Hlavní stránka Kultura ✍ TEREZA BARVÍKOVÁ: Na Instagram jsem si „spisovatelka“ napsala až teď

✍ TEREZA BARVÍKOVÁ: Na Instagram jsem si „spisovatelka“ napsala až teď

Mladá zlínská spisovatelka Tereza Barvíková ve svých pětadvaceti letech právě pokřtila třetí vlastní knihu s názvem Láskohledači. Najdete ji na pultech knihkupectví v celé republice. V rozhovoru se dočtete jak se jí povedlo dostat knihu do velkého nakladatelství, kolik knih píše najednou nebo třeba jaký překvapivý obor původně vystudovala.

Láskohledači jsou už tvoje třetí vydaná kniha. Připomeň nám krátce ty dvě předchozí.

Šlo o knížky Něco si přej! a Přej si znovu!, které jsem napsala původně jako dárek pro mého bráchu a nakonec se dostaly i do knihkupectví díky tomu, že je vydalo menší místní nakladatelství Monument.

Třetí knížka už ti ale vychází u Grady, což je renomované nakladatelství, jak se to přihodilo?

Byla to náhoda. Obeslala jsem s knihou spoustu nakladatelství a žádné nemělo zájem, takže už jsem pomalu ztrácela naději. Jako poslední šance mě napadlo zkusit projekt na crowdfundingové platformě Startovač, kde mohou na realizaci přispívat jednotlivci. A tam si mě právě všimla redaktorka z Grady a oslovila mě, jestli bych knihu nechtěla vydat pod hlavičkou nakladatelství. Byla jsem samozřejmě nadšená, kniha byla představena na redakční radě a pak se to dlouho schvalovalo, ale nakonec to klaplo.

Grada připravila edici young adult literatury, ve které jsem společně se třemi dalšími autorkami. Jsou to knihy pro mladé, ale každá v jiném žánru od fantasy, přes romantiku až po thriller.

O čem tedy kniha je? Kdo jsou to ti Láskohledači?

Láskohledači jsou skřítci, kteří pomáhají lidem, aby našli svou spřízněnou duši. Každý člověk má svého láskohledače a ani o tom neví, ale hlavní postava Mariana ho uvidí a tím začne dobrodružství. Tohle je první díl  ze čtyř plánovaných s podtitulem Zrádná vrtkavost srdce a už mám rozepsané pokračování. U toho navíc píšu další dvě knihy.

To zní dobře, tys ale nestudovala nic spojeného s psaním…

To ne, vystudovala jsem geologii v Brně a psát jsem začala vlastně kvůli tomu bráchovi v roce 2015. Chtěla jsem mu dát k osmnáctinám nějaký originální dárek. Můj kamarád Patrik Strohbach v té době vydal svou první knížku a já jsem si řekla, že je to docela dobrý nápad. Dostal knížku v elektronické podobě, ale líbilo se mu to, takže mě namotivoval, abych to zkusila taky vydat.

Jsou i jednodušší dárky k osmnáctinám…třeba flaška.

To jo, ale to by neměl napořád. I když on nepije, takže by mu to vydrželo.

Třetí kniha je na světě, cítíš se už tedy jako spisovatelka?

Nevím přesně, kdy se člověk může začít považovat za spisovatele. Taky jsem to až doteď neměla nikde napsané, ale teď už jsem si dala na Instagram. Řekla jsem si, že když už to vydalo tak velké nakladatelství, tak už to asi něco znamená.

Živí tě psaní nebo pracuješ jako geoložka?

No zatím to vypadá, že budu nejspíš pracovat v kavárně, protože jsme se kvůli partnerově práci odstěhovali na Lipno, kde jsem v mém oboru zatím žádnou práci nenašla. Samozřejmě bych nejradši byla spisovatelkou na plný úvazek, ale vím, že je těžké se tím živit, takže budu dál hledat práci v oboru, který jsem studovala a psát při tom.

Jak jsi říkala, pracuješ teď současně na třech knihách. O čem jsou ty další dvě?

Jedna bude historický román z časů starověkého Říma, kdy mladá dívka se sklony k válčení přeběhne k nepříteli a víc už radši neprozradím. A ta další je opět young adult o dvou kamarádkách, které mají autonehodu, ale dopadne to dost nečekaně.

Jak to děláš, když píšeš současně tři příběhy?

Většinou jdu psát to, na co mám zrovna náladu, ale je docela těžké si najít čas. Navíc teď dost pendlujeme mezi Zlínem a Lipnem, ale snažím se psát co nejvíc, a to hlavně ten druhý díl Láskohledačů, toho už mám tak půlku.

Píšeš denně?

To ne, ale když už k tomu sednu, tak napíšu pořádný kus, třeba dvě tři kapitoly v kuse. Nejvíc jsem toho napsala v autobusu cestou do školy a ze školy, to už teď odpadlo. Ale sedám si k tomu pokud vím, že můžu psát třeba celé odpoledne, na půl hodiny to pro mě nemá význam.

Víš už jak příběh dopadne, když začínáš psát?

Obvykle mám nějaké představy, vím, jak bych chtěla, aby to dopadlo, ale jestli to tak opravdu skončí, to není jisté.

Čerpáš inspiraci pro postavy ze svého života?

Když lidi chtějí, tak se tam najdou. U první knihy mi spousta lidí říkala, že mě vidí v hlavní postavě, ale já ji přitom podle sebe vůbec nepsala, spíš naopak. V té knize o dvou kamarádkách jsem našla pro jednu z nich předlohu ve své vlastní kamarádce. Ale obvykle spíš použiju do děje nějaké události, které se mi přihodí a lehce je upravím.

Dáváš doma někomu číst své rozepsané knihy?

Mám trochu smůlu v tom, že nemám v rodině žádné extra čtenáře a můj přítel nečte žánr, který píšu já. Kamarádky zas spíš koukají na seriály. Ale Láskohledače jsem dala jako první číst betačtenářkám, které jsem oslovila přes skupinu na Facebooku, sice z asi dvaceti nakonec odpověděla přibližně polovina, ale byla jsem ráda za zpětnou vazbu.

Co si ráda přečteš ty?

Mám ráda fantasy, historickou prózu a young adult knížky. Hrozně se mi líbí Cizinka, protože se tam dozvím něco o době, kterou jsem nezažila a navíc mám ráda Skotsko.

Píšeš fantasy, historický román, příběh ze současnosti, je nějaký žánr, do kterého by ses nepustila?

Asi horor, já sama horory nečtu ani se na ně nedívám a myslím, že nemám tu správnou morbidní kreativitu. Taky jsem zkoušela psát pohádky a nešlo mi to. Přijde mi, že pro děti už toho bylo napsaného opravdu hodně.

Jak to máš s motivací? Musíš se do psaní někdy nutit?

Jak kdy. Já se ráda pouštím do nových věcí, takže se mi spíš stane, že toho rozjedu moc najednou a pak nevím, co dřív. Teď jsme třeba začala vyrábět a prodávat vodítka a obojky pro psy a taky jsem vymyslela takový psí diář pro pejskaře. Ale motivaci k psaní mám, jenom na to potřebuju klid a být někde, kde mě nikdo neruší.

To je kde?

Ideálně doma, když je přítel v práci. Tehdy mě ruší maximálně pes, ale ten je většinou hodný.

Píšeš rukou?

Ne, já píšu rovnou na počítači, nechtělo by se mi to pak přepisovat.

Chodila jsi někdy třeba do kurzu tvůrčího psaní?

To vůbec. Podle mě je dobré hodně číst, aby měl člověk slovní zásobu a přehled. Ale každý si pak najde svůj styl psaní a žádný návod jak napsat knihu neexistuje. Prostě je potřeba mít představivost a pak taky vůli a trpělivost tu knížku napsat.

Co bys doporučila někomu, kdo se taky chystá začít psát?

Důležité je vytrvat a nevzdávat to, i když třeba přijdou negativní reakce. Pamatuju si, že jedna z prvních recenzí na mou první knížku byla dost drsná, v tom smyslu, že už bych neměla psát a už vůbec s tím chodit do nakladatelství. No a teď mi vyšla knížka u Grady, takže je to věc názoru a vkusu.

Kdybys měla někomu říct ať si přečte nějakou jednu knihu (kromě tvojí vlastní), co by to bylo?

Tak asi Harry Potter, to je prostě moje srdcovka. Nápaditá a propracovaná kniha, která člověka přenese do jiného světa.