Hlavní stránka Kultura Kapela Premier: Nové album nám snad vrátí popularitu

Kapela Premier: Nové album nám snad vrátí popularitu

Zlínská rocková čtveřice, která se proslavila v první polovině devadesátých let hitem Hrobař a začátkem nového tisíciletí se načas rozpadla, dnes opět hraje a pravidelně vydává nová alba. Premier v sedmém dílu Hovorů H představuje své nejnovější CD Premier unplugged a ráda by se znovu dostala do širšího povědomí v Česku i na Slovensku. „Skalní fanoušci zůstávají stejní a vídáme je stále, ale také se to obměňuje,“ říká frontman skupiny Jarda Bobowski. Kromě něj dnes uskupení tvoří také bubeník Daniel Wolcik, kytarista Jarda Mikoška a basák Daniel Hrnčiřík.

Letos jste vydali nové album. Co na něm lidé uslyší?

Jarda B: Naše nová deska se jmenuje Premier unplugged  a je tam deset písniček. Dalo by se říct, že jsme si udělali takovou radost. Natočili jsme tam i starší kusy, které jsme složili před dvaceti lety a nahráli poprvé.

Jarda M:  Nahráli jsme je v akustické podobě. Některé písničky jsme se pokusili reinkarnovat do nového kabátu a měli jsme z toho radost. Vznikalo poměrně dlouho. Řekl bych, že asi tři čtvrtě roku od té prvotní myšlenky udělat něco akusticky.

Jarda B: V podstatě jsme natočili jednu písničku akusticky a díky tomu jsme se rozhodli, že uděláme celou desku.

Udělali jste nějaký křest CD?

Jarda B: Ano, je to již za námi. Bylo to opravdu perfektní.

Jarda M: Bylo to pro naše přátele, novináře a také kolegy z branže. Proběhlo to v Malenovicích v pivovaru, kde jsme hráli opravdu jenom akusticky s kamarádem Tomášem Zilerem na housle a bylo to super. Kdo nebyl, škoda.

Máte nachystané další písničky v šuplíku?

Jarda M: No já věřím, že ano. Teď pro nás nastane ta sezóna spousty hraní, koncertování, takže zase nasbíráme hodně inspirace a na podzim se zase dáme do nějaké nové tvorby, abychom se zde třeba zase za dva roky mohli sejít a představit další album.

Kde ty inspirace berete?

Jarda B: Jak říkal Jarda, čeká nás spousta koncertování, festivalů a tam se určitě nějaké ty inspirace najdou. A to léto bude hodně divoké.

Jarda M: Já to můžu jenom potvrdit. Každý den nám přináší nové a nové zážitky a ty písničky nějak tak postupně vznikají.

Co vám to hraní vlastně dává?

Jarda M: Radost.

Jarda B: Samozřejmě radost. Člověk když vidí odezvu, lidi, jak se baví… Toto má ten smysl. A my také máme z toho radost a baví nás to stále.

Jedna otázka na Jardu Bobowského. Ty máš i další hudební projekty s Kamilem Dyjákem a Petrem Martínkem. Jak to vzniklo?

Došlo k tomu nějak kolem roku 2000, kdy měl Premier pauzu, tak se mi nechtělo sedět doma. S Kamilem jsme se dali dohromady a s Petrem si také občas zahrajeme.

Neláká vás znovu víc koncertovat po republice a nebýt víceméně jen moravskou kapelou?

Jarda M: My to té republice jezdíme stále, dokonce i na Slovensko, i když je fakt, že už ne tak intenzivně, jako to bylo za éry Hrobaře, to je v devadesátém čtvrtém roce. Ale na ty velké festivaly se pořád dostáváme, hrajeme a uvidíme, co přinese čas. Ale třeba zrovna toto album nám pomůže k tomu, abychom byli zase v těch lepších časech.

Vídáte na svých koncertech stále stejné lidi, nebo se publik mění?

Jarda B: Skalní fanoušci určitě zůstávají stejní a vídáme je stále, ale také se to obměňuje.

Máte nějaké otravné fanynky?

Jarda M: Párkrát se nám stalo, že na podium nějaké kalhotky přiletěly. Podprsenky, to bývalo dřív, ale teď už jenom kalhotky.

Jak vás v hudbě podporují vaše rodiny?

Jarda B: Mě podporují velmi.

Jarda M: Také si myslím, že ty naše rodiny nás poznaly v určité době, kdy už to bylo naší součástí.

Samotná hudba vás asi neuživí, co děláte v civilu?

Jarda M: Každý z nás má nějakou činnost, ať už od nějaké podnikatelské činnosti až po zaměstnaneckou. Jak bych to nazval…

Daniel W: … v nadnárodní společnosti.

Jarda M: A není to o tom, že bychom se neuživili, ale je to spíš taková jistota v momentě, kdy už máme rodiny. Je to právě o té jistotě.

Všechna vaše předchozí alba jsou již vyprodaná, a lidem tak asi nezbývá, než si vaše písničky stahovat. Jaký k tomuto stahování máte vztah?

Jarda B: Rozhodně nám to nevadí. Myslím si, že ve vztahu k internetu je to naprosto v pořádku.

Jarda M: Nevadí nám to, spíš to i podporujeme. Z našich minulých CD jsme dali Zvířátko na internet ke stažení a v nejbližší době dáme i toto nové album ke stažení. Myslíme si totiž, že by to mělo být lehce dosažitelné pro posluchače. Ty CD vydáváme v nějakém nákladu, který si koupí to kmenové publikum. Ale v dnešní době jsou tyto písničky k dispozici na sociálních sítích, v médiích, na Spotify a kdo si chce to CD koupit, tak je k dispozici i na Apple store a podobně. Tam najdou i Zvířátko a ostatní naše CD.

Chodíte třeba pro inspiraci i na koncerty jiných kapel?

Jarda M: Určitě

Jarda B: Pokud je čas, tak určitě.

S kapelou Focus tradičně hráváte fotbal. Máte mezi sebou rivalitu?

Jarda B: To se ani tak říct nedá. Fotbalová utkání jsou pro nás už velká tradice, kterou dodržujeme každý rok. Máme spoustu spřízněných kapel a kamarádů, se kterými v létě fotbal hráváme.

Jarda M:  A někteří se z nich si nesou následky dodnes.

Jarda B:  Bohužel, někteří dopadli špatně (smích).

Jaké jsou vaše nejoblíbenější písničky z vlastní dílny?

Jarda B:  Koncem léta, třeba. Tu mám rád.

Jarda M: Pocit narkomana.

Daniel H: Já jich mám víc, ale asi Barvičky.

A které jsou naopak neoblíbené?

Dan H: Řeknu to za nás tři – je to Jarda Bobowski call (směje se).

Netrpíte někdy ponorkovou nemocí?

Jarda B: Za tu dobu určitě k nějakým ponorkám došlo, ale už je to v pohodě. Máme se rádi.

Daniel W: Jsme rodina v podstatě.

Co byste vzkázali začínajícím kapelám, které by chtěly hrát jako vy?

Jarda M: Určitě jim fandíme a držíme palce. V dnešní době jsou ty podmínky otevřenější, než to bylo v naší době. Tehdy, pokud jste neměli vydavatelskou společnost, kam se musel člověk dostat, tak to bylo poměrně hodně obtížné. Dnes je vystrčená anténa, internet a tu svoji produkci může člověk pustit ven pře sociální sítě, youtube a podobně. A může se stát, že si toho někdo všimne a můžete jít tak dál.