Home Štítky Posts tagged with "válka"

válka

Jan Maria Hronek se za války jako student vsetínského gymnázia zapojil do protifašistického odboje na Valašsku. Byl rozvědčíkem 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Za působení v odboji mu v roce 1945 udělil prezident ČSR „Medaili za chrabrost“. Po válce se stal členem komunistické strany a vstoupil do armády, vadilo mu však, že se komunistická propaganda liší od skutečnosti. V r. 1968 na vojenské půdě vystupoval proti politizaci armády. Pro nesouhlas s npartizánormalizačními opatřeními v armádě z ní na vlastní žádost odešel. Až do důchodu pak působil v Ostravsko-karvinských dolech, kde se podílel na vytváření integrovaného záchranného systému. O rozhovor ho požádala Helena Mráčková v souvislosti s letošním 75. výročím osvobození.

0

Dobová karikatura

Pověstný český smysl pro humor neustával ani v době tak těžké, jako byla druhá světová válka. Ba spíš naopak, právě schopnost českého národa dělat si ze všeho legraci vlévala optimismus do žil v časech zdánlivě beznadějných. Proto i v době okupace a protektorátu se u nás vtipkovala na všechna témata, a to i přesto, že podobně jako za Rakouska-Uherska, hrozily takovýmto vtipálkům postihy. Vybrali jsme reprezentativní vzorek vtipů, které kolovaly národem před více než sedmdesáti lety a jsou stále zábavné. Anekdoty jsou chronologicky seřazené, podle toho, jak šly válečné události po sobě a pro případ občasných mezer ve vzdělání jsou doplněny odkazy, skrze které je možné získat přehled o kontextu.

 

Víte, kdy bude na světě klid?
Až vdova po Frankovi dostane na Mussoliniho pohřbu telegram o Hitlerově smrti.

 

Tak se říkalo, že tím naším opevněním neproklouzne ani myš – a němkyně přeci proklouzla.

*(němkyně – dřívější označení pro krysu či potkana)

 

Stejně je ale ten Hitler čestnej člověk.
Jak to?
No přeci: přived’ republiku do jinýho stavu, ale taky si ji potom vzal.

 

Velmoci podaly Hitlerovi ultimátum, aby vyklidil Československo.
„Sakra, vždyť už ho vyklízím měsíc, a pořád to nemůžu zmoct.“

 

Když vůdce zavítal do Prahy na Hrad, odebral se do chrámu sv. Víta. Poklekl před ukřižovaného a pravil: Ó děkuji ti Pane, že’s mi dal Saargebeit.“
I odvětil Kristus „Máš štěstí.“
„Ó děkuji ti dále, že‘s mi dal Rakousko.“
„Máš štěstí,“ dí na to Ježíš.
„Ó děkuji ti mnohokrát, že’s mi dal Čechy a Moravu.“
„Máš štěstí,“ opáčí znovu ten na kříži.
„Jak to, Pane,  že mi pořád říkáš, že mám štěstí,“ ptá se Hitler.
„No, máš štěstí, že mám přibité nohy, jinak bych tě kopl mezi oči.“

 

Víš, proč má Hácha na stole telefon?
Aby moh‘ taky do něčeho mluvit.

 

Hácha přijel do Berlína a dožadoval se, abychom měli také ministerstvo námořnictví.
„Nač potřebuje Protektorát ministerstvo námořnictví, když nemá moře,“ divili se v Berlíně.
„No, když má Říše ministerstvo spravedlnosti…“
Víš proč nám na ty tři roky zavřeli vysoké školy?
Aby nás mohli Němci dohonit v kultuře.

 

Děti ve škole si povídají, co se kde stalo zajímavého.
„Nám se narodila štěnátka a hned zdvihla pracky a volala Heil Hitler,“ povídá Pepíček.
Učitel odvětí: „No výborně, hezky si to pamatuj a až přijde pan inspektor tak mu to povíš.“
Za pár měsíců dorazí pan inspektor a Pepíček mu povídá: „My máme doma štěňátka a ta zdraví Ať žije Československo!“
„Ale to snad ne, tenkrát přece zdravila Heil Hitler,“ říká pan učitel.
„No jo,“ povídá Pepíček, „ale tenkrát byla ještě slepá.“

 

Víte, že je Evropa v jiném stavu?
Jak to?
No, bude mít malý Německo.

 

Vrátila se žena od zubaře a manžel se jí ptá: „Tak co, nechala sis vytrhnout ten zub?“
„Ale nenechala, přijdu tam a na dveřích tam stojí Zähne – Zuby, no a já ho chtěla vytrhnout, ne zahnout.“

* (za protektorátu se v Československu důsledně uplatňovala česko-německá dvojjazyčnost: Zähne = zuby německy)

 

Tak prý přijdou do všech bot ještě jedny jazyky, aby byly dvojjazyčný.

 

Angličani prý chtějí dát Hitlerovi všechno, jako to měl před válkou.
A co mu všechno dají?
Štafle a štětku.

* (Adolf Hitler se dvakrát neúspěšně hlásil na Vídeňskou uměleckou akademii jako malíř)

 

Holanďané se zdraví Heil Rembrandt. Když se jich Němci ptali proč, tak odpověděli: „Vy máte malíře, my máme malíře.“

vtip
Víte, co je v Německu nemožné?
Koupit si nové šaty, udělat si na nich mastnej flek a vyčistit ho benzínem.* (ve válečném Německu byl kritický nedostatek textilu, potravin i pohonných hmot)

 

Německo má benzínu dost i na pět let! Ale do zapalovačů.

 

Když  Němci zabrali Dánsko, sháněli se hned, jako všude, po másle.
„Nemáme,“ řekli jim Dáni, „ale natlučeme vám.“

 

Heydrich si zavolal Háchu a oznamuje mu, že hodlá zrušit stanné právo.
„Jen to proboha nedělejte,“ prosí Hácha, „vždyť je to to jediné právo, které jste Čechům dal.“

 

Hitler chtěl od Tisa půjčit nějaké tanky.
„Stačí ti jeden?“ povídá Tiso.
„Děláš si legraci, jeden tank?“
„No, tak teda dva by stačily?“
„Na takovou válku dva tanky? To ses zbláznil?“
„Tak ti teda mám půjčit všecky tři?“

 

Zprávy vrchního velitelství o dobývání Stalingradu:
Pondělí: Dobyli jsme předsíně
Úterý: Obsadili jsme kuchyň
Středa: Naše statečná vojska dobyla ložnice
Čtvrtek: Prudkým protiútokem jsme se zmocnili spíže
Pátek: Mocným náporem jsme vnikli do koupelny. Budou-li boje takto pokračovat, jsme do neděle v hajzlu.

 

Tak se prý Hitler bude ženit.
Jděte, že o tom nic nevím.
Ale jo, už dostal na frak.

 

Moravec byl na exkurzi ve škole a ptá se jednoho školáka: „Kolik bys mi hádal let?“
„Šestačtyřicet,“ poví chlapeček.
„A proč zrovna šestačtyřicet?“
„Protože u nás je jeden poloblb a tomu je třiadvacet.“

 

V Praze prý staví Moravcovi sochu.
Kde?
Ještě přidělají k libeňskýmu  plynojemu uši a už bude hotová.

 

Víš, proč se jmenují ty nové tanky Tygři?
Protože tam všechny zařvou.

 

Hitler navštívil jeden blázinec. Předvedli mu všechny blázny a všichni ho pozdravili Heil Hitler, jenom jeden stál a nezdravil.
„Copak ty, ty nezdravíš?“ ptá se Vůdce.
„Ne, já nejsem blázen, já jsem dozorce.“

 

Nejpohostinnější národ na světě jsou Rusové. Provedli Němce po celém Rusku, ukázali jim Moskvu a ještě je vyprovodili až domů.

 

Hitler stojí před svým obrazem na zdi a ptá se: „Jak to s náma asi dopadne?“
A obraz odpoví: „Jednoduše, mě sundají a tebe pověsí.“

0

Foto: Hanna Borovska

Vyhrocená situace na Ukrajině, která podle některých již hraničí s občanskou válkou, nenese právě atributy pozitivní zprávy, ale jedná se o zprávu důležitou. Média přinášejí mnohdy filtrované informace, jak to ale vidí mladí Ukrajinci mimo Kyjev a jaký vliv má dění v hlavním městě na jejich každodenní život. Své osobní svědectví Nočníku podala osmnáctiletá studentka obchodně-technické školy Kateryna Samojlenko z města Žytomyr, které leží asi 130 kilometrů od Kyjeva a má 280 000 obyvatel.

Kateryna říká:

Právě se na Ukrajině odehrává válka mezi vládou a národem. Prezident Viktor Janukovyč absolutně nechápe závažnost celé situace. Tupě poslouchá příkazy Vladimira Putina. Ukrajinci jsou nezlomný lid. Mnoho policistů přešlo na stranu lidu. Všechny trasy do Kyjeva jsou zablokované. Lidé obsazují tzv. ODA (oblastna deržavna administracija) obdoby městského úřadu.

U nás v Žytomyru nejsou změny příliš znatelné, lidé normálně chodí do práce i do školy. Skupina lidí složená převážně za studentů tady obsadila městský úřad a ubránila se i policii. Ale nepokoje se dotýkají celé země. Lidé z venkova a studenti odcházejí do Kyjeva a do větších měst, aby se zapojili.Někteří z mých kamarádů se zúčastnili maidanu.

Co se týká olympiády, tak ta je nám momentálně úplně ukradená. (reprezentanti Ukrajiny také možná pod psychickým tlakem z nastalé situace získalí zatím pouze jediný bronz – pozn. redakce)

Přišel bod varu kdy už jsme to nemohli vydržet. Ukazujeme, kdo jsme ve skutečnosti, a že nám záleží na Ukrajině. Zřejmě může dojít i k občanské válce, ale my chceme mír. Rozdělení země, o kterém se také mluví, by podle mě bylo to nejhorší. A emigrovat rozhodně nehodlám, nemohla bych žít bez svých lidí, bez své Ukrajiny.

Moc si vážíme podpory lidí ze zahraničí. Cítíme díky tomu, že nejsme sami.

Mapa UkrajinyZa zprostředkování a překlad děkujeme Lukáši Činčovi.

0

Položením květin a věnců k pomníku padlých na náměstí 3. května uctili představitelé města Otrokovice v čele se starostou Jaroslavem Budkem a místostarostou Milanem Plesarem památku obětem druhé světové války.

Válka si i v Otrokovicích vyžádala mnoho obětí. Byli mezi nimi lidé odvlečení do koncentráků pro jejich židovský původ nebo protifašistické smýšlení i členové odbojových skupin. Na otrokovických památnících obětem najdeme například jméno účastníka atentátu na Heydricha Josefa Valčíka i učitelky Marie Hrdličkové, která byla popravena za vyjádření souhlasu s atentátem, jméno otrokovického lékaře Viléma Klausnera i statečného velitele otrokovické policie Františka Hložka a desítky jiných.

„Přišli jsme uctít památku těch našich spoluobčanů, kteří se nesklonili před nacistickou krutovládou a v letech druhé světové války aktivně proti ní vystupovali. Připomínáme si odvahu, pevný charakter a osudy těch, kteří milovali život, milovali svou zemi, ve které se narodili a uměli pro ni nasadit to, co je každému z nás tolik drahé, osobní – vlastní život,“ pronesl při svém projevu Budek. Současně připomněl jak důležitá je znalost historie národa, ze které bychom se měli učit a nezapomínat na ni.

Pietní akt se uskutečnil následně také u pomníku padlých a pomníku generálmajora Aloise Šišky v Kvítkovicích.