Hlavní stránka Kultura Matěj Homola z Wohnout: Ponorku jsme neměli, ale vyhoření známe

Matěj Homola z Wohnout: Ponorku jsme neměli, ale vyhoření známe

Foto: D. Danieliková

Jedna z nejpilnejších a nejkontroverznejších českých kapel současnosti zavítala v rámci svého jarního turné k novému albu Laskonky a kremrole i do Zlína. Zpěvák, kytarista, věčný cestovatel a skejťák Matěj Homola se pro Zlínský nočník rozpovídal nejen o svých cestách do Indie a o nové desce, ale i o osobních vzpomínkách na naše město.

Máte nějakou osobní vzpomínku na Zlín?

Ve Zlíně jsme hráli hodně mockrát. Kdybych to vzal, že tady hrajeme jednou ročně, tak jsme tu hráli fakt i devatenáctkrát. Ale konkrétní vzpomínku asi nemám. Jako mám spoustu vzpomínek, který jsem zapomněl. Je tady vždycky hlavně veselo. Co si pamatuju, s kapelou jsme hráli třikrát v Golemu, což byl klub, který tu dlouho fungoval a byl proslulý po celých Čechách. Krom toho jsme hráli jenom na skejtovejch závodech v klubu. Pak jsme jednou hráli v jednom klubu Masters of Rock, kterej byl hrozne sterilní, a to nebylo dobrý. Teď hrajeme ale tady, v novém prostředí tak uvidíme.

A kdybyste  měl porovnat Golem a Musicland, kde se  hrálo líp?

Mně třeba osobně Golem hodně bavil. Pro muzikanty tam byla taková zvláštní věc. Hned za pódiem za dveřma je takový obývací pokoj, kde se spalo, plus vířivka. Takovej ten bonus, to nikde jinde není. Když jsem začínal s naší kapelou, lidi na nás nechodili moc po Čechách. V Praze to bylo jako ok. Spousta měst byla pro nás ale tabu. Zlín, Pardubice a Jihlava, to byla tři města, kde vlastně lidi chodili od začátku. Takže my jsme si Zlín hodně oblíbili. Jediný, co mě na Golemu vždycky štvalo byl  ten sloup  uprostřed pódia, který ani pro nás ani pro diváky nebyl moc ok.

Nové album Laskonky a Kremrole jste vydali nejen jako CD a flashdisk, ale i formou vinylů. Jak vnímáte všechen ten boom kolem jejich návratu?

Já to vítám. Nejsem sice člověk, co by to extra řešil, ale když to vezmu z mého pohledu, tak vinyl mě přesvědčil o tom, že to je stálý médium. Desky, který jsou starý padesát let, hrajou stejně  jako před padesáti lety. A pokavad je člověk neškrábne, tak to vydrží navždycky. Narozdíl od cédéčka. Já mám osobně s cédéčkem problém. Je to médium, který je hodně poruchový. Proto i to byl jeden z důvodů, proč jsme to vydali na flashdisku a vinylu. Jedinou nevýhodu, kterou má vinyl, což jsme netušili a občas nás postavila před zásadní problém, je to  že, má jen určitou kapacitu, co se týká délky stopáže. Takže jsme museli vzít pět věcí a z toho vinylu to vyhodit. A to nás hodně štvalo.

Jakou máte oblíbenou desku?

Nemám. Všechno jsem poztrácel. Desky, který jsem si kupoval v roce devadesát, kdy byly elpíčka ještě v nástupu, byly první nějaký punkový věci. Jakoby kompilace a Plexis (česká punková kapela – pozn. red.).

Je všeobecně známo, že často navštěvujete Indii a určitě je inspirací při skládání. Jak vypadá váš tvůrčí proces?

Já do Indie jezdím každej rok. A je to takový to pravidlo, že každý dva roky, když vydáváme desku, kterou točíme na jaře, tak mám v Indii takový dlouhodobý soustředění. Poslední soustředění probíhalo asi tak, že si vezmu ze zkušebny nějaký demáč a nějaký základy – nahraný věci, na kterých jsme třeba pracovali půl roku, a ty si tam vemu. Mám s sebou kytaru a notebook, ve kterým mám studio. Takže z fleku můžu udělat písničku. No a pronajmu si dobrý místo, kde mám klid. Indie je pro mě prostě zajímavá tím, že tam je to jiný, až extrémně jiný, než u nás a kdekoli jinde. Ta země fakt není nudná. Proto dělám ten tvůrčí proces tam. Tam totiž neřešíš problémy, co máš tady. Ta výroba hudby je hlavně o soustředění. Proto je dobrý se odsoustředit někam do pryč, což se ti tady nemůže podařit.

Foto: F. Severa

Jak to bylo se skladbou Kretén – vznikl nejdřív song a pak jste hledali kreténa nebo naopak? A proč zrovna Xavier Baumaxa?

První byl kretén to je jasný. Ale ještě nevěděl, že bude mít písničku o sobě.  Je to písnička, kterou složil brácha. Pravděpodobně asi nechtěl být za kreténa, tak hledal alternativu. A našel Baumaxu. On je náš dobrej kámoš. Takže Baumaxa s bráchou to nějak ukuchtili dohromady.

Začátky kapely byly hodně metalové a punkové. V čem je podle vás nová deska odlišná a v čem lepší?

Hele, je hodně podobná té poslední, protože jsme na ní hodně pracovali. Na první desce jsme taky hodně pracovali. Poslední deska je výjimečká oproti těm ostatním stejně jako ta předposlední tím, že jsme na ní dělali dva roky.

Kam si jezdíte odpočinout od hudby? Máte nějaké oblíbené místo, kam se pravidelně a rád vracíte?

Hrozně rád si čistím hlavu na motorce. A to kdekoliv. To je pro mě fakt velkej relax. Obecně ještě jezdím i na skejtu a dělám takovýhle zábavy a hodně se věnuju dceři. Jako z hudby nemůžeš vypadnout. Seš v tom furt. Jediný momenty, kdy máš chuť si odpočinout, jsou po tý dlouhý šňůře. To jedeš někam pryč, mimo lidi.

Na desce je taky píseň Fanynka. Zajímá mě, jestli je tato píseň inspirovaná nějakou vaší skutečnou fanynkou.

Jo, určitá inspirace tam byla. Je to písnička, kterou dělal brácha, a na některý věci by ses musela zeptat jeho, protože některý věci ani já sám nechápu.

Máte nějakou neoblíbenou píseň, nebo naopak? Některé kapely tvrdí, že staré písně už je hrát nebaví, že je to pořád to samé. Jak to máte vy?

V podstatě už ne. Nemám nějakou neoblíbenou píseň vod nás. Se vším, co projde na desku, jsem ztotožnenej. Je tam takovej ten základ, kterej vždycky hraješ. Jako třeba Banány. Základní jsou věci na který byly natočený, klipy a k tomu nabaluješ.

V jedné písničce – konkrétně Kapela na šňůře – zpíváte o tom, že v kapele může nastat „ponorka“. Prošla taky vaše kapela někdy tímto obdobím?

Ponorkou ne. Ale občas někdo měl osobní problém, dejme tomu, vyhoření. Což se prostě stane, když děláš dlouho něco, co tě baví, a pak najednou tě to přestane na chvíli oslovovat. Ale už se to nakoplo.

A co nová deska? Máte už nějaký nový nápad pro publikum třeba v podobě dia nářezu?

Zatím ne.  Protože jsme novou desku točili o prázdninách, je to furt prostě čerstvý. Teďka je fáze, kdy jsme si dali nějaký zkoušky kvůli týhle šňůře a nový věci začneme podle mě zkoušet tak zase za půl roku.

Rýsuje se vám už v hlavě nějaká myšlenka na nový klip k některé z vašich písní?

Ne, nerýsuje. Teďka je dělá brácha, kterej dělal už Kreténa zrovna. Tak dělá další, jakožto animátor. Teďkom doděláme vobě tyto šnúry a příští rok máme už dvacet let, k čemu plánujme že uděláme asi knihu.  Uvidíme, jestli to dopadne nebo nedopadne. A pojedeme k tomu možná nějakou spešl šňůru. To je zatím tak nejbližší plán, nad kterým budeme muset začít přemýšlet.

Hráli jste už se spoustou zahraničních kapel. Je nějaká, se kterou byste chtěli stát na jednom pódiu, a zatím se to nepovedlo?

Určitě bychom si chtěli zahrát se Suicidal Tendencies. Je to kapela, která je a vždycky byla pro nás zásadní. Vyrostli jsme na ní. To by byl vážně splněnej sen. Hráli jsme samozřejmě před Lucií, hráli jsme před The Toy Dolls, což byla pro nás taky hodně zásadní kapela. A u českejch kapel můžeš v podstatě hrát, s kým chceš. Je to takovej malej rybník. Obecně vzato ale nejraději hrajeme s Vypsanou fixou, což je naše krevní skupina a spřízněný duše.

Máte nějaký rituál, co všichni před koncertem děláte?

Ne. Brácha se rozehrává, bubeník se taky rozehrává, já se trochu rozehrávám někdy a jinak nemám nějakej speciální rituál. Když seš tady od čtyř hodin, dáš si drink nebo brko, ale to nemůžu nazvat jako přípravu.

Za sebou máte možná stovky rozhovorů. Existuje otázka, kterou jste nikdy nedostal a rád byste?

No to nevím. To je ta otázka, který jsem se vždycky bál. Je to samozřejmě těžká otázka.