Hlavní stránka Publicistika FEJETON: Reklama na obyčejné ráno

FEJETON: Reklama na obyčejné ráno

0

Než začnete číst, nastiňte prosím ve vaší mysli kulisu běžného rána pracovního dne. Na nočním stolku kvílí budík a mně nezbývá nic jiného, než opravdu vstát a vydat se vstříc novému dni. Nahmatám trochu neohrabaně brýle a jen co si je nasadím na nos, zdraví mě „pan Citrón“ na lahvi minerálky Korunní. Zamrzí mě, že první, koho jsem dnes viděla byl on a nikoliv maminka, ale i s tímto silným škrábancem na duši se odhodlaně blížím do koupelny. Opláchnu obličej s cílem probrat se a na ruce použiji mýdlo, které jistě doporučuje devět z deseti žen. Stále stejně opuchlá, avšak s lepším pocitem pokračuji ve své ranní Tour de Domácnost. Vezmu to přes obývací pokoj, kde v televizi místo předpovědi počasí běží reklamy na dopravní prostředky. To mě sice trochu rozhořčí, ale když slyším Volkswagen, das Auto, jsem potěšena svou úrovní němčiny a spokojeně pokračuji do kuchyně.

Vyměňuji si významný pohled s rohlíkem namazaným Lučinou. Napadá mě jen fůra otázek, které mi jsou kladeny, když sedím ve školní lavici. Být studentem gymnázia, to je někdy opravdu diagnóza. Kolik vlákniny do mě z toho sýru naskáče a jaký má vláknina chemický vzorec, zda budu kousat třenovými zuby nebo stoličkami, jakou obecnou rovnici má asi kružnice, jež lemuje můj talíř a jakou rychlostí by rohlík letěl z okna, kdybych použila příborový nůž jako dvojramennou páku a působila bych silou F?

Ach, už mi z toho vážně šplouchá na maják. Zadívám se na krabičku ležící na stole a hlasitě přečtu: „Lučina, tak chutná jedna jediná!“. Zarazím se. Rychle zrekapituluji svůj včerejší den. Ráno posnídám sušeny Bebe, abych měla energii na celé dopoledne. Při čištění chrupu se na mě směje z kelímku mé sestry zubní pasta Perlička, protože to je prostě jednička. Než vyrazím do školy, přibalím do tašky pramenitou vodu Rajec, je přece patentována přírodou. V autobusu mi známá pochválí lesklé vlasy. Skromně poděkuji, ale pomyslím si: „To ne já, to moje Schauma!“. Školní den probíhá opět hekticky, a jakmile se vrátím utahaná domů, ostře si vyměním názory se svým otcem. Jako vždy po chvíli vychladne, zaklepe na dveře mého pokoje a omluví se s tím, že „i muži mají své dny.“

Dnešní ráno bylo zase plné reklam. Pan Citrón je v tom sice zcela nevinně, ale nevede to k zamyšlení? Není naše generace až příliš obklopena propagandou?

Dojídám snídani a s lehkým úsměvem vedu dialog se svým já. V jednadvacátém století jsou reklamy všude kolem nás, aniž bychom si to běžně uvědomovali. Člověk by je ale měl brát s rezervou. Krávy nejsou vždycky fialové a díky Domestosu nezemřou často pouze miliony bakterií, ale i náš objektivní pohled na svět.