Hlavní stránka Lifestyle 🎙TERÉNNÍ PRACOVNICE: Děti jsou dnes hodně chytré, a to může působit problémy

🎙TERÉNNÍ PRACOVNICE: Děti jsou dnes hodně chytré, a to může působit problémy

Iveta Kaderová je sympatická mladá žena, která na první pohled nesplňuje obecně vžitou představu sociální pracovnice. Na rozhovor s ní jsem šel na domluvené místo mezi mostními pilíři pokrytými graffiti, kde se mezi omladinou na BMX kolech zdánlivě poflakovala o něco starší dívka s piercingem na bradě. Iveta ale byla v tu chvíli v práci. Už třetím rokem vede terénní program Klíč spadající pod Unii Kompas, která ve Zlíně nabízí sociální služby zaměřené na klienty z řad dětí a mládeže od 9 do 26 let s nějakými sociálními problémy.

Jak vypadá tvoje pracovní náplň?

Mým úkolem je pohybovat se po Zlíně a vyhledávat klienty v jejich přirozeném prostředí, kde s nimi můžu navázat kontakt. Takže chodím na místa, kde se scházejí mladí lidé a pokud má někdo zájem, tak mu vysvětlím, s čím mu můžu pomoct, jaké možnosti nabízí Unie Kompas i třeba to, že jsme vázáni mlčenlivostí.

Co je to tedy Unie Kompas?

Je to nezisková organizace, pod kterou fungují sociální služby jako je T-Klub, Logos, terénní program Klíč a další.

Pro koho jsou určené vaše služby?

Třeba terénní program Klíč je zaměřený na děti od devíti, na mládež a na mladé dospělé až do 26 let, kteří se pohybují v ulicích Zlína. V Logosu fungují skupiny pro děti s ADHD a je tam poradna pro jejich rodiče. Nízkoprahový klub T-Klub ve Zlíně je rozdělený na dvě střediska: Téčko pro mladší děti od devíti do dvanácti let a potom Téčko, které je na Divadelní ulici, kam chodí mladí od třinácti do jednadvaceti let.  A podobný nízkoprah máme i v Otrokovicích, jmenuje se Šlikr.

A s čím tedy můžeš pomoct?

S klienty řeším například problémy ve škole, v rodině, ve vztazích. Často jsou to také starosti ohledně dospívání, vlastní identity nebo sexuální orientace. Snažím se jim poradit jako kamarádka, poskytnou kvalitní informace a případně je nasměrovat. Když mají zájem, uzavřeme s nimi dohodu a jsme pak v kontaktu a pracujeme na řešení konkrétních problémů, mají moje číslo a můžou mi zavolat když je potřeba. Takových uživatelů mám aktuálně kolem padesáti.

Takže s nimi podepisuje nějakou smlouvu?

Ne, je to ústní dohoda, kdy si řekneme na základě jakých pravidel se budeme setkávat a určíme si konkrétní cíl, kterého chceme dosáhnout. Všechno zůstává mezi námi, takže neinformujeme rodiče nebo tak.

Když si třeba představím, že sedím někde v parku, hulím jednoho jointa za druhým, je mi tak čtrnáct a vypadám, že jsem ve škole asi ani nebyl, tak co? Jsem pro tebe zajímavý objekt?

Ano, určitě. Otázka je do jaké míry by ses se mnou chtěl bavit. Snažím se chodit do toho prostoru, kde se ti lidi vyskytují, aby si na mě zvykli, aby si zvykli na můj ksicht. Představuji se jim jako sociální pracovnice a ten vztah, který pak třeba vzniká, vychází z nějaké důvěry, a to není hned. Takže pokud bych přišla za takovým člověkem, jakého popisuješ, tak bych se mu nejdřív představila, vysvětlila bych mu, kdo jsem, že moje služby jsou zdarma, že udržuju mlčenlivost, a že mu můžu poradit nebo pomoct řešit problémy ve škole, doma nebo i ve vztazích.

Kdo jsou tedy tví klienti?

Člověk by si asi představil zanedbané, špinavé dítě, ale tak to není. Zlín má nízkou nezaměstnanost a tu materiální chudobu tady do jisté míry vystřídal nedostatek emocí. Rodiče se často snaží nahrazovat city věcmi a penězi, a to pak děti často trápí. Mými klienty jsou často i děti a mladí lidé, kteří jsou na svůj věk mentálně vyspělejší, a proto je pro ně těžší začlenit se do kolektivu a trápí se vážnějšími tématy, než by zdánlivě ve svém věku měli.

Popláčeš si někdy?

Samozřejmě mi to není jedno, ale snažím se ty životní příběhy vnímat jako cestu. Kdybych se hroutila spolu s tím člověkem, tak mu asi těžko můžu pomoct. Taky se snažím o nějakou osobní psychohygienu a v rámci práce máme možnost supervize a konzultujeme s kolegy.

Setkala ses někdy na ulici s někým, koho jsi znala?

Může se to stát, ale máme v takovém případě bych to předala kolegovi, aby nedocházelo ke střetu zájmů.

Řešila jsi něco nečekaného? Třeba, že desetileté dítě mělo deprese z Babiše?

I takové věci se stávají. Dnešní děti jsou ohromně chytré, a často je jádro jejich problémů právě v tom, že kvůli jejich vysoké inteligenci je pak většinová společnost neakceptuje. Mně už toho ale moc nepřekvapí, už se mi skoro nic nezdá divné.

Samozřejmě jsou tu ještě rodiče vašich klientů, co jsou podle tebe jejich nejčastější prohřešky?

V dnešní době je vysoká rozvodovost a problém je, když se rodiče mstí prostřednictvím svých dětí. Rodiče spolu často nejsou schopní vycházet, navzájem se před dětmi špiní a nebo si je naopak zkoušejí naklonit různými dárky, ale chybí tam emoce. Tohle má velký vliv na vývoj psychiky dítěte.

Kde se o tvojí práci a o Unii mohou lidé dozvědět něco víc?

Samozřejmě na webu www.unko.cz a ráda bych všechny pozvala na akci Skoč do prázdnin, kterou 25. června pořádáme v rámci Živého Zlína v parku Komenského. Během odpoledne tam představíme všechny naše služby. Kromě Klíče taky nízkoprahový T-Klub, psychologickou poradnu Logos a další.

Co bys vzkázala někomu, kdo má právě teď nějaký problém nebo starost a nemá s kým to řešit?

Jsem tady, přijď.


Tento text mohl být publikován díky podpoře našich partnerů, mezi které patří i: 

Chcete nás také podpořit a získat prostor u nás na webu? Napište na: redakce@zlinskynocnik.cz