Home Štítky Posts tagged with "krize"

krize

Zdroj: Facebook Extenction Rebellion CZ

Hnutí Extinction Rebellion (XR), které vzniklo 31. října 2018 ve Velké Británii se během pouhého roku stalo celosvětovým fenoménem. V současné době vznikají skupiny po České republice a jedna se zrodila i ve Zlíně. O co „rebelům proti vyhynutí“ jde nám v rozhovoru prozradila Veronika Holcnerová, mluvčí české organizace Extinction Rebellion, IT developerka a také dcera Hany Holcerové, aktivní předlistopadové disidentky a signatářky Charty 77.

0
Zdroj: bontehsblog.com

Zdroj: bontehsblog.com

Právníci v Kamerunu již před týdnem zahájili poklidný protest ve snaze o dosažení rovnoprávnosti mezi anglofonní a frankofonní částí země. Poté, co byla jejich snaha potlačená zásahem policie ve městě Buea, přidali se k nim i učitelé. Původně zamýšlená klidná akce se ale postupně mění v agresivní pouliční demonstraci. Mladí chlapci a muži ve věku přibližně od patnácti do třiceti let vyšli o víkendu do ulic s klacky v ruce a dnes už vyměnili klacky za nože a mačety. Policie a armáda se snaží situaci uklidňovat, už ale došlo i na střelbu.

Martin Mikeš z neziskové organizace Kedjom-Keku, který vede školu a žije v oblasti Bamenda se svou manželkou a bezmála dvouletým synem, situaci sleduje přímo z první ruky.

0

Foto: Hanna Borovska

Vyhrocená situace na Ukrajině, která podle některých již hraničí s občanskou válkou, nenese právě atributy pozitivní zprávy, ale jedná se o zprávu důležitou. Média přinášejí mnohdy filtrované informace, jak to ale vidí mladí Ukrajinci mimo Kyjev a jaký vliv má dění v hlavním městě na jejich každodenní život. Své osobní svědectví Nočníku podala osmnáctiletá studentka obchodně-technické školy Kateryna Samojlenko z města Žytomyr, které leží asi 130 kilometrů od Kyjeva a má 280 000 obyvatel.

Kateryna říká:

Právě se na Ukrajině odehrává válka mezi vládou a národem. Prezident Viktor Janukovyč absolutně nechápe závažnost celé situace. Tupě poslouchá příkazy Vladimira Putina. Ukrajinci jsou nezlomný lid. Mnoho policistů přešlo na stranu lidu. Všechny trasy do Kyjeva jsou zablokované. Lidé obsazují tzv. ODA (oblastna deržavna administracija) obdoby městského úřadu.

U nás v Žytomyru nejsou změny příliš znatelné, lidé normálně chodí do práce i do školy. Skupina lidí složená převážně za studentů tady obsadila městský úřad a ubránila se i policii. Ale nepokoje se dotýkají celé země. Lidé z venkova a studenti odcházejí do Kyjeva a do větších měst, aby se zapojili.Někteří z mých kamarádů se zúčastnili maidanu.

Co se týká olympiády, tak ta je nám momentálně úplně ukradená. (reprezentanti Ukrajiny také možná pod psychickým tlakem z nastalé situace získalí zatím pouze jediný bronz – pozn. redakce)

Přišel bod varu kdy už jsme to nemohli vydržet. Ukazujeme, kdo jsme ve skutečnosti, a že nám záleží na Ukrajině. Zřejmě může dojít i k občanské válce, ale my chceme mír. Rozdělení země, o kterém se také mluví, by podle mě bylo to nejhorší. A emigrovat rozhodně nehodlám, nemohla bych žít bez svých lidí, bez své Ukrajiny.

Moc si vážíme podpory lidí ze zahraničí. Cítíme díky tomu, že nejsme sami.

Mapa UkrajinyZa zprostředkování a překlad děkujeme Lukáši Činčovi.

0

Egypt, turistická destinace, která láká miliony turistů se ocitla v poslední době pod hledáčkem médii. Hlavní třídy ve velkých městech obsadili tanky, armáda obklíčila mešity, ve kterých se zabarikádovali extrémisté. Politická situace se vyostřila, teče krev. V rezortech je však klid a i přes poplašné zprávy českých médií, život tam plyne v poklidu dál.

Hotelové komplexy jsou uzavřenými světy, pokud člověk nechce a zavře cestou z letiště oči, uvěřil by, že se tak zelená a je obrostlý palmami celý Egypt. To však není pravda, za bránami hotelů se vrství hromady odpadků, lidé tam žijí v prachu a ve špíně, mnohdy na hranici udržitelnosti.

Člověk by si skoro ani nevšiml, že se něco děje. Demonstrace a protesty jsou tak daleko od rezortů, že průměrný turista toužící po klidu, plážích a barového servisu nezaregistruje žádnou změnu. Prostě byla tam pohodička stejně jako před Mubarakem i po něm.  Změnilo se tedy vůbec něco? Ano, cestovky z obav před konflikty zrušili veškeré fakultativní výlety. Chtěli jste vidět pyramidy a Luxor? Máte smůlu. Ani tak se však nemusíte jen tak povalovat na lehátku. I když se cestovky bojí, Egypťané v pohodě pořádají výlety dál, jako by se nechumelilo. Můžete se tak potápět, plavat s delfíny nebo třeba brázdit poušť na čtyřkolkách.

Samotní Egypťané nejsou z protestů nijak nadšení. Nečekaný odliv turistů je mrzí a nechápou proč tomu tak je. Proč panebože někdo stahuje turisty z dovolené dříve. Nerozumí tomu Egypťané, nerozumí tomu ani Češi. Hold vyšší moc si zase jednou prosadila svou. Nevadí, počkáme, až se vláda umoudří a do Egypta se zase vrátíme.

0

Do egyptské Hurghady jsem se na začátku prázdnin vypravila už podruhé. A zase to stálo za to. Tato země opředená dávnou minulostí mě prostě uhranula, a jakožto vášnivá milovnice egyptské mytologie a historie jsem jejímu šarmu nejspíš propadla už nadobro. V loni, ihned po tom co Egyptský lid vypálil rybník, nebo spíš sídlo vlády exprezidenta Mubaraka, jsem se do země faraonů vypravila poprvé. Už tehdy nás média, ministerstvo zahraniční i široké okolí od cesty zrazovalo: „Do Egypta nejezděte. Neblázněte. Vždyť tam jsou nepokoje. Turisté hromadně utíkají. Už zase unesli další autobus“. Znělo všude kolem nás. Nedbali jsme a do Egypta vyrazili. A kde nic tu nic. S tím, že v letoviscích bude klid, jsme počítali. Pro jistotu jsme se tak ještě zajeli podívat do jámy lvové, do Káhiry. Za spalujícího poledního slunce jsme se procházeli po náměstí před Káhirským muzeem a pozorovali panorama vypálené vládní budovy. Demonstrace se nekonaly, Egypťané uctívající maňánu se líně povalovali ve stínu. Rozšířil se však sortiment se suvenýry, po zaručeně originálních papyrosech, sošek Tutanchamona ze všech úhlů pohledu a pyramid všech barev a velikostí, stánky obohatily Egyptské vlajky všech rozměrů.

Když jsem se letos na začátku prázdnin vypravila do Egypta zase, byla jsem ráda, že je klid. Né že bych se obávala teroristických útoků, ale přeci jen nemuset poslouchat ty řeči alá černá kronika, bylo osvěžující a fajn. Hned po přistání v Hurghadě mě však optimistická nálada opustila. Vševědoucí BBC totiž už vypouštěla do světa záběry prvních několika demonstrantů, kteří se shromáždili na revolučním náměstí v Káhiře. Okamžitě mě napadlo: „Panebože už zase. To my snad dělají naschvál. Nemůžou si protestovat třeba v zimě, když tam nejezdním.“ Doufala jsem, že naše nepřekonatelná média, na egyptskou krizi zareagují ideálně nejlépe s několika týdenním zpožděním. Jinak pro mě do rána vyšlou mí blízcí snad vládní speciál. Bohužel, ani toto mé zbožné přání nebylo vyslyšeno a do dvou hodin začaly chodit první vyděšené esersky. Ano česká média zase nezklamala. A jak že to vlastně ve skutečnosti vypadalo v Egyptě? Pohoda, klídek, tabáček. Je pravda, že dav demonstrantů se na náměstí den o de dne rozrůstal. Pořád jsem si však nebyla jistá, zda se tam doopravdy koná demonstrace za proměnu bídných poměrů ve státě anebo jedna obrovská diskotéka pod širým nebem. Zelená laserová světla by si nic nezadala s mega párty u moře. I když se tedy ve velkých městech demonstrovalo ve velkém a celý svět se zatajeným dechem sledoval, jak se k celému sporu postaví armáda, v letoviscích byla pohoda. Turisti si dále užívali všech svých draze zaplacených služeb all inclusive. Popíjeli koktejly na pláži, jen občas se jim nad hlavou prohnalo pár stíhaček. Žádná hrůza, myslím, že většina ani nezaregistrovala, že se nějaký politický převrat vůbec konal. Ani letos jsem se tak žádných komplikací nedočkala. No uvidíme, co přijde příště.