Hlavní stránka Kultura 🎥 ŠTĚPÁN KOZUB: Někdy bych radši vařil

🎥 ŠTĚPÁN KOZUB: Někdy bych radši vařil

Rozhovor s hercem Štěpánem Kozubem se uskutečnil přímo na místě natáčení nového celovečerního thrilleru Hrana zlomu v Rožnově pod Radhoštěm. Štěpán dorazil skutečně přímo z placu, v kostýmu, v make-upu a částečně ještě stále v roli. Řeč došla nejen na nový film, ale také na to jestli je improvizace zábava a jak pod jak velkým tlakem právě teď Štěpán je.

Jsme tady přímo v interiérech chystaného filmu Hrana zlomu. Jaký je váš vztah k hororu?

Mám rád horor, jako dobrej horor, ale já tohle nevnímám úplně jako horor.

Takže je to spíš thriller?

Za mě určitě, aspoň já k tomu tak herecky přistupuju. Nevím jak se hraje horor. Je vždycky lepší když je v tom nějaký psychologie.

Nevím z jaké scény jste si právě odběhl, ale vypadá to, že z nějaké hodně divoké…

Tady nejsou nedivoké scény, v tomhle filmu jsou skoro všechny scény divoké.

Jak se Vám z toho vyskakuje?

Moc z toho nevyskakuju.

V poslední době jste v médiích označován jako vycházející hvězda, mladý talent… Vytváří to na vás tlak dostát tomuto obrazu?

Obrovský. Není to vůbec v ničem výhodné. Je to spíš zodpovědnost za to abych třeba ty lidi, kteří si to myslí nezklamal. Ten tlak je někdy tak velký, že bych nejradši třeba vařil nebo obráběl kov. Ale to neumím, takže…

Taková kuchařská show taky nemusí být špatná…

No, ale lepší bude beze mně.

Máte vystudovanou konzervatoř. Necítíte někdy, že by vám chyběla FAMU, DAMU?

Ne, nikdy jsem ten pocit neměl. Po konzervatoři jsem sice chtěl zkusit režii na vysoké škole, ale z toho pak nějak sešlo.

Dočetl jsem se, že právě při studiích na konzervatoři se vám povedlo zhubnout třicet kilo. Existuje role, kvůli které byste byl ochotný ta kila zase nabrat?

Určitě, v mojí hlavě. Taková role třeba někde existuje, ale zatím tu nabídku nedostal, takže nevím. Ale muselo by mě to hrozně bavit a muselo by mi to přijít opravdu supr a se supr lidma, abych to podstoupil.

Když zmiňujete supr lidi, jak vnímáte štáb filmu Hrana zlomu?

Já jsem do toho šel hlavně kvůli Emilovi (Křižkovi – režisér – pozn. redakce), se kterým si rozumím a mám ho moc rád. A taky kvůli kolegům hercům – Alence Sasínové, která mi tady hraje maminku, Petrovi Panzenbergerovi a Pavle Gajdošíkové. To jsou všechno lidi, se kterýma stojí za to jít do takových věcí, ale primárně to je kvůli Emilovi a jeho touze a odvaze dělat dobré filmy. Teď se snažím mu to hlavně nějak nepokazit.

U nás strašidelné, mysteriózní a napínavé filmy nemají moc velkou tradici. Čím myslíte, že to je, že Češi tenhle žánr neovládají?

Myslím, že v Česku se obecně moc nedělají žánrové filmy. Moc se nepracuje s žánrem jako takovým. Máme tady většinou takové nějaké filmy, které ani neurazí ani nenadchnou, většinou jednodušší konverzační komedie. Já s tím vlastně obecně nemám vůbec žádný problém, ale v tomhle o filmu asi nepřemýšlím úplně jako Čech. Mám rád žánrové filmy, mám rád temné filmy a myslím si, že s Hranou zlomu jsme možná na cestě k něčemu, co by mohlo patřit do téhle kategorie.

Říkal jste, že si rád pustíte dobrý horor. Které filmy to podle vás jsou?

Tak dobrý horor je třeba Spalovač mrtvol, i když taky vlastně nevím jestli to je horor, ale je to film, který v divákovi vyvolává nějaké napětí, strach, úzkost. Nedávno jsem viděl výborný horor, který se jmenuje My, a to mi přišlo skvělé, protože to byl vlastně psychologický horor. A ta psychologie tomu dodá vždycky ještě jiný rozměr.

Jste součástí improvizační show Tři tygři, je to věc, ke které si chodíte odpočinout?

No, hlavně je to dřina. Odpočinek pro mě je, když si můžu s lidmi, se kterými pracuju, po té práci třeba sednout a dát si sklenici vína nebo i bez vína, jenom s nimi sedět u stolu a povídat si o věcech, tak to je pro mně odpočinek.

Ale Tři tygři to je takový specifický žánr. Tam to vyžaduje určitý druh vnitřní energie a pozornost, protože nic není předem dané, takže je to spíš obrovský adrenalin, než že by to byla až taková zábava. Zábava to je vždycky předtím, než začnem a potom, až skončíme, ale ty dvě hodiny, co to děláme, je člověk v takovém nějakém zvláštním transu.

Překvapilo mě, když jsem se dočetl, že ve svých čtyřiadvaceti letech jste už ženatý, jste umělecký šéf Divadla Mír, dítě je na cestě… To je v dnešní době jakéhosi prodlouženého dětství, kdy v tomhle věku lidé ještě studují vysokou školu, poměrně neobvyklé. Čím to podle vás je, že jste tak vyzrálý?

Nevím, ptají se mě na to všichni. Asi je to nějakým mým vnitřním nastavením. Mám potřebu k věcem přistupovat zodpovědně, i v osobním životě, ačkoli ne vždy se to daří. Ve finále je to ale vlastně všechno jenom o potřebě sdílet s někým lásku. A to myslím tak, jak to říkám. Rodina a dítě je pro mě nejčistší forma nějaké přirozené lásky, kterou hledám od dětství kolem sebe.

A ve světle této řekněme dospělosti, jsou právě Tři tygři to místo, kde se vyblbnete?

Tam se určitě můžu vyřídit. Jsou lidi, kteří chodí do nějaké práce, která je třeba nebaví nebo v ní nevidí smysl. A chodí tam aby něco dělali a měli nějaké peníze – tomu já nerozumím. Oni potom mají ten volný čas a jdou takzvaně řádit. Jdou blbnout a dělat věci, které mně se hnusí. Mně se ty věci příčí, já mám od toho tu profesi, kam můžu všechny tyhle úzkosti a běsy poslat. A ve svém osobním životě se pak můžu snažit hledat spíš nějakou rovnováhu, klid a pohodu, byť se taky samozřejmě rád jdu bavit, ale furt v rámci nějaké lidskosti. Takže možná máte pravdu že ti Tři tygři, ale i herectví obecně, jsou pro mě taková terapie, kdy může člověk vypustit spoustu negativních, ale i pozitivních pocitů a očistit se.

Doma jste tedy spíš umírněný?

Myslím si, že určitě. Já jsem teda doma hodně málo, takže když už doma jsem, tak bych to viděl v tomhle nastavení, ale není to absolutní. Samozřejmě jsem taky někdy nevrlý, nervozní nebo podrážděný jako každý, ale primárně se snažím být spíš v klidu a umět věci řešit v klidu.

Kdybyste měl pozvat někoho na film Hrana zlomu, na co byste ho nalákal?

No, já bych ho určitě pozval na film člověka, který ho napsal a režíruje ho, a to je Emil Křižka. Protože Emil je obrovský srdcař, strašný dříč, čestný člověk a výborný chlap a myslím si, že tohle všechno se v tom filmu odrazí. A pokud se ten film povede tak, jak bychom chtěli a já mu to nepokazím, tak by se diváci mohli těšit na opravdu intenzivně temný příběh, takovou sociální sondu.

Tento text mohl být publikován díky podpoře našich partnerů, mezi které patří i: 

Chcete nás také podpořit a získat prostor u nás na webu? Napište na: redakce@zlinskynocnik.cz