Hlavní stránka Kultura 🎭 RECENZE: Malí herci – velká zábava

🎭 RECENZE: Malí herci – velká zábava

V neděli odpoledne měla v Městském divadle Zlín premiéru nevšední inscenace s názvem Povídky z jedné a druhé kapsy na motivy šesti povídek ze stejnojmenné knihy Karla Čapka. Premiéra nezačínala ve 14:30 náhodou, vždyť některým hercům bylo sotva dvanáct a klasické večerní představení končívá po desáté hodině. Na prknech velkého sálu se pod režijním vedením Vladislava Kracíka předvedli talentovaní žáci Základních uměleckých škol a sekundovalo jim duo profesionálů.

Hned ze začátku se přiznám, že má očekávání nebyla velká. Každý jistě zažil nějakou tu dětskou besídku, secvičené pásmo nebo středoškolské scénky z lyžáků či táborů, které v lepším případě pobaví jen úzký okruh zúčastněných a v horším případě se stanou doživotní potupou připomínanou na všech rodinných oslavách a třídních srazech. Do sálu jsem tedy vstupoval s pochybnostmi a obavami, zda budu mít do recenze co napsat. Velmi jsem si přál, abych byl příjemně překvapen. A inu…byl jsem.

Nejprve musím ocenit šťastnou ruku při výběru látky. Čapek patří k českým klasikům a jeho Povídky jsou i 80 let po autorově smrti jednou z těch částí povinné četby, které zůstávají čtivé a člověk si je přečte s chutí. Text byl upraven citlivě a nestalo se tak, že by se předloze vzdálil v přehnané snaze o aktuálnost či nucenou vtipnost. Koneckonců Čapek je vtipný dostatečně.

 

Scéna, kterou připravila Adéla Szturc zaujme svou jednoduchostí a přitom nápadem, kdy se postupně z jednotlivých šuplíků jakési velké skříně vynořují postavy a rekvizity šestice zvolených povídek. Půl tuctu dveří, dvě skluzavky a dvouramenné schodiště s horní plošinou nabízejí dostatečnou variabilitu prostoru, v němž se postupně rozehraje šest detektivních případů, které řeší dvojice detektivu + asistent. V úloze detektiva se prostřídá šest „malých“ herců a v roli asistenta se střídají Markéta Holcmanová a Matěj Štrunc z ansmámblu Městského divadla.

Autorka scény se postarala i o kostýmy, které záměrně působí improvizovaně, jako by je herci (stejně jako příběhy) vytáhli ze šuplíku nějaké almary. Předěly mezi povídkami vyplňuje veselá hudba  Martina Peřiny. Každou povídku uvádí krátká animovaná projekce Dominiky Hrbkové, která do několika málo sekund, během kterých se na stěně objevuje ručně psaný název povídky, dokázala vždy vložit drobný grafický vtípek, který vykouzlí úsměv na tváři.

Nebudu zabíhat do detailů, stačí jen když řeknu, že jsem se bavil víc, než na leckterém profesionálním představení. Výkony dětských herců byly nad očekávání dobré a všechny vtipy a gagy zafungovaly tak, jak měly. Herci se nesnaží tajit, že je jim 12 či 15 let, ale naopak s tímto kontrastem svého věku a věku postav, které ztvárňují, vtipně pracují. Všichni podali obdivuhodný výkon a kromě drobností spíše technického rázu (upadnuvší rekvizita a podobně) všechno běželo jako na drátkách.

Dvojice profesionálních herců ve složení Markéta Holcmanová a Matěj Štrunc svým mladším kolegům zdárně sekundovala. A rozhodně z jejich strany nebylo třeba cokoliv „zachraňovat“ či podobně. Zajímavé bylo sledovat na jevišti zřetelný rozdíl mezi školeným profesionálním herectvím a nadšeneckým, přirozeným hraním – obojí má svoje přednosti i zápory.

Mám-li vypíchnout některé jednotlivce, utkvěl mi například výkon teprve dvanáctiletého Jana Poláška z Hulína. Ten ztvárnil detektiva v druhé povídce Zločin z povinnosti a působil ve své roli velmi přirozeně, nepřehrával, nezadrhával se, správnou intonací i dikcí dokázal vypointovat vtip, zkrátka klobouk dolů. Čtrnáctiletý Kryštof Švehlík z Uherské Brodu už má za sebou účinkování v divadle a dokonce i ocenění. Nedostal sice žádnou z hlavních rolí, ale v několika menších úlohách ukázal svůj komediální talent a stal se rozhodně zapamatovatelnou postavou inscenace. Z dívek pak v roli manželky obchodníka rozesmála publikum šestnáctiletá studentka Gymnázia Lesní čtvrť, Barbora Juřenová. Ale ani nikdo z ostatních nepodal špatný výkon a inscenace jako celek funguje výborně.

Na závěr bych ocitoval režiséra Kracíka, který v programu říká: „Nepodceňovat.“ A já se k němu připojuji, do divadla jsem šel skepticky, ale moje obavy byly proměněny v úsměv. Na tomhle představení se nudit nebudete.


Tento text mohl být publikován díky podpoře našich partnerů, mezi které patří i: 

Chcete nás také podpořit a získat prostor u nás na webu? Napište na: redakce@zlinskynocnik.cz