Hlavní stránka Kultura 🎸 S novou deskou kapely Premier vzniklo i nové slovo – Hlasolamy

🎸 S novou deskou kapely Premier vzniklo i nové slovo – Hlasolamy

Kapela Premier existuje od roku 1992, kdy ji společně založili baskytarista Daniel Hrnčiřík a zpěvák Jarda Bobowski. Právě s druhým jmenovaným jsme se sešli v jedné z malenovických restaurací, kde jsme si povídali nejenom o nové desce Hlasolamy. „Premiéři“ se do povědomí poprvé výrazně zapsali už v roce 1994 hitem Hrobař, ale od té doby nezahálí a album Hlasolamy jsou už jejich dvanáctou deskou. 

Jardo, před dvěma lety jste vydali akustickou desky Unplugged, můžeš s odstupem času zhodnotit, jaký měla ohlas?

Myslím, že byla velmi úspěšná. I když se jednalo pro nás nezvykle o akustickou desku a bylo to něco úplně jiného, než jsme dělávali předtím. Měla velký ohlas u fanoušků a určitě se k něčemu podobnému  ještě někdy vrátíme. Dokonce jsme nedávno hráli naše novinky akusticky v rámci natáčení pořadu pro Český rozhlas – Posezení v divadle aneb Neočekávaný dýchánek Petra Jančaříka.

Proč vaše nejnovější deska nese název Hlasolamy?

Jednak je to název první písničky z našeho nového CD, ve které se zpívá – „Srdce, hlas, lámaný hlasolamy“ – je to taková zajímavá slovní hříčka, kterou vymyslel náš kamarád spisovatel Jarda Irovský, který taky napsal na desku několik textů.  A navíc tohle slovo je opravdu originál, zadejte na internetu  Hlasolamy a přesvědčte se sami. Album je pravým opakem Unplugged v dobrém slova smyslu. Je to regulérní rocková deska.

Která písnička z nové desky se vám nejlíp hraje?

V našem koncertním programu hrajeme desku skoro celou a moc nás to baví. Ale pokud mám některou vypíchnout tak myslím, že právě titulní Hlasolamy a Na popel jsou naprosto skvělé pecky.

Na albu posluchači najdou deset nových písní. Kde jste čerpali inspiraci?

Tuhle desku jsme natáčeli poměrně delší dobu než ty předchozí. Natáčení jsme si rozvrhli na několik etap, a tak jsme se mohli zpětně vracet a opravovat to, co se nám s odstupem času nezdálo nebo nelíbilo. Dá se říct, že s Hlasolamy jsme si dali opravdu hodně záležet a jsme s výsledkem nadmíru spokojeni.

Poprvé jsme točili ve Zlíně ve studiu V – s Petrem Vavříkem  a Marcelem Gabrielem. Spolupráce byla naprosto skvělá. Pozvali jsme si i poustu hostů – například Milana Nytru, Pavla Březinu, Ivo Viktorina nebo saxofonistu Radka Bednaříka, takže album je velmi pestré. Autorsky se na desce podepsal náš kytarista Jarda Mikoška a jak už jsem říkal náš kamarád velmi talentovaný spisovatel Jarda Irovský.

K některým písním jste připravili i videoklipy. Kde jste je natáčeli?

Klip k singlu Na popel, který se už hraje v rádiích, jsme natáčeli na Filmových ateliérech na Kudlově, shodou okolností v prostorách, kde se natáčel i Hrobař. Pro klip Hlasolamů jsme pak zvolili zlínský Z-klub v Městském divadle. No a třetí klip pro Bar ztracených existencí je záznam z živého vystoupení na Pivním slavnostech v Hanušovicích.

Jak novou desku přijali fanoušci, a kde ji mohou slyšet?

Zdá se, že kladně. Ohlasy jsou pozitivní. Začínáme letní sezónu, kdy se objevíme na festivalech a na podzim plánujeme klubové Hlasolamy Tour. V dohlednu zahrajeme 15. června v Malenovicích nebo 20. července v Kroměříži.

Navíc Hlasolamy vydáme jako náš první vinyl, takže si přijdou na svoje i fajnšmekři.

Kdybys měl vybrat písně, které máš z repertoáru nejradši, které by to byly?

Tak teď určitě Hlasolamy a Na popel a ze starších Koncem léta a Barvičky, to jsou moje oblíbené.

A co Hrobař?

Tak Hrobař neodmyslitelně patří ke kapele Premier, v podstatě  ho musíme zahrát i kdybychom nechtěli. Ale i po letech ji máme rádi a respektujeme historii a význam, který pro nás tenhle song má.

 

Podívejme se trochu do tvého soukromí. Máš tři potomky. Projevují se u některých z nich hudební vlohy?

Nijak zvlášť. Jediná naděje snad možná ještě je u nejmladší čtyřleté dcerky, ale to se teprve uvidí. Rozhodně ji nebudu do ničeho nutit.

A co taneční nadání? Někde jsem se dočetla, že ses věnoval baletu…

Ne, ne, to už dávno není pravda. Zhruba před dvaceti lety jsem měl takové experimentální období, kdy jsem „dělal“ jazz balet, moc to mě bavilo. Ale teď už fakt ne. Ovšem vzpomínám na to hrozně rád.

Když ne balet, tak co děláš ve volném čase?

Velice rád chodím běhat, když se přinutím, a na stará kolena mě taky chytla motorka, takže s DJ Frantou Musilem jsme založili Čamlík Riders a občas vyrážíme na vyjížďky po okolí. A pokud jsem doma sám, tak v poslední době moc rád poslouchám vážnou hudbu, kterou mě bohatě zásobuje můj kamarád Honza Kotulán, houslista z filharmonie Bohuslava Martinů.

Před nedávnem jsi se stal dědečkem. Jak si novou roli užíváš?

Ano, moje první vnučka už je na světě a je to krásné. Hlavně když mi kamarádi říkají dědku. Ale jinak se moc těším, až budu zase vozit kočárek.

Takže nová deska přijde až vnučka odroste, třeba za pět let?

No, to bude určitě dřív.

 


Tento text mohl být publikován díky podpoře našich partnerů, mezi které patří i: 

Chcete nás také podpořit a získat prostor u nás na webu? Napište na: redakce@zlinskynocnik.cz