Home Štítky Posts tagged with "architektura"

architektura

0

Jedinečný pohled na rozsvícený Památník Tomáše Bati nad centrem Zlína se nabídl místním i turistům v neděli 12. července 2020 při příležitosti 88. výročí úmrtí Tomáše Bati. Památník byl po celý den volně přístupný a v hodinových intervalech se konaly komentované prohlídky. Návštěvnost se v tento den mnohonásobně navýšila.

0

Současné umění a zlínskou architekturu budou mít možnost blíže poznat účastníci prvního ročníku Gallery tour. Událost, která na jedno odpoledne spojí šest zlínských institucí a galerií se bude konat v sobotu 6. května. Vernisáže, autorské prohlídky, koncert i grilování – to je náplň programu, do kterého jsou zapojeny Galerie Kabinet T., Evangelický sbor Zlín, Infopoint baťovského bydlení, Hvězdárna Zlín, Photogether gallery a Galerie Garáž.

0

Zdroj: 2media

Česká komora architektů (ČKA) s cílem podpořit a propagovat kvalitní architekturu v loňském roce iniciovala vznik České ceny za architekturu (ČCA). Hlavní cenu v 1. ročníku prestižní soutěžní přehlídky, jež byla otevřena architektonickým realizacím za posledních 5 let, rozhodnutím mezinárodní odborné poroty získal dům a ateliér Zen-Houses od libereckého architekta Petra Stolína. V mimořádně vysoké konkurenci celkem 475 přihlášených prací z celé republiky uspěl také projekt Revitalizace Gahurova prospektu ve Zlíně, který byl vybrán mezi osm finalistů, vyhlášených a oceněných na galavečeru 7. listopadu 2016.

0

Novák-návrh náměstí Zlín

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně představí v grafickém kabinetu dílo zlínského architekta Pavla Nováka. Slavnostní vernisáž se uskuteční ve 14|15 Baťově institutu v úterý 19. července v 17.00 hodin. Architekt Pavel Novák patřil k osobnostem, jejichž zásluhou fenomén funkcionalistické architektury nebyl ve Zlínském kraji zapomenut a přesáhl nejen hranice regionu, ale i České republiky.

0
foto: archiv KGVU ve Zlíně

foto: archiv KGVU ve Zlíně

Význam Zlínské školy umění připomene 8. ledna setkání odborníků v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně. To se bude konat u příležitosti výstavy Ostrov umění v moři průmyslu: Zlínská škola umění (1939–1949). Výstava patří mezi první a zcela jedinečné počiny kriticky reflektující činnost instituce, ze které vzešla řada předních českých umělců a designérů. V minulosti byla historie školy úzce spjata především s postavou mladého dynamického ředitele architekta Františka Kadlece.

0

zdroj: archiv Marka Hubáčka

Dvaadvacetiletý Marek Hubáček ze Želechovic nad Dřevnicí je umělec a volnomyšlenkář. Jeho mozek kypí nápady a rád se pouští do nových výzev. K malířství, sochařství a designérství před půl rokem přidal ještě hudbu. S kamarády založili skupinu Celador, ve které zpívá a hraje na foukací harmoniku. „Teď mě to baví ze všeho nejvíc, beru to celkem vážně,“ tvrdí všestranný umělec, který má nyní rozjetou kampaň na jejímž konci by měla být vlastní výstava v Chicagu.

Věnuješ se spoustě druhů umění. Co tě přivedlo k práci v ateliéru?

Kreativitu jsem určitě zdědil po rodičích. Taťka je malíř a sochař, takže jsem vyrůstal v uměleckém prostředí. Doma máme společný ateliér.

Která témata nejraději maluješ a socháš?

Malbu mám nejraději intuitivní, kdy nemám předem daný námět a chytám se různých námětů během procesu. Nikdy nevím, co z toho vypadne.

Takže si sedneš k plátnu a necháš se vést myšlenkami?

Přesně tak. Maloval jsem třeba ale i Jimmyho Hendrixe nebo konkrétní téma. I tak je ale vždycky mnoho možností, jak to může skončit. Ze soch jsem nedávno dělal motorovou pilou velký dřevěný totem. Takové dvě propojené koule nad sebou.

Děláš sochy i z jiného materiálu?

Ano. S taťkou jsme třeba tvořili z pletiva obalovaného betonem. Potom, co hmota ztvrdne, ji ještě obalujeme látkou. Nebo se na to dá použít i barva.

Bývají to abstraktní motivy?

Většinou ano, i když má ta socha třeba rysy postavy.

Které z těch druhů umění máš nejraději? zdroj: archiv Marka Hubáčka

Kromě té hudby a intuitivní malby mě taky chytl design. Aktuálně navrhuju kamarádce malou vinárnu ve Zlíně.

Jak často tvoříš?

Záleží na tom, co dělám. Třeba ten design vinárny nebo další projekt pro firmu, která pracuje s kovem, dělám každý den. Moc jsem ale poslední dobou nemaloval. Sochy dělám zřídkakdy a s kapelou míváme zkoušky jednou týdně.

Věnoval ses umění i ve škole?

Jo. Po gymnáziu jsem šel zároveň na dvě fakulty Vysokého učení technického v Brně. Na Fakultu výtvarného umění na obor malba a na Fakultu architektury. Na té první jsem skončil po roce, na druhé po dvou letech.

Proč jsi skončil?

Té malbě jsem nevěnoval tolik času, odevzdával jsem málo výtvorů, protože architektura byla hodně těžká a stále jsem nevěděl, pro co se rozhodnout. Navíc mě tam hodně demotivovali učitelé. Nepřipouštěli ani náznak intuitivního nebo spontánního tvoření. Člověk musel mít vymyšlený proces, techniku, motiv a musel na projektu pracovat celý rok. Bylo to na mě moc svazující.

A co ta architektura?

Tam to bylo lepší, líbilo se mi to víc. Byli tam parádní lidi, i mezi profesory. Určitě jsem se tam zdokonalil a časem přesvědčil, že bych takovou práci chtěl dělat. Vadilo mi ale, že studium bylo složené hlavně z přednášek, papírů a teorie, jenže nám chyběla praxe. Jednou jsme byli v továrně a tím to haslo.

Takže ses sám rozhodl, že skončíš?

Ne, ale nezvládl jsem mechaniku. Vyhodili na ní i další čtyři lidi.

Co děláš teď?

Pracuju. S taťkou zakládáme v Olomouci open studio. Bude to taková galerka, ve které se budou po měsíci střídat umělci a lidi je budou moct sledovat při tvorbě. Bude to na Šantovce, kde jsme předtím taky dělali interiér zážitkové restaurace.

Chystáš se zase do školy vrátit?zdroj: archiv Marka Hubáčka

Teď ne. Nevím sice, co bude za půl roku, ale momentálně se mi zpátky nechce. Je mi teď líp. Nechybí mi ten školní stres, který často ani k ničemu nevede. Spousta vystudovaných architektů stejně končí v kanceláři a klikají v počítačovém programu.

Kdy ses umění začal věnovat naplno?

Úplně vážně jsem ho začal brát asi před rokem, kdy jsem skončil na školách. Za ten rok, co jsem venku ze školy, jsem toho udělal mnohem víc, než za dva roky na výšce. Chtěl jsem si tou tvorbou začít vydělávat. Předtím jsem to bral jako zábavu a nevěnoval tomu sto procent. Začal jsem být víc akční a posledních pár měsíců se snažíme s dalšími umělci z mého okolí zviditelnit. Taky jsme proto rozjeli fundraisingový projekt.

O jaký projekt jde?

Pomocí webu Kickstarter bych chtěl získat dostatek peněz na to, abych mohl vystavovat své obrazy v Chicagu. Jde mi taky o zpropagování dalších umělců ze Zlína – třeba kamaráda, který dělá design oblečení. Měli by se na tom podílet i mladí umělci z Chicaga. Je to výzva, propojit takové dva vzdálené světy, navíc v docela krátkém čase.

Na co přesně využijete ty peníze.

Potřebujeme si v Chicagu přes internet pronajmout menší výstavní prostor asi na dva týdny. Záleží, jak to přesně vyjde cenově. V galerii by nás to stálo mnohem víc.

Jaká je vaše cílová částka na Kickstarteru?

3 450 dolarů. Dneska máme vybraných cirka 550 dolarů od lidí nejen z Česka a jsme za to vděční. Někteří dokonce poslali sto dolarů a ani si nevybrali dárek. Máme na to čas do pátého října, tak snad to vyjde.

A co potom?zdroj: archiv Marka Hubáčka

Když se částku podaří získat, tak budu mít měsíc na to, abych namaloval obrazy na výstavu. Budu je opět malovat intuitivně, ale chci udělat i motivy z domova, jako třeba krajinu Želechovic. Budu také muset namalovat obrazy jako případné odměny dárcům a rozeslat všechny dárky.

Jaké dárky jsou k mání?

Podle toho, jakou částku nám lidé pošlou, takový si mohou vybrat dárek. Začíná to od pohlednic, přes designová trička a tašky až po mé obrazy různých velikostí a motivů. Pokud se nám ale nepodaří dosáhnout cílové částky, tak se projekt zruší a lidem peníze zůstanou. Kdyby to nedopadlo, tak bych se aspoň pokusil využít té propagace, která s projektem přišla.

Proč chceš vystavovat právě v Chicagu?

Byl to nápad mého kamaráda, který tam studuje a spolumajitelem Fundchaseru. Tato organizace umožňuje lidem mimo USA založit si projekt právě na Kickstarteru. Navíc Chicago je jedno z největších a nejkrásnějších měst v Americe a je tam výborná umělecká scéna.

Už jsi vystavoval někde jinde?

Měl jsem menší výstavu na chodbě Fakulty výtvarného umění, taky v jedné brněnské kavárně, a když taťka vystavoval v Městském divadle ve Zlíně, tak jsem tam měl pár obrazů i já. Teď budeme řešit další výstavu v Praze, kde o ni má zájem jedna galeristka. Docela se to rozjíždí, tak doufám, že se mi podaří i více děl prodávat.

0

zdroj: Talent Designu 2013

Slavnostní vyhlášení pátého ročníku soutěže studentského designu Talent designu 2013 se konalo v pátek ve Zlíně. Hlavní cenu si v konkurenci více než pěti set deseti návrhů z celého světa odnesla Maria Nina Václavková ze ZČU v Plzni. Získala tak ocenění Talent designu 2013 a finanční odměnu padesát tisíc korun. Maria zvítězila s návrhem dámské obuvi Rectangle, pro který našla inspiraci v pravěku, kdy si člověk obalil nohu do ještě teplé zvířecí kůže. Porota na její práci ocenila především to, jak návrh dává vyniknout plasticky vypjaté křivce chodidla, která je zasazena v přísně geometrickém rámci. Tím se autorce podařilo vytvořit napětí, které formuje celkovou výtvarnost modelu.

Soutěž byla rozdělena do kategorií Produktový design, Průmyslový design, Architektura a interiér, Fashion design a Grafický design. V každé z nich byly vybrány tři nejlepší práce. Mimo to byly rovněž uděleny zvláštní ceny poroty a ocenění partnerů soutěže. Celým večerem provedla moderátorka Ester Kočičková a diváky nadchla rovněž módní přehlídka představující kolekce modelů studentů FMK UTB a studentů Vysoké školy výtvarného umení v Bratislavě.

V kategorii Fashion design se z vítězství radovala Silvia Zrebná z VŠVU v Bratislavě s návrhem SiZr. „Jedná se o kolekci osmi modelů, které byly vytvořeny na téma moje značka. Modely spojuje monochromatická černá a střihová konstrukce, která vznikla na základě obdélníků a čtverců skládáním, prostřihováním a aranžováním”, řekla o návrhu sama autorka. Porota ocenila především neotřelé střihové řešení i aktuálnost siluet jednotlivých modelů. Kolekce zaujala také ucelenou koncepcí. Druhé místo obsadil Miroslav Mihalík z domácí Fakulty multimediálních komunikací za soutěžní návrh “Femme Fatale”. Třetí skončila Tereza Švolíková z VŠUP v Praze s prací “Message to the future”.

Další vyhlašovanou kategorií byl Průmyslový design, kde uspěl student UTB Lukáš Čechmánek se svým návrhem “ONE”. Název označuje projekt PC tabletu, dobíjecího stojanu na tablety a centrálního obslužného kiosku pro komerční účely. Jde o systém pro vypůjčení tabletu v komerčních prostorách, jako jsou knihovny, restaurační zařízení či firemní prostory. „Navržené řešení vyjadřuje dokonalou funkčnost jednotlivých prvků doplněných esteticky působivým motivem inspirovaným tištěnými spoji,” tak svůj výběr zdůvodnila odborná porota.

Druhé místo za Průmyslový design získal Tomáš Paclík z VUT v Brně za návrh “Design přepravníku dřeva s ručním ovládáním”. Z věcných cen za třetí místo se může radovat Gabriela Ronzová ze stejné univerzity s návrhem “Design výpočetního tomografu”.

Jako třetí v pořadí přišla na řadu kategorie Architektura a interiér. V ní se však porota rozhodla první cenu neudělit. Druhé místo obsadil návrh designového věšáku “PUSH” od Emy Treplové z UJEP v Ústí nad Labem. Třetí skončila Zuzana Božková z ČVUT v Praze s návrhem “Židle Alois”.

Kategorie Grafický design byla v loňském ročníku doménou studentů místní Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kteří obsadili první tři místa. V letošním ročníku bylo ale vše jinak. Vítězkou se v této kategorii stala Kristýna Greplová z VŠUP Praha, která vyrobila knihu s názvem “MORE WORK” obsahující všechny práce studentů a absolventů ateliéru grafického designu a vizuálních komunikací za posledních sedm let. Kniha byla vyrobena speciální tiskovou metodou, díky čemuž je každý kus originálem. Porota ocenila mimo jiné i řešení krabice a obálek obou svazků knih. To umožňuje kupujícím výběr z různých barevných a grafických motivů podle jejich osobních estetických preferencí.

Pomyslnou stříbrnou medaili za Grafický design získala Lenka Štukhejlová z Ústí nad Labem za soutěžní návrh “Šoa”, který vznikl u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu. Třetí v této kategorii skončila  Zuzana Marhefková z TU v Košicích za soutěžní návrh “Jednotný vizuální styl Spolku Slováků v Polsku”.

Poslední vyhlašovanou kategorií byl Produktový design. Vítězství získala v této kategorii Lucie Smyslová. Studentka UJEP v Ústí nad Labem navrhla “Akumulační kamna Malmö”. Podle poroty návrh představuje novodobý pohled na design kachlové pece. Odborníci ocenili stavební materiál, který vytváří atraktivní hřejivý vzhled a  který má mimo jiné i ekologický účel. Bio kamna se tak stala favoritem mezi všemi návrhy, jako jedinečné skloubení funkce a estetiky.

Hned za Lucií skončil na druhém místě Tomáš Polák z VŠUP v Praze s návrhem “Sáně” vyrobeným z jasanového dřeva. Třetí místo obsadila Martina Žílová ze stejné univerzity za návrh “Cobalt bowle”. Jedná se o porcelánové mísy dekorované kobaltem.

Porotu rovněž zaujaly některé další práce, kterým udělila zvláštní ceny. Jedním z oceněných byl i Kincső Nagy z University of West Hungary s návrhem Book design. Při galavečeru byla rovněž udělena ocenění významných osobností a partnerů soutěže. Svou cenu tak předal rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně profesor Petr Sáha či primátor města Zlína doktor Miroslav Adámek.

Návštěvníci také viděli krátký animovaný film z dílny zlínských studentů a medailonky předchozích vítězů, které přiblížily jejich vítězství v soutěži i to, v čem jim pomohlo. O hudební doprovod se postarala undergroundová kapela bývalých studentů UMPRUM Svoz Řepy. Celý večer zakončila neformální afterparty v prostorách Knihovny UTB s vystoupením elektro-popového dua Cartonnage. Afterparty byla zároveň vernisáží výstavy vítězných prací, která bude v budově Knihovny Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně umístěna až do 16. května. Soutěž pořádal Nadační fond JUDr. Martina Růžičky ve spolupráci se studenty Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati.

Komentovat, označit přátele a udělit like jednotlivým fotografiím můžete přímo v galerii na Facebooku.

[fbphotos id=855067241189683]

0

Pohled do blízké budoucnosti připomínají návrhy dvaadvacetiletého Lukáše Němce ze Zahnašovic. Svůj přístup ke světu představí na výstavě s názvem Design jako cesta k člověku ve zlínském klubu Loft. Vernisáž výstavy, kterou pořádá Zlínský nočník, se koná ve čtvrtek 16. ledna v 19:00. Na výstavě budou k vidění jak návrhy interiérového designu, drobných předmětů denní potřeby, architektonických prvků, nevšední módy i konceptů speciálních vozidel.

„Odmalička jsem měl zálibu v tvoření všeho druhu, kresba, grafika, design, realizovat nápady, hledat nové cesty a řešení a takto vyjít vstříc lidem. Baví mě nacházet principy v prostých materiálech (projekty Paper fashion, papírová židle S-flux), mám rád hudbu, a tu taky občas promítám do své práce (návrh elektrické kytary),“ popisuje Něměc.

Na vernisáži bude připraven nejen uvítací drink v podobě sklenky vína zdarma, ale také živé hudební vystoupení v podání tria Michaela Vrlová, Jan Laník a Jakub Lutner. Vstup na vernisáž je jako vždy volný. Výstava potrvá do 28. února.

„Je dobře, když se podaří vytvořit dílo, kterým autor sdělí svoji myšlenku, ovšem možná ještě raději mám, když si onen produkt najde cestu k člověku, resp. když ji člověk objeví. A to je zřejmě to, co mně na designu baví. Plátno s barvou je pouze plátno s barvou, židle je jen dřevo, do té doby, dokud se neobjeví člověk. Ten, kdo dokáže rozumět. Věci nedávají význam lidem, a je problém, když tomu tak je, ale člověk dává význam věcem,“ říká autor.

0

Zlínský nočník vás opět veze na cestu a vybral si pro to italské město módy a dvou slavných fotbalových klubů Milán. Moře lidí v ulicích, obchodech s módou a restauracích, pouliční umělci na každých dvaceti metrech, skvostná historická i moderní architektura a poutače na konání světové výstavy EXPO v roce 2015 – tak v současné době vypadá centrum lombardské metropole. Podívat se na něj můžete za čtyři eura i z výšky sto osmi metrů díky rozhledně Torre Branca. Za dobrého počasí jsou z ní vidět i Alpy a Apeniny. Při mlze vám nezbývá, než se spokojit s pohledem na nejvyšší budovu Itálie Torre Unicredit pojmenovanou podle bankovní společnosti a další výškové budovy v její blízkosti.

Za pár let by mohl tohoto dvěstějedenatřicetimetrového velikána dorůst letos vysazený strom. Není to sice docela pravděpodobné, ale ani se nejedná o naprosté bláznovství. Mohlo by se to teoretický stát díky unikátnímu projektu vertikálně vysazeného lesa na výškových domech Bosco Verticale (Vertikální les). Budovy už stojí a stromy na jejich betonových platformách jsou vysazené. Zbývá jen zalévát a čekat.

Chtěli byste po smrti odpočívat v luxusu, obklopeni vysokou společností? Pak si určitě zajděte vybrat místo na Cimitero Monumentale, architektonicky ohromující hřbitov nedaleko samotného srdce Milána. Ačkoli myšlenka udělat si procházku po hřbitově může znít morbidně, v tomto případě to určitě stojí za to. Neuvidíte totiž jen řady mramorových desek, ale hroby zdobené sochami v řeckém a římském stylu, monumentální rodinné hrobky a krásnou květinovou výzdobu. Navštívit můžete i hlavní budovu, ve které lze zavzpomínat na významné milánské, potažmo italské osobnosti a vzdát hold zhruba osmi stům obětí nacismu z Milána.

Fotbaloví nadšenci z rozhledny určitě zaostří na klidnější západní okraj centra, kde nad domy vyčnívá svatostánek San Siro, domácí stadion klubů AC Milán a Inter Milán. Za dne, ještě při mlžném oparu působí železobetonové monstrum chladně a odpudivě. Zato večer, kdy stavbu prosvětlují tisíce zářivek a uvnitř desítky tisíc fanoušků sledují zápas, zpívají chorály a temperamentně rozhazují rukama, je celkový dojem zcela jiný.

Komentovat, označit přátele a udělit like jednotlivým fotografiím můžete přímo v galerii na Facebooku <- VÍCE FOTOGRAFIÍ.

[fbphotos id=744219895607752]