Home Štítky Posts tagged with "zlín"

zlín

0

Koncert skupiny Dixseal, který se konal v pátek 4. května  ve zlínském klubu Loft, si příznivci kapely zpříjemnili mimo jiné i tancem a zpěvem. Diváci zaplnili skromné prostory klubu až po okraj a hudebníkům se odměňovali hlasitým potleskem.  Klidný průběh vystoupení, který si posluchači náležitě užívali, vyrušil pouze příchod zlínské opilecké ikony Oliny, která se zřejmě vrátila z protialkoholní léčebny. Tentokrát se naštěstí ke striptýzu neuchýlila. Organizátoři rychle zasáhli a večer mohl opět v klidu pokračovat.  Přátelskou atmosférou nabitou akci skupina zakončila dvojnásobným přídavkem. Po koncertě se už mohla kapela vrhnout na oslavu narozenin saxofonisty Tomáše Karlíka přezdívaného Karlos.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=vvDe3Odt0qI&feature=plcp[/youtube]

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=s8oEzNxidvU&feature=plcp[/youtube]

Komentovat, označit přátele a udělit like můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.

 

[fbphotos id=438394786190266]

 

 

0

Výstavu Dany Kyndrové s názvem Rituály normalizace zahájila včera večer vernisáž ve Photogether gallery pod zlínskou poliklinikou. Výstava, která se koná jako součást festivalu Zlínské jaro, popisuje sedmdesátá a osmdesátá léta normalizačního období v Československu. Třemi hlavními pilíři výstavy jsou masové komunistické slavnosti, kterými byly První máje na Letenské pláni, výročí VŘSR a Vítězného února na Staroměstském náměstí a Spartakiády na Strahovském stadionu. Pro dokreslení absurdity doby vyvážila autorka političnost výstavy i událostmi všedního života jako byly taneční, maturitní plesy, zabíjačky, nakupování vánočních dárků, chmelové brigády a jiné „osobní rituály“. Expozice je k vidění do konce měsíce.

Komentovat, označit přátele a udělit like můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.

 

[fbphotos id=437089389654139]

0

První květen v Baťově vile patřil zejména dětem, v zahradě vily byla připravená stanoviště se soutěžemi, na pódiu vystoupily kapely a folklórní soubory a akci navštívili i členové baťovy rodiny. Průvod tanečních souborů, dechových hudeb a mažoretek vedený několika naleštěnými veterány dorazil o půl druhé na náměstí Míru, kde program pokračoval po celé odpoledne.

Komentovat, označit přátele a udělit like můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.

[fbphotos id=432997593396652]

0

Centrum krajské metropole patřilo včera od dopoledne do pozdních nočních hodin studentům a majálesovému veselí. Městem prošel pestrobarevný průvod studentů, který byl předzvěstí zábavného kulturního programu chystaného na několika místech ve městě. Na náměstí Míru se uskutečnila volba krále majálesu a zahrálo několik kapel včetně Rock&roll bandu Marcela Woodmana. Jiný typ hudby nabídlo Café Blok 12 a klub Bamboo, s dvojicí DJ’s se připojil i Igloo bar, oldies party byla připravena ve Flipu, Golem lákal mimo jiné na Prago Union, zkrátka nepřišli ani návštěvníci Music landu a v Dílně 9472 zahrály skupiny Listolet a Goodfellas.

Komentovat, označit přátele a udělit like můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.

 

[fbphotos id=432538756775869]

S úspěšným skladatelem a bavičem Jaroslavem uhlířem jsem měl tu čest se setkat při jeho nedávném vystoupní pro děti v Městském divadle Zlín. Pan Uhlíř byl velmi sdílný a zábavný, zkrátka takový, jakého jej známe z obrazovky. V rozhovoru jsme se věnovali hudbě, zavzpomínali na jeho televizní působení i účinkování v divadle Járy Cimrmana.

Chybí vám pořady, jako byla Hitšaráda?

Jsem rád, že jsme s Karlem Šípem pracovali takovým evolučním způsobem, já jsem říkal, když jsme dělali napřed hitšarádu potom šarádu. Já jsem byl v roli herce a mě nejvíc baví muzika a Karla baví víc to povídání. Když ale najednou něco bylo každý měsíc, tak mě to opravdu zatěžovalo, takže to dopadlo tak, že já sem se začal věnovat té muzice a Karel v sobě objevil tu strašnou pohotovost. Já mám rád prostě muziku, ale jsem mu velmi vděčný, protože jsme spolu byli dvacet let a já jsem se naučil mluvit. Kdybych jenom zpíval a hrál písně tak by mi to musel někdo uvádět, ale takto si to člověk obstará sám.

Takže teď už byste do toho nešel?

No, nikdy neříkám nikdy. Když jsem měl třeba šedesátiny, tak poprvé v životě psali scénář Karel Šíp a Zdeněk Svěrák a v tomto jsme se setkali všichni tři tak to je taková radost. Takže nějaká taková věc může nastat.

Máte pocit, že ani k stáru nemáte o životě páru?

No, to máme společné se Svěrákem. On říká, že je to tak, že může být člověk tři sta let starý, ale stejně o tom životě nic neví. Teda teď už je mi to jasné, jak ten život kráčí, nestačím se jen divit, v tom starším věku si pak říkáte, hergot to jsem bambula

Který ze současných mladých českých hudebníků je pro vás nejzajímavější?

Mě se líbí, jako hudebník a dokonce jsme se seznámili na zlínsku, Tomáš Klus. Je to šikovný kluk, textařsky i herecky výborný. Já si dokonce pamatuju, že jsme tady byli v kině, bylo nějaké mecheche a já jsem tady požádal Tomáše Kluse, aby šel do Paraplete a on šel.

Co vám dává práce a účinkování s dětmi?

S dětmi to je výborné tím, že ony dodávají energii. Ale taky nemůžete jen tak jako brnkat a něco říkat, to říkám pořád, že děti jsou vynikající publikum, ale jsou nekompromisní. Dospělý, když se mu to nelíbí, tak odejde a nevíte o něm, kdežto to dítě to dá najevo, takže vás dotáhnou do určité úrovně energie.

Jak často se vídáte se Zdeňkem Svěrákem? Stíháte to i mimo práci?

No, se Zdeňkem se moc nevídáme, my třeba píšeme písničky po telefonu. Jednou se nám stalo, to ještě nebyl internet, že Zdeněk mi diktoval texty, na které  já sem dělal muziku a potom, když se to bylo natáčet, tak sem říkal: ježiši Zdeňku, já to mám pro sbor. To je důkaz toho, že jsme se třeba i půl roku neviděli.

Prý se Zdeňkem Svěrákem připravujete nějaký projekt, můžete prozradit něco bližšího?

Ano, ale nesmíme o tom mluvit. Ale Zdeňek pustil, tak já můžu pustit taky, že v tom figuruje jeho syn Honzík. A dál už nesmím.

Jaký je váš vztah k divadlu Járy Cimrmana?

Divadlo Járy Cimrmana je zajímavé tím, že ho znám od samého začátku. Divadlo začalo poprvé hrát v roce 1967 a my jsme tehdy jako první písničku se Svěrákem napsali Strašidýlko Emílek. Málo se ví, že já jsem byl dokonce členem Divadla Járy Cimrmana půl roku. Když jsem prošvihl první představení, tak udělali schůzi, že mě vyhodí a Zdeněk Svěrák říkal pánové ne, protože to bychom se museli vyhodit všichni navzájem. Takže jednou jo, ale když se mi to stalo podruhé, tak už jsem skončil.

Jak se vám hrál podruh Bárta v Záskoku?

Tenkrát byla doba, kdy jsme s Karlem dost ostře dělali Šarádu, a vím, že myslím Jarda Weigl, ten to nemohl pochopit a říkal „to musí být nějaký podvodník“, protože já jsem zjistil, že ten podruh Bárta v té hře má slovy pětadvacet vět v celých dvou hodinách a on říkal „člověče, když se dívám na televizi, tak brebentí celou hodinu a tady dvacet pět vět o on není schopen to udržet“. A pak jsme na to přišli. Když mám scénář a timing, tak to jde, ale když má člověk říct jednou za sto let větu, tak třeba oni hráli rychle a já jsem to řekl pomalu, nebo oni hráli pomalu a já jsem byl rychlý. Když mám mluvit hodinu tak to odříkám, protože to tempo si určuji sám, ale jakmile jsem v souboru a mám na něco odpovědět, tak je zle.

Co myslíte, že musí mít písnička, aby uspěla u dětského diváka?

Jo, tak to já nevím. My máme několik stejných věcí se Zdeňkem Svěrákem. Tak první je, že máme rádi naše učitele, což je Karel Hašler, Voskovec, Werich, Šlitr a Suchý. To jsou lidi, kteří psali pro lidi, aby si to mohli zpívat. Třeba je absurdní, abych viděl někoho hrát písničku Život je jen náhoda a dívat se do not nebo číst text. To znáte zpaměti. Ne, že by ostatní psali pro velbloudy, ale oni opravdu psali pro ty lidi. Tak to jsou naši vzorové. A co se týká dětského publika, tak my máme takovou filozofii se Zdeňkem Svěrákem, že dítě není rádo, že je dítě, to je jen náš omyl. Máme názor, že když se zeptáte desetiletého kluka, jestli je šťasten, že je mlád, tak kdyby vám odpověděl popravdě, tak si to nepřejte slyšet, protože on to dětství bere jako takovou šlamastiku. Co mě to potkalo, já už chci chodit za holkama a pivo pít a fotbal hrát, prostě vyloženě už chce být dospělý. Proto Zdeněk píše ty texty tak, že jsme si vědomi toho, že děcka vlastně nechtějí být děcka. Písnička nesmí být uňahňaná nebo se nesmí šišlat. To já vím, že moje tetička, když přišla a začala Jaroušku, tak já sem si říkal: co ode mě chce, že pořád šišlá, prostě neměl jsem z toho radost.

V jakou denní dobu se vám nejlíp skládá? Máte nějaký rituál?

Já jsem si vždycky myslel, že si budu muset pořídit barák, abych nerušil sousedy kdyby mě v noci něco napadlo. Ale pak jsem zjistil, že jsem vlastně unavený a že mě nic nenapadne. Takže já bych řekl, tak ihned po procitnutí, dokonce jdu někdy z postele rovnou k piánu. Nemůžu udělat třeba to, že bych se vyšel podívat do kastlíku, jestli nemám poštu, protože hrozí, že potkám sousedku a ona řekne to je počasí co, a ono už mě to vykolejí. Opravdu ihned po probuzení  jsem čerstvý a schopný něco dělat.

Máte nějakou osobní vzpomínku na Zlín?

Na Zlín mám několik vzpomínek. Tady třeba mě režisér Jirka Adamec požádal o spolupráci na pohádce Princezny jsou na draka, to je talková zajímavost. A spoustu věcí se tady vykonalo, spoustu filmových festivalů a se Zdeňkem Svěrákem jsem tu mockrát byli, takže tu mám spoustu vzpomínek.

0

V uterý dne 24. dubna 2012 přivítala zlínská hala Euronics hvězdy české hudební scény Wanastowi Vjecy. V osm hodin večer halu, která se proměnila v koncertní sál, zaplnily tisíce fanoušků ze Zlína i okolí a společně s v současnosti čtyřčlennými „Wanastowkami“ a jejich dechberoucí světelnou show vytvořili skutečně skvělou atmosféru. Z každého fanouška zářilo nadšení a spokojenost z naplno prožitého koncertu a Wanastowi Vjecy se tak neloučily bez přídavku.

Komentovat, označit přátele a udělit like můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.

 

[fbphotos id=428515710511507]

0
Celkem 139 kusů stromů bude ve Zlíně odborně ošetřeno v příštích týdnech. Práce začaly na konci dubna a skončí koncem května. „Lokality, ve kterých rostou stromy určené k odbornému ošetření, už máme vytipované. Samotné zásahy provedou pracovníci specializovaných firem,“ sdělil náměstek primátora Bedřich Landsfeld, do jehož kompetencí patří životní prostředí.
Z naplánovaných lokalit byly už odborně ošetřeny stromy na náměstí Míru. Následovat budou dřeviny na těchto místech:
* ulice 2. května
* Nábřeží – Zálešná a Podvesná
* park u autobusového nádraží
* ulice Březnická (převážně levá strana)
V průběhu příštích tří let dojde ve Zlíně k odbornému ošetření asi tří tisíc stromů. Odborných zákroků bude asi čtyři tisíce. „Na některých stromech počítáme s více zákroky,“ doplnil Ivo Divoký, vedoucí Odboru městské zeleně magistrátu, který se péčí o dřeviny ve městě zabývá. Ošetřena bude i památná lípa, která roste ve Štípě u kostela, jde o jedince, který vyhrál první ročník ankety Strom města Zlína 2011.
Zdeněk Dvořák

Na začátku dubna vystoupil s kapelou B-Side Band jeden z nejúspěšnějších mladých českých muzikantů a herců současnosti, Vojtěch Dyk. Při této příležitosti poskytl Nočníku interview v prázdném sále Městského divadla ve Zlíně.

Která oblast vaší práce vás nejvíc baví, a která vás nejvíc živí?

Momentálně mě nejvíc asi baví ta hudební. A živí mě ta herecká, filmová.

 

Cítíte se být na vrcholu kariéry? Čeho byste chtěl ještě dosáhnout?

Necítím se určitě být na vrcholu kariéry, protože nevím, co je vrchol kariéry a jak se to pozná. A dosáhnout bych chtěl asi toho, abych měl nějaký hezký dům v přírodě a mohl každé ráno chodit na procházku se psem, jezdit na koni, mít ženu a děti, které budu milovat.

 

Jaký nejšílenější zážitek jste měl s fanynkami?

Já se s nimi moc nestýkám, takže žádné. Jsou to spíš taková setkání, více či méně příjemná.

 

Máte nějakou osobní vzpomínku na Zlínsko?

Osobní vzpomínku určité mám. Měli jsme hrát tady na náměstí, ale jelikož organizátory asi nenapadlo, že když bude pršet, tak bude mokré pódium, nemohli jsme hrát venku. Nakonec to ale byl skvělý koncert v klubu Master of Rock Café, takže na to mám takovou myslím celkem dobrou vzpomínku. Jinak ta Morava je vždycky přívětivá, takže pouze hezké vzpomínky.

 

Chtěl byste si zahrát v Krysaři, kterého napsal váš předek Viktor Dyk?

Není to nějaký můj cíl, ani sen. Vůbec nevím, proč bych si v něm měl zahrát, už jenom kvůli tomu, že to napsal nějaký předek, který byl dost nepřímý. Takže asi nechtěl.

 

Koho z žijících českých muzikantů skutečně uznáváte?

Já uznávám hodně muzikantů, ale když budu jmenovat z českých zpěváků, tak určitě Dan Bárta, Gondolán, Ruppert, a co se týká ostatních muzikantů mimo můj obor, tak je to Michal Žáček, Boris Urbánek, Michal Pavlíček a spousta dalších.

 

Co byste chtěl na sobě změnit?

Nechci momentálně nic měnit. To, co bych chtěl, to nemůžu prozradit, ale já žiju tady a teď, takže teď zrovna nechci měnit nic.

 

Jakou radu byste dal mladým lidem, kteří by chtěli prorazit a uspět v umělecké sféře?

Tak hlavně aby nechtěli prorazit a uspět.

 

Jaký je Váš názor na českou mediální scénu? Čtete noviny?

Noviny moc nečtu, když, tak jen na internetu nějaké zprávy. Naposledy jsem si koupil noviny kvůli panu Bémovi nebo ne kvůli němu, ale chtěl sem se něco dozvědět ohledně těch odposlechů. Jinak si nepamatuji, že bych si někdy koupil noviny. A mediální scénu, mě to přijde spíš všechno takové legrační, co se týká bulváru i „seriózních“ zpráv.

 

Máte nějakou sběratelskou vášeň?

Dá se říct, že sbírám sluneční brýle. Na chlapa mám docela dost slunečních brýlí, ale není to, že bych je úplně sbírat, většinou totiž zapomenu, že jsem si koupil nějaké staré. Takže jich mám asi čtyřicet.

 

Jak vypadá váš běžný den?

Ráno vstanu, odvedu děti do školky, potom se nasnídám, přečtu si nějaký časopis, dále mívám schůzky, jdu na oběd, odpoledne spím a večer jsem většinou doma, nebo hraji, ale takový volnoběh.

0

V prostorách tělocvičny Střední průmyslové školy ve Zlíně se dnes uskutečnil čtvrtý ročník amatérské taneční soutěže s názvem Tancer cup 2012. Také letos se na akci představily skupiny orientálních i moderních tanců a zumby v několika věkových kategoriích. Taneční odpoledne doplnila skvělá nálada diváků.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=Jh2eYgeUCSU&list=UUvqYvWKcgKrjwjrLNdStRJw&index=42&feature=plcp[/youtube]

[fbphotos id=424441760918902]

0

Přinášíme Vám krátký rozhovor s Igorem Chmelou, jednou z hvězd veleúspěšné improvizační show Partička. Současně jde o předznamenání jejich nadcházejícího vystoupení ve Zlíně, které se chystá na osmého května. Interview má status minirozhovoru, protože protagonisté show  ve zlínském Velkém kině byli po vystoupení velmi žádaní a vytížení.

S kým z Partičky hrajete nejradši ve dvojici?

To nedokážu říct. Není nikdo, koho bych si nějak zvlášť oblíbil, právě naopak.

 

Stalo se vám někdy, že jste se styděl za to, co plácnete, přece jen je to improvizace?

Ano stalo, myslím, že hned poprvé, když se to natáčelo.

 

Vtipkujete i v zákulisí nebo na to už není energie?

Určitě děláme srandy i v šatně, i přesto že se nám nikdo nesměje.

 

Dano Dangl vás seznámil, až těsně před začátkem vysílání Partičky. Je něco čím vás kolegové naživo překvapili?

No překvapili mě, že jsou úplně v pohodě. Ačkoliv jsem nečekal, že by byli něják nafoukaní nebo tak.

 

Jak dlouho myslíte, že se dá takový pořad dělat než dojde inspirace?

Nevím patnáct, dvacet možná padesát roků. Těžko říct.

 

Kdo podle vás má z Partičky nejoriginálnější nápady? A nestyďte se říct, že Vy.

No, já to určitě nejsem. Myslím, že třeba Ondřej má výborné nápady.

 

Máte nějakou zajímavou vzpomínku z natáčení filmu Rodina je základ státu, které se odehrávalo i ve zlínském regionu?

Překvapila mě jedna babička ve Strážnici. Jela do cukrárny pro zmrzlinu na kole a v kroji. Přišlo mi to takový hezký, že ten folklór je ještě takhle živý.

 

[youtube]http://youtu.be/rcXxyFqeFHY[/youtube]

[youtube]http://youtu.be/Uex1hha5Sqk[/youtube]

[youtube]http://youtu.be/dCxIX9kpMIQ[/youtube]

[fbphotos id=314834075213005]