Hlavní stránka Publicistika Lukáš Příkazký: Radši reklamu než nekonečný seriál

Lukáš Příkazký: Radši reklamu než nekonečný seriál

Foto: I. Dostál

Princ z nové pohádky Sedmero krkavců se rád vrací do zlínského divadelního klubu, vyhýbá se nekonečným seriálům a bojí se zaškatulkování do role policisty. Při své festivalové návštěvě poskytl Nočníku rozhovor herec Lukáš Příkazký.

Nepřijel jste do Zlína poprvé. Máte tu nějaké místo, kam se vždycky rád vracíte?

Já ani nevím, pokolikáté jsem ve Zlíně. Těžko říct, kam se vracím nejradši. Asi do divadelního klubu.

V nové pohádce Sedmero krkavců hrajete prince. Diváci si vás ale většinou vybaví v roli policisty. Nebojíte se zaškatulkování?

Já to tak nevnímám. Prince jsem už kdysi hrál v pohádce pro televizi, ale byl to vlastně takový ňouma, který přenechal kralování někomu jinému a lidi si myslí, že to byl princ. Policajty, estébáky a celkově záporáky jsem hrál mockrát. A svým způsobem všichni byli outsideři. Princ v nové pohádce taky není ze začátku úplný miláček publika, ale doufám, že mě to nezaškatulkuje.

Znamená pro vás role prince nějaký profesní posun?

Co se týká kariéry, uvidíme, co se stane dál. Je pravda, že takhle velkou příležitost ve filmu jsem nikdy neměl.

Je rozdíl mezi natáčením pohádky a normálního filmu?

Vůbec jsem to nebral tak, že je to „jenom“ pohádka. My jsme natáčeli film. Navíc, když jsem si poprvé přečetl scénář, tak mi to spíš připadalo jako horor. Sedmero krkavců jsem poprvé viděl tady na zahájení festivalu v deset ráno a musím to pochválit. Překvapilo mě to. I když jsem tak nějak tušil, že to dopadne dobře. Ale uvidíme, co řeknou diváci.

Váš bratr Marek je členem souboru Městského divadla Zlín. Jednou z posledních uvedených inscenací je hra Malované na skle, kde Marek hraje na basovou kytaru. Máte lásku k hudbě v rodině?

Já na tom shodou okolností byl včera. Je to velice pěkně udělané, moc se mi to líbilo. My jsme ze Strážnice, takže jsme s cimbálovkou vyrůstali. Oba jsme chodili do hudebky, já jsem hrál na klarinet a bratr na trubku. A vždycky byla někde poblíž kytara, na kterou drnkali úplně všichni. Takže vztah k hudbě jsme měli vždycky.

Máte nějaký tip pro lidi, kteří by se herectvím chtěli živit?

Ať si to pořádně rozmyslí. Někdo chce točit seriál, někdo chce dělat divadlo. Co se týká divadla, je to podle mě v dnešní době opravdu tvrdá práce. Hlavně se uživit, aniž by člověk musel objet celou republiku se zájezdovým představením. Není to takové, jak se zdá. Třeba hrát v seriálech podle mě není úplně kumšt. Já se tomu vyhýbám, ale nic proti tomu nemám, ať si každý točí, co chce. Ale pořád se říká taková ta obligátní věta:  Složenka se neptá. Ale mně to přijde trošku jako klišé. I když mně se to mluví, nejsem ženatý, nemusím živit rodinu. Stačí mi v podstatě málo. Ale ať si to ti mladí rozmyslí, protože to určitě není tak, jak si myslí, že to je.

Nekonečným seriálům se vyhýbáte, ale reklamám ne. Jaký na ně máte názor?

Radši reklamu, než nekonečný seriál, protože poměr ceny a výkonu je mnohem lepší. I když spousta kolegů tvrdí, že už to není, co to bývalo. Já bych nikdy nechtěl jít do něčeho, kde bych říkal, že tenhle prací prášek je nejlepší. To mám zase ohraničené tím, že když reklamu, tak hranou, jakoby scénku, něco vtipného. Musí to mít smysl.

Tento příspěvek byl publikován díky podpoře:

prokapely.eu

Pokud se chcete stát partnerem některého příspěvku nebo rubriky, napište nám na email: redakce@zlinskynocnik.cz/web