Home Štítky Posts tagged with "julina"

julina

Zdroj: MDZ

Městské divadlo Zlín se jako první v České republice zapojí do scénických čtení současné běloruské hry Uražení. Bělo/R/usko. Akce je součástí celosvětového projektu Insulted. Belarus(sia) Worldwide Readings. Jde o vyjádření podpory a sounáležitosti s Běloruskem a Bělorusy, kterému se připojila divadla v USA, Velké Británii, Rusku, Francii, Gruzii, Německu a každý den přibývají další.

0

V klubu Dílna 9472 v Městském divadle Zlín se v sobotu představí premiérou nevšední zpracování Carmen Georgese Bizeta. Pod názvem Carmen – Opera podle Fagi je připravená inscenace s živou hudbou, kterou zajišťuje akordeon v rukou dramaturga Miroslava Ondry a příčná flétna vedoucí vnějších vztahů, Vladimíry Dvořákové. Během představení zazní několik Bizetových árií i původní autorské písně. Hereckých úloh se ujali Zdeněk Julina, Jana Drgová a ve víceroli Roman Blumaier. Nedočkaví zájemci se mohou vypravit na veřejnou generálku v pátek. Následovat bude klevetivka, kde bude možné diskutovat s tvůrci a protagonisty, a dokonce je připraven i online chat se samotnou Fagi. Při příležitosti nadcházející premiéry jsme vyzpovídali autora a režísera divadla Dno, Jiřího Jelínka.

Jak vlastně Fagi vznikla?

To je komplikovanější, protože Fagi je postavička, u které se neví, kdo je její autor a ten Facebook to jako kdyby zaštiťuje, že po tom ani nikdo nepátrá nikdo nepátrá. Jinak ty comixy tam vznikají dva roky a už druhý měsíc po tom, co to vyšlo, nás to do té míry fascinovalo, že jsme udělali divadlo Svět podle Fagi. Teď jsme to hráli tady ve Zlíně pro studenty a bylo to postosedmdesátétřetí, takže za ty dva roky to má docela úspěch.

Proč jste si vybral právě zlínské divadlo?

 Zlínské divadlo si vybralo mě a já jsem tomu rád.

Vaše inscenace se nebude hrát v hlavním sále, ale v Dílně, proč jste se rozhodl pro tento klubový prostor?

Když komukoliv řeknu, že režíruji ve Zlíně, tak jsem pyšný, a každý hned ví, že tady je sál pro sedm set lidí, a to je zlínské specifikum i prokletí. Když jsme ale přišli sem do jídelny se scénografem Karlem Bělohlávkem, tak jsme si vzpomněli na to, jak jsme tady byli na festivalu Stretnutie, a v té jídelně byl mejdan plný studentů do šesti hodin do rána. Řekli jsme si, že tohle tam zachytit by bylo úplně ideální. Nesnažíme se tady předvádět divadlo, to bychom mohli jít do Studia Z nebo na hlavní scénu, my se tady pokoušíme zachovat tu jídelnu. Zůstane tu stolečková úprava, v podstatě když přijde člověk do toho sálu, tak se mnoho nemění, vypadá to opravdu jako v jídelně, hraje se s věcmi, které se tam běžně najdou, jako jsou ešusy, jídlonosiče a podobně.

Jak jste přišli na to že Vladimíra Dvořáková, šéfka vnějších vztahů, umí hrát na příčnou flétnu?

 To jsme zjistili na Stretnutie ve tři hodiny ráno. Kdy zpívala někde na stole a někdo jí dal flétnu do ruky.

Bude Carmen podle Fagi putovním představením?

To je spíš na vedení divadla, ale je to udělané tak, že my bychom byli moc rádi, kdyby se to dalo třeba při Stretnutie  dalo zahrát ve stanu a myslím, že to představení jde hrát kdekoliv.

0

Sobotní premiéra v Městském divadle Zlín přinesla divákům zpracování Příběhů obyčejného šílenství Petra Zelenky, který také osobně do Zlína dorazil. Návštěvníků v sále byl dostatek, ačkoli vyprodáno rozhodně nebylo. Inscenaci předcházelo ještě udílení  cen Aplaus 2012.

Velká část diváků premiéry se stejně jaké já jistě nemohla vyhnout srovnání s filmovým zpracováním příběhu, v hlavních rolích s Ivanem Trojanem, Miroslavem Krobotem a dalšími. V podobném obsazení jsem zhlédl i inscenaci Dejvického divadla.

Proti filmu začíná děj o něco později, až po ustřižení vlasů tetičce, což však diváka nijak neochuzuje. Pavel Vacek v hlavní roli Petra působí přesvědčivě a správně zafungovaly i vtipné narážky (např. na jeho vyholenou hlavu), které do původního textu přibyly pod režijním vedením Hanky Mikoláškové. Helena Čermáková předvedla v úloze Petrovy matky výborný výkon, což je u ní zvykem. Roman Blumaier svým expresivním herectvím bavil publikum, zůstav věren duchu Komediomatu. Role flegmatického otce s nostalgicky známým hlasem doby se ujal Zdeněk Julina, jehož hlas skutečně často zaznívá ve zlínském éteru. Zapamatovatelný výkon s přesvědčivým výrazem předvedl i Milan Hloušek v jedné z vedlejších rolí.

Kostýmní řešení bylo civilní, jak si předloha žádá. Pozornému oku diváka však neušlo střídání triček se symboly, známými z balíkové přepravy, jelikož romantické gesto „nechat se odeslat balíkem“ je tématem, které se táhne celou hrou. S tímto motivem pracuje také důmyslně řešená scéna, která se v závěru inscenace promění v pomyslný balík, v němž se Petr nechá odeslat ke své milované Janě. Hudba od kapely Traband s obsahem hry koresponduje a vhodně porpojuje jednotlivé obrazy.

Celkově působila inscenace kompaktně a diváka pobavila i uvedla do rozpaků. Nemilou skvrnkou na představení byl snad jen okatý product placement. Za všechny případy jmenujme dvakrát zmíněný zlínský obchod s módou, o němž postavy hovoří, a který měl velkou reklamu v tištěném programu. Komercionalizace kultury je však dlouhodobým trendem a daní za sponzorskou podporu. Takové daně si konečně návštěvník zlínského divadla všimne hned při vstupu do budovy, kde na něj zasvítí dvě prosklené vitríny s kuchyňským zbožím od hlavního sponzora, jehož logo se od letošní sezóny stalo na programu dokonce takřka součástí loga divadla.