Home Authors Příspěcky odJan Švec

Jan Švec

356 Příspěvky 0 COMMENTS

0

Ani letos nezapomněl zlínský folklorní soubor Vonica uzavřít hodovou sezonu Katerinskými hody. V sokolovně v Prštném uspořádal pro veřejnost besedu u cimbálu a obohatil ji o několik vlastních vystoupení. Návštěvníkům zazpívalo a zatančilo několik skupin Vonice a hudbou je doprovázela cimbálová muzika Linda, po níž nastoupila cimbálovka Vonica, která se starala o hudbu k tanci až do brzkého rána.

Až do masopustu by teď měly nástroje zůstat netknuté. „Je to poslední možnost si zazpívat a zatancovat, protože od svaté Kateriny dál začíná adventní čas, který má své zákonitosti. Až do konce masopustu v únoru nebo březnu je tak konec zábavám,“ vysvětlil organizační vedoucí Vonice Ivo Urban.

Návštěvníci, ať v krojích nebo v civilu, se ochotně přidávali k folkloristům a sálem zněla jedna lidová píseň za druhou. Do tance se také nechal přemlouvat málokdo. Mezitím v několika blocích zazpíval ženský soubor Děvčice z Vonice s ódou na kořalku, mladí tanečníci zatančili divoký slovácký verbuňk a na programu byla také premiéra nové choreografie pro páry. „Půl roku jsme trénovali nový tanec ze Slovenska z Moravské Lieskové. Je hodně energický, doplněný zvedačkami, a proto by se mohl divákům líbit,“ přála si umělecká Vedoucí souboru Tereza Škubalová.

Folklorní soubor Vonica Katerinské hody pořádá pouze se třemi přestávkami už od roku 1940. Do besedy zařadil řadu tradičních prvků, ovšem jednu zvláštnost z dřívějška už vypustil. Původně totiž tyto hody měly platit pouze ženy, aby tak částečně vykompenzovaly celoroční výdaje svých mužů.

Komentovat, označit přátele a udělit like jednotlivým fotografiím můžete přímo v galerii na Facebooku <- VÍCE FOTOGRAFIÍ.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=5BXSQzIj8e0[/youtube]

[fbphotos id=756378374391904]

0

Výjimečnou příležitost, kdy nakoupit originální vánoční dárky a zároveň pomoci dobré věci, nabízí 5. Dobročinná aukce Domov, kterou připravila vsetínská Diakonie. Koná se v sobotu 23. listopadu do pěti hodin odpoledne v Mramorovém sále vsetínského zámku. Dražit se bude šest desítek uměleckých děl od regionálních tvůrců i výrobky, které vyrobili sami uživatelé Diakonie. „I letos jsme do aukce zařadili obrazy například Františka Segrada či Miroslava Adámka. Vsetínský rodák a fotograf Jindřich Štreit nám daroval svou knihu fotografií s osobním věnováním dražiteli,“ řekla Jana Najtová z Diakonie. Polovinu dražených věcí však tvoří užité umění. Například keramická Přátelská sada, pískované a ryté sklo, Říční cínovaný šperk, svícen či zvon z kovu. „Aukci obohatí také ručně šité hračky, háčkované ozdoby na vánoční stromek nebo Hedvábná šála z obláčků,“ dodala Najtová.

Herec Pavel Liška se při dražbě postará o zábavu i napětí. „Vsetín jsem navštívil už několikrát s divadelním představením. Licitovat zde budu ale poprvé“, sdělil herec.

Diakonie za peníze z dražby koupí nový automobil pro seniory z denního stacionáře Zahrada. „Auto, které používáme, je 18 let staré a poruchové. Přitom každý den, ať je vedro nebo mráz, vozíme seniory do stacionáře a zpět domů, případně také na výlety. Zvláště pro zaměstnané rodinné příslušníky našich uživatelů je to velká pomoc,“ vysvětlil ředitel Diakonie Dan Žárský.

Pro všechny příchozí je připraven i hudební recitál v podání Kapely NOcA a raut.

Letošní pátá Dobročinná aukce navazuje na čtyři předchozí ročníky. Umělci, kteří darovali do aukcí svá díla, i lidé, kteří v minulých ročnících dražili, tak pomohli svými finančními prostředky k dokončení úprav Domova Jabloňová a k celkové rekonstrukci přilehlé zahrady.

0

Literární soutěž pro děti do patnácti let vyhlásili pracovníci knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti. Jmenuje se Píšu povídky, píšu básně, je mi těžko, je mně krásně… a jejím hlavním motivem je číslo. „Autoři mohou napsat, jakou roli hrají v našem světě čísla, zda je možné vždy si všechno spočítat. Kdo je jednička a kdo nula a kdo páté kolo u vozu? Jsme jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet? Jeden za všechny a všichni za jednoho?“ zní jen některé návrhy, jak téma uchopit.

Soutěžící mohou posílat pohádky, fejetony, povídky, básně, pověsti, komiksy nebo další díla do délky tří stran nebo maximálně tři básně. Texty je možné doručit na flash disku či elektronickou poštou na adresu detske@knihovnabbb.cz nebo ve fyzické podobě na adresu Oddělení pro děti KBBB, Velehradská 714, 686 01 Uherské Hradiště. Je potřeba uvést jméno, třídu, školu, věk a adresu bydliště účastníka soutěže. Uzávěrka soutěže je 15. ledna 2014. Práce vybrané porotou postupují do krajského kola, nejlepší autoři získají ocenění v červnu při festivalu Hradišťské sluníčko.

0

Zlínský nočník vás opět veze na cestu a vybral si pro to italské město módy a dvou slavných fotbalových klubů Milán. Moře lidí v ulicích, obchodech s módou a restauracích, pouliční umělci na každých dvaceti metrech, skvostná historická i moderní architektura a poutače na konání světové výstavy EXPO v roce 2015 – tak v současné době vypadá centrum lombardské metropole. Podívat se na něj můžete za čtyři eura i z výšky sto osmi metrů díky rozhledně Torre Branca. Za dobrého počasí jsou z ní vidět i Alpy a Apeniny. Při mlze vám nezbývá, než se spokojit s pohledem na nejvyšší budovu Itálie Torre Unicredit pojmenovanou podle bankovní společnosti a další výškové budovy v její blízkosti.

Za pár let by mohl tohoto dvěstějedenatřicetimetrového velikána dorůst letos vysazený strom. Není to sice docela pravděpodobné, ale ani se nejedná o naprosté bláznovství. Mohlo by se to teoretický stát díky unikátnímu projektu vertikálně vysazeného lesa na výškových domech Bosco Verticale (Vertikální les). Budovy už stojí a stromy na jejich betonových platformách jsou vysazené. Zbývá jen zalévát a čekat.

Chtěli byste po smrti odpočívat v luxusu, obklopeni vysokou společností? Pak si určitě zajděte vybrat místo na Cimitero Monumentale, architektonicky ohromující hřbitov nedaleko samotného srdce Milána. Ačkoli myšlenka udělat si procházku po hřbitově může znít morbidně, v tomto případě to určitě stojí za to. Neuvidíte totiž jen řady mramorových desek, ale hroby zdobené sochami v řeckém a římském stylu, monumentální rodinné hrobky a krásnou květinovou výzdobu. Navštívit můžete i hlavní budovu, ve které lze zavzpomínat na významné milánské, potažmo italské osobnosti a vzdát hold zhruba osmi stům obětí nacismu z Milána.

Fotbaloví nadšenci z rozhledny určitě zaostří na klidnější západní okraj centra, kde nad domy vyčnívá svatostánek San Siro, domácí stadion klubů AC Milán a Inter Milán. Za dne, ještě při mlžném oparu působí železobetonové monstrum chladně a odpudivě. Zato večer, kdy stavbu prosvětlují tisíce zářivek a uvnitř desítky tisíc fanoušků sledují zápas, zpívají chorály a temperamentně rozhazují rukama, je celkový dojem zcela jiný.

Komentovat, označit přátele a udělit like jednotlivým fotografiím můžete přímo v galerii na Facebooku <- VÍCE FOTOGRAFIÍ.

[fbphotos id=744219895607752]

0

Fanoušci punkové hudby si mohou vychutnat koncert řecké punkové kapely Barb Wire Dolls, která své kořeny zapustila v Los Angeles. V rámci European Tour 2013 zavítá i do Valašského Meziříčí, kde se v M-klubu představí v pátek 8. listopadu. Barb Wire Dolls je mladá kapela původem z Kréty, která se dokázala prosadit na americkém hudebním trhu. Původem jsou z Kréty, kde před pěti lety také vznikli. Jejich prvního počinu Punk the Fussies si všiml známý Dj Rodney Bingenheimer z amerického rádia KROQ a pozval  je koncertovat do USA, kde po několika týdnech prodali vše, co měli. Na vlastní náklady vydali CD Fuck the Pussies a v roce 2012 natočili své prozatím poslední album Slit, které Music+Riot magazíne označil za nejlepší punkrockovou nahrávku od doby, kdy vyšlo album Bleach od Nirvany. Jako hosté vystoupí punková formace z Mostu s názvem Spínací špendlík, která začátkem září 2013 oznámila svůj konec a tento koncert proto patří mezi poslední šance vidět kapelu pospolu.

V sobotu od osmi hodin večer na stejném místě zahraje pražské akustické duo Kieslowski. Představit svou intimní hudbu o lásce a tím také jejich nejnovější album Na nože. Kieslowski je projekt o dvou lidech a dvou hlasech, jež tvoří kytarista DKP a pianistka Marie Kieslowski. První album vydali poměrně brzy od svého vzniku, v roce 2011. Nese název Tiché lásky a je křehkou intimní výpovědí o vnitřních láskách. Poetickými melodiemi s upřímnými texty si tak Kieslowski ihned našli místo na české hudební scéně. Druhá deska s názvem Na nože vyšla začátkem října loňského roku a po vřele přijatém debutu sklidila jak u kritiků, tak i fanoušků velký úspěch. Neskončili však ani u tohoto alba a v listopadu vydávají remixové album Na lože! Na nových verzích písní se podepsali například Guy Van Nueten, Dutch Rall, Moimir Papalescu či Kittchen.

Pro děti je pak na sobotní odpoledne připraveno pohádkové představení Jak se Honza dostal na hrad. Divadelní společnost Julie Jurištové z Prahy ji odehraje v Kulturním zařízení města Valašského meziříčí od čtyř hodin. Jde o klasickou pohádku na motivy báchorek o českém Honzovi. Ten se toho na svých cestách už mnoho naučil. Tentokrát jej vítr zavál až do královského města, ve kterém pana Krále ovládá chamtivý rádce a lid tak trpí chudobou. Podaří se Honzovi dostat až na královský hrad, porazit rádce a zachránit tak království před útlakem? To vše se diváci dozví v pohádce prokládané písničkami, kterou napsal Libor Jeník společně s Radovanem Snítilem.

0

Rekapitulaci letošních aktivit a setkání s přáteli a podporovateli chystají členové organizace „Handicap(?)“ Zlín. Na akci nazývané 17. Videosetkání budou osmého listopadu v kině Květen promítat dva filmy natočené na letošních zájezdech nejen pro  handicapované děti. První film připomene aktivizační zájezd Lipno 2013, druhý pak letní tábor Houbeles. Zvaní jsou všichni účastníci pobytů, jejich příbuzní i široká veřejnost. Program události začíná ve tři hodiny odpoledne, první film přijde na řadu od půl páté a druhý potom v šest hodin. Vstup bude zdarma a na místě bude možné koupit si DVD s fotografiemi z pobytů.

0

Kazma Kazmitch, vlastním jménem Kamil Bartošek se do povědomí veřejnosti dostal před čtyřmi lety, kdy na internetové televizi začal vysílat svou talkshow One Man Show. Tou už prošlo přes sto známých osobností. Svými kontroverzním vtipem si rychle získal oblibu a začal dostávat nabídky na moderování, uvádí vlastní pořad v rádiu a podílí se na řadě internetových kampaní. 18. října přijel do Zlína moderovat Nightshopping a při té příležitosti měl čas rozpovídat se třeba o tom, co si myslí o českých celebritách.

Tvoje One Man Show už má za čtyři roky vysílání sto dvanáct dílů. Jak tě to ještě baví?

Moje One Man Show už dosáhla vrcholu a už mě to nebaví (smích). Jo, baví mě to pořád. Měl jsem období, kdy mě to nějakou dobu nebavilo, možná je to i vidět. Kolem stého dílu mi to připadalo pořád to stejné dokola, tak jsem opustil ten svůj standard, kdy jsem byl pořád ve studiu. Začal jsem to dělat trochu outdoor a lidi, kteří nebo jejichž názory mě nezajímají, prankuju a podělávám. Tím to nabylo jiný rozměr a zase mě to baví.

Kolik dílů by ještě mohla mít?

Ty jo (přemýšlí). Nevím. Fakt nevím, jak dlouho to budu dělat. On je to vlastně formát mého „zrození“, proto si myslím, že tomu dlužím co nejvíc. Taky je to základ, ze kterého vychází veškerá má ostatní práce. Proto ač mě to dnes už primárně neživí, pořád to dělám z vděčnosti k tomu formátu. Myslím si, že mu to dlužím, proto že mě jakoby udělal. Doufám, že třeba dvě kila ještě uděláme.

Jak ses vůbec dostal na českou internetovou scénu?

Asi tak, jak to dneska může udělat úplně každý. Jednou jsem zapnul kameru, něco natočil a lousknul to na web. Dneska tu možnost má, bohužel, každý. Já jsem to neudělal jinak, v podstatě je to fakt tak jednoduché.

Na svých internetových stránkách nabízíš moderování od „nejserióznějších firemních akcí až po nejodvážnější punkové mejdany.“ Dostáváš nabídky na formální moderování často?

Jo, určitě. Mám za sebou spousty akci, různých firemních večírků i pro velké korporace. Takže to umím hodit i do seriózna a být vtipný, zábavný, seriózní, milý a hodný.

A jak se v té pozici cítíš?

Právě kupodivu dobře, protože ti lidi to nečekají, a když máš před sebou aulu dvou set manažerů v sáčkách, kteří čekají zase nějakou prudu a pak tam přijdu já… Myslím si, že do toho umím přinést něco, co ostatní neumí – trošku toho punku, života a té prdele, která k tomu patří. A samozřejmě sdělit, co je potřeba. To je úkol moderátora.

Máš ambice moderovat nějakou českou nebo zahraniční událost, která má zvuk?

Baví mě všechno, kde je strašně moc lidí – od velkých festivalů po velké televizní show. A konkrétně? Tak co je u nás za show? U nás je Superstar, Talent a to je tak všechno, co mě napadá.

A takové soutěže by tě bavilo moderovat?

Talent by mě bavil, ten mi přijde fajn. Ta Superstar už je vyčpělá. Talent ale už, bohužel, taky. Zase ale budou přicházet nové formáty, nové velkolepé show. Z těch současných by mě ale nejvíc bavil právě Talent.

Proslavil ses mimo jiné klamavými virálními videi, které kolovaly po internetu. Například to, kde tě údajně zbil Rytmus. Děláš z lidí rád blbce?

Jo, dělám (směje se). Měl jsem to od základky a hrozně jsem za to dostával. Pamatuju si, že za mnou seděli spolužáci, kteří chodili do posilovny, což byla voda na můj mlýn. Vždycky jsem je čtyřicet čtyři minut prudil a tu poslední minutu jsem je uplácel, aby mě nechali být, když měla začít přestávka a věděl jsem, že dostanu strašný ceres. Jsem teda odjakživa rebel, prudič a dělám si z lidí prdel. Není to nic, co bych dělal s nějakým kalkulem, že na to dneska lidi chtějí koukat. Vůbec ne.

Dostáváš se do středu pozornosti bulvárních médií. Jak se ti to líbí?

To je samozřejmě především díky Kačce (partnerce Kateřině Kristelové, pozn. red.), to je vlastně její svět. A tím, že s ní chodím, se tomu nedalo vyhnout. Já to nevyhledávám, ten svět mi připadá povrchní, směšný. Tím nemyslím ten kaččin, pro člověka, jako je ona, je to super práce a za ty peníze velmi pohodlný džob. Kdyby měl tu příležitost kdokoli z nás, určitě by opustil fabriku a šel do toho. Respektuju ty, kdo to dělají a dokáží se tím uživit, ale obecně je to spíš prostředí, ze kterého si dělám prdel. Já s nimi nepeču.

Takže lidem, kteří se v bulváru snaží za každou cenu zviditelnit, se vysmíváš?

Jasně, to je samozřejmě něco, co si vychutnávám (hlasitě se směje). Protože je to trapné.

Co bys poradil mladým lidem, kteří se chtějí jako ty dostat do povědomí širokého publika?

Určitě to, ať se na to vyserou! (spiklenecký smích) Konkurence je vždycky špatná, zabalte to… Ne, dělám si srandu. Ať každý dělá, co ho baví. To by mělo být obecně životní krédo. Když tě baví kopat kanál, kopej kanál, buď nejlepší kopáč na světě. A když tě baví točit videa, tak toč videa, je to super. Teď jsem slyšel rozhovor s kamarádem Maxe Švabinského a ten říkal, že nadšenci, kteří malovali, za ním (Švabinským) přišli a požádali ho, aby se podíval na jejich obrazy. A on je ledabyle odbyl: „Vždyť já se na to nepotřebuju dívat. Když vás to baví, tak si malujte.“ Takže když vás to baví, tak si točte ta videa, já se na ně dívat nepotřebuju. Spousta lidí maří čas děláním věcí, které je nebaví.

Co pro tebe znamená Zlínsko, ze kterého pocházíš?

No ježišmarjá. Mám tady rodiče, pravidelně sem jezdím. Zlín, Kroměříž, Uherské Hradiště, to je takový trojúhelník, ve kterém se pohybuju. V Hraďáku jsem studoval sedm let, střední a výšku, takže tam jsem si kompletně zničil tělo. V Kroměříži jsem zase do patnácti vyrůstal a experimentoval s kde čím. Miluju to tady, je to tady fakt hezké. Jsou to krásná města, rád se sem vracím. A jsou tady fajn lidi, nejsou tady takoví ti řepáci jako třeba v Ostravě (smích).

A jaká je pak Praha?

Tam je taky spousta dementů. Já jsem se tam dlouhou dobu bál, ale vzhledem k tomu kam směřuju a co chci dělat, to bylo nevyhnutelné. Ale dneska už se tam cítím jako doma. Všechny ty předsudky opadly a možná se tam už cítím trochu bezpečněji, než tady. Mám strach se vrátit, aby mě tady domácí publikum nezlynčovalo.

[youtube]http://youtu.be/u3C0BcUJeqs[/youtube]

0

V nákupním centru ve středu Zlína se v pátek 18. října opět konala noční módní show zvaná Nightshopping. Modelky a modelové v čele s Vlaďkou Řepkovou Erbovou předváděli podzimní kolekce vybraných značek, meziprogramovou hudební produkci zajišťoval DJ Tommy Rogers a celou akci moderovala partnerská dvojice Kazma a Kateřina Kristelová.

Oblíbená jednorázová událost, při které jsou obchody otevřené až do půlnoci a nabízejí výrazné slevy opět přilákala spoustu lidí. Někteří přišli utratit výplatu nebo kapesné, jiní si pouze užívali show, která se odehrávala na pódiu. Při té se také představila část dívčí taneční formace ze Slovenska zvaná Ladylicous. Tyto dívky se staly známými poté, co v televizní talentové soutěži propluly až do finálového kola. Návštěvníkům centra předvedly energickou choreografii a následně se i trochu rozpovídaly v rozhovoru s moderátorskou dvojicí.

Komentovat, označit přátele a udělit like jednotlivým fotografiím můžete přímo v galerii na Facebooku <- VÍCE FOTOGRAFIÍ.

[youtube]tLb2Iq6AxRU[/youtube]

 

[fbphotos id=732949406734801]

0

Už rok pomáhá dobročinný obchod Dobroděj zlínskému sdružení „Handicap(?)“ Zlín získávat peníze na svůj chod. Obchůdek ve čtyřicáté druhé budově svitovského areálu funguje od 10. října 2012 od 10:10 hodin. Veškeré zboží, které je v něm k dostání, přinášejí lidé, aby se zbavili nepotřebných, ale stále prodejných věcí. Prodavačky je následně nacení a zisk z prodeje putuje na konto Handicapu.

K nejčastějším artiklům patří oblečení, knihy, porcelán, sklo, dárkové předměty i obrazy. „Oblečení, obuvy a kabelek se podařilo prodat dohromady tři tisíce sto devadesát sedm kusů, knih a různých multimediálních nosičů bezmála tisíc kusů a ostatního zboží, hlavně porcelánu, bižuterie a hraček, celkem tři tisíce dvě stě sedmdesát dva kusů,“ spočítal ředitel Handicapu Aleš Chudárek s tím, že po odečtení všech nákladů dosáhl obchod zisku úctyhodných osmdesát tisíc korun.

Za první rok si obchůdek získal řadu „dobrodějů“, kteří přicházejí pravidelně nakupovat i darovat zboží. „Trvalo to pár měsíců, než si náš našli, ale teď už chodí a jsme za to moc rádi. Někteří dokonce chodí každý týden. Jsou tací, kteří kupují čistě oblečení, jiní zase přijdou, koupí si deset knih, přečtou je a jdou si pro další várku,“ popsala Lenka Špendlíková z Handicapu, jež v Dobroději půl roku prodávala. Lidé rádi využívají nízkých cen k tomu, aby svým blízkým koupili nějakou drobnost. Zákazníky a zboží mají poměrně dostatek, co jim ale chybí je prostor. „Potřebovali bychom obchod včetně skladu nafouknout, aby se nám tam vše vešlo. Určitě by se dala také zlepšit propagace obchodu, v níž máme rezervy,“ našla několik návrhů na vylepšení Špendlíková.

Handicap pro blízkou budoucnost chystá v souvislosti s Dobrodějem řadu novinek. Půjde například o sběrné dny v menších obcích nebo u partnerských firem, díky kterým vyjdou potenciálním dárcům vstříc. Chtějí také natočit krátké video o tom, jak to v dobročinném obchodě funguje a přilákat další dárce a zákazníky. „Chtěli bychom poděkovat všem, kdo si do Dobroděje našli cestu a něco přinesli nebo koupili. Podpořili tak naše klienty, lidi se zdravotním postižením a seniory ze Zlínska, o které se staráme.“

Pomoci organizaci může kdokoli a nemusí při tom ani utrácet. Zájemci o dobrovolnou práci v obchodě se mohou domluvit přímo s ředitelem Alešem Chudárkem. Vítaná je i pomoc s distribucí propagačních letáčků nebo při organizování jednorázových akcí.

0

Raritou mezi fotbalovými kluby z nízkých soutěží se mohou pochlubit hráči zlínského celku SK Paseky „A“. Nejen při domácích, ale i při venkovních zápasech je totiž stabilně podporuje skupina až třiceti oddaných fanoušků. Každé utkání tak svou atmosférou v menším měřítku připomíná kulisy celostátní ligy a někdy je podpora fanoušků dokonce i lepší. Fanklub se začal postupně utvářet před třemi lety, počet jeho členů časem narůstal a v září si dokonce nechal vyrobit pasecké šály a vlajku. Na to, že tým hraje 3. třídu, čili druhou nejnižší v kraji, je to skutečně nevídané.

„Fandit jsme začali loni na podzim proti týmu z Poteče. Dědci, kteří s nimi přijeli, začali na Pasekách vše pomlouvat a byli sprostí, proto jsme na odpověď začali hlasitě fandit,“ popsal člen fanklubu Martin Jedlička. Fanoušci mají mezi hráči spoustu přátel z dětství nebo z práce či jsou to jejich sousedé. Někteří z nich podporují i druholigový Fastav Zlín, ale protože chtěli sledovat zápasy častěji, chodí teď i na Paseky. Většina podporovatelů bydlí na Jižních Svazích, proto to nemají na tamní hřiště daleko.

Jako správný kotel povzbuzují svůj oblíbený tým pokřiky i popěvky. „Některé chorály máme odvozené od zlínských, další vymýšlíme sami. Velký talent na to má naše ikona Biff a také Šnek,“ prozrazdil Jedlička. Často je z pasecké tribuny nebo, v případě zápasu na hřišti soupeře zpoza hrazení, slyšet „Paseky navěky!“ nebo „Na Pasekách pro zábavu fandí borci z Jižních Svahů…“ s melodií známou třeba ze zlínského hokeje jako „jéédéé mašina…“.

Podobně jako příznivci v předních soutěžích odměňují střelce každého vstřeleného gólu skandováním jeho jména. Několikrát už to zažil i ofenzivní hráč Pasek Aleš Langr. „Je fantastické slyšet z tribuny takovou podporu. Vždycky nás to nabudí k podávání co nejlepších výkonů a, i když se nedaří, fanoušci nás stále tlačí dopředu,“ pochvaluje si.

Po každém zápase následuje vzájemná „děkovačka“ o to s větším nadšením, když se vyhraje. V paseckém kotli vlají vlajky a šály a po některých vítězstvích i svítí a prská drobná pyrotechnika. Oslavy si tam zkrátka všichni užívají.