Hlavní stránka Lifestyle 🧹NIKKI SEVERIN: Famfrpál už dávno není jen vymyšlený sport z knížek

🧹NIKKI SEVERIN: Famfrpál už dávno není jen vymyšlený sport z knížek

Foto: M. Němečková

Nikki Severin pochází ze Zlína, je mistryní republiky, kapitánkou týmu Prague Pegasus, příští rok ji čeká mistrovství světa v USA a čerstvě byla zvolena prezidentkou České asociace, a to všechno ve famfrpálu. Hra, kterou si do svých knih o čaroději Harrym Potterovi vymyslela spisovatelka J. K. Rowlingová si našla cestu do mudlovského světa a stává se zcela legitimním sportem. 

Jak ses k famfrpálu dostala?

Asi před rokem a půl jsem jela s mamkou autem a v rádiu říkali, že česká reprezentace se právě vrátila z mistrovství světa ve famfrpálu. A já jsem si řekla: „No ty kráso, to fakt existuje?“ Našla jsem si na internetu, kde jsou u nás týmy a šla se podívat na trénink Prague Pegasus. Hned jsem mezi ty lidi zapadla.

Jsou všichni famfrpálisti z řad potterheadů (milovníku světa Harryho Pottera *pozn. redakce)?

Právě, že ne. Spoustu lidí překvapuje, že mezi hráči famfrpálu je dost těch, kteří nejsou fanoušky Harryho Pottera. Dnes už je to prostě regulérní sport, a to dost tvrdý, s náročným tréninkem. Není to tak, že by si člověk šel zaběhat do parku s koštětem mezi nohama. Třeba ve Spojených státech už je to opravdu na vysoké úrovni.

Ty sama jsi fanoušek Harryho Pottera?

Já jsem rozhodně potterhead, obrovský potterhead, ale upřímně…kdybych se teď měla rozhodnout jestli se vzdát famfrpálu nebo mého potterheadství, tak bych určitě zůstala u toho sportu.

A kdybych se zeptal jestli knížky nebo film?

Mně se líbí obojí, ale kdybys mi dal nůž na krk, tak bych řekla knížky.

Na nezaujatého pozorovatele to může působit jako takový „sranda sport“, jak vážně to bereš ty?

Já to beru hrozně vážně a hodně osobně. Opravdu mě to baví a naplňuje. Je to inkluzivní sport a sdružuje lidi, kteří mají třeba pocit, že nikam nepatří, ale pak najdou famfrpál, kde se lidi tolerují a není mezi nimi žádná diskriminace nebo šikana. Týmy jsou smíšené a mimo jiné je jedním z pravidel i to, že nikdy nesmí být na hřišti víc než čtyři lidi stejného pohlaví.

Na hřišti se nesmí nadávat

Čím to je, že má famfrpál i tenhle sociální rozměr?

Nejsem si úplně jistá, podle mě to přišlo hned ze začátku někdy kolem roku 2005. Atypické je už to, že se jedná o smíšený sport a komunita kolem famfrpálu si dost zakládá na tom, že je LGBT+ friendly. Další pravidlo je taky to, že se nesmí mluvit sprostě. Za první sprosté slovo je varování, za druhé už obvykle hráč dostane kartu za „Language“.

Co teda řekneš, když si třeba narazíš palec?

Já třeba říkám „ty kráso“.

Foto: N. Alkenská

Popiš trochu průběh hry. Jak je to ve filmu, to víme, ale v reálu to bude asi trochu jinak…

Zas tolik se to neliší, ale samozřejmě hlavní rozdíl je v tom, že nelítáme. Hráči prostě normálně běhají. Dřív mívali mezi nohama opravdu koště, dnes už se používají plastové tyče, protože famfrpál je opravdu hodně kontaktní sport, a při pádu by se mohlo koště zlomit a někoho zranit.

Přijde mi hrozně nepraktické běhat s tyčkou mezi nohama…

To je. Ve famfrpálu se to bere jako handicap, stejně jako v basketbalu třeba musíš driblovat. Prostě to znesnadňuje pohyb, házení i chytání a je to ten prvek, který dělá ten sport tím, čím je.

Famfrpál je tvrdý a kontaktní sport

Jak probíhá samotná hra?

Týmy jsou sestavené tak, jak to známe z knížek a filmů – jeden brankář, tři střelci, dva odrážeči a jeden chytač. Úkolem střelců je vzít camrál (což je v našem případě odfouknutý volejbalový míč) a prohodit ho jednou ze tří obručí. Je jedno jestli to bude malá nebo velká, jestli zezadu nebo zepředu, vždycky je to za 10 bodů. Brankář funguje většinu času jako střelec, ale jako jediný může prostrčit ruku obručí, aby vykryl střelu. Současně má ve svém brankovišti imunitu a nemůže ho nikdo napadat ani vybít potloukem. To je záležitostí dvou odrážečů v každém týmu. Na hřišti jsou 3 potlouky (narozdíl od dvou v knize) a jedna strana má vždy o potlouk víc, což má vliv na tvorbu strategie. Chytač se do hry dostává až v 18. minutě zápasu, minutu po tom, co na hrací plochu vyběhne zlatonka. Úkolem chytače je vzít zlatonce tail (anglicky ocásek *pozn. redakce) s tenisovým míčkem, čímž získá svému týmu 30 bodů a ukončí hru.  Hráči se na hřišti rozlišují podle barvy čelenek, brankář má zelenou, střelci bílou, odrážeči černou a chytač žlutou.

Střelci můžou napadat jenom střelce a odrážeči zase odrážeče. Kontaktem se to podobá rugby s tím rozdílem, že jediný chránič, který máme je chránič zubů. Často vidíme, že i menší hráči, když dobře zvládnou techniku, dokážou v tacklu (tackle = souboj *pozn. redakce) sundat na zem dvakrát většího soupeře.

Potkalo tě už nějaké zranění?

Můj nejhorší úraz byl asi zlomený palec, kdy jsem měla odštípnutý kus toho spodního kloubu na palci pravé ruky, a to bylo letos na Evropských hrách v Německu. Ale jinak modřiny a odřeniny, to je úplně běžné

Foto: T. Krabač

Kolik je v Česku týmů?

Momentálně je šest aktivních týmů: Prague Pegasus, Brno Banshees, Phoenixes Plzeň, Occamy Olomouc, Budweis Bigfoots a Žatecké zlatonky. Třeba v Německu už je teď asi 50 týmů, Británie je na tom taky dobře a nejvíc družstev je v Americe.

Je nějaký věkový limit?

Horní hranice neexistuje, a spodní bývá na turnajích obvykle 16 let, kvůli tomu plnému kontaktu.

K čemu bys famfrpál přirovnala?

Těžko říct, myslím si, že dobrou průpravu bude mít někdo, kdo hrál dřív házenou, jako já. Taky jsou tam prvky z vybíjené, tvrdost z rugby, trefování do obručí jako v basketbalu, střídá se rychle jako v hokeji a při chytání zlatonky dojde někdy až na řeckořímský zápas.

Ty jsi kapitánkou pražského týmu, jak často trénujete? A jaký je zájem?

Tréninky jsou celý rok, dvakrát týdně v Praze na Letné. A to, za všech podmínek, v dešti, ve sněhu, famfrpálisti rozhodně nejsou z cukru. V Praze máme hráčů hodně, některé týmy jezdí třeba s 15 lidmi a my vozíme i 24, takže jsme teoreticky schopní postavit i B tým.

Čím bys přesvědčila člověka, který ještě není rozhodnutý, jestli famfrpál zkusit?

Je to skvělý sport, kolem kterého vznikla úžasná komunita. Musím říct, že kdo se přišel podívat na trénink, ten už většinou zůstal. Člověka to rychle chytne a najde si svou spřízněnou skupinu lidí, do které patří, a která ho vždycky podrží. Navíc je fajn, že máš svůj post, na kterém hraješ a mezi jednotlivými pozicemi je zdravá rivalita. Odrážeči si třeba dělají srandu ze střelců a naopak.

Byla bych ráda, kdyby vznikl i zlínský tým

Přemýšlela’s někdy o tom, že by vznikl tým i ve Zlíně?

To už mě napadlo a ráda bych to řešila ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati. Byla bych ráda, kdyby tady vznikl famfrpálový tým. Časově bych se o to nezvládala starat osobně, ale rozhodně bych je v počátcích podpořila. Už jsem přemýšlela i nad názvem, nerada bych aby to dopadlo nějak jako Zlín Zombies nebo Zlín Zebras. Teoreticky by to mohlo být spojené i s Baťou. Třeba tým slovenského hlavního města taky nemá v názvu přímo Bratislava, ale jmenuje se Pressburg Phantoms (Bratislava se do roku 1919 jmenovala Prešporok, německy Pressburg *pozn. redakce).

Je to pár dní, co jsi byla zvolena na pozici prezidentky České asociace famfrpálu, co to pro tebe znamená?

Představuje to pro mě úžasnou možnost změnit to, jakým způsobem se vyvíjí skvělý nový sport v České republice. Je to ale současně obrovská výzva, protože se famfrpál v Česku víc a víc rozrůstá a s tím přibývají povinnosti. Prezident samozřejmě není schopný nic udělat sám, proto jsou ve výkonném výboru dva viceprezidenti, dále v asociaci působí manažer IT a manažer PR s celým týmem PR specialistů a další lidé. Je to práce spousty lidí, kteří se snaží dosáhnout co největšího povědomí o novém sportu, a zároveň dosahovat co nejlepších výsledků na mezinárodních soutěžích jako je Evropský pohár, mistrovství Evropy nebo Mistrovství světa.

Mluvíš o mistrovství světa, jak rozšířený tedy famfrpál je?

Hodně, málokterá z větších zemí nemá tým. Famfrpál se hraje na všech obydlených kontinentech, týmy jsou v Ugandě, v Peru, ve Vietnamu. V Česku se hraje asi pět let, a už jsme na poměrně solidní úrovni. Loni jsme se česká reprezentace účastnila mistrovství světa jako úplný nováček a byli jsme uprostřed tabulky, což byl velký úspěch. A navíc jsme porazili Slováky!

Příští rok se mistrovství světa uskuteční v Richmondu ve Virginii a budeme bojovat o to se na něj v první řadě dopravit, což je finančně velmi náročné a pokud se nám to povede, tak také o co nejlepší umístění.


Tento text mohl být publikován díky podpoře našich partnerů, mezi které patří i: 

Chcete nás také podpořit a získat prostor u nás na webu? Napište na: redakce@zlinskynocnik.cz