Home Štítky Posts tagged with "rozhovor"

rozhovor

0

Tomio Okamure je v poslední době mediálně velmi známá osoba. Podnikatel, poloviční moravák, čtvrtinový japonec a čtvrtinový korejec, dobrovolník v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur, potenciální budoucí politik a patriot Zlínského kraje dorazil do krajské metropole na moderovanou diskusi pořádanou společností Merlin design v prostorách Univerzity Tomáše Bati. I přes velmi nabitý program si našel chvíli na krátký rozhovor pro Zlínský nočník.

Jste známý svým kladným vztahem k přírodě. Přizpůsobil jste tomu i svou domácnost?

No tak já odpad třídím automaticky já to znám ještě z Japonska z dětství kdy se to v Česku ještě ani nedělalo, takže to je mi velmi blízké a co se týče obnovitelných zdrojů tak já jsem proti tom, aby se budovaly další bloky a jaderné elektrárny já si myslím že by bylo dobré a myslím si, že je to takový krok dopředu protože ty nerostné zdroje dojdou a dochází a dřív nebo později to budeme muset postavit před otázku jako Němci a další. To znamená, že by bylo dobré abychom vytvořili naše domácnosti a bydlení pokud možno energeticky soběstačné, to znamená samozřejmě, kdybychom měli všichni vlastní solární panely na domech třeba, abychom většinu své energie si spotřebovávali sami tak zlevní nám to elektřinu a nemuseli bychom jí tolik brát os čezu Rozvoj solárních panelů je právě díky třeba německu, který je už bude postupně zavádět a podobně tak prostě budou klesat a já si myslím že i ta návratnost bude velmi v budoucnu dobrá to znamená ten směr určitě v tom být energeticky soběstačný a nespoléhat na jaderné elektrárny.

Ve Zlínském kraji máte své kořeny. Chtěl byste se tady třeba na stáří usadit? Jak si vlastně představujete svůj důchod?

No tak samozřejmě já už sem o tom uvažoval delší dobu, že bych si úplně jako ve stáří tady koupil nějakou chaloupku a že bych tady byl, protože je to kraj mojí maminky mám tady spoustu příbuzných protože maminka je z šesti dětí takže je to pro mě to nejmilejší místo v České republice.

Kdo z filosofů je vám nejbližší? Podle titulu vaší knihy Umění vládnout, by se mohlo zdát, že Machiavelli.

Já nemám nějakého blízkého filosofa speciálně i ve své knize Umění vládnou, cituji celou řadu různých filosofů, líbí se mi různé jednotlivé myšlenky, takže konkrétního nemám.

Jaké tři vlastnosti by měl mít mladý člověk, který by chtěl dosáhnout podobného úspěchu jako vy?

Tak já si myslím, že velmi důležité je být pracovitý, velmi slušný a řekl bych, že je důležité také nezávidět určitě je dobré být solidární a nebýt sobecký a lidem přát.

Vaše odlišnost vám přes veškeré útrapy v dětství nakonec pomohla k úspěchu v Čechách. Myslíte, že byste mohl stejným způsobem uspět i v Japonsku?

Tak já myslím, že každý může spět kdekoliv, ale předpokladem je dobře umět ten jazyk já sem měl velkou výhodu že většinu svého života sem prožil v české republice jsem v Japonsku žil jen deset let to znamená, že já jsem to tady velmi dobře znal naopak bych měl velký problém spíše v Japonsku to znamená že i přesto že ten jazyk ovládám také velmi dobře.

Jak vnímáte postavu Tomáše Bati, který s nedokončeným základním vzděláním prakticky vybudoval Zlín?

Tak já si myslím, že je důležité si uvědomit, že lidé, kteří se vlastní pílí vypracovali k úspěchu a uznání ve světě a zároveň měli pevné osobní a morální postoje, že ti by se měli stát vzory nás, naší společnosti, nikoliv fotbalista, pop star nebo nějaký účastník reality show v televizi. Z těch bychom si měli brát příklady. To znamená, že Tomáš Baťa patří mezi ty, které bychom si měli brát příkladem. Není to dostatečné ta propagace na státní úrovni. Mladí lidé si to dostatečně neuvědomují, není to zdůrazňováno to češství a hrdost na čechy a na moravu. Měli bychom být pyšní na naše lidi a brát je jako své příklady. To znamená, že myšlenky Tomáše Bati by se měly, když sem nahlédl do knížky jeho citátů, ta úvaha, ta je vysoce aktuální i dnes je to velmi zajímavý člověk.

Máte spíš český nebo japonský styl myšlení?

Tak já sem přebral myslím, že z obou dvou zemí důležité vlastnosti. Tatínek mě naučil starat se sám o sebe, nespoléhej na druhé, všechno si musíš udělat sám, protože ta japonská společnost je takto postavena k tomu kapitalismu. A maminka, protože z věřící rodiny, chodili jsme do kostela celé dětství a maminka po pořád říkala, abych byl hodný, ohleduplný a pomáhal lidem, takže takový mix té výchovy rodičů z obou stran.

0

Kapela Blackties je seskupení mladých muzikantů ze Zlínska. Původně začínali jako Green Day revival, ale dnes už se věnují i vlastní tvorbě. Díky svému mládí a osobitému hudebnímu projevu se stali druhými hosty našeho pořadu hudebních interview Hovory H. Kromě videorozhovoru si můžete vychutnat i několik záznamů z jejich koncertu.

Proč se vaše kapela jmenuje BlackTies ?

Luke: Tak, protože si myslím, že je to dobrý nápad a protože náš vzor je Greenday a všichni je znají jako červenou kravatu a černou košili.

Koho napadlo nosit na koncerty bílé kravaty?

Majky: Tak to napadlo mě, protože já jdu vždycky proti proudu, takže když všichni budou černí tak já prostě budu bílý. Takže tak nějak to vzniklo.

Jak často zkoušíte?

Luke: Bohužel jen jednou týdně, ale chtěli bychom to zvýšit ten rozsah zkoušek na více dnů.

Kde budete hrát v nejbližší době?

Luke: Tak čeká nás sedmnáctého března koncert s kapelou Livemore u Tetoura.

Máte nějaký hudební vzor jako kapela?

Jason: No tak třeba Nirvana

Luke: Green Day

Martin: Blink 182

Majky: Sum 41 to jsou takové kapely, které nás inspirují svojí tvorbou.

Chystáte se nahrát nějaké písně ve studiu?

Luke: Tak určitě. Zrovna se chystáme v blízké době, aby se to stihlo do jara, nahrát aspoň tři nějaké písničky.

Dokázali byste si představit život bez kapely?

Luke: Ne nedokázal.

Majky: Tady bez těch? Ne.

Jason: Co bych dělal v úterý večer.

Kam byste to chtěli dotáhnout jako kapela?

Luke: Tak já si myslím, že sen každé kapely je dotáhnout to na úroveň, kdy hrají po kontinentech.

Kolik máte vlastních písní – o čem jsou, kdo u vás tvoří texty a kdo hudbu?

Luke: Máme zatím šest písní a text tvořím já a hudbu tvoříme dohromady.

Máte nějaký rituál před koncertem?

Luke: To je celkem vtipná otázka, protože každýmáme svůj vlastní rituál. Neslavíme to nijak dohromady.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=5g-ye7gt-R8&feature=relmfu[/youtube]

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=Wah6B9Isc_0[/youtube]

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=kPFfRyNw70c[/youtube]

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=j-Wr2tR-cPA[/youtube]

0
Se zlínskou, z větší části holčičí, kapelou Livemore jsme se sešli v jejich zkušebně při příležitosti natáčení prvního dílu našeho hudebního pořadu rozhovorů Hovory H. Členové kapely jsou veselá partička a pořád se smáli, takže interview nebylo snadné, ale proběhlo v příjemné atmosféře. V tomto seriálu vám budeme přinášet rozhovory se zajímavými kapelami a interprety ze Zlínského kraje.

 

Jak jste se dali dohromady?

Jana: Někdy v osmé třídě se zrodila taková myšlenka, že když hrajeme na hudební nástroje, tak bychom to mohly s holkama dát dohromady. Připadalo nám, že by to bylo cool, a že bychom se mohly zviditelnit. Potom se nám odtrhla bubenice, která neměla moc výdrž, a nahradil ji Adam, náš stávající bubeník.
Adam: S holkama jsme se znaly ze školy. Jednou mi napsaly, že mám zkusit přijet na zkoušku, tak jsem přijel a nějak jsme to dali dohromady.
Tereza: Potom přišel lyžařský kurz a my jsme se opili a zjistili jsme, že nejlíp zpívám já, tak jsem si řekla, že se k nim přidám. A později se k nám přidal i David.

 

Kdo vymýšlel název vaší skupiny?

Aneta: Na druhý den jsme měli koncert. Sešli jsme se na zastávce, že pojedeme na zkoušku. Řekli jsme si jen tak: „Co dáme za to jméno? Tak třeba Livemore.“

 

Co říkají vaši rodiče na to, jaký styl hudby hrajete?

Tereza: Moje mamka si myslí, že takový styl hrají jen samí narkomani a feťáci, ale to mě nijak neovlivňuje.
Aneta: Mým rodičům je to úplně jedno.

 

Jaký je váš nejvyšší cíl?

Jana: Tak, asi aby se Adam dostavil alespoň jednou za měsíc na zkoušku. A taky více koncertů.

 

Co máte v plánu v nejbližší době?

Tereza: Nejblíže je zatím v březnu koncert u Tetoura.

 

Chystáte se nahrát CD?

Aneta: Kdyby to šlo, tak by to bylo jedině dobře.
Tereza: Kdyby byly peníze.
Jana: Už se na tom pracuje, máme hotové čtyři písničky za rok. Což je taková naše nejvyšší rychlost.

 

Daří se vám díky vaší hudbě „live more“ (žít víc)?

Tereza: Určitě, já bych třeba bez hudby vůbec nežila.
Aneta: Tak rozhodně, když potřebujete ze sebe něco vydat, tak máte možnost.

Jaký je váš nejlepší zážitek z koncertu?

Adam: Asi Bamboo, kde po nás házeli těstoviny.
Tereza: Ne, házení těstovin ne. Nejlepší je, když se lidi baví a hodně se tancuje.
Jana: A pijou, protože pak tančí víc.

 

Jaké to je, když se na vaši hudbu baví tolik lidí?

Aneta: No, tak je to bomba.
Tereza: Tak jako super, samozřejmě i nás to přitom povzbudí.

 

 

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=_wiQ_kSIHbk&feature=player_embedded[/youtube]