokud to mám rozvést, trochu jsem tomu pomohl, přidal jsem tlačítka pro sociální sítě, abych usnadnil sdílení obsahu, ale netušil jsem, že se to celé až tak rozjede. V den spuštění to sdílela většina knihoven, které převzaly příspěvek od knihovny UTB, přes 35 000 návštěv za dvanáct hodin. Pak už jsem jen seděl u Google Analytics a sledoval ta čísla.

Co si myslíš o vzrůstající oblibě gifů? A co ji podle tebe způsobuje?
Kdybych měl použít to, co nás učí ve škole, použil bych něco okolo „formování kulturní reality“. Ale to by nikdo nepochopil, sám s tím mám problém doteď. Je to další způsob vyjádření v digitálním světě, součást internetové kultury. Gify na chvíli zmizely a zase se vrátily do módy. Až na to, že dříve to byly jednoduché animace, dnes jsou to spíše sekvence z filmů a videí. Obrázek může vydat za tisíc slov, ale pohyblivý obrázek je více situační, lépe vystihuje kontext a může mít pointu. Je to jako vtip, ten má také pointu na konci. Tohle statický obrázek neumí.

Jaká část gifů je od tebe a kolik od návštěvníků stránky? Kdo vymýšlí popisky?
Prvotní nálož byla ode mě komplet, jak gify, tak popisky. Naštěstí mi hned na začátku došlo, že po čase nebudu schopen web plnit, tak jsem se spolehnul na dav a přidal formulář pro zasílání vlastních návrhů. Vyplatilo se. Mám přes tři stovky návrhů, někdo posílá jen obrázky, někdo přidává i vlastní text. Finální rozhodnutí o popisku je ale vždycky moje (snad se nikdo nenaštve, že ten jeho původní byl vtipnější). Takže někdy tvořím, někdy se inspiruji, někdy jen kopíruji. Většinou jsou to ale ty první dvě metody.

Co bys poradil studentům, kteří píšou diplomku?
Ať na ten blog proboha hlavně nechodí! Ne, každý máme nějakou formu odreagování, mozek prostě nevydrží makat na jednom úkolu dvanáct hodin denně. Dávejte si přestávky a zkuste chodit trochu ven, odreagovávat se u počítače není dobrý nápad, lehce se vám ten čas rozlije do celého dne. A hlavně jsem v tom s vámi. Jo a na závěr se omlouvám všem, kteří kvůli mě nestíhají.

Ani ne po týdnu provozu:

250 000 návštěv
150 000 unikátních návštěvníků – kdyby každý z nich napsal jeden znak, mám bez problémů překročený požadovaný rozsah diplomky.
1,5 milionu promrhaných minut = 25 000 promrhaných hodin = 1042 promrhaných dní = 2,85 promrhaného roku.