Hlavní stránka Kultura Lukáš Hejlík: Už jsem si na Listování párkrát zapomněl knížku, ze které...

Lukáš Hejlík: Už jsem si na Listování párkrát zapomněl knížku, ze které čtu

 
Lukáš Hejlík je známý herec, milovník jídla a protagonista projektu Listování.  Za sebou má studium na Obchodní akademii v Lounech a později na Vyšší odborné herecké škole v pražské Michli. Po absolvování dostal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Za dva roky odešel do Městského divadla Brno, kde také získal angažmá. Kromě Listování, které sdružuje několik herců z českých divadel a ve formě čteného divadla působí v několika českých městech se věnuje také Gastromapě Lukáše Hejlíka.

Jeden z vašich největší projektů je Listování, které děláte už patnáct let. Co vás na něm nejvíce baví?

Mě to hrozně baví! I když je to zvláštní, že? Dělám to už tak dlouho, navíc hrajeme přes 400 představení ročně, tak už by mě to mohlo dost nebavit. Přiznám se, že mám i své krize, když vstávám v 5 ráno a jedu hrát do Ludgeřovic Kvaka a Žbluňka nebo třeba Malý město. Kdybych ale cítil, že to nedává smysl a ty lidi to otravuje, tak už mi to asi leze krkem. Jenže diváky to baví, ať už to jsou dopoledne děcka ve školách, nebo večer veřejnost. Druhá věc je, že za těch 15 let už se z toho stal profesionální projekt a mým snem vždy bylo fungovat jako jeho ředitel, což se mi vlastně splnilo. Funguju jako principál, mám v tom namočenou celou rodinu, takže i po podnikatelské stránce nám to dobře funguje, což se od kulturního projektu nedalo moc čekat.

Jistě zažíváte kuriózní situace ať už mezi herci, nebo při interakci s diváky. Je něco, co vám utkvělo v hlavě?

No na to, jaké je množství představení a celkově ten pres, ve kterém jsme, se toho stalo docela málo. Už proběhlo to, že jsme někam přijeli o den dřív nebo se o den sekli pořadatelé. Moje noční můra, co se Listování týká, byla, že si zapomenu knížku, ze které čteme. A to se samozřejmě stalo už několikrát, ale když se to stalo poprvé, tak jsem si vzal výtisk, který se měl po představení prodávat. Z toho jsem předstíral, že čtu. My v těch svých knížkách máme nalepený scénář, protože celá ta kniha se musí vlézt do hodinky. Ale je to důkaz toho, že já to asi po pátém až desátém představení umím nazpaměť. Občas se i stane, že knížky držíme obráceně.

Docela nově jste autorem projektu Gastromapa Lukáše Hejlíka. Kdy a proč vás napadlo, že budete hodnotit gastronomická zařízení?

Gastromapa v podstatě vznikla na základě Listování. To mě vyhání do těch nejrůznějších míst, díky kterým mám právě tu možnost tvořit mapu restaurací a různých podniků. Gastronomie mě zajímá, sám vařím, ale nejsem na odborné úrovni a neplánuju se v budoucnu považovat za food kritika. Ale baví mě sledovat trendy. Podniky hodnotím na základě jistého konceptu. Listování mě vyžene do 250 měst, to je neskutečné množství a toho já se snažím využít. Moje hlavní výhoda je ta, že jsem byl v podstatě všude. Nejvíc užitečný jsem tím pádem asi pro obchodní cestující, kteří také neustále jí někde v restauracích.

Jaké na to máte ohlasy?

To má obrovskou čtenost. Na Facebooku mám 42 tisíc followerů, což by neznamenalo nic, kdyby čtenost třeba u ostravského Just Donut nebyla 72 tisíc, a u Fæncy Fries dokonce 135 tisíc. Mám spoustu pravidelných čtenářů a tím, že píšu denně, to dostává seriálový rámec. Ono je to pak výhodné nejen pro ně, ale i pro podniky. Samozřejmě někteří lidé nesouhlasí s tím, co píšu, ale tak to bude vždy a všude. Ale chystám se s Gastromapou na knihu, na pořad a na aplikaci, tak uvidíme, jak to bude klapat.

Ví se o vás, že jste nějakou dobu vlastnil farmu. Jak to vzniklo? Máte k tomu vztah už od dětství?

Vůbec ne. To bylo pobláznění ještě v mým prvním manželství. Jestli říkám, že mě baví sledovat trendy, tak musím přiznat, že tehdy to byl dost velký trend. Alternativní odklon od společnosti a konzumu. Je to asi 12 let nazpátek a tehdy jsem to strašně řešil a docela nerad na to teď vzpomínám. Nestydím se za to, naopak, ale jestli jsem si z toho něco přetáhl do současného života, tak je to zdravý náhled na věci. Všechny ty alternativní přístupy, diety a nevím co všechno jsou fajn, když se z toho nestane náboženství.

Chystáte teď nějaký projekt také jako herec?

Já docela systematicky pracuju na tom, abych byl Lukáš Hejlík, nejenom herec. I k tomu herectví jsem se dostal přes koníček docela omylem. Takže ne, nechystám. Jen kdyby byla nabídka na zajímavý projekt. Roli nekonečného seladona bych teď už nevydýchal. Ba naopak, docela mě baví profilace do té gastronomie. Dělám projekt, který se jmenuje Gastrokroužek, kde sdružuju food blogery. Scházíme se, vždycky jedeme na bizarní místo a dáme si bizarní jídlo. Teď po těch letech z toho děláme knížku.

Psáno pro: www.sokolska33.cz


Tento a další texty mohly být publikovány díky podpoře našich partnerů, mezi něž patří i:

Chcete se také stát partnerem Zlínského nočníku a podpořit tak nezávislé a pozitivní médium, jehož redaktoři pracují bez nároku na odměnu? Kontaktujte nás: redakce@zlinskynocnik.cz