Home Štítky Posts tagged with "Hudba"

Hudba

0

Krátce před představením hvozdenského divadla s názvem Recitál S+Š, kde účinkují, jsme se setkali s členy seskupení Dixseal. Tato jazzová formace oblažuje zlínsko jazzovou hudbou ve vlastních aranžích a pracuje i na svých autorských skladbách. S veselými chlapci z Dixsealu jsme se sešli přímo v divadle ve Hvozdné.

 

Já byla spolupráce s hvozdenským ochotnickým divadlem?

Karlos: Tak, zahráli jsme si.

Holda: Ano.

Gregy: Finančně dobře ohodnocená.

Holda: Ano, výborně ohodnocená.

Karlos: Gregy dostal dvě polívky navíc.

 

Chystáte se nahrát cd?

Tuleň: Ano.

Karlos: Určitě.

Holda: Asi jo.

Tuleň: Tak určitě.

 

Máte nebo chystáte i své vlastní písně?

Tuleň: Ano.

Holda: Ano.

Karlos: Písně jsou.

Holda: A jaké? Já bych se toho ujal, a jaké Tome?

Karlos: Tome, popiš nám trochu strukturu tvých skladeb.

Tom: Tak, začíná se většinou nějakou introdukcí, která je v hlavní tónině, potom krátká mezihra, místo pro inprovizaci…

Holda: Tom je muzikolog, takže to byl výklad pro muzikology.

Tuleň: Profesionální.

Holda: Profesionální výklad.

Karlos: Dalo by se to použít jako příručka, jak skládat skladby.

 

Co děláte v běžném životě?

Holda: Tom dělá muzikologa.

Tuleň: No, Tom studuje muzikologii nebo něco takového.

Holda: Já jsem student.

Gregy: Já taky jsem student.

Karlos: Já jsem taky student.

Tom: Ale Jirka, jak jsme dneska vyjížděli sem, tak se mi pochlubil, že chtěl být vždycky traktorista a potom by mu nevadilo jmenovat se Emil Tvarůžek.

Holda: A Tuleň je bankéř.

Gregy: Mysí si, že je bankéř.

Holda: Ty jsi firemní poradce, podle vizitky.

Karlos: Já myslím, že vůbec nejsi bankéř.

 

Jak ste se dali dohromady?

Karlos: No jejda, to bylo tehdy.

Holda: Tehdy asi v roce 2006.

Jirka: Já třeba až 2010.

Holda: Asi přes orchestr.

 

Máte nějaký rituál před nebo po koncetě?

Tuleň: Nepijeme.

Karlos: My se hlavně neplácáme po ramenou.

Tuleň: Nikdy.

Karlos: Nikdy. Takže spíš bych řekl, co neděláme. Jinak rituál asi ne.

Holda: Tom je vždycky nervózní a volá na nás.

Karlos: Jo, řekne vždycky: Karlosi ty si stoupni do prava, Oldo ty do leva a Tulěň mezi vás a pak budeme hrát.

Holda: Kdy jsme tak naposled hráli?

Karlos: Vždycky to říká.

Gregy: Hej, ale to není rituál, já bych se držel těch rituálů.

Holda: Tak já si dám vždy vanu před koncertem, pak se rozehraju, oholím se a pak jedu do Zlína naložit kapelu.

Karlos: Já vždycky čekám, jestli Gregy dorazí z Brna.

Gregy: To není rituál.

Tom: Možná pro tebe ne.

Holda: Prostě, Gregyho rituál je dojet z Brna.

 

Co máte v plánu v nejbližší době?

Holda: Já si myslím, že pro nás je teď hlavním úkolem nacvičit sklady, které napsal Tom.

Tuleň: No a určitě druhého června s hvozdenským divadlem hrajeme ve Zlíně, v dílně. A potom svatby. Žeňte se, vdávejte, ploďte děti. My vám zahrejeme.

Karlos: Případně i rozvody.

Holda: Od narození až po pohřby. My vás provedeme celým životem.

 

Jak jste se dostali k toma, že v rockovém Zlíně hrajete poněkud jiný styl hudby?

Tom: Zlín je rockový?

Karlos: Odjakživa je Zlín rockový Tome, to nevíš? Vždyť to ví i v daleké Praze.

Tuleň: Tome, odpověz nám na tuto otázku.

Tom: No, možná proto, že je rockový, tak abychom to trochu oživili.

Tuleň: Ne, prostě všechno dělat jinak než ostatní. Jestli vám přijde Zlín rockový, tak možná právě k vůli tomu.

 

Máte kompletní sestavu, nebo byste uvítali ještě rozšíření o nějaký hudební násroj?

Tuleň: Tak já bych třeba chtěl ještě čtyři tyto trombóny, to bych určitě uvítal, jako moje. Co bychom chtěli? Trumpetu bychom chtěli.

Holda: Klapky bych chtěl.

Gregy: Já bych se taky shodl na těch klapkách.

 

[youtube]http://youtu.be/_dv5SJBy_7s[/youtube]

[youtube]http://youtu.be/wxGPUCdHewc[/youtube]

[fbphotos id=438394786190266]

0

Druhý ročník taneční soutěže New Age Battle se uskutečnil v pátek ve zlínském klubu Golem, kde se sešli příznivci streetové hudby a tance. Soutěžící se představili ve dvou kategoriích, hip hop a house. Celý večer zpříjemnila svým zpěvem Sasha.

[youtube]http://youtu.be/88qYbJffgZ0[/youtube]

[youtube]http://youtu.be/YI-jouoQSzk[/youtube]

Komentovat, označit přátele a udělit like můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.

[fbphotos id=443613475668397]

0

Ve čtvrté epizodě našeho seriálu Hovory H, který se věnuje regionálním kapelám, vám přinášíme rozhovor s fryštacko-zlínskou kapelou Divide. Mladé seskupení s jednou dívkou uprostřed se věnuje vlastní tvorbě i převzatým písním a jeho členové svůj styl nazývají experimental nu-metal. Nezapomeňte si vychutnat i bonusové video z vystříhaných scén.

 

Myslíš, že je výhoda být jedinou holkou v kapele?

Alča: Tak, to rozhodně ano, protože tady nemám žádnou konkurenci.

 

Kolik máte svých vlastních písní?

Luke: Svých písní máme za celou dobu asi patnáct.

 

Jaké písně hrajete na koncertech?

Luke: Je to v podstatě ovlivněné tím jaké máme koncerty. Když musíme zahrát delší část, tak hrajeme třeba osm našich a čtyři převzaté, protože lidi v dnešní době o tu vlastní hudbu nemají tak velký zájem jako o převzaté písně.

 

Jak dlouho jste spolu v této sestavě?

Alena: Od května minulého roku.

 

Podporují vás rodiče?

Vanča: Dost.

Pavel: Asi na té úrovni, na které jsme, tak nás podporují dost, ale kdybychom chtěli mířit víc, tak by to chtělo větší podporu.

Vanča: Můj táta mě podporuje moc.

Luke: Mě tata podporuje docela málo.

 

Proč vlastně hrajete?

Alena: Protože nás to baví.

Luke: A chceme to dotáhnout co nejdál.

Pavel: Já třeba i k vůli holkám.

Pavel: A ještě navíc je to takové vyplnění…

Luke: …volného času, který nikdo z nás nemá.

 

Jak se stalo, že hrajete právě nu-metal a co to vlastně znamená?

Pavel: My hrajeme spíš experimental nu-metal, což vlastně nu- metal vůbec není.

Alča: Jelikož to nemůžeme nikam zařadit tak tomu tak říkáme.

Luke: Prostě se snažíme zapojit co nejvíce techniky. Není to takové to mlácení do bubnů, jak říkají rodiče.

Johny: A snažíme se hrát potichu.

 

Na svém profilu na bandzone zdůrazňujete, že nekouříte, můžete tuto poznámku vysvětlit?

Vanča: Já absolutně nekouřím.

Alča: My rádi mluvíme ironicky.

 

Chystáte se v budoucnu nahrát CD?

Alča: V létě.

Vanča: V srpnu.

Pavel: Už máme termín, takže se na to chystáme.

 

Máte nějaký rituál před koncertem?

Luke: Nekouříme.

Pavel: Asi to, že si dáme těsně před koncertem ještě zkoušku.

 

Kde vás můžeme v nejbližší době slyšet naživo?

Luke: Tak v nejbližší době moc plány na koncerty nemáme, protože se chceme hlavně soustředit na nahrávání CD. Ale nebližší koncert nás čeká asi na fryštackém Stodola festu, který pořádáme my jako kapela a měsíc předtím budeme koncertovat na Fair play.

 

 

[youtube]http://youtu.be/SOoTvDMex6E[/youtube]

[youtube]http://youtu.be/aPLclGLGsRA[/youtube]

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=IQRiq71qbY4[/youtube]

0

Na tradičním hudebním jamu ve zlínském Bamboo klubu dorazilo množství muzikantů, mezi nimi i ostřílení profesionálové z ansámblu Vlasty Redla, kapely Fleret nebo skupiny Zabillow. Celý večer se nesl v duchu pestré hudební improvizace, přičemž z pódia zněl nejen zvuk kytar a bicíh, ale i saxofonu nebo trubky. Milovníci dobré hudby se mohou na podobných akcí sejít v Bamboo klubu několikrát do roka.

Komentovat, označit přátele a udělit like můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.
[fbphotos id=397322426964169]

0

Sdružení Skřítek, o.s., ve spolupráci s Čajírnou u Pythona se v tomto roce zapojilo do pořádání Festivalu pro Tibet. V Holešově se akce uskutečnila v termínu 13.-15.3.2012. V rámci programu mohli lidé shlédnout několik zajímavých dokumentů o Tibetu a jeho obyvatelích, poslechnout si přednášku Jiřího Sázela o životě v Malém Tibetu, zaposlouchat se do nahrávek tibetských hudebníků nebo se zapojit do společného bubnování.

Festival pro Tibet pořádá již jedenáctým rokem Občanské sdružení M.O.S.T. a letos probíhal ve čtyřiadvaceti městech celé republiky. Cílem festivalu je seznámit návštěvníky s tibetskou kulturou, tradicemi tibetského buddhismu a s problémy, které Tibeťané ve své zemi či v exilu řeší. Program celého festivalu najdete na webových stránkách www.protibet.org. Vrcholem festivalu je koncert tibetské zpěvačky Namgyal Lhamo, nejvýznamnější zpěvačky tradičních tibetských písní a tibetské opery.

Výtěžek z festivalu bude použit na podporu školy Gyalten v Tibetu. Jde o nestátní školu ležící v Tibetské autonomní prefektuře Kardze v nadmořské výšce 3600 m.n.m. Je jedinou školou v oblasti, která zajišťuje bezplatné vzdělání, stravu a ubytování pro 480 dětí z chudých nomádských rodin. Škole v současnosti chybí finanční prostředky na jídlo pro 280 dětí, na rekonstrukci ubytovacích pokojíků pro děti, školní učebnice a platy učitelů. Dále je třeba vybudovat dostatečně dimenzované zdroje vody a elektřiny.

Júlia Mudruňková
[youtube]http://youtu.be/JuaQKUymeDo[/youtube]

0

Na začátku března vystoupilo v bojkovickém klubu Maják bratrské trio Ebeni se svým instrumentálně vytříbeným repertoárem. Zpěvák, autor a moderátor Marek Eben poskytl Nočníku krátký rozhovor, v němž osobně zavzpomínal i na Zlín, ve vzpomínkách se vrátil ke svému působení v legendárním seriálu Váleček a popsal harmonický vztah se svými bratry.

Jakým způsobem tvoříte? Jedná se u vás o náhlé přívaly inspirace nebo spíše o řemeslnou práci a cizelování?

Je to spíš zdlouhavá práce. O náhlé přívaly bych stál, ale moc často se nedějí.  Výjimku tvoří situace, kdy mám píseň odevzdat za dva dny. To kupodivu někdy příval způsobí.

Jak využíváte svůj volný čas, máte-li nějaký?

Buď jsem s manželkou a psem nebo na golfu. Obojí miluju.

Jaký mělo vaše „válečkovité“ období vliv na váš další život?

Určitě mi to život trochu usnadnilo, protože o sobě dáte vědět. I když ty dětské role ještě nic neznamenají. Ale diváci aspoň vědí, že existujete.

Hádáte se někdy s bratry? O co většinou jde?

Nemůžu říct, že bychom se hádali, dokonce si ani nepamatuji, že by někdy někdo na toho druhého zvýšil hlas, to se neděje.  Ale máme samozřejmě rozdílné názory na spoustu věcí, nejčastěji se to projeví při aranžování nových písní. Já mívám spíš ta jednoduchá řešení, kluci ta komplikovanější, ale často lepší.

Zpíváte si doma jen tak pro radost?

Vůbec ne. Občas řvu v autě, když na mě jde spaní, to pomáhá.

Cítíte se být více zpěvákem, autorem, hercem nebo moderátorem?

To se liší podle poptávky. Já to moc neřeším, když dostanu nabídku na hudbu k filmu, tak se na nějaký čas věnuji jen psaní, ono mi to jde pomalu, ale je to osvěžující, dělat chvíli něco jiného. A na druhé straně třeba Stardance, to znamená vyčistit si celý podzim a dělat prakticky jenom tohle. Ale jsem vděčný, že mám těch profesí víc, aspoň mě netrápí stereotyp.

Koho ze současných českých hudebníků uznáváte?

Těch by bylo. Mám rád třeba Karla Plíhala, obdivuji tu jeho vynalézavost ve hře se slovy, něco takového jako banální verš, to u něj nenajdete nikdy. Škoda, že se jeho věci tak málo hrají, to by se lidi potěšili. Vůbec je taková spousta krásné muziky a neslyšíte z toho skoro nic. Zuzku Navarovou, Vlastu Redla, ale třeba taky Vltavu, myslím tu s Robertem Nebřenským, to se v éteru neobjeví vlastně nikdy.

Jak moc si vybíráte, co se týká práce? Odmítnete mnoho nabídek?

Odmítám tak dvě třetiny. Ono to taky není nic snadného pro mě najít roli. Divadlo jsem nezkoušel asi dvanáct let a celá moje filmografie je jedna scénka v jakési české detektivce, třicet let staré. Ne, že by ty nabídky nebyly, ale já už jsem taky trochu rozmazlený, jak si všechno píšu vlastně sám, na tělo, tak mám problém s jinými texty.

Jste jedním z posledních velkých gentlemanů na české mediální scéně, myslíte, že je v dnešní době ještě prostor pro etiketu?

Prostor by tady určitě byl, ale nejsou lidi.

Jaký nejnovější projekt připravujete?

Za chvilku mě bude čekat Filmový festival ve Varech, před tím ještě Plovárna číslo 500, ani se mi nechce věřit, že jsme jich udělali tolik, a bude k tomu takový speciální díl. No, a na podzim asi Stardance. Mezitím bych měl něco napsat pro kapelu, protože termín nové desky se začíná nebezpečně blížit.

Máte nějakou osobní vzpomínku na Zlínský kraj?

Jistě, ve Zlíně jsme točili asi v roce 1984 poprvé hudbu k filmu, jmenovalo se to Hele, on letí. A bylo to poprvé, kdy s námi hrál i Pavel Skála a Jaromír Honzák. No, a po dvaceti osmi  letech spolu pořád ještě hrajeme, to mi dělá radost.

0
Se zlínskou, z větší části holčičí, kapelou Livemore jsme se sešli v jejich zkušebně při příležitosti natáčení prvního dílu našeho hudebního pořadu rozhovorů Hovory H. Členové kapely jsou veselá partička a pořád se smáli, takže interview nebylo snadné, ale proběhlo v příjemné atmosféře. V tomto seriálu vám budeme přinášet rozhovory se zajímavými kapelami a interprety ze Zlínského kraje.

 

Jak jste se dali dohromady?

Jana: Někdy v osmé třídě se zrodila taková myšlenka, že když hrajeme na hudební nástroje, tak bychom to mohly s holkama dát dohromady. Připadalo nám, že by to bylo cool, a že bychom se mohly zviditelnit. Potom se nám odtrhla bubenice, která neměla moc výdrž, a nahradil ji Adam, náš stávající bubeník.
Adam: S holkama jsme se znaly ze školy. Jednou mi napsaly, že mám zkusit přijet na zkoušku, tak jsem přijel a nějak jsme to dali dohromady.
Tereza: Potom přišel lyžařský kurz a my jsme se opili a zjistili jsme, že nejlíp zpívám já, tak jsem si řekla, že se k nim přidám. A později se k nám přidal i David.

 

Kdo vymýšlel název vaší skupiny?

Aneta: Na druhý den jsme měli koncert. Sešli jsme se na zastávce, že pojedeme na zkoušku. Řekli jsme si jen tak: „Co dáme za to jméno? Tak třeba Livemore.“

 

Co říkají vaši rodiče na to, jaký styl hudby hrajete?

Tereza: Moje mamka si myslí, že takový styl hrají jen samí narkomani a feťáci, ale to mě nijak neovlivňuje.
Aneta: Mým rodičům je to úplně jedno.

 

Jaký je váš nejvyšší cíl?

Jana: Tak, asi aby se Adam dostavil alespoň jednou za měsíc na zkoušku. A taky více koncertů.

 

Co máte v plánu v nejbližší době?

Tereza: Nejblíže je zatím v březnu koncert u Tetoura.

 

Chystáte se nahrát CD?

Aneta: Kdyby to šlo, tak by to bylo jedině dobře.
Tereza: Kdyby byly peníze.
Jana: Už se na tom pracuje, máme hotové čtyři písničky za rok. Což je taková naše nejvyšší rychlost.

 

Daří se vám díky vaší hudbě „live more“ (žít víc)?

Tereza: Určitě, já bych třeba bez hudby vůbec nežila.
Aneta: Tak rozhodně, když potřebujete ze sebe něco vydat, tak máte možnost.

Jaký je váš nejlepší zážitek z koncertu?

Adam: Asi Bamboo, kde po nás házeli těstoviny.
Tereza: Ne, házení těstovin ne. Nejlepší je, když se lidi baví a hodně se tancuje.
Jana: A pijou, protože pak tančí víc.

 

Jaké to je, když se na vaši hudbu baví tolik lidí?

Aneta: No, tak je to bomba.
Tereza: Tak jako super, samozřejmě i nás to přitom povzbudí.

 

 

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=_wiQ_kSIHbk&feature=player_embedded[/youtube]