Home Štítky Posts tagged with "kritika"

kritika

0

Foto: archiv MDZ

Městské divadlo Zlín uvedlo dnes večer premiéru již klasické francouzské komedie Blbec k večeři z pera filmového a divadelního scénáristy a režiséra Francise Vebera, který je podepsán také pod komediálními filmovými hity jako Drž hubu, Kondomedie, Muž z Acapulca nebo Velký blondýn s černou botou. Filmová adaptace Blbce z roku 1998 mu však přinesla největší mezinárodní úspěch, když z šesti nominací na Césara získala hned tři bronzové sošky. Zpracování tak kvalitního materiálu může znamenat zaručený úspěch, ale na druhou stranu také zavazuje. 

0

Zlínské nastudování muzikálu Divotvorný hrnec mělo svou druhou premiéru v pátek 21. září v sále Městského divadla Zlín. Původní americký muzikál Finian’s Rainbow z pera Burtona Lanea, Edgara Yipa Harburga a Freda Saidyho poprvé uvedli na česká divadelní prkna Jan Werich a Jiří Voskovec. A to pouhý rok po premiéře na Broadwayi, která se konala v lednu 1947. Režie zlínské inscenace se ujala Hana Mikolášková a představení pod její taktovkou dokázalo diváky v plném hledišti rozesmát i dojmout. Pestré kostýmy i bohatá scéna vytvářely barvité „duhové“ pozadí k tanečním a hudebním číslům, která střídala dialogy. Do textu se promítly i některé současné reálie, ale přece si zachoval poetiku a humor Osvobozeného divadla.

Zejména Jan Leflík (alternovaný Gustavem Řezníčkem) v roli vodníka Čochtana zůstal poplatný Werichově ztvárnění jak líčením, tak vystupováním, aniž by imitoval. Divákovi tak nabídl jedny z nejzábavnějších výstupů večera. Leflík překvapil i tím, jak se zhostil písní, neboť v úloze zpěváka jej zatím zlínské publikum příliš nezná.

Druhou, nejen komickou postavou, je mezi hlavními figurami Josef Maršálek, který přijel do Ameriky se svou dcerou Káčou, aby zasadil do země hrnec zlata a dosáhl vytouženého bohatství. Roztomilého fantastu a optimistu Maršálka s mírným sklonem k pití ztvárnil Zdeněk Julina a jeho dceru Petra Králová v alternaci s Markétou Kalužíkovou. Káča se seznámí s dalším přistěhovalcem Woodym Rychtarikem a spolu vytvoří ústřední romantickou dvojici. Jelikož v roli Woodyho se střídají Radovan Král a Marek Příkazký, ocitá se na jevišti i skutečný manželský pár, jak tomu bylo právě při páteční premiéře.  Ústřední pětici postav pak uzavírá woodyho hluchoněmá sestra Susan (Jana Drgová), která je sice textově nenáročnou postavou, o to více však pracuje při tanci tělem.

Z vedlejších rolí vynikne malá, ale zábavná úloha studenta/sluhy v podání Romana Blumaiera, který v průběhu večera dostane spolu s Josefem Kollerem prostor ještě v krátké klaunské vsuvce.

Ansámbl inscenace doplnilo i několik studentů Zlínské vyšší odborné školy umění, kteří zahustili scénu jako kabaretní umělci a obyvatelé Štědré doliny. V jeden moment se tak na jevišti pohybovalo i přes dvacet herců jejichž synchronizovaná hromadná taneční čísla vzbuzovala dojem pravého amerického muzikálu.

Sečteno a podtrženo, Divotvorný hrnec v podání Městského divadla Zlín stojí za vidění. Je to první hra, u které jsem nenašel v zásadě nic, co bych jí mohl vytknout. Neodcházel jsem sice nadšený, ale ani zklamaný či znuděný, což považuji za úspěch a důvod k doporučení.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=IKykYuSQlSQ[/youtube]

0

Městské divadlo ve Zlíně bylo v sobotu 2. února svědkem premiérového představení plného noblesy a nostalgie. To vše zapříčinil Palubní deník Hanzelky a Zikmunda s podtitulem „Život je přesný součet náhod“

Dramaturg Vladimír Fekar a režisér Petr Štindl tak dali vzniknout zcela netradiční hře, ve které byli k vidění herci jako Radoslav Šopík v roli Hanzelky staršího, naopak Pavel Vacek ztvárnil Hanzelku mladšího. Zdeňek Lambor se představil v roli Zikmunda mladšího a Luděk Randár jako Zikmund starší. V inscenaci však bylo k vidění dalších devět herců, kteří podali vynikající výkony.

Cesty této svérázné cestovatelské dvojice vás zavedou do krásné Afriky, na vrchol pyramidy, nebo do kruté Kostariky. Máte možnost vidět autentické fotografie a záběry z cest, setkat se Ludvíkem Vaculíkem, nebo dokonce tatíčkem Masarykem.  Dozvíte se, kdo z dvojice jezdil z Kudlova do Zlína na lyžích a pod heslem „S Tatrou kolem Světa,“ celé představení provází velmi originální kulisa Tatry  87, která nevšedním způsobem oživovala inscenaci.

Pokud si však divák myslí, že celé divadelní představení je cestopisný román plný lásky, je na omylu. Více, než-li útrapy z cest, se v této inscenaci pojednává o totalitním režimu a příčinách vstupu Hanzelky a Zikmunda do strany, což ne pro všechny diváky může být přitažlivé téma. Především mladá generace diváků se tak lehce ztratí v politických dvojsmyslech. V celém představení však nechyběl humor, nadsázka a notná dávka ironie.

Pan Miroslav Zikmund, který po celou dobu s rodinou sledoval představení, na kterém se sám podílel, na konci jen těžce skrýval své dojetí.

Pokud toužíte poznat, za jakých okolností Hanzelka a Zikmund vstoupili do strany, hru si skvěle užijete. Bohužel pro mě bylo představení trpkým zklamáním, které nezachránily ani skvělé herecké výkony, kostýmy, či hudba. Inscenace rozhodně stojí za shlédnutí už jen kvůli dobovým fotografiím. Každý si rozhodně najde ve hře to své, bohužel někdo méně a někdo více.

0

Na druhou premiéru Kazantzakisova Řeka Zorby ve zlínském divadle jsem nešel s velkým očekáváním, téma muzikálu pro mě není právě tahákem, a tak jsem to bral jako pracovní povinnost s tím, že musím napsat recenzi. O to příjemněji jsem byl překvapen, když jsem musel seznat, že se mi nastudování městského divadla pod režijním dohledem Hany Mikoláškové jednoduše líbí.

V čem došlo ke změně? Kupříkladu při návrhu scény upustila Zuzana Přidalová od alternativních pokusů o minimalistické kulisy a vytvořila malebné prostředí řecké vesnice s kostelíkem a návsí. Využití točny, orchestřiště i třeba spouštění šňůry s prádlem od stropu, to byly drobnosti, které vizuálně oživovaly inscenaci.

Hudba, zpěvy i tance prostupovaly dějem s frekvencí, která nenechala diváka na pochybách, že se skutečně jedná o muzikál. Co se týká jednotlivých zpěváků, podávali herci standartní výkony. Představitel titulní role není sice kovaný pěvec, ale to nejspíš nebyl ani Zorba, a tím autentičtěji výstup Zdeňka Junáka působil.  Hlasovými kvalitami všechny na scéně zastínila Zuzana Sapárová, která vystupuje například s F-dur Jazzbandem, a jejíž školený hlas dodal písním nový rozměr. Sapárové ve společné písni ovšem zdatně sekundovala Hana Briešťanská v úloze vdovy.

Herecky jednoznačně exceluje Zdeněk Junák, který bodrého filosofa všedního života Zorbu, ztvárnil tak věrohodně, že byste si jej ihned najali, jako průvodce po Krétě. Potěšil i vtípek o tom, „jaký je ještě Zorba junák,“ který v alternaci s Dušanem Sitkem zřejmě nefunguje. Vyzvednout je třeba také tradičně dobrý výkon Heleny Čermákové jako madam Hortenzie. Jediná výtka b snad mohla zaznít k monologu, kterým promlouvá Niko, Gustav Řezníček ke své milované vdově. Zde se na několik minut zcela vytratila procítěnost a celá pasáž zněla velmi škrobeně.

Celkově se Řek Zorba ve Zlíně povedl a je to inscenace, která stojí za zhlédnutí. Pokud čtete recenze z mého pera pravidelně, víte, že kladné hodnocen í je u mě spíš výjimkou. Tentokrát však soubor Městského divadla představil muzikál, který si na obou premiérách vysloužil standing ovation právem.

0

Včerejší hry recenzování

nebude nejlehčí práce,

a abych se držel zpracování

ve verších bude i moje psaní,

jako ta inscenace.

 

Co mohu chválit, to byla scéna

bubny, struny a vůbec zvuky.

Do blan tloukl Puk ba i Oberon

dřevěným falem, jenž nedal z ruky.

 

Kulisám vládl velký buben

s přemohutným basem,

pak zvláštní loutna s mělkým lubem,

zvonkohra a dva dráty s tajuplným hlasem.

 

V jevišti zela také tůně,

v níž voda klokotala.

Půlka herců teď možná stůně,

neb se v ní vykoupala.

 

Lidé, co byli v první řadě

jistě neusnuli,

neboť je herci onou vodou

párkrát ošplíchnuli.

 

Co nehodilo se, byl humor,

ten byl spíš televizní.

Narážky na na genitál a na sex

spíš v estrádě líp vyzní.

 

A ač člověk zasměje se v bezprostřední chvíli,

po chvíli jej pojme stud,

že rozesmál ho prostý pud

a dělá, že se zmýlil.

 

V té hře jsou dány k pobavení

vtipy, jež postrádají sílu.

Ty víc než k Shakespearovu dílu,

hodí se na školní představení.

 

Je-li nejlepší vtipem Noci,

že ve stěně/ženě zeje díra,

pak nemohu si vypomoci,

to není humor, to je šmíra.

 

Do divadla jsem šel na komedii,

těšit se z dobré zábavy,

leč zhlédl jsem asi z poloviny,

jak dělají herci voloviny,

však bez nich neodnesl bych si více, než z sezení zadek bolavý.

 

Neberte recenzi mou černě,

herci své role hráli věrně,

scéna se líbila a zvuk ladil,

jen režijní zásah trochu vadil,

Že místo dobrého humoru tam jsou

scénky jak z Čundrkántryšou,

v nichž, omluvte mě, ocituji,

ač se mi to příčí,

herci směle diskutují

o vulgaritě píči.

 

Nejen proto bych nad touto hrou

v programu měl logo s hvězdičkou.

 

Nejsem profesor ani docent,

však mám snad trochu vkus.

Hře dávám tak šedesát procent,

zbytek ne, že byl by hnus,

ale slabý vtip a trapnost asi

zažívá zlatou éru

to nebyl Shakespeare ba ani herci,

„dík“ patří režiséru.

Nezbývá než se tedy těšit

na jinou premiéru.

 

Mimo verše jak pak třeba vyzvednout zejména přesvědčivý výkon Hany Briešťanské v roli Heleny a autentické podání Poříze, ztvárněného Markem Příkazským.

 

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=EWDiJ_assxI&feature=plcp[/youtube]