Home Štítky Posts tagged with "album"

album

Kapela Premier existuje od roku 1992, kdy ji společně založili baskytarista Daniel Hrnčiřík a zpěvák Jarda Bobowski. Právě s druhým jmenovaným jsme se sešli v jedné z malenovických restaurací, kde jsme si povídali nejenom o nové desce Hlasolamy. „Premiéři“ se do povědomí poprvé výrazně zapsali už v roce 1994 hitem Hrobař, ale od té doby nezahálí a album Hlasolamy jsou už jejich dvanáctou deskou. 

0

V nové soutěži hrajeme hned o tři cédéčka kapely Pororoca, která letos vydala své nové album s názvem Pevnost. Tahle metalová partička z Ostrova nad Ohří vznikla v devadesátých letech, ale v současné podobě znovu hraje od roku 2009. Křest alba se uskuteční 20. května v Ostrově, ale vy máte možnost CD vyhrát už teď, stačí odpovědět na jednoduchou soutěžní otázku.

0

[youtube]https://youtu.be/lfhppYhF7YU[/youtube]

Čtveřice hudebníků, kteří si dohromady říkají Kula Pikle se chystá vydat své páté album. Do konce roku by zpěvák a baskytarista Petr, Kytarista Pavel, bubeník Michael přezdívaný Šimon a pianista Radek měli být s prací hotoví. Otázkou je, v jakém složení nakonec album nahrají. Hrát v kapele, jejíž členové jsou roztroušení ve třech městech v okruhu sta kilometrů totiž není jednoduché. „Hledáme pianistu,“ říkají v rozhovoru z cyklu Hovory H.

0

[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=xD3dD4y_9vE[/youtube]

„Jsem Ondra Javořík a vystupuju pod pseudonymem Maple,“ takto se v krátkosti představí třiadvacetiletý zlínský rapper a grafik, který byl třináctým hostem pořadu Hovory H. Aktuálně pracuje na novém EP s kamarádem Jimmym B a vrátil se k druhé sólové desce. Ve své tvorbě se inspiruje tím, co vidí kolem sebe i tvůrci jako jsou Kato, Rest nebo písničkář Xavier Baumaxa. Respekt chová i k Rytmusovi. „Nejde mi k srdci, když někteří rappují o tom, jak jsou nejlepší,“ tvrdí Maple v rozhovoru.

0

[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=NbU3fxhM9y4[/youtube]

Mladý hudebník Václav Lebeda aka Voxel ke svým vystoupením potřebuje jen kytaru nebo ukulele a looper a publikum, které si s ním bude broukat jeho pozitivně laděné písně. Ve třiadvaceti letech má je otcem a manželem a kromě péče o rodinu si užívá i příjemné starosti v podobně našlapaného harmonogramu vystoupení. Za svůj úspěch vděčí i zásadnímu rozhodnutí ukončit studium krátce před státnicemi.

0

 

[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=ZUAqVNHKrp0[/youtube]

Z původní sestavy kapely Ready Kirken, která má letos za sebou dvacet let působení, nezůstal kámen na kameni. Jen kytarista Zdeněk Ceral zůstal. Úlohu hlavní tváře skupiny převzal po odchodu známého zpěváka Michala Hrůzy jeho jmenovec Mráz. Za bicími sedí nejmladší člen uskupení Michal Bečka s uměleckým jménem Mika Ronos. Po dvou desetiletích se z nich stala vícegenerační kapela. „Dnes na náš koncert přijde třeba patnáctiletá dcera s rodiči,“ říká v rozhovoru jediný zakládající člen.

Zlínská rocková čtveřice, která se proslavila v první polovině devadesátých let hitem Hrobař a začátkem nového tisíciletí se načas rozpadla, dnes opět hraje a pravidelně vydává nová alba. Premier v sedmém dílu Hovorů H představuje své nejnovější CD Premier unplugged a ráda by se znovu dostala do širšího povědomí v Česku i na Slovensku. „Skalní fanoušci zůstávají stejní a vídáme je stále, ale také se to obměňuje,“ říká frontman skupiny Jarda Bobowski. Kromě něj dnes uskupení tvoří také bubeník Daniel Wolcik, kytarista Jarda Mikoška a basák Daniel Hrnčiřík.

0

Tomáš Kmec, Leo Holan, Petr Hrdlička a Martin Pelc, tato čtveřice tvoří kapelu Škwor. Metalové či hardrockové uskupení existuje od roku 1998. Část osazenstva před svým koncertem ve Zlíně mluvila o začátcích kapely nebo o své poslední desce z minulého roku Hledání identity. Stali se tak hosty šestého dílu Hovorů H.

Za své poslední album Rockfield, které natáčeli ve slavném stejnojmenném studiu ve Walesu, si vysloužili trojplatinovou desku. A šestičlenná kapela Chinaski ji převzala na únorovém koncertu ve Zlíně. Dva ze členů kapely – frontman Michal Novotný alias Malátný a trumpetista Petr Kužvart – se v pořadu Hovory H rozpovídali o svých zážitcích z natáčení, o tom jak vznikají jejich písně i o vztazích uvnitř kapely.

Foto: D. Danieliková

Jedna z nejpilnejších a nejkontroverznejších českých kapel současnosti zavítala v rámci svého jarního turné k novému albu Laskonky a kremrole i do Zlína. Zpěvák, kytarista, věčný cestovatel a skejťák Matěj Homola se pro Zlínský nočník rozpovídal nejen o svých cestách do Indie a o nové desce, ale i o osobních vzpomínkách na naše město.

Máte nějakou osobní vzpomínku na Zlín?

Ve Zlíně jsme hráli hodně mockrát. Kdybych to vzal, že tady hrajeme jednou ročně, tak jsme tu hráli fakt i devatenáctkrát. Ale konkrétní vzpomínku asi nemám. Jako mám spoustu vzpomínek, který jsem zapomněl. Je tady vždycky hlavně veselo. Co si pamatuju, s kapelou jsme hráli třikrát v Golemu, což byl klub, který tu dlouho fungoval a byl proslulý po celých Čechách. Krom toho jsme hráli jenom na skejtovejch závodech v klubu. Pak jsme jednou hráli v jednom klubu Masters of Rock, kterej byl hrozne sterilní, a to nebylo dobrý. Teď hrajeme ale tady, v novém prostředí tak uvidíme.

A kdybyste  měl porovnat Golem a Musicland, kde se  hrálo líp?

Mně třeba osobně Golem hodně bavil. Pro muzikanty tam byla taková zvláštní věc. Hned za pódiem za dveřma je takový obývací pokoj, kde se spalo, plus vířivka. Takovej ten bonus, to nikde jinde není. Když jsem začínal s naší kapelou, lidi na nás nechodili moc po Čechách. V Praze to bylo jako ok. Spousta měst byla pro nás ale tabu. Zlín, Pardubice a Jihlava, to byla tři města, kde vlastně lidi chodili od začátku. Takže my jsme si Zlín hodně oblíbili. Jediný, co mě na Golemu vždycky štvalo byl  ten sloup  uprostřed pódia, který ani pro nás ani pro diváky nebyl moc ok.

Nové album Laskonky a Kremrole jste vydali nejen jako CD a flashdisk, ale i formou vinylů. Jak vnímáte všechen ten boom kolem jejich návratu?

Já to vítám. Nejsem sice člověk, co by to extra řešil, ale když to vezmu z mého pohledu, tak vinyl mě přesvědčil o tom, že to je stálý médium. Desky, který jsou starý padesát let, hrajou stejně  jako před padesáti lety. A pokavad je člověk neškrábne, tak to vydrží navždycky. Narozdíl od cédéčka. Já mám osobně s cédéčkem problém. Je to médium, který je hodně poruchový. Proto i to byl jeden z důvodů, proč jsme to vydali na flashdisku a vinylu. Jedinou nevýhodu, kterou má vinyl, což jsme netušili a občas nás postavila před zásadní problém, je to  že, má jen určitou kapacitu, co se týká délky stopáže. Takže jsme museli vzít pět věcí a z toho vinylu to vyhodit. A to nás hodně štvalo.

Jakou máte oblíbenou desku?

Nemám. Všechno jsem poztrácel. Desky, který jsem si kupoval v roce devadesát, kdy byly elpíčka ještě v nástupu, byly první nějaký punkový věci. Jakoby kompilace a Plexis (česká punková kapela – pozn. red.).

Je všeobecně známo, že často navštěvujete Indii a určitě je inspirací při skládání. Jak vypadá váš tvůrčí proces?

Já do Indie jezdím každej rok. A je to takový to pravidlo, že každý dva roky, když vydáváme desku, kterou točíme na jaře, tak mám v Indii takový dlouhodobý soustředění. Poslední soustředění probíhalo asi tak, že si vezmu ze zkušebny nějaký demáč a nějaký základy – nahraný věci, na kterých jsme třeba pracovali půl roku, a ty si tam vemu. Mám s sebou kytaru a notebook, ve kterým mám studio. Takže z fleku můžu udělat písničku. No a pronajmu si dobrý místo, kde mám klid. Indie je pro mě prostě zajímavá tím, že tam je to jiný, až extrémně jiný, než u nás a kdekoli jinde. Ta země fakt není nudná. Proto dělám ten tvůrčí proces tam. Tam totiž neřešíš problémy, co máš tady. Ta výroba hudby je hlavně o soustředění. Proto je dobrý se odsoustředit někam do pryč, což se ti tady nemůže podařit.

Foto: F. Severa

Jak to bylo se skladbou Kretén – vznikl nejdřív song a pak jste hledali kreténa nebo naopak? A proč zrovna Xavier Baumaxa?

První byl kretén to je jasný. Ale ještě nevěděl, že bude mít písničku o sobě.  Je to písnička, kterou složil brácha. Pravděpodobně asi nechtěl být za kreténa, tak hledal alternativu. A našel Baumaxu. On je náš dobrej kámoš. Takže Baumaxa s bráchou to nějak ukuchtili dohromady.

Začátky kapely byly hodně metalové a punkové. V čem je podle vás nová deska odlišná a v čem lepší?

Hele, je hodně podobná té poslední, protože jsme na ní hodně pracovali. Na první desce jsme taky hodně pracovali. Poslední deska je výjimečká oproti těm ostatním stejně jako ta předposlední tím, že jsme na ní dělali dva roky.

Kam si jezdíte odpočinout od hudby? Máte nějaké oblíbené místo, kam se pravidelně a rád vracíte?

Hrozně rád si čistím hlavu na motorce. A to kdekoliv. To je pro mě fakt velkej relax. Obecně ještě jezdím i na skejtu a dělám takovýhle zábavy a hodně se věnuju dceři. Jako z hudby nemůžeš vypadnout. Seš v tom furt. Jediný momenty, kdy máš chuť si odpočinout, jsou po tý dlouhý šňůře. To jedeš někam pryč, mimo lidi.

Na desce je taky píseň Fanynka. Zajímá mě, jestli je tato píseň inspirovaná nějakou vaší skutečnou fanynkou.

Jo, určitá inspirace tam byla. Je to písnička, kterou dělal brácha, a na některý věci by ses musela zeptat jeho, protože některý věci ani já sám nechápu.

Máte nějakou neoblíbenou píseň, nebo naopak? Některé kapely tvrdí, že staré písně už je hrát nebaví, že je to pořád to samé. Jak to máte vy?

V podstatě už ne. Nemám nějakou neoblíbenou píseň vod nás. Se vším, co projde na desku, jsem ztotožnenej. Je tam takovej ten základ, kterej vždycky hraješ. Jako třeba Banány. Základní jsou věci na který byly natočený, klipy a k tomu nabaluješ.

V jedné písničce – konkrétně Kapela na šňůře – zpíváte o tom, že v kapele může nastat „ponorka“. Prošla taky vaše kapela někdy tímto obdobím?

Ponorkou ne. Ale občas někdo měl osobní problém, dejme tomu, vyhoření. Což se prostě stane, když děláš dlouho něco, co tě baví, a pak najednou tě to přestane na chvíli oslovovat. Ale už se to nakoplo.

A co nová deska? Máte už nějaký nový nápad pro publikum třeba v podobě dia nářezu?

Zatím ne.  Protože jsme novou desku točili o prázdninách, je to furt prostě čerstvý. Teďka je fáze, kdy jsme si dali nějaký zkoušky kvůli týhle šňůře a nový věci začneme podle mě zkoušet tak zase za půl roku.

Rýsuje se vám už v hlavě nějaká myšlenka na nový klip k některé z vašich písní?

Ne, nerýsuje. Teďka je dělá brácha, kterej dělal už Kreténa zrovna. Tak dělá další, jakožto animátor. Teďkom doděláme vobě tyto šnúry a příští rok máme už dvacet let, k čemu plánujme že uděláme asi knihu.  Uvidíme, jestli to dopadne nebo nedopadne. A pojedeme k tomu možná nějakou spešl šňůru. To je zatím tak nejbližší plán, nad kterým budeme muset začít přemýšlet.

Hráli jste už se spoustou zahraničních kapel. Je nějaká, se kterou byste chtěli stát na jednom pódiu, a zatím se to nepovedlo?

Určitě bychom si chtěli zahrát se Suicidal Tendencies. Je to kapela, která je a vždycky byla pro nás zásadní. Vyrostli jsme na ní. To by byl vážně splněnej sen. Hráli jsme samozřejmě před Lucií, hráli jsme před The Toy Dolls, což byla pro nás taky hodně zásadní kapela. A u českejch kapel můžeš v podstatě hrát, s kým chceš. Je to takovej malej rybník. Obecně vzato ale nejraději hrajeme s Vypsanou fixou, což je naše krevní skupina a spřízněný duše.

Máte nějaký rituál, co všichni před koncertem děláte?

Ne. Brácha se rozehrává, bubeník se taky rozehrává, já se trochu rozehrávám někdy a jinak nemám nějakej speciální rituál. Když seš tady od čtyř hodin, dáš si drink nebo brko, ale to nemůžu nazvat jako přípravu.

Za sebou máte možná stovky rozhovorů. Existuje otázka, kterou jste nikdy nedostal a rád byste?

No to nevím. To je ta otázka, který jsem se vždycky bál. Je to samozřejmě těžká otázka.