Home Štítky Posts tagged with "street dance"

street dance

0

Disco, Street Dance, Show Dance Art nebo tanec na trampolínách – to jsou jen některé z kategorií devátého ročníku nepostupové taneční soutěže TanceR Cup. Přehlídka energických skupin složených z dětí a mládeže jistě opět přiláká řadu diváků do ochozů zlínské sportovní haly Euronics. Soutěž s nabitým harmonogramem začíná v sobotu 15. dubna v 8 hodin a potrvá až do pozdního odpoledne.

0

autor: Jan Švec

Sedmiletou tradicí se mohou pochlubit pořadatelé taneční soutěže TanceR cup z DDM Astra. Ten se v sobotu 7. března konal ve sportovní hale Euronics ve Zlíně. Soutěž každoročně do Zlína přivádí stovky mladých tanečnic a tanečníků. Letos jich bylo více než dvanáct set a předvedli přes sto dvacet tanečních choreografií. Soutěžili v několika věkových kategoriích, a to v tanečních stylech orientální tance & Bollywood, mažoretky, moderní tance, zumbování, disco dance, show dance art, street dance show a street dance. Podívat se na ně přišly stovky diváků, především příbuzných, ale i lidí, které baví tanec a přišli se zabavit a třeba inspirovat.

Kdo soutěž neviděl na vlastní oči, může čerpat dojmy z našeho fotoreportu a video-sestřihu.

Komentovat, označit přátele a udělit like jednotlivým fotografiím můžete přímo v galerii na Facebooku.

[youtube]s07ZVdVZCgQ[/youtube]

[fbphotos id=1054547994574939]

0

Foto: M. Fedorko

Sedmý ročník taneční soutěže TanceR cup ve Zlíně pořádá již tradičně příspěvková organizace DDM Astra v sobotu 7. března ve sportovní hale Euronics. Soutěžící se utkají v kategoriích disco dance, street dance, show dance, orientální tance a bollywood, mažoretky a zumba. Soutěží se ve čtyřech věkových kategoriích podle věkového průměru skupiny, a to od sedm a půlletých až po patnáctileté a starší. Na loňský ročník oblíbené přehlídky se přihlásilo přes sto dvacet tanečních choreografií a více než dvanáct set třicet tanečníků.

Letos v porotě zasedne instruktorka zumby Dita Holubová, ekvádorský tanečník Cesar N. D. Tomala, tanečnice a lektorka Anna Juráňová, choreografka a tanečnice Natália Lukašíková, trenér a choreograf street dance Vilém Vidras a Eduard Kotikov ze skupiny Reborn Squad Breakers.

Jedná se především o soutěžní přehlídku tanečních skupin, na které čekají i zajímavé ceny. Akce začíná v devět hodin dopoledne.

Program

09.05 – 10.40 hod – Orientální tance & Bollywood
10.50 – 11.05 hod – Mažoretky
11.05 – 11.35 hod – Moderní tance do 7,5 let
11.55 – 12.30 hod – Zumbování
12.30 – 13.15 hod – Disco Dance
13.25 – 13.55 hod – Show Dance Art
13.55 – 14.25 hod – Street Dance Show
14.45 – 16.05 hod – Street Dance

S tanečníkem, choreografem, moderátorem a hercem Yemim AD jsme měli možnost udělat interview při příležitosti jeho nedávné návštěvě Zlína. V prostorách zlínského nákupního centra došla řeč na jeho taneční i filmovou kariéru, zkušenosti s hvězdnými svěřenci, rodinu i na několik rad pro mladé tanečníky.

Kterému z oborů se věnujete raději tanci, moderování nebo herectví?

Tak moderace mě upřímně nikdy moc nebavila, protože když jsem byl v televizi v Esu, tak jsem měl špatnou zkušenost s tím, že mi dramaturg připravoval texty a určoval mi, co mám říkat. Takže jsem k tomu měl takový zvláštní vztah, ale moderoval jsem dál, protože v Čechách není moc lidí, kteří moderují v angličtině, takže jsem dělal hlavně anglické moderace. Dnes už ale dělám jen takové akce, které můžu dělat po svém, nemusím se stylizovat do nějakých póz. Ty zbylé profese, já myslím, že pro mě je nejdůležitější to spojení s hudbou, protože všechno, co jsem v životě dělal, bylo nějakým způsobem spojené s hudbou. Ať už to bylo moderování televizní hitparády Eso, muzikál Monte Cristo nebo choreografie, tanec a tak dál. Myslím, že hudba je takový největší kořen, protože ji miluji.

Hlavní taneční sólovou roli jste obdržel v muzikálu Monte Cristo. Jaké to pro vás bylo?

Pro mě to bylo docela šílené, protože jsem byl osloven, když mi bylo osmnáct let, a v té době jsem vůbec netančil. Dělal jsem gymnastiku a sportovní aerobik a oslovil mě choreograf, abych udělal takové krátké turné, kde jsem se seznamoval s moderním tancem. A když mě potom vtáhli do toho muzikálu, tak po mě režisér chtěl spoustu specifických baletních prvků, které jsem neuměl. Za mnou byla asi padesátičlenná company, a ti mi ukazovali, otoč se dokola, udělej tam to, udělej ono. Já jsem byl úplný tragéd, vůbec jsem neuměl v té době tančit a jediné, proč mě vlastně vzali, byla moje intuitivní improvizace. Když slyším hudbu tak mám prostě určitý výraz a na základě toho mě vybrali na pozici první sólové role. Měl jsem i dvě alternace, což bylo vtipné, protože první moje alternace byl jeden z nejlepších baletních tanečníků z Kyjeva a moje druhá alternace byl učitel jazzu, takže mi kluci docela šlapali na paty.

Co Vy a vaše taneční skupina, jak vás vlastně napadlo založit JAD dance company?

Já jsem tuto skupinu založil v roce 1999 po návratu ze Spojených států, kam jsem letěl, abych si tam zaplatil kurz lektora street dance, protože u nás v době komunismu nebyl žádný přísun moderních žánrů ani hudebních ani tanečních. Prvních padesát tisíc jsem si vydělal bilboardovou kampaní pro jednoho mobilního operátora, ty jsem si vzal a zaplatil jsem si letenku a ten kurz. Přiletěl jsem do Los Angeles asi v jedenáct hodin. Pamatuju si, jak jsem tam bloudil po Hollywoodu. Vždycky jsem byl takový střelec, že jsem do všeho šel bez rozmyslu, ale dneska jsem za to rád, protože jsem tam nabyl zkušenosti, a když jsem se potom vrátil, tak to bylo hrozně zajímavé pro ostatní tanečníky. Oni potom za mnou chodili a ptali se, chtěli vidět ty styly, znát ty věci. Tenkrát jsem vlastně založil taneční skupinu JAD, byla to tříčlenná skupina a díky tomuto iniciativnímu prvnímu kroku dnes mám všechno to, co mám. Protože z malé taneční skupiny se rozrostla větší, produkční agentura, castingová agentura, potom taneční škola a tak dál. Takže opravdu to začalo u malinkého zárodku a pomalu to rostlo.

Jaký je rozdíl mezi prací v Americe a u nás?

Je tam hodně společných momentů, ale i spoustu rozdílných věcí. Nemám rád takové ty populistické řeči, jako že Amerika je na houby, že je to policejní stát a pdoobně. Já si myslím, že na každé zemi je něco, co budete milovat a něco, co budete nenávidět, a tak je to i v Čechách i v Americe. Amerika má spoustu výhod. Tam začal ten šoubyznys mnohem dřív než u nás, takže je více vyvinutý a na mnohem lepší úrovni. Divili byste se, ale našel jsem tam i spoustu momentů, které bych nazval až komunismem. Jsou tam takové odbory, tanečníci mají odbory, herci mají odbory a zvlášť třeba stepaři a tak dál. A v každém tom oboru jsou určitá pravidla, která se musí dodržovat, nesmíte si brát práci, aniž by to ty odbory věděly, je to docela sevřené. Mě zase baví v tom Česku, že je to takové free, že člověk může volně vymýšlet věci a je úplně neomezený. Například já hodně používám rekvizity a mám rád čínské hedvábí a používám takové velké látky, které nafukuji vzduchem aby vlály, a když jsem letěl do Los Angeles a připravil jsem choreografii na předávání cen MTV tak jsem tuto jednu látku vzal s sebou. Když jsem tam přiletěl, tak mi řekli, že šéf požární policie mi nedovolí tu látku vzít na stage, protože nemám potvrzení, že je nehořlavá, že ji musím odvézt do nějaké chemické továrny, kde ji namočí do nějakého roztoku a tam mi dají certifikát, že je nehořlavá, jenomže, když to namočili do toho roztoku, tak ta látka už nelítá. Takže jsem tam potom strávil půl dne ježděním po LA a scháněním podobné látky, která by měla stejné vlastnosti, což nebylo jednoduché, protože ono tam nic nemělo tak nízkou váhu jako to hedvábí. Tam narazí člověk na spoustu takových věcí. Ale když to shrnu, tak v Americe hrozně rád pracuju, ale strašně rád se vracím do Prahy.

Co považujete za svůj největší úspěch v životě?

Já si myslím, že těch vrcholů, na které jsem hrdý, je víc. Není to jeden největší. Jsem hrozně hrdý na to, že se mi podařilo přestěhovat moji nigerijskou rodinu do Čech, to byl velký úspěch, protože táta je pastor a tam je neutuchající válka mezi muslimskou a křesťanskou komunitou a jelikož má můj bratr downův syndrom, tak to byla otázka života a smrti, ale podařilo se mi to, takže to považuji za velký úspěch. A co se týče kariéry, tak je to určitě to hraní v Letopisech Narnie, byla to obrovská zkušenost, která trvala čtyři měsíce. Bylo to asi nejvíc natáčecích dnů, co jsem kdy v jakém projektu měl. Ta profesionalita, byla úžasná.

Spolupracujete s Charlie Straight. Co se vám na jejich muzice líbí a co byste jim vzkázal?

Charlie Straight miluju, protože Charlie Straight jsou prostě nejlepší. Já nevím, co vám mám o nich říct, protože ono je to pro mě těžké hodnotit přátele, ale od prvního momentu co jsem je viděl, mě bavili. Když mě někdo baví, nemám strach to říct. Mě hrozně mrzí, že tady v Čechách se vždycky čeká než někdo něco řekne, a pak se k němu ten zbytek jen přidá. Jejich hudba je nadčasová a myslím, že i nadrepubliková.

Před časem jste tanečně vedl Karla Gotta. Jaká byla spolupráce s touto ikonou české hudební scény?

Karel je super člověk, mám ho moc rád. On je velký bavič, spolupracovat s ním byl dokonalý zážitek, protože jsme na těch trénincích pukali smíchy. Když mluví, tak to je jedna perla vedle druhé. Popadali jsme se za břicha. A když ten trénink skončil, tak mě požádal, jestli by tam semnou mohl ještě další hodinu zůstat, protože to potřeboval ještě dvakrát, třikrát sjet, aby měl jistotu, že je všechno super. U člověka v jeho věku mě fascinuje, že ta profesionalita prostě nevyprchala.

Jaké tři vlastnosti by měl mít mladý člověk, aby se mohl stát úspěšným tanečníkem?

Tak na prvním místě vytrvalost. Vytrvalost, to je to, co dnešním lidem schází. Chtějí všechno hned a rychle, ale nic se nedá uspíšit, všechno má svůj čas. Na druhém místě si myslím, že by měl být fér, to možná zní jako kliše, ale je to hrozně důležité. Toto záleží také na tom, s kým se člověk vídá. Já věřím na karmu, takže podle mě když někdo není férový, tak k sobě přitahuje stejné lidi, jako je on. Takže si myslím, že každý by si měl vybrat, s kým se baví a pořádně si to rozmyslet. Vím, že ne vždy to jde, ale když už ten výběr mám, tak toho využít. Rozhodně to není tak, že když si vyberete bohatého, že se jím i stanete. A do třetice si myslím, že musí znát sami sebe, protože pokud se ten člověk nezná, tak neví, proč brečí, když brečí, proč se směje, když se směje, a když chcete fungovat na vyšší úrovni tak musíte vědět, proč to děláte. A když znáš sebe dokážeš poznat i lidé kolem sebe.

[youtube]http://youtu.be/lFsVxt2ZlKc[/youtube]

[youtube]http://youtu.be/fMwGYGvtxC4[/youtube]