Hlavní stránka Kultura 🎙 EMMA SMETANA: Jsem srdcem zpěvačka a mozkem novinářka

🎙 EMMA SMETANA: Jsem srdcem zpěvačka a mozkem novinářka

Zdroj: facebook.com

Nedávno se ve Zlíně objevila zpěvačka, skladatelka, moderátorka a novinářka Emma Smetana. V rozhovoru pro Zlínský nočník prozradila, proč se vrátila do Česka, zavzpomínala, jak se jí koncertovalo v Kongresovém centru a zamyslela se nad budoucností papírových novin.

Čím jste chtěla být nebo čím byste chtěla být?

Jako malá jsem chtěla být zpěvačkou, protože to mě vždycky nejvíc bavilo, ale tím, že jsem byla z takový jako intelektuálně založený rodiny, tak mi bylo hrozně blbý to komukoliv přiznat. Navíc můj táta byl hudební manager, producent a dělal s některejma z největších jmen světový pop a rock music, takže jsem měla pocit, že tu laťku nastavil někde, kam já se stejně nemám šanci dohrabat.

Takže to jsem nepřiznala, a tudíž jsem přiznávala takovou tu svojí druhou, třetí, čtvrtou až desátou volbu, což byla ta intelektuální povolání typu novinařina, diplomacie, právničina, chvíli jsem chtěla bejt soudkyně, vyšetřovatelka jsem chtěla bejt, jako detektiv, no a pak jsem pro jistotu šla vystudovat takovou jako nejvíc pluridisciplinární školu zaměřenou hlavně na politologii ve Francii a v Německu. A až v momentě, kdy jsem měla vystudovaný ty dvě vejšky a měla jsem dva magisterský tituly z těch seriózních oborů a tudíž i pocit, že jsem jako splnila smlouvu s rodiči, a že to asi vypadá, že se nějak uživím, tak až tehdy sem si troufla pokusit se o ty sny z dětství.

To byla hlavně ta hudba v druhý řadě asi herectví, to jsem si vyzkoušela, to je fajn, ale nejsem bytostně herečkou. Tak to jsem chtěla, a něco z toho se vlastně podařilo. Jestli se ptáte na to, co bych chtěla teď, tak bych třeba v rámci DVTV chtěla co nejdřív být stejně dobrá jako mí dva starší a zkušenější kolegové.

 

Jaký je to pocit stát vedle Daniely Drtinové a Martina Veselovského?

Je to fantastický. Já to vnímám jako jedno z největších privilegií, kterých se mi v životě dostalo. Byli to mí idolové během dospívání, žádný jiný idoly jsem v rámci audiovizuální žurnalistiky v týhle zemi nikdy neměla neměla a jednou za čas se zarazím a nejsem si jistá že se mi to nezdá, což zní samozřejmě jako klišé. Ale prostě takhle to je. Obdivovala jsem je v dobách, kdy mě nenapadlo, že bych se teoreticky věnovala novinařině  a už vůbec ne týhle konfrontační kritický v podobě rozhovorů, ve kterých se nestřihá, takže člověk má prostě jenom jeden pokus. Mám takový stále vracející se obavy, že bych i třeba mohla dělat ostudu, ale oni mě chválej a jsou na mě strašně hodný a podporujou mě.

 

Jak vnímáte úlohu médií v Čechách, a kde vidíte budoucnost novin?

U deníků vidím jejich budoucnost na takových těch krásných závěsných dřevěných držácích v hezkých kavárnách, což se asi bavíme o pár tisících výtisků za den. Jinak je fakt vidím na tom internetu, no a to mluvím z nějaký svý praxe, ze který vyplývá profesní deformace, ale já mám pocit, že vlastně se to všechno na ten internet stěhuje, všichni chceme mít co nejmíň předmětů v ruce, což platí i o novinách.

Jsou takoví ti tradiční čtenáři, kteří budou mít ten kus papíru vždycky rádi už jenom proto, že to voní a že tím rádi listujou, ale já třeba sama na sobě poznávám, že tištěnej čtu jen Respekt, jinak už jsem vlastně výhradně online. Ale knížky čtu teda jako opravdicky, prostě v reálný a ne ve virtuální podobě. Pokud jde o konzumaci zpravodajství, publicistiky, věcí který jsou vlastně dost instantní a nejsou úplně nadčasový, na rozdíl třeba od těch knih, tak u těch dává internet větší smysl.

 

Zdroj: facebook.com

Jste zpěvačka, herečka, novinářka a moderátorka, která z těchto profesí je vám nejbližší?

Momentálně jsem dost profesionální matka. To je mi nejbližší, protože moje dcera je nejbližší bytost v mým současným a zřejmě budoucím životě, a to je hlavní.

 

A kdybyste si měla vybrat jednu z těch věcí, kterou děláte?

Tak jsem srdcem zpěvačka a mozkem televizní novinářka.

 

Co by jste poradila začínajícím zpěvačkám?

Ať skládaj. Ať hlavně nejsou jenom interpretkami, protože dobře zpívá kde kdo. Já znám dost zpěváků, vlastně většinu, co je virtuóznější nebo technicky dokonalejší než já, ale nemají vlastní věci, takže zpívaj různý cover verze a nebo co jim nějakej skladatel nebo producent vyrobí a v momentě kdy to nepřichází autenticky jako autorská tvorba, tak si myslím, že to většinou za moc nestojí.

 

Žila jste střídavě ve Francii, v Německu, ale i v Česku, co Vás nakonec přesvědčilo, že jste zůstala v Čechách?

To jediný, co má větší sílu než racionalita, a to je láska. Potkala jsem tatínka svý dcery. A to byl takovej důvod, kterej za to stál. Nebo pořád je vlastně, to zní jako kdyby z toho byla jenom ta dcera a už vypršela ta láska, tak to v žádným případě není, tím pádem tady ještě nějakou dobu budu.

 

Máte nějakou vzpomínku na Zlín?

Nejčerstvější vzpomínku mám z nedávného koncertu, který jsme tady měli s kapelou. Bylo to v Kongresovém centru a já sem se kochala tím, jak je ta budova nádherná a zároveň jsem byla v lehce zaraženým stavu, že to byla taková ceremonie, při který lidi seděli, takže jsme tam hráli tu svojí, poměrně jako svižnou, místy i taneční hudbu pro lidi co seděj. Tak jsem se pak trápila ještě pár dní. Ale zároveň mi chodily hrozně milý zprávy od těch lidí, co tu byli, že se jim to líbilo.


Tento text mohl být publikován díky podpoře našich partnerů, mezi které patří i: 

Chcete nás také podpořit a získat prostor u nás na webu? Napište na: redakce@zlinskynocnik.cz