Home Štítky Posts tagged with "kuchyně"

kuchyně

0

Studenti fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně připravují první ročník kulturního festivalu Culturea, který 24. a 25. dubna představí Zlínu kulturu Itálie a Japonska. Festival Culturea se odehraje ve dvou dnech. Středa bude dnem italským a čtvrtek bude patřit Japonsku.

Italský den začne live cookingem s italským kuchařem Ricardem Lucquem, jež představí svou domácí italskou kuchyni. Partnerem této části festivalu je Menza UTB.  Na náměstí Míru se odehrají živé šachy. Jedná se o dramatické ztvárnění šachové partie, inspirované historickou hrou ze starého Říma. Barista Petr Chutný představí v Baťově vile alternativní metody přípravy kávy – experimentálně vypadající metody chemex a vacuum pot. Improvizační skupina Improstar.ci se postará o zábavu v divadelní Dílně 9472. Závěrem italského dne bude promítání filmů ve Velkém kině. Bude promítnuta filmová klasika Život je krásný. Následovat bude japonský horor Nenávist. Tím festival pomyslně překoná tisíce kilometrů, které dělí Apeninský poloostrov a zemi vycházejícího slunce. Oba filmy jsou velice oblíbené a mezi diváky velmi oceňované.

Japonský den začne live cookingem v restauraci U13 (Univerzitní centrum, naproti Kongresového centra). Šéfkuchařem dne bude Marek Svoboda, který je akreditovaným komisařem Světové asociace kuchařských spolků WACS. Přebytek energie bude možno vybít v game stagi plné her. Na návštěvníky čeká například herní konzole nebo taneční podložky. Game stage bude umístěna v prostorách Obchodního centra Zlín. V obýváku Knihovny UTB se uskuteční beseda o přípravě čaje. Další částí programu budou workshopy situované do krásných prostor Baťovy vily. Origami workshop povede Karel Machala a jeho žáci ze ZŠ a MŠ Bohuňovice, kteří odhalí návštěvníkům kouzlo skládání z papíru. Paní Yuko, lektorka z brněnské jazykové školy provede návštěvníky krásami kaligrafie, a to jak prakticky při workshopu, tak teoreticky na přednášce. Japonský den i celý festival bude zakončen karaoke party v japonském stylu v Bloku 12.

Většina programu je bezplatná. Registrace na workshopy začíná 17. dubna na webu festivalu. Návštěvníci se mohou zapojit i do soutěží o zajímavé ceny.

„Festival chce oslovit všechny obyvatele Zlína, podpořit poznávání různých kultur, vzbudit touhu po cestování a také zpestřit šedivé dny,“ shodují se Žaneta Konečná a Kateřina Černá, manažerky festivalu. Každý rok bude festival zaměřený na jiné země. V letošním, prvním, ročníku to jsou Itálie a Japonsko. „Myslím si, že je to pěkný a užitečný projekt, který má velký potenciál do budoucna. Líbí se mi nadšení našich studentů a chuť připravit něco, co má smysl nejen pro ně, ale i pro zlínskou veřejnost,“ říká k projektu Olga Jurášková, ředitelka Ústavu marketingových komunikací.

0

Nejstarší archeologické nálezy na Slovácku pochází už ze starší doby kamenné. Čtyři století před novým letopočtem osídlili kraj Keltové. Pak přišli Germáni a jejich protivníci Římané. Ti začali budovat opěrné body při cestě na sever a poprvé se zde počala pěstovat vinná réva. V době Velkomoravské říše (9. století) byl kraj centrem náboženské a politické moci. Středověk ovšem představoval pro východní část Slovácka poměrně neklidné a nebezpečné pohraniční pásmo mezi Moravou a Uhrami. Situace se stabilizovala až v druhé polovině 18. století. Začalo se osídlovat dosud nekolonizované území na hranicích s Uhry. Množství přírodního bohatství neprostupných lesů a minerálních vod, položilo základ dnešním lázním v Luhačovicích.

V minulosti málo obhospodařované území vydalo dnešní době poklady, jako jsou relativně čistá příroda, původní odrůdy starých ovocných stromů, zachované velké množství lidových krojů, písní a mnohá další gastronomická překvapení. To vše přijel v roce 2010 obdivovat i britský následník trůnu princ Charles, velký propagátor ekologického zemědělství.

Dnes se dá oblast projet i na kolech po dobře značených cyklistických stezkách a ochutnat nepřeberné množství vín od místních vinařů. Vinice v obci Vlčnov vlastnili v minulosti i rodiče učitele národů Jana Amose Komenského. Cestou na východ ustupují vinice ovocným stromům, převážně švestkám a jabloním. Jak píše turistický průvodce: Vinaři se zde vyskytují pouze jako turisté, protože v konkurenci místních pálenek a různých destilátů, by vůbec neměli šanci. Kdo by chtěl abstinovat, může ochutnat minerální vodu Slatina v Suché Lozi. Tu již roku 1580 brněnský městský lékař a fyzik Tomáš Jordán z Klausenburgu uvedl jako léčivou. Kdo má chuť na něco ostřejšího, může se vydat ještě více na východ. Před hranicí se Slovenskou republikou, v obci Žítková, vás může místní vědma, zvaná bohyně, pohostit žmolkovicí, což je místní pálenka. Ta se pije teplá s rozpuštěným špekem. Pokud ucítíte ve vzduchu vůni smažených koblihů, máte stoprocentní jistotu, že se nacházíte v obci Komňa. Ta je vyhlášená masopustní obchůzkou. V neposlední řadě se pyšní titulem Vesnice roku 2011.

To, co vytváří typickou chuť Východního Slovácka, jsou lokální suroviny. Najdeme zde staré odrůdy ovocných stromů. Kdo by nechtěl ochutnat z jabloně lidovým jménem kožuchy, jadernička moravská, rozmarýnky, kočičí hlavy, skoráky, štrklávky, vrbiálky či  svatojánky. Z hrušní třeba hniličky, špinky, václavky, ovesňačky, žitňačky, čižmanky, zadrhovačky, hnojůvky a jakubiánky. Modré ovoce nese názvy jako třeba kozí cecky, gulovačky, prdlačky, kolomaznice, bystřičky, pavlůvky či bosenky. Staré odrůdy, na kterých si místní patrioti velmi zakládají, nepotřebují chemickou ochranu jako nové odrůdy. Navíc jsou odolné místním klimatickým podmínkám.

Při vší té rozmanitosti musí být jasné, že pokud si dáte ovocný koláč stejného receptu na horním nebo dolním konci vesnice bude to chuťově odlišný zážitek.

V roce 1996 vyhlásilo UNESCO v části Východního Slovácka Biosférickou rezervaci Bílé Karpaty. Je to oblast o rozloze 715 km2. Typickým prvkem krajiny jsou květnaté orchidejové louky se solitérními stromy, doplněné o mokřady. Tyto biotopy hostí největší množství orchidejí v České republice a patří k nejbohatší a druhově nejpestřejším ve střední Evropě. Daří se zde proto včelařství a produkty ze včel významně obohacují i místní kuchyňi.

Na louky a pastviny se vrací dobytek a pomalu se začíná s agroturistikou. Na talíře turistů se dostávají produkty, které se v lokalitě vypěstují a v čerstvosti nemůžou mít konkurenci. Domácí zabijačky neodmyslitelně patří k místnímu koloritu a je to obyčejně nejdůležitější událost roku. Podle místních lidí se rok dělí na ten před zabijačkou a po zabíjačce. Často se na stůl dostane i zvěřina, která tady nachází útočiště. Je to především srnčí, mufloní, daňčí a kančí maso.

0

 

Při nedávné autogramiádě podnikatele, kuchaře a propagátora kvalitní gastronomie, Romana Vaňka, jsme pro Váš připravili tento rozhovor. Ve zlínském knihkupectví jsme se nad domácím frgálem bavili o stavu české gastronomie, o médiích i třeba o vegetariánech.

 

Vystudoval jste uměleckou školu, využíváte tyto své znalosti i při vaření?

Každý talíř, který dáte dohromady, je umění. Každý talíř má mít svoji logiku. Na první pohled by mělo být vidět, to co je na tom talíři nejdražší, nebo s čím jsem si dal největší práci. Čili jestli udělám nádherný, dokonale propečený biftek, tak bych ho asi neměl celý zalít nějakou omáčkou a dát k tomu šestnáct knedlíků. Kuchař by měl určitě mít ve výtvarnu trošku jasno.

 

Stál jste také u zrodu Studentských listů, jaký je Váš názor na česká média?

Tam se nás tenkrát sešlo víc. Vlastně dneska samí titáni jako šéfredaktor Studentských listů Pavel Žáček, Bohuš Pečinka, dneska je v Reflexu, Dan Hrubý a tak dále. Mám hrozně rád třeba Radiožurnál. Média studuji velmi intenzivně, protože dneska gastronomii bez médií nemůžete nějakým způsobem protlačit. Co mě ale baví je, že už ty rozhovory nejsou takové, jaké bývaly třeba před pěti lety: „Teď nám řekněte, čím nahradíme tohle“. Nahrazování, to je vlastně to, co tady vzniklo za totáče, nemáš–li tohle, tak tam dej ono, a to je vlastně největší vražda v české gastronomii vůbec. Mám–li uvařit jídlo, které bylo nějak vymyšlené, tak ho prostě nemůžu něčím nahradit. V tom je to kouzlo babičkovské kuchyně, ve které nic není nahrazeno. To je celé. Jenom my si tady v Čechách myslíme, že tu kuchyni uděláme takovou krásnější a načančanější, ale bohužel to končí úplně zbytečně nějakým polským kuřetem napraným fosfáty. A až se tady toto podaří vymítit, tak bude dobře. A ještě jedna věc se změnila. Novináři se začínají mnohem víc zajímat o gastronomii jako takovou, to taky nebývalo. Dřív to bývalo: „Hlavně nám dej recept,“ dneska se zajímají víc. Já jsem se asi tři roky zpátky pohádal v České televizi s jedním novinářem. Říkal jsem mu: „Hele tak té české gastronomii pomožte vy, kdo jiný. Stejně tak, jako to udělali v Británii, kde dneska mají Britové všechno stoprocentně British, tak proč by to nemohlo vzniknout tady?“ No a ten novinář mi tenkrát řekl, že si asi myslím, že jsou nějaké PR agentury. O nezávislosti novin v této zemi si můžeme povídat dlouhé příběhy, ale tady se napíše, že je Tesco a Kaufland blbé, jenom když nebudou inzerovat, jinak se všichni bojí. To je normální zákon byznys, ale kdo jiný tomu může pomoct, vždyť dneska se vyhrávají a prohrávají války s novináři. Nevidím nic špatného na tom, pomoct této zemi slušně jíst, to je celé.

Založil jste školu vaření, Pražský kulinářský institut, připravujete rozšíření o regionální pobočky?

Ne. Často slýchávám, že máme v Napajedlích sesterskou organizaci, nicméně tomu tak není a nikdy jsem jim nepomáhal. Prakul asi zůstane jeden jediný. Pomáháme samozřejmě mnoha restauracím na nohy, padlým andělům, lidem, kteří jsou v gastronomii v červených číslech, ale nechystám se v nejbližší době udělat novou gastronomickou školu. Možná, někde někdy uděláme nějaký kurz, ale nechystám se to dělat ve větším množství. Mám ještě totiž mnoho nápadů, o kterých se jistě brzy dozvíte.

 

Jak vznikl nápad na internetový pořad Peklo na talíři?

Když jsem udělal se Zdeňkem Pohlreichem pár dílů Ano, šéfe, tak jsme spolu natočili Na nože a pár dalších pořadů. Chtěl jsem jenom lidem v této zemi otevřít oči, protože si myslím, že veškeré takovéto české bonzáctví a vychcánkovství, takové to brblání v hospodě, že to všechno začíná u jídla. Jestliže budu dobře jíst, tak ze mě nebude takový kretén, který se prostě schovává za přezdívky a píše pomluvy a takové. V Čechách se totiž úspěch zásadně neodpouští Podle mě je to v jídle, protože ta rovnice je naprosto neúprosná, dobré jídlo znamená dobrá nálada, a to znamená zdraví. Shodou okolností za mnou přišel Lukáš Záhoř, což je šéf Streamu a Martin Krušina, který Peklo na talíři režíruje. Já jenom vymyslím námět, ale on je ten, který mě zkracuje, aby to prostě mělo koule.

 

V čem se podle Vás liší přístup Čechů k jídlu?

Nedělejme mezi lidmi rozdíly. Nedávno mi v televizi říkali: „ No jo, ale Češi chtějí ceny.“ Já vám něco řeknu, tuhle planetu jsem viděl několikrát a všude na světě chtějí ceny. Jenom existují země, kde už jim stud nebo logika nedovolí jít pod nějakou hranici, kde my teprve začínáme, protože v mnoha případech my opravdu vyžíráme popelnice, nevím jak jinak to říct. Teď je v Praze dokonce trend, že vznikají sítě prodejen s potravinami s prošlou lhůtou. Rozumíte, tak to už není normální. Ať mi nikdo neříká, že je to o penězích. To Češi z Čechů dělají prasata a krysy. Měl jsem nějakou autogramiádu v Brně a po ní mě zastavila dívenka a říká: „Podívejte se, já nejsem žádný lumen, vychodila základní školu, jsem prodavačka, manžel mě opustil a mám malé dítě, takže co si myslíte, že mám dělat? Prostě si jdu a tu grónskou pomazánku si koupím.“ A já jsem jí na to odpověděl, že to dělat nemusí, vždyť stačí vzít celer, kus slepice, majolku, a že si udělá stejnou pomazánku, jakou mi dělala máma, když jsem byl malý a taky neměla peníze. A ona mi na to odpověděla, že na to nemá čas. Tak co po mně chce? Já jí návod na život nedám. Považuji za neřest, že potraviny, které jsou zabaleny do privátních značek jsou na hranici zoufalství. V jiných státech by to nevzali ani jako špatný vtip. A jestliže vám tady prodají šunkovou pizzu, která má v sobě 0,07% masa, tak to není normální.

 

Co byste poradil studentům na kolejích?

No, tak koleje, to jsou prostě šmakulády. To je a bude vždycky taková patlála patlála. Student na koleji si nikdy nebude vařit nějaký čtyřhodinový vývar a nepůjde si udělat jehněčí. To je prostě nesmysl. Já si myslím, že když si studenti projdou tou gastronomickou pornografií na kolejích, tak o to lépe budou potom vařit. Rozhodně nejíst vepřové konzervy privátních značek supermarketů. Studenti jsou budoucnost národa, tak je třeba použít selský rozum. Je jasné, že když si koupím klobásu za pět korun, tak to maso ani nevidělo, toho je potřeba se určitě vyvarovat.

 

Jaký je Váš názor na vegetariánskou stravu?

No, já vegetariány považuji za takové padlé anděly, kteří se snad jednou vrátí na pravou cestu. Vegetarián to je prostě takový sektář. Člověk se narodil od toho, aby jedl normálně. Člověk je všežravec. Vegetariáni nejsou frajeři, za frajery považuji jedině imediány, protože ti pijou jenom vodu a žijí ze slunce. Prostě vegetariáni pro mě nejsou lidé, kteří vědí, co je dobré jídlo. Hlavně to nepatří sem k nám. To patří do Indie, a to jenom do některých státu. Takže tímto zdravím všechny vegetariány. Třeba proti tofu nic nemám, to je klasický produkt nejen japonské kuchyně a je to bezvadná věc. Tofu najdete i v naší poslední kuchařce o sushi. Celkově je ta zdravá výživa pochybná, oni si myslí, že když si rozmlátí semínka a budou k tomu přikusovat mrkev, že budou zdraví. Ale zdravé je se nepřežírat. Když si děláte třeba kachnu, tak ta kachna nemusí plavat kraula v oleji. Na to musíte být dobrý kuchař, abyste udělal dobré vegetariánské jídlo, tak abyste v té zelenině nezničil veškeré vitamíny. Rozhodně to není tak, že když si uděláte pohankovou kaši, že jíte zdravě.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=1d5ixs_Ib7U[/youtube]

0

Zakladatel Pražského kulinářského institutu, kuchař, labužník a v neposlední řadě moderátor internetového pořadu Peklo na talíři, Roman Vaněk, dorazil včera do Zlína. V knihkupectví v centru krajské metropole podepisoval zájemcům své knihy, v nichž se snaží povznést českou gastronomii a přiblížit vaření i mladé generaci. „Mojí starší dceři je čtrnáct let a podle normální kuchařky nic neuvaří. Proto jsem se řídil podle ní a tyto knihy sestavoval tak, aby z nich zvládla vařit i ona,“ vyprávěl před autogramiádou Vaněk. Zájemců o podpis se sešlo několik desítek. Zlínský nočník se spolu s agenturu Merlin Design na akci podílel jako mediální partner. Čtenáři se mohou brzy těšit i na interview s Romanem Vaňkem.

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=1d5ixs_Ib7U[/youtube]

 

Komentovat, označit přátele, sdílet a udělit like jednotlivým fotografiím můžete přímo ve fotogalerii na Facebooku.

[fbphotos id=538697209493356]

0

Tvůrce videoblogu „Peklo na talíři“, propagátor klasické české gastronomie, zakladatel Pražského kulinářského institutu a v neposlední řadě také autor kuchařských knih, Roman Vaněk zavítá v pondělí 12. listopadu do Zlína. V tento den se mezi 16. a 17. hodinou v prostorách knihkupectví Kanzelsberger na náměstí Míru uskuteční slavnostní uvedení jeho dvou nových knih. Kuchař přijede představit publikace Kouzlo kuchyně Čech a Moravy aneb Dědictví našich babiček a Sushi Doma krok za krokem. Po krátkém uvedení obou knih bude následovat autogramiáda za účasti autora a také jeho dvou hostů: Mirka Horáka a Jitky Holanové z Hospody Kyčerka ve Velkých Karlovicích. Zlínský nočník je mediálním partnerem akce a přinese fotoreport, snad i rozhovor.