Hlavní stránka Lifestyle Kněz Zbigniew Jan Czendlik: Můj život je jeden velký mejdan a dovolená

Kněz Zbigniew Jan Czendlik: Můj život je jeden velký mejdan a dovolená

Foto: L. Nohlová

Není kněz jako kněz. Římskokatolický kněz Zbigniew Jan Czendlik se kromě svatostánku objevuje také jako host i moderátor v televizi a rádiu. Nedávno navíc napsal knížku „Postel hospoda kostel“. Jak se srovnává s tím, co mu u zpovědi lidé svěří, a co ho v životě nejvíce baví? Čtěte rozhovor Evy Molnárové.

Vaše nová kniha, Postel hospoda kostel, se teď těší velkým úspěchům. Co vás přimělo k tomu ji napsat?

V první řadě jsem si chtěl udělat dárek k padesátým narozeninám. Chtěl jsem nějakým způsobem zhmotnit mé myšlenky a pocity do určité konkrétní podoby. Knížka se mi zdála jako nejlepší způsob. Mám z ní pochopitelně radost, myslím si, že je to krásný narozeninový dárek, i když dva roky po padesátinách.

Chystáte něco dalšího?

Ne, rozhodně ne. Ale víte co, možná že příští rok vyjde kniha rozhovorů, které dělám v pořadu Uchem jehly. Takže uvidíme, možná příští rok. Ale co se týče další mojí knížky, tak já nechci jet na vlně v tom smyslu, že když je teď úspěšná, tak budu produkovat další. Myslím, že když už mi zhruba čtyři roky trvalo, než jsem sepsal tuto knihu a dotáhl ji úplně do finále, a to jsou myšlenky, které se tvořily padesát let, tak musím zase chvilku počkat.

Také se už dlouhodobě věnujete moderování. Musím se tedy zeptat, míváte před rozhovory ještě strach nebo trému?

Mívám trému, pořád ji mám. Hlavně ne ani tak z moderování, jako z těch hostů. Víte, každý z hostů je mimořádná osobnost. A já mám respekt k lidem, kteří něco umí, něco dokázali a vybudovali si nějaké postavení. Jinak se připravuji klasicky, musím si udělat nějaké rešerše, osu rozhovoru, otázky a tak dále. Většinou svým hostům otázky dopředu nedávám, aby se na ně nepřipravovali. Já jsem typ člověka, který rád improvizuje, v tom se cítím nejlépe. V televizi je to s prostorem pro improvizaci horší, v rozhlase ho mám zase větší.

Máte spoustu povolání a aktivit. Jistě jste stále na cestách. Najdete si čas na relaxování?

No to neumím! To je můj problém. Ale říkám si, že celý můj život je jedna velká dovolená a jeden velký mejdan. Já si myslím, že dovolená je vyhazování peněz za nepohodlí. Musíte cestovat, na hotelu nemáte svůj polštář, servírují vám teplé pivo a jsou tam upocené ženské. Za to já mám dávat peníze? No to děkuji, to rozhodně ne.

Vaší hlavní profesí je, že jste římskokatolický kněz. Jak jste se dostal k tomu, že se jím stanete?

To já nevím. Nějak to samo přišlo. Ale je pravda, že takováto rozhodnutí ovlivňuje spousta faktorů. To nebyl jeden okamžik. Já jsem ročník Jana Pavla II. Ten se stal v roce 1978 papežem. Rodiče si koupili barevnou televizi, když byl zrovna poprvé v Polsku. Takže jsme ho tam viděli a já pak začal koketovat s myšlenkou, jestli bych se nestal knězem.

Jak se srovnáváte s břemeny, která na vás lidé u zpovědi „hodí“?

Já to tak nepociťuji. Zaprvé si myslím, že moc lidí ke zpovědi nechodí, a jsem tomu rád. Ale už jsem vůči těm věcem možná i imunní. Získal jsem určitý odstup. Prožívám každý příběh silně, ale to je to samé jako s pohřbem. Když jich mám hodně a každý mě zasáhne, nemůžu to v sobě držet napořád. To máte jako s tím rozhovorem. Po skončení roztrháte papíry a za chvíli si nepamatujete, s kým jste ten rozhovor dělala. Podobně je to i s tím, sice netrhám papíry, ale zapomínám.

Jak vás vnímají ostatní kněží a členové církve?

Já to moc neřeším. A jestli mě řeší oni? Myslím si, že asi ano. Já mám ale sám se sebou tolik problémů, že neřeším problémy druhých. Asi bude pravdou, že jednoho Czendlika ještě vydýchat zvládnou, ale kdyby jich bylo deset, už by to byl problém.

Během svých přednášek a programů často vyprávíte povedené vtipy. Kde na ně berete inspiraci?

Nikde právě. Ty vtipy už jsou všechny dost staré, a abych pravdu řekl, těžko se hledají vtipy s náboženskou tematikou. Kdyby si někdo přečetl článek a napsal mi nějaký takový vtip, já budu vděčný. Pořád hledám. Víte, nejlepší jsou vtipy, které přináší život. Jen si je pak musíte zapamatovat, to je u mě občas problém.

Dokázal byste vybrat jednu věc, která vás na životě nejvíce baví?

Mě baví žít. Já si myslím, že nikdy v dějinách lidstva jsme se neměli tak dobře, jak se máme teď. Nikdy. Žijeme v nádherné době a samozřejmě za ni musíme být vděční. Všechno se může jednou změnit, můžeme o to jednou přijít. Lehce! Je důležité si toho života vážit, hezky ho prožívat a usmívat se na lidi.

Psáno pro www.sokolska33.cz


Tento a další texty mohly být publikovány díky podpoře našich partnerů, mezi něž patří i:

Chcete se také stát partnerem Zlínského nočníku a podpořit tak nezávislé a pozitivní médium, jehož redaktoři pracují bez nároku na odměnu? Kontaktujte nás: redakce@zlinskynocnik.cz