Hlavní stránka Kultura RECENZE: Zlínský Blbec k večeři je chutná jednohubka

RECENZE: Zlínský Blbec k večeři je chutná jednohubka

0

Foto: archiv MDZ

Městské divadlo Zlín uvedlo dnes večer premiéru již klasické francouzské komedie Blbec k večeři z pera filmového a divadelního scénáristy a režiséra Francise Vebera, který je podepsán také pod komediálními filmovými hity jako Drž hubu, Kondomedie, Muž z Acapulca nebo Velký blondýn s černou botou. Filmová adaptace Blbce z roku 1998 mu však přinesla největší mezinárodní úspěch, když z šesti nominací na Césara získala hned tři bronzové sošky. Zpracování tak kvalitního materiálu může znamenat zaručený úspěch, ale na druhou stranu také zavazuje. 

Režisérka Hana Mikolášková se poprvé vrátila k látce, kterou již jednou na jeviště přivedla, a to před pěti lety v pardubickém Východočeském divadle. Obsazení titulní role je v případě tak archetypální postavy vždy obtížné.

Kdo viděl francouzský film, v němž jako „Blbec“ Francois Pignon zazářil, dnes již bohužel zesnulý, Jacques Villeret, mohl být Josefem Kollerem v hlavní roli poněkud zklamán, ovšem spíš, co do vzezření. Koller zkrátka není a priori tou komickou postavičkou jako Villeret (který se objevil mimo jiné v Zelňačce, kde s ním hrál Louis de Funes), o to více musel dohánět herectvím. Drobné aktualizace, jako například to, že Pignon staví modely z Lega namísto sirek, přiblížily postavu více dnešnímu divákovi i samotnému Kollerovi, který se v rozhovorech před premiérou přiznal, že je tato stavebnice i jeho koníčkem. Postavu ztvárnil Koller adekvátně a při hromadění komických situací se bezmála vyprodaný velký sál otřásal smíchem.

Pignonovi přihrává Pierre Brochant, bohatý nakladatel, který jej pozval na večeři blbců, kde se měli všichni bavit na jeho účet. Marek Příkazký role povrchního, snobského a nevěrného podnikatele zhostil uvěřitelně a jeho rozčilování kombinované s údivem nad kvalitou Pignonova blbství, působily velmi autenticky. Je nutno vyzdvihnou choreografickou náročnost role Brochanta, neboť ten se po celou dobu inscenace belhá s namoženými zády a nejednou skončí na zemi.

Ostatní postavy jako Christine Brochantová v podání Marie Vančurové, doktor Sorbier, jehož ztvárnil Jan Leflík, milenka Marlene Romany Julinové a mihnuvší se telefonistka Jany Drgové, nedostaly mnoho prostoru. Výjimkou byla postava Brochantova přítele Ian Leblanca, kterého hrál Jan Řezníček, jenž si už ve zlínském ansámblu našel své pevné místo. Jeho potlačovaný smích (který byl ve scénáři) dokázal spolehlivě nakazit celé hlediště. Druhou vedlejší postavou, která divákovi utkví, byl Pignonův přítel Lucien Cheval v podání Zdeňka Juliny. Ten dokázal mistrně a bleskurychle přecházet z polohy přátelského fotbalového fanouška, který ochotně přispěchal na pomoc do polohy nekompromisního a protřelého daňového kontrolora, aby nakonec opustil scénu jako nečekaně smutná postava.

Scénu pojal Jaroslav Čermák vzhledem ke komornosti inscenace střízlivě a prakticky. Kovové koule na petanque, kterými herci pohazují přímo na forbíně, však jistě zvedly hladinu adrenalinu divákům v první řadě. Celé představení pak příjemně spojily drobné detaily jako byly hudební znělky DJ Neforna, který skvěle vystihl atmosféru francouzských komedií osmdesátých let, upozornění na vypnutí telefonu, namluvené ve stylu Francoise Pignona, jímž začala druhá část hry nebo to, že při děkovačce dostal Josef Koller krabici Lega.

Shrnuto a podtrženo, zlínské provedení Blbce k večeři je příjemnou komedií, která diváka pobaví, tím spíš, pokud neviděl nebo už zapomněl film (nutno říct, že filmem vždy myslím snímek z roku 1998, který režíroval sám Veber a nikoli americkou verzi z roku 2010 v hlavní roli se Stevem Carellem, která kvalit původního filmu zdaleka nedosahuje). Herci hlavních postav se ocitají v situacích, které chvílemi přerůstají až do grotesky a hlediště se jim směje, o to tvrději pak ni na diváky dopadá finální morální políček. Ve filmové databázi má snímek z roku 1998 vysoké hodnocení 84% a americký film 49%, zlínskou inscenaci bych zasadil někam mezi tyto hodnoty a vidím v ní pokračování stoupající tendence kvality představení městského divadla.


Tento a další texty mohly být publikovány díky podpoře našich partnerů, mezi něž patří i:

Chcete se také stát partnerem Zlínského nočníku a podpořit tak nezávislé a pozitivní médium, jehož redaktoři pracují bez nároku na odměnu? Kontaktujte nás: redakce@zlinskynocnik.cz/web