Home Štítky Posts tagged with "posilování"

posilování

0

Čas utekl jako voda a od mé operace uběhly čtyři měsíce. Z původních 136kg mi zatím zbývá 104, ale mým cílem je zbavit se ještě asi deseti kilogramů. Je skvělý pocit kupovat v obchodě trička, která mají jen jedno nebo vůbec žádné X. Kalhoty, které jsem nosil na jaře jsou mi tak velké, že je musím prodat, na opascích mi chybí dírky na opačné straně, než jsem býval zvyklý a znovu se vejdu do kalhot, které jsem na sobě neměl roky.

Vypadá to na první pohled idylicky. Samozřejmě nic není tak rlžové jak se zdá. Pan primář rozhodně nelhal, když mě varoval, že už se nikdy pořádně nenajím. Porce kterou snesu je proměnlivá podle druhu jídla, ale je to třeba jedna kaiserka, jeden banán nebo necelé dva kousky pizzy. Některá jídla mi dělají hůř než jiná. Už nezvracím, když se přejím, ale když neodhadnu porci a dám si o sousto víc, je mi hned velmi těžko třeba i na hodinu nebo dvě. Po operaci se mi také změnily chutě. Moje záliba ve sladkém se značně zmírnila, místo toho mám víc chuť na maso a slané věci. Omezený příjem kalorií znamená méně energie, tudíž musím přes den odpočívat víc než jsem byl zvyklý a usínám také dřív. Vzhledem k tomu, že jsem byl před operací dost hyperaktivní, držím se pořád na solidní úrovni aktivity.

Sportu už se mohu věnovat naplno a pozoruji, že se mi bez třicetikilové zátěže běhá podstatně líp. Jizvy na břiše nejsou sice právě ozdobou, ale jsou nutnou daní za lepší pocit, který ze sebe den ode dne mám. Pokud budete chtít vědět více a moci mi položit otázky osobně, připravuji pod hlavičkou Nočníku přednášku s promítáním, s níž objedu Zlínský kraj. O místech a termínech se dozvíte včas ze Zlínského nočníku.

0

Včera tomu byly přesně dva týdny od mé operace, díky níž můj žaludek nabyl objemu cca dvě deci. První týden v nemocnici jsem prakticky vůbec nic nejedl a zhubl jsem za pět dní deset kilogramů. Od patnáctého dubna jsem již doma a mohu vám tak popsat jaké změny na sobě pozoruji. Tři až čtyři týdny po operaci je předepsaná pouze tekutá strava, takže se živím vývarem bez nudlí, jogurotvými nápoji, kakaem, džusy a mošty, řídkými polévkami, někdy si do vývaru rozmixuji kousek kuřecího masa nebo si udělám jahodový shake. Za tímto účelem jsem si zapůjčil micér, což doporučuji.

Netrýzní mě žádný enormní hlad, jen chuťově mi schází některé potraviny, které si zatím nemohu užít kvůli konzistenci. Ne všechno se dá namixovat a vypít. Pravdou je, že například v restauraci významně ušetřím. Dříve bych si dal pizzu, dva kusy medovníku, několik sklenic vody či džusu, dnes to vypadá tak,k že si dám vývar za třicet korun a ještě mi ho půlka zbude. Zkusil jsem si dát i několik lžiček dětské přesnídávky, ale neudělalo mi to dobře, protože to je zkrátka potravina ještě příliš hustá, na tu si musím počkat až do druhého měsíce po operaci, kdy budu moct kašovitou stravu. Teď „jím“ resp. piju každou hodinu až dvě a dostanu do sebe přibližně šálek tekutiny, pak už se cítím velmi plný.

Před dvěma dny mi vytáhli celkem bez problémů stehy z mých pěti jizev. Ihned jsem začal docházet na ošetření laserem pro zlepšení hojení. Při mém množství jizev přijde jedno sezení na 250,- a podstoupím jich šest až deset. Ošetření laserem nijak nebolí a není nepříjemné. Samotné jizvy mě také nebolí a v rámci péče o ně je dobré si je mazat buď Indulonou nebo sádlem.

Samozřejmě teď už nehubnu tempem deset kilo za týden, jako při úplné hladovce v nemocnici. Teď to jde asi půl kila za den. Takže narozdíl od 135kg, což byla moje váha 10. dubna mám dnes 122kg. Zatím se bohužel musím obejít bez svých oblíbených sportů, kterými jsou basketbal, volejbal a florbal, ale myslím, že už za dva týdny bych se mohl zase zapojit.

0

A je to tady, pátek třináctého a pátý díl Fatoramy píšu přímo z nemocnice ve Valašském Meziříčí. Jsem už po zákroku a vylíčím vám věrně, jak to všechno bylo. Dorazil jsem na Velikonoční pondělí a uložili mě na pokoj na chirurgii. Od nedělního večera jsem nesměl jíst a v pondělí mi přinesli v hrnku něco, čemu se tady říká nevinně „tekutinky“, rozmixované cosi bez chuti a bez zápachu, které jsem nebyl schopen pozřít a radši jsem setrval v půstu. Lékaři záhy zjistili, že jsem nezhubl potřebných 5kg (což byla podmínka pro operaci), naopak jsem od konzultace s chirurgem ještě přibral, a tady tedy mohl příběh skončit. Lékař mi sdělil, že 95% lidí, kteří nezhubnou před operací pošlou domů. Vypadalo to tedy, že úterní vizita pro mě bude konečná. Ale pan primář Bařinka seznal, že jsem vhodný k zákroku a tak si pro mě v úterý ráno přijeli. Dostal jsem injekci proti trombóze (ta se ještě dvakrát opakovala v průběhu pobytu), sympatický pán mi oholil intimní partie, což byl trochu rozpačitý zážitek, pak jsem dostal injekci před anestezií a naložili mě na lehátko. Cesta na sál, byla taková jako to znáte ze seriálů, vidíte jen jak se vám nad hlavou míhá strop a semtam obličej anesteziologa. Na sále jsme se pozdravili s lékaři, přiložili mi na obličej masku a byl jsem raz dva v limbu.

Probudil jsem se asi o hodinu a něco později na pokoji na pooperačním oddělení. Samozřejmě jsem byl po narkóze lehce omámený, do pravého zápěstí mi vedla hadička s kapačkou, která mě zavlažovala po dva dny, z břicha mi vedla hadička do plastové kabelky, kam odkapávala krev z drenu a hrudník jsem měl olepený snímači srdečního monitoru. První dva dny jsem se nezvládal vyhrabat z postele, močil jsem do bažanta a nemohl jsem kvůli bolestem spát. Nebyly snad takové, že bych musel řvát, ale usnout se nedalo. Po laparoskopické operaci mi zůstalo v břiše pět zašitých otvorů a množství oxidu uhličitého, kterým mě před zákrokem nafoukli, společně z hadičkou drenu to způsobovalo bodavou bolest a velmi nepříjemný tlak v trupu. Jednoduše popsáno, zaražené větry krát pět. Bohužel neexistuje zatím lepší způsob, jak se tohoto plynu a s ním spojeného nepohodlí zbavit, než přirozenými cestami. Takže veřte, že jsem za každé krknutí a uprdní rád jako nikdy. Úterý a středu jsem skutečně protrpěl. Dostal jsem dvě injekce od bolesti, které nezbraly, a proto jsem pak dostával ampulku do kapačky. Ta zafungovala, bolest se utlumila a já jsem obvykle záhy usnul, ale jen asi na dvě hodiny. Potom mě bolesti zase porbudily, ovšem další kapašku jsem mohl dostat až za šest hodin. Takže se mi dny dělily na etapy čekání na novou dávku proti bolesti. Každý den samozřejmě provázela rutina v podobě několikanásobného měření teploty, měření tlaku a bodání jehlou do prstu, kvůli měření cukru v krvi.

Ve čtvrtek mi vytáhli dren a potom se mi ohromně ulevilo, ono mít dvacet centimetrů hadice v břiše není nic moc. Při převazu jsem se stihl letmo podívat na zašité rány, nic moc pěkného to nebylo. A dovolili mi po velmi velmi maličkých doušcích upíjet čaj. Nabral jsem tempo asi 150-250ml za 24 hodin, ale bylo to úžasné zavlažení. Zvládal jsem si už i chvílemi číst a sledovat televizi. Poprvé jsem na chvíli usnul bez analgetik v noci na pátek.

A pátek je právě den, kdy píšu tuto epizodu. Byl jsem přesunut na jiné patro, je mi už celkem obstojně a nikde ze mně netrčí žádná hadička ani drát. U počítače ještě nevydržím sedět příliš dlouho, průběžně odpočívám, sleduji televizi nebo čtu. Dietologická sestra mi dnes přednesla, jak bude v následujích týdnech a  po zbytek života vypadat můj jídelníček, to vám nastíním v některém z dalších dílů Fatoramy. Od neděle jsem stále nepozřel nic jiného než čaj, ale abych řekl pravdu nemám ani hlad.V neděli budu propuštěn domů.

Podstoupil jsem tubulizaci žaludku, neboli gastrický sleeve čili mi z žaludku udělali rukáv a snížili jeho objem asi jen na 200ml. To nutně povede v úpravě mého stravovacího režimu a snížení hmotnosti cca o 30kg během tří měsíců, o pokrocích se dočtete v tomto seriálu.

0

Jak jste se dočetli v předchozích epizodách mého otylého seriálu, ani chemie, ani diety, sport nebo techni mi nepomohly zbavit se nadbytečných kilogramů. Tak jsem si loni na podzim řekl, že je třeba přistoupit k radikálnímu řešení. A tímto řešením myslím baryatrickou operaci. Prostudoval jsem si tuto problematiku na internetu, prošel si fórum tzv. banding klubu a na základě získaných informací jsem si vybral typ zákroku.

Baryatrických zákroků je několik druhů. Můžete si zvolit adjustabilní bandáž, gastrický bypass, tubulizaci nebo plikaci žaludku nebo endogastrický balónek. Nebudu je tady sáhodlouze popisovat, v kostce jde o to, že při bandáži se žaludek zaškrtí (což má řadu nevýhoho a případných vedlejších efektů, je to však změna vratná), gastrický bypas je jakási objížďka žaludku, plikace žaludku, znamená, že se žaludek přeloží a sešije, balónek se vloží do žaludku naplněný tekutinou a zaplňuje tak volné místo a při tubulizaci chirurg odstraní asi 2/3 žaludku. Zvolil jsem si poslední jmenovanou metodu a zde vám popíšu, co operaci předchází.

V první řadě musíte splňovat potřebná kritéria. Buď mít bodymass index nad 40 (BMI spočítáte snadno: váha/výška v metrech na druhou) nebo o něco nižší, ale doprovázený komorbiditami, čili dalšími následky obezity. Můj BMI je 38,5 a k tomu trpím bolestmi kloubů a mám tendence k cukrovce. Podmínky tedy splňuji. Za druhé je třeba se rozhodnout, že opravdu chcete podniknout tak radikální krok. I tuto podmínku jsem splnil a mohl jsem se tedy pustit do vyřizování.

1) Obvodní lékař – od obvodního lékaře potřebujete doporučení do obezitologické ordinace, jelikož již roky bojuji s nadváhou různými způsoby a bez úspěchu, toto doporučení jsem bez problémů dostal

2) Obezitolog – odborník na nadváhu s vámi probere váš problém a doporučí vám nutriční poradnu, jelikož jsem již vyzkoušel ledacos, řekl jsem si přímo o operaci a dostal jsem tip na několik pracovišť na Moravě, vybral jsem si nemocnici ve Valašském Meziříčí a začal si vyřizovat potřebná vyšetření

3) Gastroskopie – před konzultací u chirurga je vhodné oběhnout si kolečko vyšetření, nejméně příjemná je gastroskopie, která spočívá v zavedení kamery jícnem do žaludku, pdole dobrých referencí jsem se objenal u dr. Kel v Otrokovicích, sprejem vám umrtví krk, mezi zuby vloží aparát abyste něpoškodili přístroj a pak vám vsunou několik desítek centimetrů hluboko do krku černou gumovou hadici a tloušťce prstu, vše se děje v leže na boku, není to příjemné, ale dá se to vydržet, možná vám ale do očí vyhrknou slzy jako mně, za dvě minutky ale bylo po všem

4) Sonografie – ultrazvukové vyšetření břicha patří také do „kolečka“, je jednoduché, lékař vám pouze prohlédně břicho pomocí ultrazvukového přístroje s trochou gelu

5) Psycholog – před baryatrickou operací se standartně provádí i psychologický test, lékař si s vámi pohovří, udělá rorschachův test (poznávání věcí v podivných skvrnách) a vyplníte dotazník o 550 otázkách

6) Konzultace – s výsledky od těchto lékařů se vydáte do nemocnice na domluvenou konzultaci s chirurgem, ten vám rámcově popíše jak operace probíhá a domluví s vámi termín, v mém případě se jaké zázrakem podařilo najít termín již za měsíc, obvykle to trvá několikrát déle

7) Předoperační vyšetření – před zákrokem a anestézií je nutné provést několik vyšetření, na něž jsem jel opět do nemocnice ve Valmezu, vzali mi několik ampulek krve, donesl jsem ranní moč, zrentgenoval mi plíce, změřili tlak, natočili EKG, vyplnil jsem dotazník a kapacitu plic mi změřili na spirometrii, nejnepříjemnějšíé z toho bylo čekání

Všude je potřeba se objednat a chvíli si počkáte, takže od návštěvy obvodní lékařky až k termínu operace uběhlo asi půl roku.

A nyní důvod, proč krátce po sobě vyšly dva díly tohoto seriálu, do nemocnice nastupuji 9.4. (tedy dnes) v 9:00 a operace mě čeká zítra. Můžete se tedy v dalším dílu těšit na zprávy a pocity v reálném čase. Dozvíte se, co vás čeká před a po zákroku a jak se vám změní stravování.

0

V prvních dvou epizodách tohoto tučného seriálu, jsme si ukázali, jak se to stalo, že jsem tlustý, a kterak nezafungovala chemie. Proto jsem se rozhodl využít služeb techniky. První nejjednodušší věc byl jakýsi motýlek, který se přilepil na břicho a dával slabé elektrické impulzy (znáte z TV), a tím měl posilovat za mě. Břicho s sebou skutečně škubalo jako odsouzenec na elektrickém křesle, nicméně několikrát mi mašinka dala asi desetkrát větší ránu než měla, a pak už jsem se ji bál jen vzít do ruky. Další teleshopingový zázrak se jmenuje Ab rocket a má člověku pomoct s posilováním břišních svalů. Přístroj údajně vyrobený z kvalitní oceli byl velmi lehké konstrukce, kterou se mi záhy při cvičení podařilo zcela zlikvidovat. A do třetice všeho televizního, jsem si pořídil Sauna belt, pás, který zahřívá břišní partie a tím spaluje tuky. No, pás skutečně hřeje, problém je v tom, že si s ním člověk snadno přivodí i nějakou tu popáleninu.

Rozhodl jsem se tedy přenechat toto snažení odborníkům a vyrazil jsem na Bodyter. Procedura probíhá tak, že si lehnete, necháte se potřít vodivým gelem a na různé svalové partie vám obsluha přiloží desky. Z těch vám pak do těla proudí elektřina v několika různých programech. Některé příjemně vibrují (to jsou ty krátké) a některé vyvolávají pocity s rovnatelné s kousavým svetrem vynásobeným deseti (to jsou ty dlouhé). Tato část programu je velmi útrpná, protože se nemůžete poškrábat ani si jinak pomoct. Jiný nepříjemný program zase navozuje pocit jako by vás někdo mokrou rukou v latexové rukavici štípal. Procedura trvá šedesát minut. Po deseti hodinových sezeních jsem nepozoroval žádnou změnu a od této techniky jsem upustil.

Rozhodli jsme se s kamarádem vyzkoušet nový posilovací přístroj Powerplate. Jedná se o vibrační podložku, na které se provádějí různé jednoduché cviky a díky otřesům musí tělo neustále vyvažovat, čímž se zapojují všechny svaly. Do Powerplate studia jsme dorazili jako velcí borci, ale záhy jsme zjistili, že, co je pro ná „na pevnině“ hračkou, to se na powerplate stává obtížným úkonem. Setrvat v jednoduchých pozicích třicet sekund bylo náhle nemožné. Po půlhodinovém cvičení s instruktorkou jsme odcházeli spocení a téměř invalidní a podlamovala se nám kolena. Šli jsme ještě několikrát, než jsem se rozhodl, že dávat vždy stokorunu za půl hodiny cvičení he zlodějina a koupil jsem si podobný přístroj domů asi za 9000,- Od té doby jsem na něm ještě nestál, ale věřím, že tato věc může fungovat. Žádná jiná pohybová aktivita mě nedovede za půl hodinby tak zničit.

S bezbolestnými alternativami liposukce se roztrhl pytel. Proto jsem se i já rozhodl vyzkoušet něterou z metod a nejpřístupnější se mi zdála kryolipolýza. Co přesně kryolipolýza znamená je možné si najít na bezpočtu stránek na internetu. Zjednodušeně řečeno jde o to, že zchlazením na přesně určenou teplotu se zabijí tukové buňky, ostatní však ne, jelikož tukové buňky jsou na chlad citlivější než pokožka další tkáň. Po jejich likvidaci trvá několik týdnů než se z těla vyplaví a dostaví se výsledek. Provozovatelé uvádějí úbytek tukové tkáně v ošetřené partii kolem 25%. Výhodou je že tukové buňky jsou po ošetření pryč jednou pro vždy a není tak potřeba chodit na přístroj pravidelně. Kryolipolýza je vychvalovaná jako jediná zaručeně účinná bezbolestná metoda zhubnutí, a proto jsem vyrazil ji vyzkoušet. Před příchodem na proceduru se nemusíte nijak zvlášť připravovat. Není třeba být na lačno, nebudou se na vás patlat žádné gely a odejdete tak, jak jste přišli. Nejdříve vyplnítek rátký dotazník a podepíšete souhlas, kterým potvrdíte, že se u vás nevyskytuje žádný problém z uvedeného seznamu, jako je porucha funkce ledvin, horečka a asi dvacet dalších. Poté se obnažíte v patřičné míře pro dané partie a lehnete si na lehátko. Obsluha vám přiloží hubici ne nepodobnou násadě vysavače na ošetřovanou část těla a zafixuje ji páskem. Hubice je hadicí spojená s přístrojem, který připomíná přenosnou klimatizaci. Po několikerém ujištění o vašem pohodlí a správném usazení hubice zapne obsluha přístroj. Ten začne nasávat váš špíček do hubice, což způsobuje tah a nepříjemné pocity. Na břiše to bylo podstatně horší než na bocích, které jsou méně citlivé na bolest. První pět až deset minut není moc příjemných, v břišních partiích to bylo dost bolestivé, ale po chvíli bolest odezněla. Úplně bezbolestná tedy tato metoda není, ale v duchu rčení mojí babičky „parádo trp“ se to dalo vydržet. Přístroj se překvapivě nejdřív zahřeje asi na čtyřicet stupňů a pak sníží teplotu o několik desítek stupňů sníží. Ošetření jedné partie trvalo půl hodinu, během které jsem si celkem pohodlně četl knížku. Obsluha vás několikrát zkontroluje a po půl hodině se přístroj sám vypne a podtlak povolí. Ošetřené místo ja pak na dotek skutečně ledové a tvrdé, ale nijak výrazně bolestivé. Po celém ošetření se bez nějakého umývání či utírání gelu (jak je tomu například u přístroje Bodyter) obléknete a vyrazíte domů.

Přestože ošetřená místa byla po rozmražení trochu citlivější, bez problémů jsem odřídil celou cestu z Brna do Zlína. Žádná velká bolest tedy nenásledovala. Pouze mi na dvou místech na bocích a břiše zůstaly vlivem podtlaku čtyři  velké podlitiny nebo spíš cucfleky, ve tvaru sací hubice. Na kryolipolýzu stejných partií je pak možné jít znovu až za dva měsíce. Bohužel ani po několika týdnech jsem nepozoroval, že by se zmražené místo nějak odtučnilo. Zato jsem měl čtrnáct dní břicho plné podlitin a vypadal jsem jako po pořádné rvačce. Nehledě na to, že jsem se dozvěděl, že po kryolipolýze může vzniknout hrbolatá podkožní vrstva, a tak jsem s neúspěchem dal vale i této metodě.

0

V druhém dílu speciálního seriálu, který popisuje můj osobní souboj s obezitou, Vám přiblížím, jak to bylo s chemií a dietami. Samozřejmě, každý, kdo má nadváhu by si přál pilulku, která by bez námahy rozpustila tuky a udělala z něj zase šviháka. A skutečně, řada přípravků takový výsledek slibuje. Vyzkoušel jsem skoro všechny, i ty, které nejsou běžně dostupné a výsledek? No, mám přes 130 kilo, tak co byste řekli?

Takže, co všechno jsem do sebe v průběhu několika let cpal… Psyllium, neboli slupky ze semen jitrocele indického, mají tu vlastnost, že ve vodě naboptnají a zaplní tak žaludek vlákninou. Užíval jsem psyllium ve vodě a chleby s psylliem. Pozoroval jsem účinek? Ne. Chutnalo to dobře? Ne. Čaj na hubnutí Teekanne, chuťově celkem sneistelný čaj jsem pil neslazený několikrát denně po několik měsíců, výsledek veškerý žádný. Tablety Fat Direct, které mají přímo spalovat tuky jsem užíval souřasně s posilováním, efekt jsem nepozoroval. Tablety s Bromelain jablečným octem, tablety s jablečnou vlákninou, chitosan a chrom mi měly pomoct omezit chuť na sladké a na jídlo vůbec, výsledek se nedostavil. Alli slibovalo odbourat tuk přímo z potravy, nosil jsem sebou speciální krabičku s třemi tabletkami a dával si je s jídlem, ovšem opět nic. Užíval jsem také Lipodex, L-carnitin v ampulích, Slim master, Fat Burner a další, které si už ani nepamatuji. Všechno byly vyhozené peníze, spousta peněz. Do ruky se mi dostal také zakázaný Yellow Swarm, ten dodává skutečně spoustu energie, ale zdravotní rizika spojená s jeho užíváním jsou příliš velká. Co, částečně fungovalo byly léky předepsané od lékaře. Nejdřív jsem užíval přípravem Meridia, který pak ale v EU zakázali než jsem jej dobral. Skutečně potlačoval hlad, nicméně vedlejší účinky spojené s užíváním, jako nespavost, změna chutí, sucho v ústech a další mnohem horší, jsou důvodm jeho zákazu.  Jediný povolený lék na předpis je nyní Adipex Retard, takzvaná zlatá vejce, který působí na mozek a snižuje subjektivní pocit hladu. na mě fungoval částešně, ale opět sebou nese řadu vedlejších účinků podobně jako Meridia a nemohu ho příliš doporučit, v konečném důsledku jsem zase nezhubl.

Zkoušel jsem také různé diety, vyřadil jsem ze svého jídelníčku spoustu potravin. Jediné, co opravdu fungovalo, byl systém, který je dobře známý, ale vyžaduje velkou kázeň a vůli. Jíst každé dvě hodiny malé porce, a to se strojovou pravidelností bez ohledu na hlad, chuť, práci nebo čas. Tímto způsobem jsem před pár lety zhubnul za dva měsíce patnáct kilogramů, které se mi ovšem od té doby dvojnásobně vrátily. Abych to upřesnil, nejsem žádný lenoch, každý týden trávím 1,5 hodiny florbalem, 1,5-3 hodiny volejbalem, 1,5 hodiny basketbalem, 1-2 hodiny squashem a 1-2 hodiny badmintonem.  Přesto se mi nedaří hubnout a moje klouby trpí při námnaze o to víc.

Ve třetím díle tohoto seriálu vám popíšu, s jakým úspěchem jsem se snažil využít k redukci hmotnosti nejrůznější technické vymoženosti. A už se můžete pomalu těšit na čtvrtý a pátý díl, v nichž vám v téměř reálném čase vylíčím, k jakému radikálnímu řešení jsem se rozhodl a jak to probíhalo, probíhá a probíhat bude.

0

Obezita, metla lidstva, jejíž nehezký vliv na lidská těla a zdraví máme denodenně na očích, leckdy i v zrcadle. Po dlouhých letech boje s tímto zákeřným nepřítelem jsem dospěl k radikální fázi a rozhodl jsem se také podělit se o své zkušenosti s vámi, čtenáři. Všechno vám popíšu bez příkras a skrupulí.

Jak to všechno začalo? Do patnácti let jsem byl celkem normální kluk. Se svou zdravotní kartou v ruce teď mohu přesně napsat, že ve třinácti jsem měřil 173cm a vážil 64kg, v patnácti to bylo 184cm a 78kg, ovšem za další dva roky jsem vyrostl jen o 1cm, ale přibral na 95kg, v devatenácti jsem už měl metrák, v jednadvaceti 110kg, ve třiadvaceti 120kg a teď je mi pětadvacet a vážím 130kg. Můj BMI je 37,2 což je obezita druhého stupně s vysokými zdravotními riziky, moje klouby trpí, zadýchávám se, moje oblečení má na cedulkách hodně X a brzy by mě čekala jistá cukrovka. Jak se to stane? Inu, jde to nenápadně.

Mám to štěstí v neštěstí, že na svou váhu nevypadám. Každý, včetně lékařů, mi tipuje i o dvacet kilo méňě, což není taková výhoda, jak by se mohlo zdát. Když totiž vaše okolí nevnímá, že máte problém, často si to nepřipustíte ani vy sami. Děvčata si nestěžovala, nikdo se mi neposmíval, přinejhorším jsem byl „kus chlapa“, tak proč něco měnit. Sám jsem si ale byl vědom toho, že se sebou nejsem spokojený a snažil jsem se s nadvaáhou bojovat. O těchto pokusech napíšu v druhém dílu seriálu. Dvakrát mi váha vzrostla skokově o deset kilo, jednou se mi podařilo na čas patnáct kilo shodit, ale jo-jo efekt mi je brzy zase přinesl zpět.

Jistě je i mezi vámi někdo, kdo má podobný problém. Fatorama by pro něj mohla být vodítkem a zdrojem rad. Jak už jsem naznačil přistupuji k radikálnímu řešení, které budu popisovat v dalších dílech. Co mě k tomu přimělo? 1) Deset let se průběžně bez úspěchu snažím zhubnout 2) Můj otec má cukrovku a podle testů mě to do roka čeká také 3) V rodině máme i srdeční problémy 4) Sám sobě se nelíbím  5) Dost sportuji a druhý den sotva chodím   6) Mám problém koupit si kalhoty. V neposlední řadě mě můj životní styl sestávající z dvou zaměstnání na plný úvazek, dvou náročných koníčků, nepravidelného jídla a přejídání a pravidelného usínání kolem čtvrté hodiny ranní přivedl až ke kolapsu. Asi před týdnem jsem ráno vstal a chystal se na cestu do města, kde mě čekalo asi pět pracovních schůzek, když se mi začala nekontrolovatelně točit hlava, polil mě studený pot, udělalo se mi na zvracení a tento stav se nezdál ustupovat. Nakonec jsem to vyřešil injekcí u lékaře a absolvoval jsem svůj pracovní program. Nicméně byl to zdvižený prst, kterým mi vlastní organismus naznačil, že už toho má taky dost.

V tomto seriálu vám tedy popravdě vylíčím jaké způsoby boje s obezitou jsem vyzkoušel (a nebylo jich málo), jak jsem se u toho cítil a jaký byl výsledek.  Můj finální krok pak budete mít příležitost sledovat v reálném čase tady nebo na Twitteru Zlínského nočníku.

Pokračování příště…