Hlavní stránka Kultura ROZHOVOR: Režisér Hubáček představí ve Zlíně svůj filmový debut, dokument Akcept

ROZHOVOR: Režisér Hubáček představí ve Zlíně svůj filmový debut, dokument Akcept

0 1011

Po řadě projekcí po celé republice i v zahraničí míří film Akcept do Zlína. Promítání se uskuteční 4. října v multikině Golden Apple Cinema ve Zlíně od 18:00. Tento film je režijní debut Jana Hubáčka, rodáka ze Zlína a absolventa Fakulty multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati. Právě ta celý projekt podpořila a napomohla jej nastartovat. “Jsme moc rádi, že můžeme Akcept představit místním i přespolním návštěvníkům,” řekl Hubáček.

Natočit tento snímek trvalo pět let. Hlavní protagonistka, hudební skladatelka Lucie Vítková, provede díky světem tvůrčích podnětů soudobé vážné hudby. Lucie je schopná najít inspiraci pro svá díla takřka ve všem, ve zvucích přírody i města, ve schématu turbíny či ve střizích na šaty.

Akcept byl původně zamýšlen, jako tvůj absolventský film při studiu režie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Kde se v tobě vzal prvotní impuls k natočení filmu o soudobé vážné hudbě?

Vždycky jsem se považoval, řekněme, za poloamatérského hudebníka. Dokonce jsem na střední škole maturoval z hudební výchovy. Tam jsem se tehdy začal zabývat historií hudby a potažmo i soudobou vážnou hudbou dvacátého století. Poprvé jsem se setkal s touto na první pohled bizarní hudbou, která často nemá melodii, rytmus nebo tóny. Na začátku jsem měl pocit, že by se taková hudba třeba skvěle hodila do filmového hororu na podpoření atmosféry, než že by byla určena ke klasickému poslechu. Ještě při studiu ve Zlíně jsem byl osloven svým pedagogem, zda bych nechtěl natočit reportáž o hudebním festivalu Ostravské dny nové hudby. To byl tehdy ten hlavní impuls, proč jsem se začal tomuto tématu věnovat.

Jaká je soudobá vážná hudba a komu je určena?

To je otázka, kterou jsem v průběhu natáčení mnohokrát pokládal nejenom svým respondentům, ale i sám sobě. Dnes si myslím, že ta hudba je určena absolutně komukoliv, kdo je schopen jí vnímat. Cílem této hudby není, aby se líbila, ale třeba jenom prozkoumání nového zvukového, hlukového či ruchového prostoru. Podle mě má smysl vnímat současné umění, soudobou vážnou hudbu nevyjímaje, protože  takové umění nejlépe reflektuje naši současnost. Do jaké míry je libozvučná nebo poslouchatelná, je samozřejmě jiná otázka.

Kde jste objevil hlavní protagonistku dokumentu, hudební skladatelku Lucii Vítkovou?

Při natáčení v Ostravě jsem se potkal s organizátory festivalu a s významným českým hudebním skladatelem Petrem Kotíkem, který jinak žije trvale v New Yorku. Festival v Ostravě je v podstatě jeho dítě, on ho založil a je jeho ředitelem. Festivalu samotnému předchází letní škola pro mladé hudebníky, kde se sejdou studenti z celého světa. Obvykle dva bývají z Česka. Rozhodl jsem se na tyto studenty zaměřit. Právě Petr Kotík mi tehdy doporučil Lucii Vítkovou, která ten rok měla připravenou novou skladbu pro velký orchestr s názvem Akcept.

Výroba filmu trvala téměř pět let. Můžete zkusit popsat, proč cesta k finální verzi trvala tak dlouho?

Původní plán byl, že budeme sledovat Lucii čtyři až pět měsíců při vývoji Akceptu. Kromě této příběhové kostry měly být ve filmu odbočky k různým dalším, převážně zahraničním skladatelům, kteří také do Ostravy jezdí. Nakonec se ale ukázalo, že skladba je už hotová. Když měla skladba „Akcept“ po premiéře, měl jsem tehdy pocit, že Lucie se začíná blížit svému kariérnímu vrcholu. Což tehdy pro mě znamenalo, že bude mířit ještě výš. Skladba se tehdy povedla a sklidila poměrně vřelé ohlasy. Vzápětí se Lucie dostala na studia do Haagu a začaly se jí otevírat dveře jinako světa. Točili jsme s ní tedy nadále i v Holandsku. Po tomto produkčně náročném natáčení jsem se konečně začal odhodlávat ke střihu a zároveň výrazně řešit, kde na dokončení projektu sehnat peníze, v projektu jsem navíc už měl i vlastní finance. Věděl jsem, že nechci celý film stříhat sám, na to jsem si netroufal.

Projekt následně téměř dva roky spal. Občas jsem ještě s Lucií točil, ale už jsem se do natáčení moc pouštět nechtěl, dokud nenajdu střihače. V Brně se tehdy začala měnit kulturní a grantová politika, systém se stal efektivnějším a smysluplnějším. Podali jsme si grant na podpoření post-produkce filmu, který jsme následně dostali. Zpětně to hodnotím jako opravdu velmi zásadní věc, díky níž jsme mohli celý projekt dotáhnout dokonce. K filmu se následně připojili dva absolutně důležití lidé, a sice dramaturg Jan Gogola ml. a střihačka Hana Dvořáčková, kteří mají na výsledné podobě filmu lví podíl. Střih filmu nakonec trval téměř půl roku. Film tedy není pouze příběhem soudobé vážné hudby, ale především skladatelky Lucie Vítkové.

Prošla za těch pět let, co jste s ní točil, zásadní proměnou?

To je trochu ošemetná otázka. Ona sama se určitě bude vnímat jinak, než jak jí vnímáme my ze štábu. Nebál bych se říci, že se změnila opravdu hodně. Samozřejmě důvody této proměny bych nerad prozrazoval předem… Když jsem Lucii před lety poznal, vnímal jsem ji jako veselou a energickou osobu. Měla entuziastické nadšení pro celý projekt, nebála se se mnou komunikovat a odpovídat na mnohdy všetečné otázky. Časem ale podle mě dospěla do fáze, kdy pochopila, že nemusí neustále každému vysvětlovat, proč dělá zrovna takovou hudbu. Pochopila, že určitá skupina lidí si k ní cestu najde vždy. Stala se z ní velmi koncentrovaná umělkyně a znatelný posun je samozřejmě cítit i v její tvorbě. Dnes už dokáže cíleně říkat kým je, Akcept byl vlastně do určité míry obdobím hledání.

Viděla Lucie už finální verzi filmu? Pokud ano, co na něho říká?

Lucie viděla v průběhu let několik různých verzí filmu, vždy když jsme jí film promítali, byl jsem poměrně dost nervózní. Identifikace se sebou samým na plátně není nikdy jednoduchá. Byly verze, se kterými Lucie hodně nesouhlasila, měla pocit, že jí saháme do soukromí až moc. Těch okamžiků, kdy jsme se neshodli, bylo skutečně moc. Vždy jsme se ale nakonec byli schopní domluvit, vyříkat si to.

Soudobá vážná hudba je převážně určena minoritnímu tipu publika. Nebojíte se, že stejný osud potká i váš film?

Já myslím, že ne. Celou dobu jsem měl v hlavě myšlenku, že nechci dělat film jenom pro fanoušky soudobé vážné hudby. Mým cílem bylo, představit tento svébytný žánr běžnému publiku. Nechtěl jsem nikoho přesvědčovat o tom, že je pěkná, dobrá, nutná nebo naopak špatná a zbytečná. Chápu, že najít pro film diváky nebude úplně jednoduché. Naše možnosti vidíme především ve festivalových projekcích a alternativní distribuci, kdy bychom rádi promítali film třeba v klubech nebo galeriích.

Momentálně máme i před podpisem s Českou televizí, která zakoupila vysílací práva pro ČT Art. Díky tomu, že Lucie momentálně pobývá v New Yorku, se nám podařilo uspořádat projekci v tamním Českém centru v rámci Eurasian Film Festival, což vnímáme jako velký úspěch.

Máte už v hlavě další projekt, o kterém byste mohl mluvit?

V průběhu dokončování Akceptu jsem si ještě udělal odbočku do videoherního světa, pracoval jsem na hře Mafie III. Momentálně se snažím vyvíjet dokument o Jánošíkovi, což je hodně náročný projekt, částečně se jedná o cross-media koncept. V šuplíku je toho ale samozřejmě daleko více, zatím bych nerad prozrazoval více.