Home Štítky Posts tagged with "kapela"

kapela

V první epizodě obnoveného seriálu Hovory H (hudby) vám představíme talentované mladé muzikanty z moravské kapely Mirai, která v pátek vystoupila ve zlínském klubu Fénix. Michal Stulík hraje na baskytaru, za bicími sedí Šimon Bílý a frontmanem je Mirai Navrátil. Přestože pod názvem Mirai hrají jen něco málo přes rok, už z rádia můžete znát jejich hity Dítě robotí a Cesta z města. V redakci Nočníku se rozpovídali mimo jiné i o tom, jaké je zlínské publikum.

Foto: I. Dostál

Foto: I. Dostál

Filip Vítů, kytarista a skladatel, student managementu a ekonomiky na Univerzitě Tomáše Bati, pokřtil minulý týden desku svého tria s názvem At the station. Před plným klubem Loft zkropil CD šampaňským a odehrál koncert. Ve svých dvaceti letech se řadí mezi naděje zlínské hudební scény.

0

SOUTĚŽ TRSA

Hraješ na kytaru, chodíš s muzikantem nebo mají kamarádi kapelu? Zahraj si o 15 kusů propagačních trsátek s tvým vlastním motivem od vyrobatrsatek.cz. Na trsátka si můžeš nechat vytisknout cokoliv od loga svojí kapely po obličej tvého kluka. Sadu vlastních trsátek získají tři výherci, které vylosujeme ze správných odpovědí na soutěžní otázku:

zdroj: archiv kapely

Hravo naivná poetika textov, a neobvyklý spevácky prejav robí Zrní tým, čo možno nazvať ako jedna z najväčších nádejí tuzemskej scény. Kladenská kapela, ktorá zostala verná svojmu experimetovaniu a detskej hravosti získava čoraz väčšiu pozornosť poslúcháčov. Rozhovor so spevákom Michalom Ungrom, nielen o Letnej filmovej škole, spontánnosti, ale i o novom videoklipe.

Ako sa vám na Letnej filmovej škole v Uherskom Hradišti hralo?

Ale jo, bylo to super. Mně to přijde, že to bylo dneska od nás takový živější než jindy. Takový, že jsme se pouštěli častěji do neznámých končin. A to nás neustále baví.

Má kapela niečo nového?

Největší naše taková akce byl koncert na Colours of Ostrava s Janáčkovou filharmonií a teď jsme ve fázi, kdy celý léto jezdíme po takových středních a malých festivalech a akcích, třeba jako teď tady byl koncert na Letní filmové škole. Což jsou akce, co nás hodně baví, takové ty komorní a rodinné atmosféry. A největší novinkou je, že třicátého července nám vyšel klip k písničce Lazar od Kuby Čermáka, což je náš takový klipotvůrce.

Aké to bolo zahrať si po boku Janáčkovej filharmónie?

Nám se hrálo úplně skvěle. Až den před koncertem jsme poprvé slyšeli to spojení. Ve středu byla jediná zkouška, kde jsme se viděli s filharmonií a slyšeli, jak to zní, a už na té zkoušce to byl fakt velký zážitek. Takový ty nápady, co hraješ někde ve sklepě nebo někde doma najednou slyšet přes harfu, nebo housle je neskutečné.

Začala sezóna letných festivalov. Chodíte na niektoré i ako poslucháči? A naopak na ktorých vás najviac baví hrať ako kapelu?

Nestává se, že bychom někam jezdili. Stane se, že když někde hrajeme tak si nějakou tu kapelu poslechnem, anebo když je poblíž někdo, kdo nás zajímá. Ale většinou je to tak, že jedeme domů. Ve volných chvílích je pro nás lepší se věnovat rodině a dát si trochu pauzu od hraní. Primární je pro nás dramaturgie festivalu. Jaká hudba tam hraje, podle toho se odvíjí, jaký lidi tam přijdou. A z toho se odvíjí, jaká tam bude atmosféra. Divnou atmosféru mají pro nás často takové ty festivaly, kde je nejvíc lidí jenom kvůli tomu, že tam jsou ty nejslavnější kapely, vypije se tam nejvíc piva a vše je to v podstatě jenom o penězích.

Takže by si povedal, že sú pre kapelu lepšie kluby?

To taky, ale městský slavnosti bývají pro nás často dost příjemný nebo místa jako je toto, kde lidi chodí za kulturou a chtějí vidět a nebo slyšet někde něco nového a nemusí to být jenom v malých podmínkách. Například Colours, ten je obrovský, ale všechnu tu energii, to nové a něco jedinečné tam taky najdeme. Jsou tam fakt zajímavý hudební projekty a celé je to o chuti nabídnout lidem něco zajímavého. A podstatné je, že se tam netočí stále ty samý jména, jako je Zrní.

Čo vám ako kapele najviac vadí na cestovaní po koncertoch?

Nejhorší je sezení v dodávce. Člověk ve skrčený poloze cestuje někdy strašně moc hodin.

Keď už ste vyčerpaný zo všetkého toho cestovania a koncertovania, ako najčastejšie dobíjate baterky?

My jako moc vyčerpaní nejsme. Bereme to tak, že cestování je součástí naší práce. Ale nejčastěji trávíme volný čas a dobíjíme energii někde v přírodě. Někdo z nás chodí skákat do lomu a dělá adrenalinové sporty, někdo jde do lesa sedět ke stromu. Příroda je v tom taková dobíjecí.

Ste kapela z Kladna. Ako je pre vás toto mesto kľúčové vo vašej tvorbe? Beriete inšpiráciu len v prírode alebo taktiež v tom mestskom indusriále?

Já to ani neumím vysvětlit. Inspiraci člověk bere ve všem, co se ho dotýká a co potkává. Já často píšu o tom, jak se mi žije nebo jak mě fascinuje to, že existuju, ať už je to zasazený do prostředí městského nebo přírodního. Je to komunikace se životem jako takovým.

Čo nového tento rok ešte plánujete?

Letos kromě festivalů je jeden takový významný bod. Je to náš akustický koncert, který se bude konat 19. srpna na Střeleckém ostrově. Což je datum, kdy já a bubeník máme narozeniny. Jednou za rok děláme takové akustické koncerty, kde si vezmeme vestičky, lakovky, nalepíme si knírky a ty naše písničky předvádíme bez všech těch krabiček a efektů. Tentokrát se s naším projektem přemístíme na velký pódium, což je ten Střelecký ostrov u Prahy. To je takový největší bod před námi.

Ak by si mal porovnať začiatky kapely a dnešok, v čom ste sa zmenili a čo ste mal radšej v začiatkoch a čo dnes?

Já furt mám takovou teorii, že úplně nejlepší to bude ve chvíli, kdy se dostaneme na úplný začátek. Tak jak to bylo na začátku. Já si pamatuji, že na začátku jsme byli přesvědčeni, že hudbu můžeme dělat úplně jinak než všechno, co slyšíme. A to tak, že úplně spontánně a dětsky a bez jakýchkoliv vlivů. Páč je úplně přirozený, že člověk vlivy nasává a tvořej ho a není to nic špatného. Hlavně co se týče té energie, tak já se těším, že se to v nás čím dál tím víc otvírá, že jsou z nás zase ty začáteční kluci, co srší nadšením a dělají si to úplně po svém.

Vaša posledná doska nesie názov Následuj kojota. Čo pre vás symbolizuje kojot?

Pro mě je to taková cesta do vlastní hlubiny, nebo průvodce do neznámého světa uvnitř člověka. Něco jako naše podvědomí člověka, přírody, nebo vesmíru. Je to něco schovaného ve tmě.

0

ZNOUZECTNOST

Po dvou vstupenkách na zítřejší koncert kapely Znouzectnost ve zlínském Musiclandu dostane pět vylosovaných, kteří správně odpověděli, že Zlínský nočník pravidelně pořádá výstavy mladým fotografům a výtvarníkům z regionu.

Výherci jsou:

  • Monika Stloukalová
  • Martin Řehák
  • Pavel Hala
  • Dominika Čermáková
  • Veronika Mikulčáková

Vítězům gratulujeme – lístky budou připraveny k vyzvednutí na pokladně před koncertem.

Ceny do soutěže věnoval:

Musicland

Foto: D. Danieliková

Jedna z nejpilnejších a nejkontroverznejších českých kapel současnosti zavítala v rámci svého jarního turné k novému albu Laskonky a kremrole i do Zlína. Zpěvák, kytarista, věčný cestovatel a skejťák Matěj Homola se pro Zlínský nočník rozpovídal nejen o svých cestách do Indie a o nové desce, ale i o osobních vzpomínkách na naše město.

Máte nějakou osobní vzpomínku na Zlín?

Ve Zlíně jsme hráli hodně mockrát. Kdybych to vzal, že tady hrajeme jednou ročně, tak jsme tu hráli fakt i devatenáctkrát. Ale konkrétní vzpomínku asi nemám. Jako mám spoustu vzpomínek, který jsem zapomněl. Je tady vždycky hlavně veselo. Co si pamatuju, s kapelou jsme hráli třikrát v Golemu, což byl klub, který tu dlouho fungoval a byl proslulý po celých Čechách. Krom toho jsme hráli jenom na skejtovejch závodech v klubu. Pak jsme jednou hráli v jednom klubu Masters of Rock, kterej byl hrozne sterilní, a to nebylo dobrý. Teď hrajeme ale tady, v novém prostředí tak uvidíme.

A kdybyste  měl porovnat Golem a Musicland, kde se  hrálo líp?

Mně třeba osobně Golem hodně bavil. Pro muzikanty tam byla taková zvláštní věc. Hned za pódiem za dveřma je takový obývací pokoj, kde se spalo, plus vířivka. Takovej ten bonus, to nikde jinde není. Když jsem začínal s naší kapelou, lidi na nás nechodili moc po Čechách. V Praze to bylo jako ok. Spousta měst byla pro nás ale tabu. Zlín, Pardubice a Jihlava, to byla tři města, kde vlastně lidi chodili od začátku. Takže my jsme si Zlín hodně oblíbili. Jediný, co mě na Golemu vždycky štvalo byl  ten sloup  uprostřed pódia, který ani pro nás ani pro diváky nebyl moc ok.

Nové album Laskonky a Kremrole jste vydali nejen jako CD a flashdisk, ale i formou vinylů. Jak vnímáte všechen ten boom kolem jejich návratu?

Já to vítám. Nejsem sice člověk, co by to extra řešil, ale když to vezmu z mého pohledu, tak vinyl mě přesvědčil o tom, že to je stálý médium. Desky, který jsou starý padesát let, hrajou stejně  jako před padesáti lety. A pokavad je člověk neškrábne, tak to vydrží navždycky. Narozdíl od cédéčka. Já mám osobně s cédéčkem problém. Je to médium, který je hodně poruchový. Proto i to byl jeden z důvodů, proč jsme to vydali na flashdisku a vinylu. Jedinou nevýhodu, kterou má vinyl, což jsme netušili a občas nás postavila před zásadní problém, je to  že, má jen určitou kapacitu, co se týká délky stopáže. Takže jsme museli vzít pět věcí a z toho vinylu to vyhodit. A to nás hodně štvalo.

Jakou máte oblíbenou desku?

Nemám. Všechno jsem poztrácel. Desky, který jsem si kupoval v roce devadesát, kdy byly elpíčka ještě v nástupu, byly první nějaký punkový věci. Jakoby kompilace a Plexis (česká punková kapela – pozn. red.).

Je všeobecně známo, že často navštěvujete Indii a určitě je inspirací při skládání. Jak vypadá váš tvůrčí proces?

Já do Indie jezdím každej rok. A je to takový to pravidlo, že každý dva roky, když vydáváme desku, kterou točíme na jaře, tak mám v Indii takový dlouhodobý soustředění. Poslední soustředění probíhalo asi tak, že si vezmu ze zkušebny nějaký demáč a nějaký základy – nahraný věci, na kterých jsme třeba pracovali půl roku, a ty si tam vemu. Mám s sebou kytaru a notebook, ve kterým mám studio. Takže z fleku můžu udělat písničku. No a pronajmu si dobrý místo, kde mám klid. Indie je pro mě prostě zajímavá tím, že tam je to jiný, až extrémně jiný, než u nás a kdekoli jinde. Ta země fakt není nudná. Proto dělám ten tvůrčí proces tam. Tam totiž neřešíš problémy, co máš tady. Ta výroba hudby je hlavně o soustředění. Proto je dobrý se odsoustředit někam do pryč, což se ti tady nemůže podařit.

Foto: F. Severa

Jak to bylo se skladbou Kretén – vznikl nejdřív song a pak jste hledali kreténa nebo naopak? A proč zrovna Xavier Baumaxa?

První byl kretén to je jasný. Ale ještě nevěděl, že bude mít písničku o sobě.  Je to písnička, kterou složil brácha. Pravděpodobně asi nechtěl být za kreténa, tak hledal alternativu. A našel Baumaxu. On je náš dobrej kámoš. Takže Baumaxa s bráchou to nějak ukuchtili dohromady.

Začátky kapely byly hodně metalové a punkové. V čem je podle vás nová deska odlišná a v čem lepší?

Hele, je hodně podobná té poslední, protože jsme na ní hodně pracovali. Na první desce jsme taky hodně pracovali. Poslední deska je výjimečká oproti těm ostatním stejně jako ta předposlední tím, že jsme na ní dělali dva roky.

Kam si jezdíte odpočinout od hudby? Máte nějaké oblíbené místo, kam se pravidelně a rád vracíte?

Hrozně rád si čistím hlavu na motorce. A to kdekoliv. To je pro mě fakt velkej relax. Obecně ještě jezdím i na skejtu a dělám takovýhle zábavy a hodně se věnuju dceři. Jako z hudby nemůžeš vypadnout. Seš v tom furt. Jediný momenty, kdy máš chuť si odpočinout, jsou po tý dlouhý šňůře. To jedeš někam pryč, mimo lidi.

Na desce je taky píseň Fanynka. Zajímá mě, jestli je tato píseň inspirovaná nějakou vaší skutečnou fanynkou.

Jo, určitá inspirace tam byla. Je to písnička, kterou dělal brácha, a na některý věci by ses musela zeptat jeho, protože některý věci ani já sám nechápu.

Máte nějakou neoblíbenou píseň, nebo naopak? Některé kapely tvrdí, že staré písně už je hrát nebaví, že je to pořád to samé. Jak to máte vy?

V podstatě už ne. Nemám nějakou neoblíbenou píseň vod nás. Se vším, co projde na desku, jsem ztotožnenej. Je tam takovej ten základ, kterej vždycky hraješ. Jako třeba Banány. Základní jsou věci na který byly natočený, klipy a k tomu nabaluješ.

V jedné písničce – konkrétně Kapela na šňůře – zpíváte o tom, že v kapele může nastat „ponorka“. Prošla taky vaše kapela někdy tímto obdobím?

Ponorkou ne. Ale občas někdo měl osobní problém, dejme tomu, vyhoření. Což se prostě stane, když děláš dlouho něco, co tě baví, a pak najednou tě to přestane na chvíli oslovovat. Ale už se to nakoplo.

A co nová deska? Máte už nějaký nový nápad pro publikum třeba v podobě dia nářezu?

Zatím ne.  Protože jsme novou desku točili o prázdninách, je to furt prostě čerstvý. Teďka je fáze, kdy jsme si dali nějaký zkoušky kvůli týhle šňůře a nový věci začneme podle mě zkoušet tak zase za půl roku.

Rýsuje se vám už v hlavě nějaká myšlenka na nový klip k některé z vašich písní?

Ne, nerýsuje. Teďka je dělá brácha, kterej dělal už Kreténa zrovna. Tak dělá další, jakožto animátor. Teďkom doděláme vobě tyto šnúry a příští rok máme už dvacet let, k čemu plánujme že uděláme asi knihu.  Uvidíme, jestli to dopadne nebo nedopadne. A pojedeme k tomu možná nějakou spešl šňůru. To je zatím tak nejbližší plán, nad kterým budeme muset začít přemýšlet.

Hráli jste už se spoustou zahraničních kapel. Je nějaká, se kterou byste chtěli stát na jednom pódiu, a zatím se to nepovedlo?

Určitě bychom si chtěli zahrát se Suicidal Tendencies. Je to kapela, která je a vždycky byla pro nás zásadní. Vyrostli jsme na ní. To by byl vážně splněnej sen. Hráli jsme samozřejmě před Lucií, hráli jsme před The Toy Dolls, což byla pro nás taky hodně zásadní kapela. A u českejch kapel můžeš v podstatě hrát, s kým chceš. Je to takovej malej rybník. Obecně vzato ale nejraději hrajeme s Vypsanou fixou, což je naše krevní skupina a spřízněný duše.

Máte nějaký rituál, co všichni před koncertem děláte?

Ne. Brácha se rozehrává, bubeník se taky rozehrává, já se trochu rozehrávám někdy a jinak nemám nějakej speciální rituál. Když seš tady od čtyř hodin, dáš si drink nebo brko, ale to nemůžu nazvat jako přípravu.

Za sebou máte možná stovky rozhovorů. Existuje otázka, kterou jste nikdy nedostal a rád byste?

No to nevím. To je ta otázka, který jsem se vždycky bál. Je to samozřejmě těžká otázka.

0

zdroj: archiv kapely Ginger

Přerovská rock’n’rollová kapela Ginger není ve Zlíně žádným neznámým uskupením. Studenti je mohli potkat například na loňském Majálesu, ale i na jiných akcích. Tentokrát zahrají pro účastníky devátého Vítání prváků Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V úterý 14. února budou součástí koncertu tří hudebních skupin v Masters of Rock Café na Čepkově. O své zážitky z dřívějších vítání prváků se podělil basák kapely Kuba Veselý.

Ve Zlíně určitě nebudete hrát poprvé. Při jakých příležitostech jste tu už koncertovali? A víš, kolikrát to bylo?

Ve většině případů to bylo díky nějaké studentské akci, protože už tady pět plus jeden rok studuji na Fakultě managementu a ekonomiky. Přesné číslo teď asi z hlavy nedám ale tak sedmkrát až osmkrát to mohlo být. Většinou právě díky Studentské unii a hodně taky díky Námořnické unii. Na Golemu jsme se cítili jako doma a ten nám teď všem zbourali.

Vítání prváků ve Zlíně je poměrně rozsáhlé, koná se na osmi místech. Máš už zkušenost s něčím podobným?

Osm míst je hodně, což je dobře. Každý si přijde na své. Já osobně jsem vítání zažil mockrát a vždycky to byla paráda. Vždycky jsem ho trávil na Golemu nebo ještě na starým dobrým Flipu. Před tím, než ho uvedli do dnešní podoby, která už mě zas tak moc neláká. Taky jsme na vítání už myslím dvakrát hráli, takže doporučuji všem prvákům i neprvákům, aby si tuto akci nenechali ujít, došli do přichystaných klubů a přispěli trochu na spotřební dani.

Zažil jsi vlastní vítání prváků, ať už na střední, nebo na vysoké škole?

Určitě jsem na vlastním vítání prváků byl. Na střední teda ne, ale tady ve Zlíně na vysoké ano. Ale za těch let, co tu studuji, těch akcí bylo opravdu hodně a teď si nějak nedokážu vzpomenout, jaké to tehdy bylo. Určitě jsem to nevěděl už ani tehdy hned na druhý den. To znamená, že to bylo výborný!

Jak se do Zlína těšíte?

Těšíme se hodně. Jsme smutní že to není už na Golemu, ale na druhou stranu se moc těšíme do Masters of Rock Café. Byl jsem tam na pár koncertech světových kapel. Třeba bubeník ze skupiny Kiss tam měl před dvěma lety koncert se svým projektem a byl to výborný zážitek. Je to dobrý prostor pro rockovou kapelu a živou hudbu celkově.

Na co se můžou těšit lidi, kteří přijdou na vaše vystoupení v rámci Vítání prváků?

Můžou si poslechnout poctivou rockovou kapelu, která si zahrála po boku britských legend Status Quo či americké Suzi Quatro. Těšíme se na všechny!

0

Kapela MIG 21 v čele s hercem a zpěvákem Jiřím Macháčkem zavítala při příležitosti svého Šňůra Tour také do zlínského klubu Golem. Skupina představila novou scény a kromě známých hitů zazněly i úplné novinky, jako ochutnávka z připravovaného nového alba. Zbrusu nové byly i kostýmy. „Ty staré jsou už zatuchlé a plné cizopasníků, i když stále ještě vypadají na dálku trochu sexy, že? Letos na to půjdeme tak, že to všechno bude pečlivě šité horkou jehlou, ale tak, aby to nebylo vůbec poznat. Jak už je ostatně naším starým dobrým zvykem,“ popsal frontman kapely. Klub byl jako obvykle při koncertu MIG 21 plný.

Komentovat, označit přátele a udělit like jednotlivým fotografiím můžete přímo v galerii na Facebooku <- VÍCE FOTOGRAFIÍ.

[fbphotos id=751498808213194]

0

Mladá pětičlenná kladenská kapela Zrní hrající alternativní folkrockové písně s českými texty se přijede představit vsetínskému publiku. V pátek 15. listopadu zahrají od 19 hodin v malém sále domu kultury. Do povědomí širší veřejnosti se tato hudební formace dostala po obdržení Ceny Anděl 2012 v kategorii Objev roku.

„Na hudbě nás baví si hrát, hudebně si povídat a komunikovat. Inspiruje nás cokoli – zvuky, zvířata, komiksy, počítač, Poldovka. Vycházíme ze současné rychlé, elektronické doby, která přináší zvuky strojů, aut, měst, nové lidské pocity a situace, nové technické možnosti. A taky čerpáme z lidové hudby, která jde z naší krajiny a ze zkušeností našich předků,“ říkají o sobě členové kapely. Na koncertech kapela pracuje s energií. Společně se Zrním tak můžete zažít jak momenty meditace, tak i řev.

Zrní se snaží být spontánním hudebním uskupením. Na tuzemské hudební scéně není kapela Zrní žádným nováčkem. Členové kapely v čele s živelným frontmanem Janem Ungerem se dali dohromady již před dvanácti lety, tehdy jako parta kamarádů z kladenského gymnázia s cílem hrát na ulici v Praze za peníze do klobouku. V posledních čtyřech letech jejich společné hledání hudební formy vyústilo ve tři studiové desky. Kapela debutovala albem „Voní“ v roce 2009, které se jim povedlo natolik, že vydání dalšího alba jim nabídla zpěvačka Radůza. Ta svěřila svému vydavatelství jejich desku Hrdina počítačový hry, která vyšla v roce 2011. O rok později kapela vydala další album a pod vlivem tehdejších událostí ji nazvali Soundtrack ke konci světa. Za poslední zmíněný hudební nosič dostali nominaci na cenu Apollo za Desku roku, na cenu Vinyla a v cenách Anděl získali titul Objev roku.