Hlavní stránka Lifestyle REPORTÁŽ: Myšlenky, které stojí za to šířit už podruhé zazněly ve Zlíně

REPORTÁŽ: Myšlenky, které stojí za to šířit už podruhé zazněly ve Zlíně

0
Foto: archiv pořadatele

Foto: archiv pořadatele

Přicházíme před pětihvězdičkový hotel v centru Zlína. Na zákazu stání tu parkuje auto s espézetkou OMS KAZMA. Vstupní prostor je zaplněný červenými balonky a sál se zase pomalu plní natěšenými návštěvníky. Za pár minut slečna se startovací vlajkou symbolickým mávnutím odstartovává letošní ročník, jehož heslem je ‚‚na plný plyn‘‘ a TEDxZlín 2016 začíná.

To co tu dnes uvidíme a uslyšíme je zásluhou mnoha lidí, kteří pracují bez nároku na finanční odměnu. ‚‚Pokud bychom se měli bavit o lidech, bez kterých by konference nemohla být, tak je to určitě minimálně třicet lidí,‘‘ prozrazuje jeden z hlavních organizátorů Jakub Jan Kučera.

Celým dnem nás stejně jako loni provází sympatický moderátor Ondřej Carda, který právě uvádí prvního řečníka. Jan Charouz, bývalý pilot formule přiznává, že stres jaký měl před dnešním výstupem, by se dal přirovnat ke stresu před závodem. Pak vypráví příběh o tom, jak se dostal až na pomyslný vrchol své sportovní kariéry a měl dojem, že dál už se ve sportu posunout nemůže. Dál toho vyzkoušel hodně. Byl bankéřem, pilotem, kuchařem, nebo sportovním komentátorem, ale nic z toho ho nebavilo. Nakonec zjistil, že ho naplňuje zakládat a rozjíždět nové firmy, které posléze prodává. Bývalým sportovcům tedy radí, aby šli do byznysu se stejným nadšením jako do sportu. Všem ostatním, aby nebyli uzavření novým příležitostem, protože jedna vede ke druhé, s čímž lze pouze souhlasit.

Možná jste už slyšeli o muži, který se nechal dobrovolně nakazit tasemnicí. Mnozí ho považují za blázna, on však své počínání dokáže velmi racionálně odůvodnit. Jmenuje se Julius Lukeš a patří mezi přední české parazitology. Naše tělo je vlastně malá zoologická zahrada a nikdy v něm nejsme sami, protože na každou vlastní buňku připadají tři cizí. S takovými myšlenkami nás během své řeči seznamuje. Vysvětluje také vliv bakterií a parazitů na naše tělo. Nakonec pronáší tvrzení, že jako přejedená společnost se s nimi klidně můžeme trochu podělit.

Posledním řečníkem prvního bloku je zlínský podnikatel Jiří stodůlka. Stejně jako Jan Charouz ztratil zájem o svůj původní obor, jímž bylo IT a chtěl se začít zabývat něčím jiným. Nakonec se po pečlivém výběru rozhodl pro zemědělství a začal pěstovat rajčata, protože zjistil, že potravinová samostatnost Česka v oblasti zelinářství je velmi malá. Je ovšem pravda, že svůj původní obor využívá i dnes, protože skleník s rajčaty řídí ústřední počítač. V současnosti se věnuje obnovitelným zdrojům, jeho byznys je úspěšný a rajčata mají velký ohlas. O přestávce je sami ochutnáváme a musíme uznat, že chuť je opravdu úžasná, s jinými rajčaty nesrovnatelná.

Začíná mluvit člověk, který se tu musí cítit jako doma. Moderuje totiž TEDx v Brně. Jinak se věnuje firemní kultuře. Jeho jméno je Petr Skondrojanis. Vysvětluje velmi zajímavou teorii, která víceméně popírá dosavadní zavedenou praxi ve firmách. Tato teorie říká, že když se snažíme oddělit svou pracovní roli od role rodinné, což dělá velká většina lidí, není to pro nás osvobozující, ale naopak ještě více stresující. Jak pro zaměstnavatele, tak pro samotné zaměstnance, je prý lepší, když lidé žijí svou prací, ale zároveň nemusí v pracovní době vytěsňovat svůj osobní život. Mnoho firem na to prý už přišlo a výkonnost i spokojenost zaměstnanců se zvyšuje. Výčet dalších rad, jak žít kvalitnější život zabírá zbylou část talku. Namátkou zmíním například tu, že bychom si měli radši užít cestu, než přehnaně lpět na cíli.

Ještě vstřebáváme myšlenky od předchozího řečníka, když na pódium přichází mladá žena s černými brýlemi na očích, sluchátky na uších a červenobílou holí v ruce. Vypadá dezorientovaně. Po chvíli pomůcky odkládá a vysvětluje, že se nám právě pokusila demonstrovat, jak vnímají svět hluchoslepí lidé. Jejích 18 minut bude právě o tomto tématu. Teguše Reková s hluchově a zrakově postiženými lidmi, jakkoli je to nepředstavitelné, nacvičila divadelní hru. Je mimo jiné dokumentaristka a pomocí několika krátkých ukázek nám přiblížila svět hluchoslepých. Následně ale pronesla, že i když se budeme snažit sebevíc, to jak se doopravdy cítí a jak vnímají svět, nikdy doopravdy pochopit nedokážeme. Její slova nutí posluchače k zamyšlení. Přitom účast Teguše Rekové na letošním TEDxZlín nebyla do poslední chvíle jistá. V této části programu měla původně vystoupit paní Kateřina Kubínová, dva dny před akcí se však zjistilo, že nebude moct přijet. ‚‚Měli jsme tip asi na pět lidí, některé jsme oslovili, ale že to nevyjde jsme věděli během pár hodin. Pak jsme našli Teguši, byl to až třetí člověk, kterého jsme oslovili. V rychlosti během jednoho dne jsme zkonzultovali, o čem by mohla mluvit. Takže během 24 hodin jsme to nějak dali dohromady,‘‘ popisuje koordinátor projektu Jakub Jan Kučera.

Od tématu hluchoslepoty se přesouváme k něčemu pro nás snad ještě více abstraktnímu a nepředstavitelnému, k umělé inteligenci. Marek Rosa založil firmu na programování her, vydělal velké peníze, ale místo, aby si je dokonce života užíval, rozhodl se investovat do vývoje umělé inteligence. Mnozí z nás si pod tímto pojmem na začátku jeho řeči představují nadvládu robotů nad světem, Marek nás však vyvádí z omylu a vysvětluje, že umělá inteligence by mohla být lidstvu velmi užitečná například pro vývoj léků na zatím nevyléčitelné choroby. Přichází druhá přestávka a po ní třetí, poslední, finální blok přednášek.

Pokud je snem někoho z posluchačů v sále, stát se fotografem českého biatlonového týmu, má štěstí. Petr Slavík, který tuto funkci zastává, vyjmenovává desetibodový podrobný návod, jak na to. Vtipné je, že když dostal tuto nabídku on, souhlasil, zavěsil a šel se podívat na wikipedii, co to ten biatlon vlastně je. Jeho deset bodů se však samozřejmě nevztahuje pouze na kariéru sportovního fotografa. Každý z posluchačů je může vztáhnout a použít k získání své vlastní vysněné profesní pozice.

Na pódium přichází Olga Lounová v řidičské kombinéze, chvíli před svým vystoupením totiž přijela ze závodů v rallye. Chlubí se vyhraným pohárem a pouští se do své prezentace. Mluví o svém životním příběhu, albumu přání, která se jí plní jedno po druhé a o teorii dvaceti sekund, které můžou často rozhodnout, kam se náš život bude dále ubírat. Nakonec nám ukazuje svou uklidňující terapii a všichni společně s ní zpíváme.

Na řadě je poslední výstup večera a někteří pořadatelé viditelně znervózněli, nevědí co čekat a nejspíš se trochu bojí toho, co přijde. Závěrečný talk totiž patří Kazmovi, tomu stejnému člověku, který propašoval na předávání českých lvů falešného Jimma Carreyho, dostal se na mistrovství světa v hokeji v Rusku při zahajovacím zápasu na led v kostýmu psa, aniž by to kdokoli věděl a dnes zaparkoval před hotelem na zákazu stání. Tenhle člověk však přichází na pódium s vážnou tváří a začíná se svou prezentací. Občas ji prokládá vtipnou poznámkou, ale mluví hlavně o nedůvěře učitelů a okolí v jeho potenciál, která ho už od základní školy provázela. O tom, jak opustil vysokou školu a začal natáčet videa, když ho to však přestalo bavit, znovu opustil svou komfortní zónu a začal dělat neuvěřitelné věci, o kterých už byla řeč. ‚‚Když vám lidi v životě budou o něčem říkat, že je to šílený, měli byste se do toho pustit, protože když vám budou říkat, že je to dobrý, znamená to, že už to dělá někdo jinej,‘‘ tvrdí. I zbytek jeho talku je nabytý myšlenkami, na které během svého života přišel a o které se chce dnes s námi podělit.

TEDxZlín 2016 končí, špunty od šampaňského létají vzduchem a všichni tleskají. Během tohoto dne se nám dostalo takového množství inspirace a motivace, jako jindy ani za celý měsíc. Začíná afterparty a to že slavit budou i sami organizátoři dokazuje odpověď na otázku, jak jsou s průběhem dnešní akce spokojení. ‚‚Myslím, že ten výsledek je super. Poučili jsme se ze spousty chyb z minulého roku, takže se nám rozhodně daří aspoň neopakovat ty samé chyby,‘‘ říká spokojený koordinátor Jakub Jan Kučera. ‚‚Lepší konferenci už opravdu udělat neumíme,‘‘ mohli jste se dočíst na internetových stránkách TEDxZlín. Myslet si, že můžeme tento výrok vztáhnout i na případný příští ročník, by ale byla chyba ‚‚Rozhovory o příštím roku si necháváme až v klidu po TEDxu. Náš tým jel v těch hranicích, v jakých letos mohl, rozhodně na plný plyn. Je potřeba zmínit, že tým pracuje z několika měst, část týmu je v Praze, část ve Zlíně. Jsme taky lidi, kteří mají různé životní situace, někteří jsou studenti, nebo těsně po studiu, někteří jsou rodiče s dětmi, takže koordinovat komunikaci bylo hodně náročné. V tomhle daném rozpoložení jsme letos udělali to nejlepší, co jsme mohli,‘‘ dodává na ještě Kučera.

Pro ty kteří litují, že se konference nezúčastnili, je na konec důležitá informace, že podle pravidel TED musí být nejpozději za měsíc na internetu zveřejněny záznamy všech talků.