Hlavní stránka Publicistika POSTŘEH: V Egyptě se stíhačkami nad hlavou

POSTŘEH: V Egyptě se stíhačkami nad hlavou

0

Do egyptské Hurghady jsem se na začátku prázdnin vypravila už podruhé. A zase to stálo za to. Tato země opředená dávnou minulostí mě prostě uhranula, a jakožto vášnivá milovnice egyptské mytologie a historie jsem jejímu šarmu nejspíš propadla už nadobro. V loni, ihned po tom co Egyptský lid vypálil rybník, nebo spíš sídlo vlády exprezidenta Mubaraka, jsem se do země faraonů vypravila poprvé. Už tehdy nás média, ministerstvo zahraniční i široké okolí od cesty zrazovalo: „Do Egypta nejezděte. Neblázněte. Vždyť tam jsou nepokoje. Turisté hromadně utíkají. Už zase unesli další autobus“. Znělo všude kolem nás. Nedbali jsme a do Egypta vyrazili. A kde nic tu nic. S tím, že v letoviscích bude klid, jsme počítali. Pro jistotu jsme se tak ještě zajeli podívat do jámy lvové, do Káhiry. Za spalujícího poledního slunce jsme se procházeli po náměstí před Káhirským muzeem a pozorovali panorama vypálené vládní budovy. Demonstrace se nekonaly, Egypťané uctívající maňánu se líně povalovali ve stínu. Rozšířil se však sortiment se suvenýry, po zaručeně originálních papyrosech, sošek Tutanchamona ze všech úhlů pohledu a pyramid všech barev a velikostí, stánky obohatily Egyptské vlajky všech rozměrů.

Když jsem se letos na začátku prázdnin vypravila do Egypta zase, byla jsem ráda, že je klid. Né že bych se obávala teroristických útoků, ale přeci jen nemuset poslouchat ty řeči alá černá kronika, bylo osvěžující a fajn. Hned po přistání v Hurghadě mě však optimistická nálada opustila. Vševědoucí BBC totiž už vypouštěla do světa záběry prvních několika demonstrantů, kteří se shromáždili na revolučním náměstí v Káhiře. Okamžitě mě napadlo: „Panebože už zase. To my snad dělají naschvál. Nemůžou si protestovat třeba v zimě, když tam nejezdním.“ Doufala jsem, že naše nepřekonatelná média, na egyptskou krizi zareagují ideálně nejlépe s několika týdenním zpožděním. Jinak pro mě do rána vyšlou mí blízcí snad vládní speciál. Bohužel, ani toto mé zbožné přání nebylo vyslyšeno a do dvou hodin začaly chodit první vyděšené esersky. Ano česká média zase nezklamala. A jak že to vlastně ve skutečnosti vypadalo v Egyptě? Pohoda, klídek, tabáček. Je pravda, že dav demonstrantů se na náměstí den o de dne rozrůstal. Pořád jsem si však nebyla jistá, zda se tam doopravdy koná demonstrace za proměnu bídných poměrů ve státě anebo jedna obrovská diskotéka pod širým nebem. Zelená laserová světla by si nic nezadala s mega párty u moře. I když se tedy ve velkých městech demonstrovalo ve velkém a celý svět se zatajeným dechem sledoval, jak se k celému sporu postaví armáda, v letoviscích byla pohoda. Turisti si dále užívali všech svých draze zaplacených služeb all inclusive. Popíjeli koktejly na pláži, jen občas se jim nad hlavou prohnalo pár stíhaček. Žádná hrůza, myslím, že většina ani nezaregistrovala, že se nějaký politický převrat vůbec konal. Ani letos jsem se tak žádných komplikací nedočkala. No uvidíme, co přijde příště.