Hlavní stránka Kultura 🎤 Z Hulína do SuperStar | Poslední díl

🎤 Z Hulína do SuperStar | Poslední díl

Foto: B. Gajová

Pokud sledujete SuperStar, tak už víte, že Tereza Navrátilová, která vás provázela zákulisím soutěže, v posledním kole vypadla. Zde je poslední epizoda seriálu, který popisoval její cestu z Hulína do SuperStar. A my jí přeje hodně štěstí v dalším hudebním snažení.

Tak a je po všem.

Bohužel, tohle je poslední článek, který vám o své cestě Superstar 2020 píši.

Ačkoli už víte, jak to dopadlo, nebudu předbíhat v ději a vezmu to popořadě..:)

Co jsme se vrátili z natáčení v bunkru a já se konečně vyspala a najedla, začal nový kolotoč. Večer toho dne jsme měli společný sraz v hotelu, kde jsme se dozvěděli novou výzvu – byli jsme rozdělení do kvartet a každému kvartetu přidělili jinou píseň. Já byla s Hankou Pečekovou, Dianou Kovalovou a Adélou Krejdlovou a dostaly jsme těžkou píseň “Elastic heart“, kterou v originále zpívá Sia. Wow…

Nejen, že jsem se ocitla v kvartetu, kde každá z nás má hodně odlišný hlas, ale taky jsem si uvědomila, že tam jsem s velkými favoritkami této soutěže.

Po rozdělení se všichni odebrali do hotelových pokojů, kde byla většina soutěžících ubytovaná, a začalo se cvičit.
Vtipné bylo, když se v průběhu nácviku písní rozezněl celým hotelem požární alarm. Otevřely jsme nechápavě dveře do chodby odkud se k nám valil nepříjemný a hustý dým. Chvíli jsme myslely, že to je nějaká další bojovka, nějaké pokračování na vlně bunkru… ale omyl! Fakt hořelo! Jeden ze soutěžících nechal svůj ručník pověšený přes rozsvícenou lampu a ten prostě chytnul. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ručník byl včas uhašen. Jen ta spousta dýmu a otravný zvuk alarmu. Na chvilku jsme, pro jistotu, vyšli ven před hotel, než se vyvětrá a bude jisté, že nic dalšího už nehoří. A pak už jsme mohli pokračovat ve zkoušení.
Zkoušelo se zhruba do půlnoci. A za sebe musím říct, že od první chvíle to byla moc příjemná práce, sdílet píseň s tak talentovanými zpěvačkami. Party jsme si spravedlivě rozdělily a ladění se nám dařilo.

Následující den jsme od rána trávili ve studiu v Praze, kde probíhal výběr outfitů s kostymérkami a natáčené zkoušky s hlasovou poradkyní. Ta si poslechla, do jaké formy jsme to doposud dali, řekla své připomínky a popř. pozměnila pár míst. Než se vystřídali všichni, měli jsme možnost zkoušet v kvartetech i každý sám. Ovšem všichni jsme byli ve sdíleném prostoru, tak se přiznám, že to zkoušení nebylo úplně komfortní, teda aspoň pro mě. Chybělo mi soukromí, kde bych si mohla vyzkoušet různé varianty svých partů, nahrávat se, zpětně poslouchat… Teda, tohle všechno jsem dělala, ale víc svázaně, v chodbičce, kterou stále někdo chodil, a tak jsem musela pořád zahánět ostych z toho, že mě pořád někdo slyší.

Ve studiu jsme strávili celý den. Čekal nás ještě přesun do Karlových Varů. Tam jsme se dostali zase až někdy kolem půlnoci. Ubytovali jsme se a rychle spát, měli jsme před sebou brzké vstávání a další den D.

Zhruba v 8:30 jsme se všichni přesunuli do Hotelu Imperial. V jedné místnosti pro nás byla nachystána stanoviště – makeup, vlasy, outfity. Z produkce jsme se dozvěděli pořadí kvartet. Ve stejném pořadí jsme se přesunovali k jednotlivým stanovištím a poté do divadla, kde jsme absolvovali zvukovou zkoušku. V tomtéž pořadí jsme pak šli zpívat i „na ostro“ před porotu.

Co si budem povídat – bylo fakt skvělý, být jedním ze středů pozornosti a nechat o sebe pečovat schopné lidi, co se vám postarají o make-up, o vlasy, zkontrolují oblečení a v průběhu dne váš vzhled stále kontrolují a podle potřeby upravují. To jsem si fakt užívala.:)

Naše kvarteto bylo v pořadí třetí, takže zvukovku jsme měly hotovou během dopoledne, přesto jsme už musely zůstat v divadle. A to jsem fakt zalitovala, že jsem si nechala své „normální“ boty v místnosti, kde nás připravovali, a tak jsem většinu času byla raději bosa, než na podpatcích. Nechtěla jsem riskovat, že pak při natáčení nebudu myslet na nic jiného, než na to peklo, co by se mi už tou dobou odehrávalo s nohama.

Těsně před zahájením natáčení nám hlasová poradkyně nabídla, že s námi povede krátké rozezpívání ve foyer pro ty, kdo mají zájem. To se mi líbilo, Superstáří sbor!

Foto: B. Gajová

Zhruba v pět hodin odpoledne jsme odstartovali klání. Jak jsem již řekla, byli jsme hned třetí, a tak znervózňující dlouhé čekání se nás tentokrát netýkalo. Když jsme před porotu předstoupily, všechny v černém, Palo Habera naše kvarteto nazval „black sviňas“, což mě upřímně pobavilo. Bylo to vcelku trefné. A pak jsme zpívaly. Užívala jsem si to a moc! Při jednom svém partu jsem však trochu klopýtla, bohužel mi to místo nevyšlo tak, jak jsem ho chtěla, ale to se stává. Věděla jsem už v ten moment, že mi to nevyšlo. Při hodnocení poroty, kdy jsem od Pala Habery bohužel dostala dávku kritiky, se můj špatný pocit z nevydařeného místa ještě prohloubil. Cítila jsem, že tohle mi bude v soutěži osudné.

Od samého začátku jsem se mou účast v Superstar snažila brát s příjemným nadhledem, nechtěla jsem se nechat příliš strhnout. Je to soutěž, uvnitř které být není vždy snadné a hlavně, s každým dalším kolem to můžete být vy, kdo končí (o tom soutěže koneckonců jsou), a to jsem od prvopočátku držela na paměti.

Od prvního dne v bunkru až do Karlových Varů to mělo obrovský spád. Ani jsem si to neuvědomila a byla jsem tím vším děním strhnutá, až po uši.:) Ale užívala jsem si to! S tím se však taky zdvojnásobila touha po dalším postupu, po obhájení svého místa mezi tak talentovanými lidmi. Nebylo to ale jen o touze uspět v konkurenci. Chtěla jsem jít v soutěži dál i pro to vědomí, kolik lidí mi drží palce, s mou rodinou v čele a těší se, kam se v soutěži dostanu. A taky být o něco déle ve společnosti lidí, co se v tomto ročníku sešli a více je poznat – je to fakt moc sympatická a inspirativní společnost.

Takže v tu chvíli, kdy jsem si vyslechla verdikt poroty, a moje předtucha se naplnila, jsem si teprve uvědomila, že ten nadhled, který jsem si snažila celou dobu držet, najednou postrádám – bolelo to a štvalo mě to, že jsem své místo neobhájila, že všichni, co mi drží palce, budou zklamaní. Najednou na mě dopadla vlna emocí a únavy, nastřádané za ty dny. A tak jsem je musela nechat odejít v kapalném skupenství, žejo…:)

Bylo mi opravdu na nic a trvalo to dlouho. Ale takhle to má Vesmír v plánu. Byla to velmi dobrá zkušenost, za kterou jsem opravdu vděčná. Navíc, bylo opravdu krásné, sdílet podium a píseň s tak talentovanými zpěvačkami. Bylo mi ctí.

Teď už se cítím zase silnější, odhodlaná, vlastně mi to dodalo odvahy.

Jediné, čeho jsem se ještě bála, bylo, jaké to bude ze záznamu, až se díl s naším kvartetem odvysílá, jak to vlastně celé bude znít. Včera se mi ale ulevilo. Mé klopýtnutí ze záznamu nezaznělo tak strašně, jak jsem si celou dobu, na základě vlastního pocitu i kritiky, představovala.
Myslím, že ze Superstar odcházím se ctí. A za to jsem velmi ráda.

Přesto mě to trochu mrzí, že už si v Superstar nezazpívám a další neděli nebudu psát nějaké nové pokračování o mé cestě soutěží…. Ale věřím, že mě tato zkušenost posunula tam, kam měla a ta vlna projevené podpory a lásky, které se mi dostalo a dostává od okolí, to je opravdu nádherný pocit.  Jsem za to nesmírně vděčná.

Svou cestu si musím prošlapat sama a pomaleji. Naštěstí jsem vytrvalá!


Tento text mohl být publikován díky podpoře našich partnerů, mezi které patří i: 

Chcete nás také podpořit a získat prostor u nás na webu? Napište na: redakce@zlinskynocnik.cz