Hlavní stránka Publicistika ROZHOVOR: Marek Hubáček: Chci vystavovat v Chicagu

ROZHOVOR: Marek Hubáček: Chci vystavovat v Chicagu

0

zdroj: archiv Marka Hubáčka

Dvaadvacetiletý Marek Hubáček ze Želechovic nad Dřevnicí je umělec a volnomyšlenkář. Jeho mozek kypí nápady a rád se pouští do nových výzev. K malířství, sochařství a designérství před půl rokem přidal ještě hudbu. S kamarády založili skupinu Celador, ve které zpívá a hraje na foukací harmoniku. „Teď mě to baví ze všeho nejvíc, beru to celkem vážně,“ tvrdí všestranný umělec, který má nyní rozjetou kampaň na jejímž konci by měla být vlastní výstava v Chicagu.

Věnuješ se spoustě druhů umění. Co tě přivedlo k práci v ateliéru?

Kreativitu jsem určitě zdědil po rodičích. Taťka je malíř a sochař, takže jsem vyrůstal v uměleckém prostředí. Doma máme společný ateliér.

Která témata nejraději maluješ a socháš?

Malbu mám nejraději intuitivní, kdy nemám předem daný námět a chytám se různých námětů během procesu. Nikdy nevím, co z toho vypadne.

Takže si sedneš k plátnu a necháš se vést myšlenkami?

Přesně tak. Maloval jsem třeba ale i Jimmyho Hendrixe nebo konkrétní téma. I tak je ale vždycky mnoho možností, jak to může skončit. Ze soch jsem nedávno dělal motorovou pilou velký dřevěný totem. Takové dvě propojené koule nad sebou.

Děláš sochy i z jiného materiálu?

Ano. S taťkou jsme třeba tvořili z pletiva obalovaného betonem. Potom, co hmota ztvrdne, ji ještě obalujeme látkou. Nebo se na to dá použít i barva.

Bývají to abstraktní motivy?

Většinou ano, i když má ta socha třeba rysy postavy.

Které z těch druhů umění máš nejraději? zdroj: archiv Marka Hubáčka

Kromě té hudby a intuitivní malby mě taky chytl design. Aktuálně navrhuju kamarádce malou vinárnu ve Zlíně.

Jak často tvoříš?

Záleží na tom, co dělám. Třeba ten design vinárny nebo další projekt pro firmu, která pracuje s kovem, dělám každý den. Moc jsem ale poslední dobou nemaloval. Sochy dělám zřídkakdy a s kapelou míváme zkoušky jednou týdně.

Věnoval ses umění i ve škole?

Jo. Po gymnáziu jsem šel zároveň na dvě fakulty Vysokého učení technického v Brně. Na Fakultu výtvarného umění na obor malba a na Fakultu architektury. Na té první jsem skončil po roce, na druhé po dvou letech.

Proč jsi skončil?

Té malbě jsem nevěnoval tolik času, odevzdával jsem málo výtvorů, protože architektura byla hodně těžká a stále jsem nevěděl, pro co se rozhodnout. Navíc mě tam hodně demotivovali učitelé. Nepřipouštěli ani náznak intuitivního nebo spontánního tvoření. Člověk musel mít vymyšlený proces, techniku, motiv a musel na projektu pracovat celý rok. Bylo to na mě moc svazující.

A co ta architektura?

Tam to bylo lepší, líbilo se mi to víc. Byli tam parádní lidi, i mezi profesory. Určitě jsem se tam zdokonalil a časem přesvědčil, že bych takovou práci chtěl dělat. Vadilo mi ale, že studium bylo složené hlavně z přednášek, papírů a teorie, jenže nám chyběla praxe. Jednou jsme byli v továrně a tím to haslo.

Takže ses sám rozhodl, že skončíš?

Ne, ale nezvládl jsem mechaniku. Vyhodili na ní i další čtyři lidi.

Co děláš teď?

Pracuju. S taťkou zakládáme v Olomouci open studio. Bude to taková galerka, ve které se budou po měsíci střídat umělci a lidi je budou moct sledovat při tvorbě. Bude to na Šantovce, kde jsme předtím taky dělali interiér zážitkové restaurace.

Chystáš se zase do školy vrátit?zdroj: archiv Marka Hubáčka

Teď ne. Nevím sice, co bude za půl roku, ale momentálně se mi zpátky nechce. Je mi teď líp. Nechybí mi ten školní stres, který často ani k ničemu nevede. Spousta vystudovaných architektů stejně končí v kanceláři a klikají v počítačovém programu.

Kdy ses umění začal věnovat naplno?

Úplně vážně jsem ho začal brát asi před rokem, kdy jsem skončil na školách. Za ten rok, co jsem venku ze školy, jsem toho udělal mnohem víc, než za dva roky na výšce. Chtěl jsem si tou tvorbou začít vydělávat. Předtím jsem to bral jako zábavu a nevěnoval tomu sto procent. Začal jsem být víc akční a posledních pár měsíců se snažíme s dalšími umělci z mého okolí zviditelnit. Taky jsme proto rozjeli fundraisingový projekt.

O jaký projekt jde?

Pomocí webu Kickstarter bych chtěl získat dostatek peněz na to, abych mohl vystavovat své obrazy v Chicagu. Jde mi taky o zpropagování dalších umělců ze Zlína – třeba kamaráda, který dělá design oblečení. Měli by se na tom podílet i mladí umělci z Chicaga. Je to výzva, propojit takové dva vzdálené světy, navíc v docela krátkém čase.

Na co přesně využijete ty peníze.

Potřebujeme si v Chicagu přes internet pronajmout menší výstavní prostor asi na dva týdny. Záleží, jak to přesně vyjde cenově. V galerii by nás to stálo mnohem víc.

Jaká je vaše cílová částka na Kickstarteru?

3 450 dolarů. Dneska máme vybraných cirka 550 dolarů od lidí nejen z Česka a jsme za to vděční. Někteří dokonce poslali sto dolarů a ani si nevybrali dárek. Máme na to čas do pátého října, tak snad to vyjde.

A co potom?zdroj: archiv Marka Hubáčka

Když se částku podaří získat, tak budu mít měsíc na to, abych namaloval obrazy na výstavu. Budu je opět malovat intuitivně, ale chci udělat i motivy z domova, jako třeba krajinu Želechovic. Budu také muset namalovat obrazy jako případné odměny dárcům a rozeslat všechny dárky.

Jaké dárky jsou k mání?

Podle toho, jakou částku nám lidé pošlou, takový si mohou vybrat dárek. Začíná to od pohlednic, přes designová trička a tašky až po mé obrazy různých velikostí a motivů. Pokud se nám ale nepodaří dosáhnout cílové částky, tak se projekt zruší a lidem peníze zůstanou. Kdyby to nedopadlo, tak bych se aspoň pokusil využít té propagace, která s projektem přišla.

Proč chceš vystavovat právě v Chicagu?

Byl to nápad mého kamaráda, který tam studuje a spolumajitelem Fundchaseru. Tato organizace umožňuje lidem mimo USA založit si projekt právě na Kickstarteru. Navíc Chicago je jedno z největších a nejkrásnějších měst v Americe a je tam výborná umělecká scéna.

Už jsi vystavoval někde jinde?

Měl jsem menší výstavu na chodbě Fakulty výtvarného umění, taky v jedné brněnské kavárně, a když taťka vystavoval v Městském divadle ve Zlíně, tak jsem tam měl pár obrazů i já. Teď budeme řešit další výstavu v Praze, kde o ni má zájem jedna galeristka. Docela se to rozjíždí, tak doufám, že se mi podaří i více děl prodávat.