Hlavní stránka Kultura 📽 ROZHOVOR: Proč “zlínský” film Intimity nesměl do multikin?

📽 ROZHOVOR: Proč “zlínský” film Intimity nesměl do multikin?

Ve Zlíně vznikl v roce 2014 snímek Intimity režiséra Ivo Macharáčka a scénáristy Evžena Gogely. Právě druhého jmenovaného jsme se ptali, proč se snímek se jmény jako Klus, Leichtová, Štěpánek, Vetchý, Plesl nebo Adamovská nedostal mezi diváky prostřednictvím multikin a jaká byla cesta k jeho vzniku. Velká část filmu se natáčela ve Zlíně a ve spolupráci s městem. Také díky tomu mají diváci možnost jej v pátek 27. července vidět při venkovní projekci na nádvoří zlínského zámku. Před promítáním navíc zahraje zlínská kapela MERS, která pro snímek nahrála většinu soundtracku.

Kdy a z jakého popudu vznikl a proč jej diváci neviděli v kinech?

Musím trochu nazpět do minulosti. Po uvedení úspěšné pohádky Tajemství staré bambitky v roce 2011 jsme s režisérem Ivo Macharáčkem uvažovali o volném pokračování pohádky, ale nové vedení České televize se zaleklo tématu.

Jak to?

Bambitka byla o daních a lásce a my jsme napsali pokračování s názvem Líné království, kam prchnou oba rádci (Jiří Lábus a Miroslav Vladyka) a celé to bylo o korupci a lásce. Tak nám to zamítli. Na Nově pohádky přestali dělat, všude byl zájem jen o seriály a my jsme měli skvělé vztahy s herci, kteří s námi spolupracovali na pohádce i na sitkomu Helena. Sami herci říkali, že by bylo dobré něco vytvořit, že si na nás udělají čas, což byl impuls jako hrom, protože dnes je největší problém sehnat dobré herce, kteří mají volný termín.

A napadly vás Intimity?

Tak nějak.  Oslovili jsme producenty s námětem, v němž by se osudy určitých lidí začaly vzájemně propojovat a ovlivňovat. Druhý podtext byl, že je to milostná linka od puberty až do seniorského věku. Ty příběhy na sebe navazují věkem svých protagonistů. Pak, že to chronologicky rozstříháme a zpřeházíme, trochu jako Pulp Fiction nebo Láska nebeská.

Když jsme producentům oznámili, kdo by tam všechno hrál, tak nám moc nevěřili. Říkali, že ty herecké hvězdy budou moc drahé, a že by to měla být nějaká jednoduchá rodinná komedie, že to teď letí. Poslední hřebíček do pomyslné rakve jsme si zatloukli tím, že jsme chtěli držet autorská práva.

To asi souvisí i s mou otázkou, proč film diváci neviděli v kinech…

Ale viděli.  Producentská lobby nám zapověděla většinu multikin, ale velmi nám pomohli Sokolovi z multikina ve Zlíně, a tak film promítala asi stovka klasických kin po celé republice a multikino v pražské Hostivaři a v Olomouci. Zajímavé bylo, že tato malá kina nedostala ani korunu od Fondu kinematografie na propagaci. I když všechna nejsou tak malá, vždyť všichni, kdo nám s filmem pomáhali, plus jejich přátelé, zaplnili největší kino ve střední Evropě – Velké kino (tehdy ještě fungovalo). Promítalo se zdarma, jako poděkování za spolupráci a město Zlín má k dispozici ještě nějaké projekce zdarma k dobru…

 

To je přece normální, ne?

V Česku ne. Tady je několik silných producentských skupin, které ovládají trh, a když to řeknu zjednodušeně, my bychom byli škodná v revíru.  Producent řekne, tady máš honorář za to, že to vytvoříš dílo a vzdej se autorských práv. Všude ve světě je to jinak. Autoři mají procenta z toho, co film vydělá v kinech a v televizi.

Čím se film Intimity odlišuje od ostatní české produkce?

Televize o ten náš film měly zájem, ale nevěřily, že dáme dohromady tolik hereckých hvězd. A taky raději sází na něco z Hollywoodu, co se jednoduše okopíruje a je to vyzkoušené, než na něco českého, nového, nevyzkoušeného.  Takže řekli, že nám dají peníze, až jestli to dokážeme natočit.

Tak jsme se rozhodli, že natočíme nezávislý nízkorozpočtový film (což znamená náklady do deseti miliónů korun). S režisérem Macharáčkem jsme vzali úspory, sehnali nějaké sponzory a řešili, kde a jak budeme točit. Jako zlínský patriot jsem těžce nesl, že Zlín přišel o svůj filmový věhlas, tak mi přišlo správné, dostat sem znovu filmaře a filmové hvězdy. No a kameraman Tomáš Kresta je také rodilý Zlíňák, takže hned viděl v hlavě scenérie, které by ve městě a okolí točil.

Kdo ve filmu hraje?

Vytvořili jsme takové partnerské dvojice, jak už jsem říkal, aby na sebe věkem navazovaly, takže to vezmu od nejmladších po nejstarší. Michal Hruška a Marie Blahynková-Křížová, Radovan Král a Kateřina Steinerová, Tomáš Klus a Kristýna Leichtová, trio Jan Kříž – Adéla Petřeková – Martin Stránský, Jaroslav Plesl a Petra Hřebíčková, Robert Jašków a Lada Jelínková, Ondřej Vetchý a Jitka Ježková, Petr Štěpánek a Zlata Adamovská. A samozřejmě můj dlouholetý kamarád Tonda Kala, a spousta Zlíňáků. Je to tzv. „rodinný film“, jelikož jsem do něj v rámci úspor financí angažoval celou svou rodinu, včetně psa Glorie, takže je to rodinný film = vhodný pro celou rodinu.

Jaký je podíl města na realizaci snímku?

Zástupci Zlína k nám byli velmi vstřícní. Roli tu sehrálo i to, že město kromě filmového festivalu nebylo tou dobou „filmařům zaslíbené“ Zkrátka město Zlín se stalo koproducentem snímku, díky čemuž budou moci lide zhlédnout film v pátek 27. července v letním kině zdarma.

Scény ve Zlíně jsme museli natočit do pěti dní, včetně příjezdu a odjezdu herců a štábu z Prahy. Modlil jsem se, ať neprší a nakonec pršelo, jen když jsme natáčeli v krytém bazénu, takže jsme měli štěstí s počasím. No a západ slunce na Příluku jsme málem propáslo, to bylo o vteřinách…, ale vyplatilo se to. Má to atmosféru.

Kde všude se ve Zlíně a okolí natáčelo?

Třeba v rockovém klubu Golem, který už není. V bývalém Domě umění, který se přestavuje na původní Památník Tomáše Bati. Na střeše Interhotelu Moskva, kam už se s bezpečnostních důvodů asi jen tak někdo nedostane i v parku Komenského, ještě než prošel revitalizací. Film je teď skoro takovou zlínskou kronikou. Také jsme v noci točili v Městských lázních, tam je moc pěkná „baťovská okenní stěna“, v budově bývalého Centroprojektu, no a samozřejmě ulice, náměstí a okolní kopce nad městem. Město i soukromí pronajímatelé nám vycházeli velmi vstříc a i policisté přimhouřili oko a bez nutnosti přeparkování nás nechali dotočit. Maximálně jsme tak mohli využít peníze „na přivezení“ herců, štábu a techniky z Prahy do Zlína.

Proč by měli lidé na projekci přijít?

Uvidí ony lokality a místa, které už v tomto stavu neuvidí. A ten film nebude (zdarma) ještě 13 let v Česku k mání. A jak jsem říkal divákům na premiérách, všechny příběhy mají reálný základ, tj., že jsem psal o lidech, jejichž osudy už nějaký ten pátek sleduji…, jinými slovy, není to okopčený námět z USA, je to česko-moravský originál. A navíc před promítáním bude hrát zlínská kapela MERS!

Tím vlastně odpovídáte na mou další otázku. Kdo dělal soundtrack k filmu a proč jste zvolili právě tyto hudebníky.

Jak jsem říkal, produkovali jsme s režisérem nezávislý snímek a přišlo nám logické a ekonomické, že o muziku by se měl postarat někdo, kdo to vezme jako příležitost a ne jako džob. Moje dcera Eliška zpívá ve zlínské kapele MERS, tak jsem vzal rejžu do zkušebny a ten řekl: „Fajn, děláme punkový (tak se říká nízkorozpočtovému filmu mezi filmaři) film, navíc je tam příběh rockera, který celý život kašlal na dceru, tak tam tyto mládežníky dáme.“ On už je znal z dřívějška, protože se mnou dělali hudbu k pohádce Tajemství staré bambitky – např. písnička „Holka nebo kluk“. A v Praze pak oslovil ještě sestry Priesterovy, které dělají současný pop, aby se to v určitých scénách vyvážilo a nezněl jen rock.

Film se prý nedávno dostal do USA – jak k tomu došlo, a co to pro vás znamená?

Paradox a samozřejmě satisfakci. My jsme se s televizemi nedohodli na částce, za kterou film chtěly odvysílat. V jedné řekli, že je to moc artové dílko a oni jsou komerční, v té druhé jeden amatérský kritik prohlásil, že tím, že je tam Zlín, je to provinční blábol, kterému nikdo nerozumí.  My jsme měli smlouvu na odvysílání na internetu se Seznamem a Net Chanell.  Ta druhá internetová televize jej uvedla a skrze tu premiéru se na to koukli až v USA. Následně se ozvala velká hollywoodská společnost, která obchoduje s filmy po celém světě, že ani nepotřebovali anglické titulky, aby tomu filmu rozuměli, že je nadčasový a kosmopolitní, a že chtějí příštích patnáct let prodávat ten film po 42 zemích světa. Pro nás to znamená, že nikomu v rámci filmu nic finančně nedlužíme a současně vyvážíme českou filmařinu i Zlínsko do světa.

Určitě jste si všiml, že Zlín v poslední době filmařsky ožívá.

Ano, město i kraj vytvořily finanční pobídky pro filmaře. Byl jsem od začátku u toho, ale teď jsem se rozhodl, že než bych o něčem rozhodoval jako úředník, raději se ještě něco pokusím vytvořit. Jelikož se v branži pohybuji dlouho, vidím, že film přestává být v našich podmínkách efektivní, skomírá na nedostatek peněz. Dominuje televizní trh a cyklické věci, nikoliv jednorázové počiny. Film ze současnosti stojí okolo 20 miliónů, aby byl trochu koukatelný a nevypadal jako divadelní inscenace (obsah neřeším). Filmový průmysl se stěhuje na televizní obrazovky a počítačové monitory, včetně režisérů, herců a tvůrců.

Závěrem, co byste popřál divákům na letním promítání filmu Intimity?

Pokud mi to pracovní vytížení dovolí, chtěl bych se na Zlínský zámek dostavit a popřát jim osobně. Pokud budu na televizním natáčení mimo Zlín, požádám kapelu MERS, aby divákům řekla, (ať jich tam bude méně či více), že udělali dobře, protože tento snímek hned tak neuvidí a určitě si v něm najdou něco, co je opět pobaví, protože ten film je fakt nadčasový. A že je mám všechny rád, bez diváků nemá má práce a tvůrčí snažení smysl…

 


Tento text mohl být publikován díky podpoře našich partnerů, mezi které patří i: 

Chcete nás také podpořit a získat prostor u nás na webu? Napište na: redakce@zlinskynocnik.cz