Hlavní stránka Publicistika RECENZE: Hvozdenský Misantrop ukázal tvář dnešní doby

RECENZE: Hvozdenský Misantrop ukázal tvář dnešní doby

0

Sál divadla ve Hvozdné se pozvolna plní diváky, až nezůstane téměř žádné prázdné místo. Dlouho očekávaná premiéra debutujícího nadějného režiséra Matěje Randára vypukla v pátek 12.  října o půl osmé večer. Pro diváky si Randár připravil Molièrovu hru Misantrop v úpravě brněnského divadla Buranteatr.

Molièr hru napsal v roce 1666, kdy se do popředí filozofických úvah dostává racionalismus a samotný člověk. Nikdy mě nepřestane udivovat aktuálnost historických děl a jejich možnost aplikace na současné problémy. Vše, co vystihuje dnešní dobu, bylo napsáno už dávno. Na úvod si dovolím ocitovat slova z programu „Moliérovy postavy znovu ožívají. Doba se mění, lidé však ne.“ Což zcela vystihuje vyznění představení.

Režisér hru zasadil do současnosti. Za doprovodu živé hudby na scénu nastupuje hlavní protagonista, umělecký fotograf a moralista Alcest v podání Davida Langera se svým dávným přítelem Filintem (Marek Herman). Oba přijíždějí na víkendový teambuldingový pobyt reklamní agentury, ve které pracuje nejen Filint, ale i Alcestova přítelkyně Celimena (Zuzana Mrvová). A jak bývá dobrým zvykem, právě zde hlavní postavy ukazují, jak přetvářka hýbe profesním světem, ale nejen jím a zasahuje do mezilidských vztahů až brutálním způsobem. Alcest je totiž zastáncem pravdy, pokrytectví nenávidí a kritizuje za takové chování i svou milou. Ta sice chybu nakonec pod nátlakem vyzrazení uznává, ale odstěhovat se na vesnici daleko od lidí se jí nechce. A tak zůstává Alcest sám jen se svou pravdou.

Civilní kostýmy skvěle korespondovaly s minimalistickou scénou. Za velké plus považuji vynikající živý doprovod kytar a klavíru, který dramaticky podtrhoval vážný podtext celé hry. Jedinou výtku mám k používání vulgarismů na divadelních prknech. Dnes se bohužel často přidávají jako prvek humoru. S tím já nebudu souhlasit nikdy, ale pravda je, že expresiva jsou dnes už běžnou součástí mluveného projevu, a tím pádem vlastně zapadla do celkové nálady divadelního zpracování klasicistního dramatu.

Ačkoliv celé představení mělo „pouhých“ šedesát minut, díky vynikající režii, scénáři a hereckým výkonům ve mně zanechalo spoustu námětů k přemýšlení, kam dnešní doba a celý svět spěje. Protože jsme lidé, a můžeme si dělat sviňárny, jaké chceme. Jsme přece lidé.

Reprízu připravilo Divadlo Hvozdná na 20. října.