Hlavní stránka Publicistika RECENZE: Příběhy obyčejného šílenství, hezká inscenace ušmudlaná reklamou

RECENZE: Příběhy obyčejného šílenství, hezká inscenace ušmudlaná reklamou

0

Sobotní premiéra v Městském divadle Zlín přinesla divákům zpracování Příběhů obyčejného šílenství Petra Zelenky, který také osobně do Zlína dorazil. Návštěvníků v sále byl dostatek, ačkoli vyprodáno rozhodně nebylo. Inscenaci předcházelo ještě udílení  cen Aplaus 2012.

Velká část diváků premiéry se stejně jaké já jistě nemohla vyhnout srovnání s filmovým zpracováním příběhu, v hlavních rolích s Ivanem Trojanem, Miroslavem Krobotem a dalšími. V podobném obsazení jsem zhlédl i inscenaci Dejvického divadla.

Proti filmu začíná děj o něco později, až po ustřižení vlasů tetičce, což však diváka nijak neochuzuje. Pavel Vacek v hlavní roli Petra působí přesvědčivě a správně zafungovaly i vtipné narážky (např. na jeho vyholenou hlavu), které do původního textu přibyly pod režijním vedením Hanky Mikoláškové. Helena Čermáková předvedla v úloze Petrovy matky výborný výkon, což je u ní zvykem. Roman Blumaier svým expresivním herectvím bavil publikum, zůstav věren duchu Komediomatu. Role flegmatického otce s nostalgicky známým hlasem doby se ujal Zdeněk Julina, jehož hlas skutečně často zaznívá ve zlínském éteru. Zapamatovatelný výkon s přesvědčivým výrazem předvedl i Milan Hloušek v jedné z vedlejších rolí.

Kostýmní řešení bylo civilní, jak si předloha žádá. Pozornému oku diváka však neušlo střídání triček se symboly, známými z balíkové přepravy, jelikož romantické gesto „nechat se odeslat balíkem“ je tématem, které se táhne celou hrou. S tímto motivem pracuje také důmyslně řešená scéna, která se v závěru inscenace promění v pomyslný balík, v němž se Petr nechá odeslat ke své milované Janě. Hudba od kapely Traband s obsahem hry koresponduje a vhodně porpojuje jednotlivé obrazy.

Celkově působila inscenace kompaktně a diváka pobavila i uvedla do rozpaků. Nemilou skvrnkou na představení byl snad jen okatý product placement. Za všechny případy jmenujme dvakrát zmíněný zlínský obchod s módou, o němž postavy hovoří, a který měl velkou reklamu v tištěném programu. Komercionalizace kultury je však dlouhodobým trendem a daní za sponzorskou podporu. Takové daně si konečně návštěvník zlínského divadla všimne hned při vstupu do budovy, kde na něj zasvítí dvě prosklené vitríny s kuchyňským zbožím od hlavního sponzora, jehož logo se od letošní sezóny stalo na programu dokonce takřka součástí loga divadla.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=J-EKWT7GR7I&feature=colike[/youtube]